Z dětského domova na univerzitu. Zažívá svůj americký sen

Znevýhodněným dětem pomáhá Radek Laci. Se sdružením Vteřina poté objíždí dětské domovy a dává ostatním příklad, že to mohou dotáhnout dál. Sám totiž nikdy nepoznal rodiče a vyrůstal v dětském domově. Nyní studuje vysokou školu.

Americký sen může připomínat příběh třiadvacetiletého Radka Laciho z České Lípy. Nikdy nepoznal rodiče, vyrůstal v českolipském dětském domově a dodnes v něm žije.

Díky svému odhodlání a pomoci nadace ale dokázal překonat handicap, odmaturoval na střední škole a teď v Praze dokončuje čtvrtý ročník vysoké školy s ekonomickým zaměřením.

Jako inženýr bude mít široké možnosti uplatnění. Na rozdíl od mnoha jiných dětí z dětských domovů, které v rozletu zabrzdí jejich vzdálená startovní čára.

Právě těmto stejně znevýhodněným dětem v dětských domovech se proto Radek Laci snaží ukázat životní cestu. S Vteřinou poté, což je sdružení mladých lidí, které pojí stejná zkušenost dětství stráveného bez rodičů, objíždí dětské domovy po celé zemi. Dětem dává příklad, že mohou následovat jeho příběh. Stačí prý jen chtít.

„Dětí z dětských domovů, co vystudují vysokou školu, je jen velmi málo. Znám jen pár kamarádů. Není to lehké, i když by na to třeba děti měly předpoklady. Ze strany vychovatelů sice mají podporu, ale děti nemají dostatečné sebevědomí, které by měly v běžných rodinách,“ říká Radek Laci.

Ještě ve čtvrté třídě měl na vysvědčení z poloviny předmětů čtyřku, kvůli barvě pleti zažíval několik nepříjemností se spolužáky i přehlíživost učitelky. Změnil ale školu, známky se zlepšily a devátou třídu opouštěl s vyznamenáním. Věděl, že chce na střední školu. Ani ta mu nakonec nestačila.

„Věděl jsem, že chci být ještě v domově a chci studovat dál, získal jsem odhodlání. Věděl jsem, že nechci skončit jako spousta mých známých, co se pak v životě plácala. To odhodlání chci předávat dětem v dalších dětských domovech,“ říká Radek Laci.

Domů do České Lípy jezdí jednou za měsíc, přes víkendy pracuje na brigádách, zkouší s kapelou Mimosféry. S kamarády ze sdružení Vteřina poté dává dětem naději a potřebné sebevědomí. Na pozadí svých osobních zážitků a příběhů chce skupina sdělit, že „vteřina poté“, tedy opuštění dětského domova, není jen konec jedné životní etapy. Ale i nový začátek.

„Mám radost z toho, když máme pozitivní ohlasy. Naposledy jsme třeba objevili kluka s velkým hudebním nadáním. Umožníme mu nahrávání ve studiu, třeba to pro něj bude inspirativní do budoucna,“ přiblížil Radek.

Skupinu si může pozvat ředitel jakéhokoliv dětského domova. Sdružení si pak s dětmi povídá, hraje muziku a především děti motivuje. Děti se také svým takřka vrstevníkům svěřují se svými pocity nebo obavami ze vstupu do samostatného života.

Radek zároveň připouští, že studium vysoké školy ztěžuje dětem z dětských domovů i finanční stránka. Radka stojí soukromá vysoká škola finanční a správní 100 tisíc korun ročně.

„Sám bych to dohromady nikdy nedal, i kdybych chodil ještě intenzivněji na brigády. Zažádal jsem o stipendium z Fondu vzdělání. Je to společná iniciativa Výboru dobré vůle -Nadace Olgy Havlové a ČSOB. Dále mne podporuje nezisková organizace Dejme dětem šanci. Prošel jsem pohovorem a obhájil své vize,“ přiblížil.

Radkovi dodnes pomáhá věta profesorky z prvního ročníku, která na jedné z přednášek řekla: „Co si nevyjednáte, to nemáte.“ „Řídím se tím dodnes, i tohle krédo chci předat dětem dál. Nic není nemožné.“

Adam Pluhař
Mladá fronta DNES    http://www.idnes.cz

ilustrační foto: Flickr

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.