V diskusním pořadu Studio STOP Českého rozhlasu 6 se hovořilo o zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Podařilo se díky změně zákona o zaměstnanosti zamezit podvodům v zaměstnávání OZP a jejich diskriminaci na trhu práce? Objevují se další skuliny, které lze napravit? Někteří zaměstnavatelé zdravotně postižených již v průběhu roku 2012 připravovali řízený bankrot.
V pořadu vystoupili:
Jana Majerová, vedoucí oddělení metodiky trhu práce z ministerstva práce a sociálních věcí.
Hana Potměšilová, ředitelka Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením.
Leoš Jiřele, ředitel výrobního družstva invalidů Solea
Hana Potměšilová:
..novela zákona o zaměstnanosti byla potřeba. A přinesla víc pozitiv než negativ…změna zákona omezila významnou měrou podvody kolem náhradního plnění. A společnosti na běžném trhu práce jsou více motivovány dávat příležitost lidem se zdravotním postižením pracovat. A to je asi to nejlepší, co se nám mohlo díky novele zákona o zaměstnanosti stát.
Leoš Jiřele:
..novela vykročila určitě správným směrem. A těch pozitiv také vnímám více než negativ. Nicméně já jsem v tom hodnocení zatím celkem opatrný, protože jsme opravdu na začátku a jestli tady určité nešvary vznikaly v podstatě x let, tak jejich odstranění nebude na řády týdnů, ani měsíců.
Majerová:
..zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají jednoho, dva zaměstnance se zdravotním postižením a zaměstnávají je třeba už roky, tak v současné chvíli mohou požádat úřad práce o takzvané vymezení toho pracovního místa jako chráněné pracovní místo. A potom v souvislosti s tím vymezením žádat o příspěvek na provozní náklady, které mohou být až 48 tisíc ročně a mohou být třeba uplatněny na pomoc pracovního asistenta, nebo dopravu tohoto člověka do zaměstnání.
Hana Potměšilová.
Co považuji za nedotažené věci do konce a se kterými válčíme stále, nikoli ve válce s MPSV, ale v rámci systému jako takového, je systém změny posuzování osob se zdravotním znevýhodněním, které díky změně zákona o zaměstnanosti měly jakýmsi způsobem už vypadnout v roce, do roku 2015 ze systému osob se zdravotním postižením. To znamená lidé s lehčími diagnózami, nebo naopak třeba typem mentálního postižení, tak je najednou vyzdravíme, ač ještě před pár lety pobírali ten takzvaný částečný invalidní důchod. Toto je věc nedotažená… máme čtyři kategorie osob se zdravotním postižením, do které spadají osoby se zdravotním znevýhodněním. To jsou lidé, kteří nepobírají žádný invalidní důchod, ale považujeme je díky jejich diagnóze za osobu se zdravotním postižením. Mají nějaké znevýhodnění na trhu práce, díky čemuž nemůžou vykonávat jakoukoliv profesi. Pak máme osoby se zdravotním postižením v kategorii 1, 2 a 3. A právě u osob se zdravotním znevýhodněním došlo k omezení statutu těchto osob, kde dochází k přezkumu jejich zdravotního, zdravotnímu stavu, ale bohužel lékařská posudková služba v České republice ne vždy funguje tak, jak by bylo třeba. A bohužel plno lidí s tímto statusem nám v roce 2012 vypadlo z kategorií osob se zdravotním postižením. A papírově jsou zdrávi. MPSV si uvědomuje, že to je problém, s námi toto komunikuje, řeší, snaží se o nápravu.
Leoš Jiřele:
Tak velmi vážně. Protože v podstatě v řádech týdnů dotyčný člověk přichází o invalidní důchod od státu, samozřejmě kromě kategorie OZZ. Firma na něho může ještě 12 měsíců příspěvek čerpat, nicméně po této lhůtě příspěvek končí. A člověk vůči státu se stává v podstatě téměř ze dne na den zdravým. Jen pro představu, u nás se to týkalo 3 lidí. Jedna paní po rakovině, druhá paní s poměrně vážnou Crohnovou nemocí, takže nejedná se o žádné alergie a podobné věci. Samozřejmě v tu chvíli je velká otázka, jak ten člověk se s tím popasuje. Nám ty dvě paní z těch tří v podstatě obratem začaly dlouhodobě stonat, psychické problémy a další spojené záležitosti, takže nelehká situace pro ně i pro nás.
Majerová:
Já bych možná v první řadě uvedla na pravou míru to, že se skutečně jedná o kategorii osob, kteří nedosáhnou ani na první stupeň invalidity. To znamená jedná se o lehce, lehčí funkční poruchy….samozřejmě, že jednou z cest je přezkum zdravotního stavu. Posudkovou službu. Lékaře posudkové služby. Tam budou žádat o přezkoumání zdravotního stavu, zdali se ten zdravotní stav jejich změnil natolik, aby dosáhli prvního stupně invalidity, nebo i třeba dalšího. A stali se pro trh práce osobou se zdravotním postižením. Tady ta interpretace, že my je ze dne na den zázračně uzdravíme, to já musím zásadně odmítnout, protože jejich zdravotní stav zcela logicky se vůbec nezměnil. Ale z pohledu trhu práce je to skupina osob, na kterou se díváme jako na skupinu, kteroukoliv jinak znevýhodněnou. Lidi nad 50, mladý do 25 let a pro tuto skupinu máme k dispozici nástroje aktivní politiky zaměstnanosti. S tím, že se předpokládá, že s touto pomocí se mohou uplatnit na volném trhu práce.
Možnosti a varianty řešení tady jsou. Současně zcela chápu, že z pozice zaměstnavatelů, kterým vypadnou tito lidé, kteří rozhodně nemají takové nároky a takové potřeby jako osoby, které jsou invalidní, tak že z pozice zaměstnavatelů to je problém, ale z pozice těchto osob, pokud tedy cítí, že zdravotní stav je natolik závažný, nebo se zhoršil, tak mohou požádat o ten přezkum. V případě, že z toho systému vypadnou a není to ze dne na den, bylo tady řečeno, že mohou ještě v tom systému být rok a současně to rozhodnutí o tom zdravotním znevýhodnění, které pozbyde platnosti, ti lidé vědí termín, kdy jim pozbývá platnosti. Takže mohou to řešit nějakým způsobem už průběžně a tak se nám potom mohou dostat do systému aktivní politiky zaměstnanosti a podporovat je tady z toho.
Hana Potměšilová.
My obecně, naše zkušenost je, že máme regiony, kde velmi dobře funguje lékařská posudková služba, kde lékaři chápou vývoj i moderní medicíny dál. Ale pak máme regiony, kde je nefungující lékařská posudková služba. Kde opravdu až při komunikaci s MPSV se daří napravit rozhodnutí regionálních posudkových lékařů. Velmi dobře doporučujeme komunikaci se svým lokálním poslancem. Poslanci zodpovídají za legislativu a měli by být i tím, kdo dává podněty ke změně legislativy. A myslím si, že podnět na změnu lékařské posudkové služby by měl být velmi důrazný a velmi rychlý. Určitě se může obrátit člověk i na náš nadační fond. Často to je i na řešení se zaměstnavatelem. Jakých nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti dál potom využívat, co jsme naťukli na začátku, je třeba využít nově připravovaných evropských sociálních fondů právě pro tento typ lidí se zdravotním postižením. Možnosti tady jsou. Určitě doporučujeme neupadat na psychice a něco s tím začít dělat. Čím dřív, tím líp.
Majerová
Co se týká toho, jestli novela zákona o zaměstnanosti, která byla s účinností od 1. 1. 2012, zamezí tomu, aby zaměstnavatelé nezneužívali příspěvek. My nejenom, že pevně doufáme a věříme. Ale říkáme, že ano, protože právě ta kritéria pro to, aby vůbec mohlo to pracovní místo se nazývat chráněným, což dříve nebylo, aby se příspěvek mohl poskytnout, tak tam musí zaměstnavatel splnit ta kritéria, která kopírovala přesně ty nešvary…. rozhodně se počítá se sociální ekonomikou, s rozšířením nebo zaváděním toho, co už v současném programovém období podporováno je, a to jsou sociální podniky, vznik nových sociálních podniků. A tam by právě se měli nalézt zaměstnavatelé, kteří chtějí zaměstnávat znevýhodněné skupiny, osoby se zdravotním postižením nevyjímaje.
Hana Potměšilová:
Naše zkušenost je, že řada firem z běžného trhu práce se opravdu zalekla novely zákona, co se týká uplatňování náhradního plnění. Vzhledem k tomu, že náhradní plnění mohly poskytnout subjekty podle přepočteného stavu zaměstnanců za první až třetí kvartál roku 2011, kdy ještě nedocházelo k onomu vymezování chráněných pracovních míst, které nám nově odděluje zrno od plev…..firmy, které nás kontaktovaly právě před koncem roku, protože se bály uplatnit nějaké faktory, kde si nebyli jisti, zda to odpovídá paragrafu 81 o odstavci 3 zákona o zaměstnanosti, který prezentuje, jenom parafrázuji zákon, že náhradní plnění lze poskytnout pouze na vlastní výrobky nebo služby, tak raději zvolili variantu než uplatnit náhradní plnění, které jim potom inspektorát práce při kontrole vyhodí, doměří jim odvod do státního rozpočtu a ještě jim dá pokutu, tak raději zvolili rovnou odvést odvod. Pokutu do státního rozpočtu. Což na druhou stranu je možná pro stát výhodné. Já z pohledu nezisku to nevnímám úplně tak výhodně, protože to je odvod do státního rozpočtu. Nejde zpátky do sociální oblasti, nejde zpátky na osoby, které již nemohou pracovat a které opravdu tu podporu státu potřebují. Takže je to další, jenom další daň státu, která není ale účelně poslaná tam, kde by byla potřeba. A o tom, že nemálo podvodníků tady opravdu fungovalo ještě v roce 2012….nebylo týdne, kdy na nás se neobracela nějaká firma, nevíte o někom, přes koho bychom mohli přefakturovat naše služby? My už nemáme tolik vymezených pracovních míst. Ale můžeme nějakým způsobem něco zařídit.
Jiřele
Je tomu bohužel tak. A řada firem už v roce 2012 v podstatě v průběhu roku připravovala řízený bankrot. Samozřejmě bez informace svým zákazníkům, kterým nadále nabízeli náhradní plnění, a ti se to bohužel dozvěděli v podstatě, nebo dozví až v prvním kvartálu 2013. A nicméně můžu naprosto potvrdit to, co tady zaznělo, že náhradní plnění bohužel v předchozích letech nesloužilo k tomu hlavnímu, a to skutečnému zaměstnávání zdravotně postižených a takzvaná přefakturace byl způsob, kterým se řešila velká část potřeby osob se zdravotním postižením…
A jednalo se o řadu v podstatě fiktivních firem, které právě zaměstnávaly lidi v podstatě pouze na papíře. A obchodovaly s náhradním plněním. Což musím říci, že novela by tomuto měla velmi výrazně zamezit, protože vymezení chráněných pracovních míst plus nastavení pravidel pro náhradní plnění jsou ty dva hlavní aspekty, které by měly vyeliminovat tyto pseudofirmy.
Majerová,
Je naprosto přesně stanovený postup, kdy, za jakých podmínek úřad práce nahlásí, úřad práce nekontroluje, ale nahlásí Státnímu úřadu inspekce práce, respektive oblastním pobočkám právě ty případy, které jsou jasně vyjmenovány, kdy ke kontrole má dojít a kontrolovat se bude a bude se kontrolovat velice masivně. Nicméně chci tady upozornit na jednu velice důležitou věc. Legislativa neupravuje to, jakým způsobem si mají mezi sebou ten dodavatel a odběratel upravit vlastně svůj vztah. A my velmi doporučujeme to, že to, co bylo dříve vlastně za jaksi takovou běžnou praxí, že se uváděly skutečnosti o přepočtených počtech, že se uváděly na faktury, tak že by toto v této souvislosti právě nemuselo být úplně dostačující a že by bylo vhodné, aby se tedy upravil ten vztah nějakým smluvním vztahem. Protože tím se potom vlastně ten odběratel, který se to dozví až v prvním kvartále dalšího roku, že vlastně to, co si v dobré víře započítal, tak že bylo úplně špatně, protože ten jeho dodavatel už mezitím dávno neexistuje. Tak pokud bude ošetřeno nějakým smluvním vztahem, jinými slovy budou to mít na papíře, tak i v těchto případech se potom dá daleko lépe domoci nějaké náhrady škody.
Leoš Jiřele
Já určitě vítám informaci o tom, že by měly probíhat kontroly. Ať jich je hodně, prosím, a ať jsou velmi důsledné. A hlavně bych chtěl zdůraznit, tím správným směrem. Protože my se setkáváme v realitě s názorem úředníků, kteří k nám přijdou na kontrolu a na rovinu říkají, my jdeme raději k vám, vy to máte vždycky v pořádku. A čili to i cosi svědčí o tom, že ti, co to v pořádku nemají, tak je otázka, jestli jsou tak často kontrolováni jako ti druzí.
Český rozhlas 6
Přidejte odpověď