Po 40 letech poprvé uslyšela

V Británii hluchoslepé ženě (na snímku) voperovali kochleární implantát. Po čtyřiceti letech ve světě ticha se jí nyní vrátil sluch. Snímky a video z okamžiku, kdy poprvé v životě uslyšela a rozplakala se dojetím, obletěly celý svět. reportáž Česká televize

Byla hluchá od narození, teď čtyřicetiletá Britka slyší. Žena se vzácnou chorobou Usherův syndrom dostala od tamních lékařů oboustranný kochleární implantát. Její obrovskou radost a reakci na první zvuky zachytila kamera, video je i na youtube.

40 let absolutního ticha právě skončilo. Britka Joanne Milneová poprvé slyší, jak zní názvy dnů v týdnu.

O sluch a v jejích 20 letech i o zrak jí připravil dědičný Usherův syndrom. Proto lékaři rozhodli o oboustranném kochleárním implantátu. Ten ji vrátil alespoň jeden ze smyslů. Teď si bude muset zvykat i na svůj vlastní hlas.

Doma postupně zjišťuje, jak hlučná musela jako hluchá být. I posunutí příborů je pro ni teďnepříjemně hlasité.

Lidskou řeč nikdy neslyšela, přesto se naučila mluvit. Teď se nejvíc těší na zpěv ptáků a smích. Dosud jen výplod vlastní fantazie.

Když poprvé uslyšela, řekla „Wow, to je úžasné!“ a rozplakala se štěstím.

Joanne MILNEOVÁ, pacientka s kochleárním implantátem:
Slyšela jsem i to, jak sama brečím, a to mě rozbrečelo ještě víc.

Byl to pro ni podle jejích slov nejemocionálnější žážitek v celém jejím životě. Říká: „Jsem stále ještě v šoku. Musím se učit rozeznávat jednotlivé zvuky, co znamenají, komu a k čemu patří a ve svém mozku si tak vytvářet jakousi zvukovou knihovnu.“

Hlasitost přístroje může zvyšovat jen pomalu, aby si mozek postupně zvykl na nové informace přicházející z uší.

Svého přítele požádala, aby jí sestavil seznam písniček, které by určitě měla slyšet. Bylo pro ni úžasné poprvé v životě slyšet zpěv ptáků, cvaknutí vypínače světla nebo zvuk tekoucí vody z kohoutku. „Nyní mi už přátele nemusí klepat na rameno, když mi chtějí něco sdělit,“ poznamenala.

invArena

 

(Visited 12 times, 1 visits today)

2 komentáře

  1. nevím, zda v mládí slyšela něco se sluchadlem, ale mohla vědět, co se jí říká, pokud jí to současně sdělovali i nějakým způsobem komunikace, který dosud užívala. Hluchoslepí užívají taktilní znakový jazyk i znakový jazyk. Obvykle se ale člověk s kochleárem musí znovu učit poslouchat, i když kdysi v minulosti slyšel, protože to slyší kochleárem je zpravidla něco jiného, než kdysi slyšel.

  2. To mi přijde jako pěkný nesmysl, aby ihned věděla, co se říká. Kdyby neslyšela od narození a ovládala perfektně angličtinu v psané podobě, tak je u spousty slov úplně jiné výslovnost. Spíše si myslím, že měla sluchadlo/a a třeba posledních několik let neslyšela ani s ním.

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.