V pátek je Světový den duševního zdraví. Lékař radí, jak pomoci …

ilustrační foto: Flickr.com

V programu Českého rozhlasu Plzeň v lékařské poradně odpovídal na dotazy Jiří Podlipný, lékař Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Plzeň. Poskytl rady na otázky týkající se duševních onemocnění. /ilustrační foto/

 

Já mám, pane doktore, na úvod pro vás úkol, jestli byste nám mohl říct pár věcí o Světovém dni duševního zdraví, který připadá na pátek 10. října a vy jste vlastně v rámci tohoto světového dne k nám přišel…. má Světový den duševního zdraví velký význam, jaká je jeho historie, proč si ho vlastně připomínáme?

Jiří PODLIPNÝ, lékař Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Plzeň:
Tak je to záležitost, která se tradičně už několik let koná a jde o to, abychom si, protože je těžké zvolit nějaký den, tak prostě to bylo arbitrárně stanoveno 10. 10. není tam nějaký speciální důvod, ale jde o to, abychom si připomněli, že duševní zdraví je významné, protože bohužel někdy máme tendenci na to zapomínat, tak ono je to pochopitelné, protože když se to týká naší duše nebo našeho prožívání, tak máme někdy tendenci v psychologii se tomu říká třeba popření nebo vytěsnění, tadyhle ty záležitosti vlastně přehlížet a jde o to na to nějak aktivně upozornit.

moderátorka:
Pane doktore, pořád se ve své praxi setkáváte s tím, že se lidé za svá psychická onemocnění stydí, že se bojí za vámi přijít.

Jiří PODLIPNÝ
Samozřejmě, ano, ano. Je to tak, no. Samozřejmě, že ta situace se mírně zlepšuje, já jsem mírný optimista, ale pořád existuje celá skupina lidí, kteří bohužel trpí a nenavštíví psychiatra nebo klinického psychologa nebo nevyhledají odbornou péči a potom vlastně trpí dvojnásob, protože oni vlastně cítí, že by je to duševní onemocnění diskvalifikovalo ve společenském životě, takže nejsou ochotni se k tomu přiznat ani tím způsobem, že teda vyhledají odbornou pomoc, protože obzvlášť na menších městech, kde každý každému, jak se říká, vidí do talíře, tak tam se to velice rychle rozkřikne a takový člověk se potom stává černou ovcí toho společenství, tak já si myslím, že to je dvojitý problém, je to jednak problém těch duševně nemocných, ale je to problém i těch takzvaně zdravých, psychiatři, vždycky, když nám někdo řekne, že jsou normální lidi, tak klademe otázku, co to znamená vlastně, takže proto říkám takzvaně zdraví, no, tak ty takzvaně zdraví v podstatě jsou velmi netolerantní, velmi v tomto nevzdělaní a zaujímají velice laciné odsuzující postoje, čili řekl bych, že to je dvojnásobný problém.

moderátorka:
Sledujete během svojí praxe ještě nějaké další tendence, jak je to s vývojem duševního zdraví lidí, je to s námi horší, nebo se to zlepšuje ta doba, která teď panuje, taková ta rychlá doba, honba za ziskem, je to horší nebo ne, jak to vidíte?

Jiří PODLIPNÝ
No, na to se nedá takhle jednoduše, jednoznačně odpovědět, já si myslím, že psychiatrie jako celá medicína spolu s klinickou psychologií samozřejmě dělá pokroky, dochází ke zlepšování diagnostiky, existují syndromy a nemoci, které před několika desítkami let třeba vůbec ani nebyly popsány, což je samozřejmě velmi důležité, protože v minulosti byly tyto stavby u lidí, tyto zdravotní stavy mylně hodnoceny jako něco jiného a dneska tady, když už máme detailnější pohled, tak můžeme daleko lépe cílit tu terapii. Takže z tohoto hlediska myslím, že se situace zlepšuje. Na druhou stranu je pravda, že dnešní doba je taková chaotická, takže to, obzvlášť u některých disponovaných jedinců, teda může být rizikový faktor toho, že duševní nemoci u nich snáze a rychleji a dříve propuknou. Velký problém je taky, jak se vyvíjí situace mezi mládeží, to by samozřejmě chtělo na samostatnou, na samostatnou debatu, kromě toho hektického životního stylu vidím velký problém při zneužívání návykových látek. Mladí lidé, kteří vůbec jako netuší, co to s nima udělá, jenom od takzvaných expertů se dozví, že třeba marihuana je cool, tak potom si vlastně ničí mozek a dokonce mají pocit, jakože dělají něco pro sebe dobře, ale ve skutečnosti se likvidují, takže kromě toho hektického životního stylu je velký problém s návykovými látkami, to se týká jak takzvaných nelegálních drog, takže alkoholu, no.

posluchačka:
Dobrý den, prosím vás pěkně, u telefonu posluchačka Jarka z Plzně, už je mi 68, ale týká se to právě mojí dcery a mých vnuček, a toho nového zákona o střídavý péči, jestli jako prospívá duševnímu zdraví astmatickým dětem školou povinný, když jim hrozí střídavá péče, když otec je násilník, lhář, podvodník a už 4 roky až 5 let neustále probíhá kontakt s dcerami, on nechodí, maří soudní rozhodnutí, vždycky se objeví a oni mají …, pořád jenom žijou v neustálým a neustálým strachu …

Jiří PODLIPNÝ,
Můžu vás přerušit, já rozumím tý otázce, ale tato otázka není pro psychiatra, jo, já vás asi zklamu, tohle to je záležitost, kterou musí řešit sociální pracovníci a soud.

posluchačka:
Ne, sociální pracovnice si dala za úkol odebrat vnučce dcery.

Jiří PODLIPNÝ,
tohle to je záležitost především soudního rozhodnutí, takže já jsem to chtěl dokončit, jenom sociální pracovníci dávají nějaký návrh pro soud …

posluchačka:
Ne, sociální pracovnice jde tvrdě proti matce a nahrává otci, což konstatovala i právnička …

Jiří PODLIPNÝ,
Na to já neumím odpovědět, já se omlouvám …

posluchačka:
No, jestli se v tom nedá něco dělat, aby ten zákon prostě paušálně neplatil pro všechny, protože žijí v neustálým strachu a stresu, takže se na to psychiatrie vlastně dotlačí soudníma rozhodnutíma.

Jiří PODLIPNÝ,
No, jistě, to se může stát, my se o ně pokusíme dobře postarat, ale obraťte se na svého poslance, já nejsem zákonodárce, já nemůžu měnit zákon …

posluchačka:
No, ale to potom žijeme ve třetím světě a ne v Evropské unii.

Jiří PODLIPNÝ,
Žijeme tam, kde máte svého poslance, zajděte za ním a …

posluchačka:
on nemá čas. Teď jsou volby.

moderátorka: Tak snad vám pan doktor odpověděl aspoň v rámci svých možností, mějte se hezky. Na slyšenou. Přesto, pane doktore, abychom aspoň udělali závěr tomuto dotazu, psychické problémy dětí v souvislosti s tím, když se rodiče rozvádějí a tak podobně, asi také nastávají.To nemůžeme paní upřít.

Jiří PODLIPNÝ,
Samozřejmě. A já jsem chtěl říct, že ta střídavá péče může mít svůj smysl a jde o to, aby samozřejmě pro to dítě byl k dispozici jak otec, tak matka, ale bohužel, když ti rodiče jsou nerozumní, jeden nebo oba, tak ta situace je tak neutěšená, jak nám posluchačka tedy sdělila, takže bohužel teda je to ten problém, když si rodiče vyřizují svoje účty přes děti, ale na to je psychiatrie krátká, to není opravdu v naší moci.

posluchačka:
Dobrý den, já bych se chtěla zeptat pana doktora, můj příbuzný, je mu 82 let a střídají se u něj deprese a manický stavy, užívá Mirtazapin, ale naskakuje tam často právě mánie a jako docela ošklivá mánie, a dlouhodobě, teď už asi měsíc, jestli by nebyly vhodnější stabilizátory užívat.

Jiří PODLIPNÝ,
Určitě, určitě.

posluchačka:
A kam bych se měla teda obrátit k tý psychiatričce, co chodí nebo …

Jiří PODLIPNÝ,
Záleží na tom, odkud jste, z jakého města, samozřejmě nejlepší je to řešit primárně tam, kde jste v péči, aby ten odborník měl tu informaci, že u něj manické stavy nastávají, ale lze předpokládat, že to je, jak my říkáme, na organickém podkladě, to znamená, že v minulosti, v mládí, v dospělosti tady tyhle ty problémy u toho vašeho příbuzného nebyly přítomny, ale nastoupily až ve stáří a potom ta léčba je specifická, tam se to řeší trošku jiným způsobem, ale v každým případě je důležité, aby ten odborník měl k dispozici tuto informaci, protože někdy při těch 15, 20-minutových návštěvách v ambulanci bohužel ta informace nepronikne.

posluchačka:
Tady posluchačka z Klatov. Mě zaujal právě ten příspěvek pana doktora, že jako lidi nechodí k psychiatrovi. Já teda se léčím právě na deprese a můžu vám říct, že vlastně já se bojím někomu říct, s čím se léčím a s čím jsem doma, protože lidi reagují opravdu, jak bych to řekla, až neadekvátně a bohužel někdy takhle reagují i někteří jiní odborní lékaři, když někam jdete s něčím jiným a řeknete, jaký berete léky a s čím se léčíte, tak je to zarazí a přístup, bych řekla, že je trošičku odtažitý, tak by mě zajímalo, proč se tak pořád děje, vždyť je to nemoc přece jako každá jiná, možná je to trošku silnější nemoc, ale když berete léky, pravidelně dodržujete, co vám doktor říká, tak si myslím, že není důvod, aby lidi se chovali tak, jakoby netečně a nemluvím o práci. Já do práce teď vůbec nechodím, protože pobyt mezi lidma mi nedělá dobře, ale proč se furt tak děje, proč, vždyť je to nemoc jako každá jiná a myslím si, že právě proto by lidi měli chodit k psychiatrovi nebo někdy to dojde až tak daleko, že, ne vy, nemocnej, ale oni jsou agresivní, tak by mě zajímalo, proč se ještě v naší společnosti to děje.

Jiří PODLIPNÝ,
Já jsem velmi vděčný tadyhle za ten telefonát, protože tady vidíte velmi pravdivou a věrohodnou zpověď pacientky, která sama se potýká s duševní nemocí a ten problém je velmi složitý. Já samozřejmě nechci tady dělat nějaké složité přednášky, ale je rozdíl mezi duševním a tělesným zdravím a to naše lidské nazírání tadyhle na ty dvě entity je pravděpodobně nějak biologicky podmíněné, že tedy my to máme nějakým způsobem vrozené, že ten náš pohled na odchylné nemocné chování druhého člověka se nějakým způsobem kvalitativně liší od pohledu na nemocné tělo, jo, takže já si myslím, že tadyhle ten problém nelze jako vymýtit, že to není nějaký nešvar, kdy bychom si vytyčili nějaké budovatelské heslo a teďko to celý změníme a uděláme nějakou revoluci a to už myslím, že máme za sebou snad, tak jde o to teďko s tím nějak nakládat. Já si myslím, že právě proto jsme myslící a racionální bytosti, abychom nějakým způsobem toto ošetřovali, abychom aktivně skutečně dělali osvětu, abychom neustále vysvětlovali, že duševní nemoc je nemoc jako každá jiná v tom smyslu, že já bych to srovnal třeba s cukrovkou nebo, dejme tomu, s kardiovaskulárním onemocněním nebo s aterosklerózou, to je prostě mnoho těch duševních nemocí jsou nemoci, které neprobíhají třeba celoživotně, ale jsme v současné době v takové situaci, že můžeme ty nemoci docela dobře kompenzovat a pacienti, kteří trpí touto nemocí, můžou prožít kvalitní život, pokud jsou samozřejmě splněny některé podmínky té správné léčby, a je to vlastně stejné jako třeba u cukrovky nebo u nemocí srdce, tak když se někdo adekvátně pravidelně systematicky léčí, tak sice je to určitý handicap, ale můžeme mu do té míry pomoc, že mu to zásadně nenarušuje život. Tak podobně je to i s těmi duševními poruchami a je nutné již skutečně od základních škol dělat mezi lidmi nějakou osvětu, aby pochopili, že duševně nemocní lidé nejsou nějací méněcenní, říká se tomu taky stigmatizace, takže to je velký problém. Já si myslím, že třeba, co se týče tělesných handicapů jako třeba vozíčkářů nebo různých poúrazových stavů, tak my už jsme udělali docela velký pokrok, ale čeká nás tohle to právě v oblasti duševních poruch.

moderátorka:
„Dobrý den, pane doktore, prosím, poraďte, jak se vyrovnat s nevěrou mé ženy, trvala půl roku, ženě jsem sice odpustil, ale nemohu se to zbavit. Děkuji za pomoc.“

Jiří PODLIPNÝ,
No, je to těžké, no, samozřejmě tak pokud to trvalo půl roku, tak to asi byla důležitá součást života, vašeho společného života. Já si myslím, já to zmiňuji z toho důvodu, že samozřejmě je nutné rozlišovat nějaké jednorázové chybné kroky a nějaký dlouhodobý mimomanželský poměr, ale určitě je vhodné najít nějaké psychoterapeuta nebo psychoterapeutku a pokusit se tam ten problém otevřít, protože pravděpodobně to nebude až tak jednoduché, pravděpodobně se za tím budou skrývat ještě další záležitosti, které souvisí s povahou, s osobností, s psychikou, s minulými zkušenostmi, možná z dětství z dospívání, takže v takovémto případě, pokud to našeho posluchače trápí a sice říká, že odpustil, ale ve skutečnosti vlastně z toho má nějaké následky, tak by bylo vhodné to ošetřit v systematické psychoterapii.

moderátorka:
Ještě jeden zajímavý dotaz od pana Honzy. „Když se vrátím z práce unavený, rozčílený, dám si doma skleničku, většinou něčeho tvrdšího, a vždycky je mi líp, dělám chybu, že to řeším takhle?“

Jiří PODLIPNÝ,
Děláte jednoznačnou chybu. Neřešte to takhle, je to cesta do pekel, protože se u vás může potom vyskytnout syndrom závislosti na alkohol, zase, když se podíváme na problematiku alkoholismu, tak je určitá část lidí, kteří potom jsou alkoholici, kteří takto začínali, my tomu říkáme úlevové pití, takže je třeba najít nějaký jiný způsob, jak se dostat do psychické pohody, já bych doporučil třeba přiměřenou fyzickou aktivitu nebo nějaké kulturní vyžití, jako v každém případě sedět doma a pít tvrdý alkohol je prostě známka debaklu, takže je třeba vyrazit někam ven, já si myslím, že nejlepší je opravdu přiměřená fyzická aktivita a nemusí to být žádný vrcholový sport, stačí opravdu procházky, pokud je posluchač z Plzně, tak máme naprosto nádhernou oblast na severu, kolem Boleveckých rybníků a to je také způsob, jak se dostat do psychické pohody, takže paradoxně, když někdo se cítí unavený a potom začne takovou přiměřenou fyzickou aktivitu, tak někdy bývá takový předpoklad, takový falešný předpoklad, že ho to ještě víc fyzicky vyčerpá, ale opak je pravdou.

moderátorka:pane doktore, jsme si povídali o tom, jak je krásný podzim, relativně teplé počasí, občas vyleze i sluníčko, prostě nádhera. Tak mi řekněte, proč se hovoří o těch podzimních depresích?

Jiří PODLIPNÝ,
No, je to trochu záhada, protože samozřejmě my zkoumáme v psychiatrii výskyt duševních poruch podle sezony a není na to jako jednoznačný názor vědecký, proč na jaře a na podzim vždycky nám ta prevalence, to znamená, frekvence těch duševních nemocí narůstá. Já si myslím, že jeden faktor přece jenom ten bych mohl zmínit, konkrétně na podzim a v zimě, nedostatek slunečního svitu, takže s tím se potýkají především na severu Evropy, kde třeba mají i polární noc, potom můžeme diagnostikovat takzvanou sezónní depresi z nedostatku jasného světla a jsou skutečně propracované postupy, jak dobře pomoci těmto lidem, tím, že vlastně jsou stimulováni jasným světlem, takže jsou to takové světelné panely, které jim svítí do očí, samozřejmě nějak rozumně přiměřeně, aby jim to, aby jim to nedráždilo oči, ale ono jim to vlastně nahrazuje ten nedostatek toho jasného světla.

posluchačka:
zdravím vás z Domažlicka. Já bych chtěla se zeptat pana doktora, můj syn měl těžký pracovní úraz, kdy mu jeho šéf vylil vodu z plastové lahve, nalil tam louh, a flašku neoznačil, syn se za dvě a půl hodiny poté, když si udělal svojí práci, šel napít z té lahve, samozřejmě začal boj o život a jak dalece mohlo ovlivnit jeho roční léčení v plzeňské nemocnici v Lochotíně, kdy mu teda museli samozřejmě poleptaný jícen nahradit žaludkem, kusem žaludku a spousta jiných operací, zástava srdce a tak, jak to mohlo ovlivnit jeho zdravotní stav, dostal se z toho samozřejmě, díky bohu, a šikovným ručičkám tam v nemocnici, chlapec žije, ale samozřejmě už to není ten chlapec, který byl, je mu 44, je plně invalidní, neunesl tuhle tu zradu, všechno, a soudíme se a je to prostě na dlouhou trať všechno, ale já to nevzdávám, sem nechodící, manžel nevidomý, ale bojuju za syna, protože on sám by to nedokázal, jeho milí ho opustili, když byl zubožený, vrátil se z nemocnice, 3 roky jsem ho musela opatrovat jako LDN, naučit ho mluvit znova po tracheostomiích, a tak dále. Pane doktore, jak dalece mohly ovlivnit léky jeho zdravotní stav a ty umělý spánky a tohle všechno, včetně toho louhu.

Jiří PODLIPNÝ,
Tady já na to neumím odpovědět, ale protože samozřejmě ten případ neznám a to by bylo třeba se probrat nějakými detaily, ale v každým případě se zeptám, jestli, teda pokud se budeme bavit o duševním zdraví, vidíte teda změnu na synovi a jestli teda docházíte někam třeba na psychiatrii nebo na klinickou psychologii, kde by mu mohlo být pomoženo.

posluchačka:
Ano, chodíme, navštívila jsem s ním psycholožku, která tedy teď funguje v Domažlicích a pana doktora psychiatra taky, ale i tak stále prostě si myslím, že to není, není prostě ono, no, jako ten, neunáší to prostě všechno, no.

Jiří PODLIPNÝ, l
No, je to těžký samozřejmě, to je situace, kdy já bych udělal takovou malou odbočku, pro nás samozřejmě v medicíně důležitý aspekt, kterýmu říkáme kvalita života, takže někdy se podaří léčba v tom smyslu, že se zachrání život člověka a potom ale vyvstává velmi důležitá otázka, jak vypadá ten další život třeba po tom úrazu nebo poté závažné události, po tom závažném onemocnění. A na tom je třeba dále pracovat, jo, takže já bych to nevzdával, je velice dobře, já, já chci velmi ocenit to vaše, to vaše angažmá a to, jak se do toho vkládáte, jak se snažíte pomoc, to já si myslím, že je velmi důležitý, abyste se taky dostali k těm správným odborníkům, kteří vám můžou s tím pomoci.

posluchačka:
Já to teda nevzdám, protože, i když je to syn dospělý, nemůžu ho v tom prostě nechat, protože někdo si ulehčí práci, klukovi tadyhle ublíží, a je v klidu, v pohodě, nic se neděje, nějaká pokora, nějaká kamarádskost, prostě žijete na vesnici o to horší, že teda ta firma je tady našeho starosty, dá se říct, …

moderátorka:
Ale určitě strašně rádi slyšíme, že to nevzdáváte, bojujte, někdy nám třeba zase zavolejte, jak se to vyvíjí, mějte se hezky, na slyšenou.

moderátorka:Ještě tady máme zajímavý příspěvek od paní Jany, možná trošičku v souvislosti s těmi zásadami duševní hygieny, paní Jana píše, že pokud není duševní stav tak vážný a nevyžaduje lékařskou péči, takže dobrý psychoterapeut je pes taky, pro ty procházky, o kterých jste hovořil, určitě vynikající.

Jiří PODLIPNÝ,
Ano, ano.

moderátorka:
Co ještě dalšího byste závěrem poradil, takže alkohol určitě ne, fyzický pohyb ano. Co dál?

Jiří PODLIPNÝ,
Já si myslím, že je velmi důležité to, co říkala posluchačka, paní Jana, že vlastně ty zásady zdraví, který se týkají pohybu a výživy například, ty jsou aplikovatelné u takových stavů, kdy pacienti vlastně ještě nejsou pacienty, kdy je to ta prevence, přesně, jak vy říkáte, takže když už propukne nějaké závažné duševní onemocnění, tak s tím nevystačíme. Je opravdu třeba myslet na přiměřenou fyzickou aktivitu, to je velký problém našeho, naší společnosti a vůbec naší civilizace. A týká se to jak duševního, tak tělesného zdraví, to nejsem jediný, který to tady bude říkat, jde o přiměřenou fyzickou aktivitu. My žijeme trošku v takové zvláštní době, kdy jako sledujeme úplně vrcholné výkony sportovní na hranici lidských možností, ale sami nejsme schopni ujít několik stovek metrů, takže to je velmi důležitá záležitost, prostě slevit z nějakých, z nějakého vrcholového sportování, dokonce někdy mám pocit, že ten vrcholový sport spíš vede k duševní nemoci. A udělat přiměřenou fyzickou aktivitu. A potom také otázka výživy. Zase my máme v dnešní době nadbytek všech možných potravin, ale někdy je těžké se v tom vyznat a je teda, opravdu to jsou takové zásady, které asi všichni trošku tuší, ale málokdy je aplikují, takže je třeba mít hodně zeleného jídla, ovoce, zeleniny, potom nějakého lehčího masa, třeba rybí maso, méně tuků a aby ta strava byla vyvážena a kvalitní, i to se významně podílí na duševním zdraví.

moderátorka:
Pane doktore, mockrát vám děkuji za vaše dnešní odpovědi. Mějte se hezky a na slyšenou.

ilustrační foto: Flickr.com

(Visited 11 times, 1 visits today)

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.