Vidět moře…

»Nemohu sledovat plachty, ale na tom nezáleží! Na tváři cítím a také slyším, odkud přichází vítr, pociťuji jeho sílu, když tahám za lano.« říká Walentyna Koziolová, která je slabozraká od narození.

Na klidných vodách jezera Siemianówka u běloruských hranic se nevidomí a slabozrací učí plachtit. Umožňuje jim to polská nadace Imago Maris. Jejich cíl je ale mnohem ambicióznější: chtějí se plavit po moři.

»Tady jsem poprvé nastoupil na plachetnici, « říká Piotr Sokolski, mladý obchodník z Bialystoku na severovýchodě země. Je téměř slepý a trpí oční vadou zvanou nystagmus, která způsobuje nekontrolované, rychlé a trhavé pohyby očí.

»Nevěděl jsem, že se plachetnice tolik nachyluje na stranu. Při prvním obratu jsem si myslel, že se převrátíme. Pak jsem zjistil, že to je normální,« popisuje své první pocity na vodě. »Nevěděl jsem ani, že je voda tak blízko, když sedíte na boku lodi, a že se jí mohu dotýkat,« dodává.

Po kurzu teorie, v němž se dozvěděli vše o stavbě plachetnice a o bezpečnostních opatřeních na vodě, vyráží tucet nevidomých a slabozrakých objevovat živel, který vypadá jako ještě obtížnější ke zdolání než jejich každodenní skutečnost. »Myslíme si, že takovými projekty můžeme nevidomým a slabozrakým
pomáhat nalézt nezbytnou odvahu a sebedůvěru,« vysvětluje prezidentka Imago Maris Ewa Skrzeczová.

»Tváří v tvář neznámu se postoj těchto lidí nijak neliší od postojů ostatních: někteří jsou vystrašení, jiní mají otevřený přístup a chtějí okusit něco nového. Jsou takoví, kteří přišli o zrak a mají strach vyjít z domova. Snažíme se je povzbuzovat a připomínat jim, že jejich život neskončil, že může pokračovat a že mohou dělat zajímavé věci,« dodává mladá žena, která obhájila diplomovou práci na téma námořní plavby pro nevidomé a slabozraké.

Polsko v tom má bohatou tradici. Již několik let se tam pořádají výlety na plachetnici po Baltském moři, zejména v rámci projektu nazvaného Vidět moře, na trojstěžníku Zawisza Czarny. Vzdělávací kurzy pro slepé a slabozraké se podle agentury AFP konají rovněž na Mazurských jezerech na severovýchodě země. Walentyna Koziolová jeden takový kurz absolvovala a nyní má diplom kormidelníka.

»Teď chceme předávat naše dovednosti a tradice dalším zemím,« prohlašuje Skrzeczová. Její nadace například pořádala letos od 11. do 18. října mezinárodní okružní plavbu na plachetnici po Středozemím moři, od Alicante přes Mallorku a Ibizu až do Barcelony, na polském škuneru Kapitan Borchardt. Po boku polských handicapovaných tam byli i Němci, Litevci a Lotyši. »Handicapovaní jsou součástí posádky. To je naše hlavní zásada. Nemohou být považováni jen za cestující. Pracují s lany, vaří, podílejí se ve dne v noci na téměř všech činnostech,« zdůrazňuje Skrzeczová.

Plachetnice je pro ně uzpůsobena: kormidlo má hlasový indikátor kurzu a chodu, je zde zvukový GPS a reliéfové mapy s Braillovým písmem. »Abychom mohli zajistit bezpečnost takové výpravy, potřebujeme samozřejmě pomoc lidí s dobrým zrakem.

Zkušenosti nám říkají, že správný poměr mezi vidoucími a nevidomými má být jedna ku jedné, všechno dělají společně,« upřesňuje ředitelka nadace.

Na jezeře Siemianówka je slyšet zpěv námořníků. Slabozraká Walentyna jej už zná.

Haló noviny
(Visited 6 times, 1 visits today)

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.