Po oslepnutí se vrátil k plavání. Touží po olympiádě

Miroslav Smrčka z Ústí nad Labem přišel ze dne na den o zrak. Kdysi byl vynikající závodní plavec, po oslepnutí se do bazénu vrátil. Má za sebou první závody, jeho snem je paralympiáda v Riu za dva roky.

ÚSTÍ NAD LABEM V 80. letech minulého století patřil do české plavecké špičky. Po revoluci začal Miroslav Smrčka podnikat, ale krutá rána osudu zapříčinila, že se jednapadesátiletý Ústečan k plaveckému sportu vrátil.

Smrčka totiž před třemi roky ze dne na den oslepl. „Jednoho dne jsem se probudil a neviděl jsem,“ líčí Smrčka klíčový okamžik svého života. Příčinu náhlé ztráty zraku hledal stěží. Podle něj za ní zřejmě stál každodenní stres a hektický způsob života.

„Měl jsem předtím asi dva nebo tři roky bolesti, které se stále zvětšovaly. Ani lékaři nepoznali, že mě bolí hlava od očí,“ vrací se Ústečan do minulosti. „Když má člověk životní vypětí, nervy a stres, může se časem stát, že dostane infarkt myokardu nebo prodělá mozkovou příhodu. Já měl, bohužel, nejslabší místo na těle oční nervy. Odumřely mi,“ popisuje muž.

Ztráta zraku je definitivní, nelze ji nijak léčit. „Vše v mém životě se změnilo. To, co dříve bylo samozřejmostí, po ztrátě zraku již nebylo. Dva roky jsem se potácel. Pak jsem dostal krásný nápad, že bych se mohl opět vrátit do bazénu,“ vypráví muž.

Smrčky se ujalo pár kamarádů, kteří ho znali ještě z doby, kdy se věnoval plavání závodně. „Když jsme se dozvěděli, co se Mirkovi stalo, hned nám bylo jasné, že to nemůžeme nechat jen tak. Nebyl na tom psychicky dobře,“ vzpomíná na začátky jeho kamarád, asistent i manažer v jedné osobě Petr Budínský.

Pro Smrčku to znamenalo návrat do života. Od dětství se totiž věnoval plavání na vrcholové úrovni. S jeho oblíbenou disciplínou znak se dostal do národního týmu. Absolvoval řadu zahraničních závodů, na mistrovství republiky se v letech 1982-86 umístil ve znaku na 2. místě. Po politickém bojkotu olympiády v Los Angeles se pokusil o emigraci do Švédska. V zahraničí však dlouho nesetrval. „Byl jsem tam asi jen dva měsíce, vrátil jsem se domů. Donutily mě k tomu okolnosti. Pak jsem měl všude zavřené dveře,“ popisuje Smrčka moment, kdy jeho závodní kariéra pomalu spěla ke konci.

Pomineme-li krátký návrat k plaveckému sportu v roce 1996, kdy se Smrčka jako pětatřicetiletý připravoval na mistrovství světa veteránů v anglickém Sheffieldu a nakonec se na něm umístil šestý, jeho plavecká pauza trvala dlouhých 23 let.

„Začátek byl hrozně složitý. Teď už je to lepší, jsem v tréninku osmý měsíc. Dlouho jsem chátral, musel jsem získat zpátky fyzičku,“ říká nevidomý sportovec.

Na svůj handicap si v bazénu zvykal stěží. Nejprve se učil plavat beze strachu. „Své pocity bych přirovnal ke klaustrofobii. Jste ve vodě, musíte trefit dráhu a čeká vás obrátka. Čekáte na zapísknutí asistenta nebo si počítáte tempa, abyste nenarazil hlavou do zdi,“ popisuje pocity Smrčka.

„Pro nevidomého je nejhorší skočit šipku. Je to skok do neznáma. Když skočíte, nevíte, jak jste hluboko nebo jestli se třeba nezraníte o dno bazénu,“ doplňuje ho Budínský. Jeho svěřenec se musí naučit plavat rovně. „Nesmí se stát, abych vyplaval sousedovi na dráze. To by znamenalo diskvalifikaci,“ přibližuje neúprosná pravidla Smrčka.

Jeho snem je účast a možná i zisk medaile na paralympiádě v Rio de Janeiru v roce 2016. V jeho případě nejde o nic nereálného. Chomutovský plavecký oddíl Smrčkovi nedávno uspořádal na jeho podporu první závody. „Vyzkoušel jsem si poprvé závod 50 metrů znak a kraul. Znak se mi povedl, zaostal jsem za světovým rekordem (33:87 – pozn. aut.) o osm desetin,“ říká Smrčka.

Teď trénuje prakticky každý den. Pro jeho disciplínu neplatí žádná věková omezení, o to to bude mít Smrčka na soutěžích těžší. „Vím, že je to přitažené za vlasy. Je mi 51 let a troufám si mezi mladé kluky, kteří jsou na tom fyzicky velmi dobře. Ale doufám, že to doženu zkušenostmi,“ věří si plavec.

Tvrdý trénink a příprava něco stojí, za nominačními časy je navíc třeba cestovat do zahraničí. Proto hledá Smrčkův tým sponzory, kteří by sportovce podpořili. Budínský na to konto dodává, že hodlá uspořádat v nejbližší době v Chomutově i speciální akci. „Každý si na ní bude moci zaplavat s černými brýlemi. To aby si lidé mohli vyzkoušet, jaké to je, když zdravý člověk najednou oslepne a má plavat,“ vysvětluje Budínský. Výtěžek akce poputuje na finanční podporu Smrčkovy přípravy.

Ondřej Kůs, redaktor MF DNES

(Visited 49 times, 1 visits today)

1 komentář

  1. Mělo by být ovšem také známo, že tento jistě velmi dobrý plavec, již před svými problémy se zrakem užíval v ne malém množství pervitin. S tímto svým „nešvarem“ bohužel neskončil ani po své částečné ztrátě zraku, která je sice jistě bolestná, ale neměla by být zástěrkou pro falešný a především zkreslující pohled na jeho osobu.

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.