Potrestaní „potížisté“

ilustrační foto: midiman / Flickr.com

Rodiče autistických dětí, ale i další zdravotně postižení bojují se státem. Ten je trestá za to, že se odvolávají proti rozhodnutí posudkových lékařů.

ilustrační foto: midiman / Flickr.com

celý článek ZDE

 

Svérázný výklad toho, co je veřejný zájem, zažívají nyní na vlastní kůži desítky handicapovaných a jejich příbuzných. Kvůli necitlivému přístupu státu přicházejí v některých případech až o desítky tisíc korun ročně.

Je mezi nimi i rodina paní Blanky K. z Liberce. Její tři synové jsou autističtí, kromě toho trpí svalovou dystrofií. Paní Blanka se už téměř dva roky soudí s úřady. Sice vyhrává, ale stát nechce rozhodnutí uznat. Na konci prázdnin jí dal soud už podruhé za pravdu. „I nyní se bojím stejného výsledku – že nebude jeho rozhodnutí respektováno,“ říká Blanka.

U dvou dětí rodina požádala v roce 2012 stát o příspěvek na péči. Z něj se většinou hradí zvýšené náklady, například osobní asistenti a podobně. Posudkoví lékaři však rozhodli, že jim přidělí pouze příspěvek 1. stupně. „Tedy méně, než na co by děti měly podle zdravotního stavu nárok,“ domnívá se Blanka. Kvůli tomu přichází u každého z chlapců o tři tisíce měsíčně (viz Příspěvek na péči).

Proto se proti rozhodnutí odvolala. Odvolací komise ovšem nejenže stížnosti nevyhověla, ale dokonce ještě původní rozhodnutí zhoršila. Rodina se kvůli tomu obrátila na soud, který rozhodl, že má nárok na vyšší příspěvek od státu, a vrátil posudek odvolací komisi k opravě. Ta však rozhodnutí soudu nevyhověla. Následovala druhá správní žaloba u krajského soudu, který dal rodině opět za pravdu.

Chování úřadů má na rodinu výrazný finanční dopad. „Od státu dostáváme na jednoho chlapce příspěvek na péči tři tisíce korun, ale náklady jsou čtyři a půl tisíce,“ říká Blanka s tím, že nemají z čeho hradit pomůcky, osobního asistenta nebo speciální výživu.

Desítky případů

Podobných případů je přitom daleko více. „Provedli jsme průzkum mezi 130 rodiči, problémy s odvoláním měla třetina z nich,“ říká Petra Valentová, předsedkyně občanského sdružení proPAS, v němž se scházejí rodiče dětí s poruchou autistického spektra. Sama má syna s podobným onemocněním.

Mnozí rodiče jsou prý na tom z hlediska rozhodnutí odvolacích komisí dokonce hůře než paní Blanka. „Začátkem roku se v internetových diskusích začala objevovat otázka na příspěvky na péči. Rodiče si tam stěžovali, že jim posudkoví lékaři přiznali nižší stupeň, než měli dosud, a odvolací komise jim ho pak ještě snížila,“ říká její kolegyně Dana Kebertová, která celou záležitost rozvířila.

Problémy jsou podle ní už v posuzování autistických dětí samém, kdy posudkoví lékaři nejsou schopni rozpoznat, co všechno dítě samo zvládne, a co už ne. „Důvodem je, že v posudkových komisích nesedí vždycky specialisté. Jednou autismus posuzoval dokonce alergolog,“ říká Kebertová. Nezřídka se pak prý stává, že podle názoru posudkových lékařů dítě netrpí autismem, ale pouze poruchou chování.

Propad životní úrovně

Výše příspěvku na péči pro rodiče dětí trpících autismem přitom není příliš vysoká. „Když si vezmete, že může dosáhnout maximálně dvanácti tisíc korun měsíčně, tak to je málo. Nemůžete si od dítěte odběhnout, nemůžete si najít práci alespoň na částečný úvazek, protože byste za hlídání zaplatili daleko více, než je těch dvanáct tisíc,“ říká Valentová.

Rodičům, kteří mají autistické dítě, se přitom po jeho narození podstatně sníží životní úroveň. Náklady jim stoupají více než rodičům dalších dětí, často musí jeden z nich, nejčastěji matka, zůstat doma. „Ono to ještě jde, když ten druhý pracuje, ale opravdu je to velice výrazný propad,“ dodává Petra Valentová.

Podle Václava Krásy, předsedy Národní rady osob se zdravotním postižením ČR, mají potíže s posudky i další handicapovaní. Někteří si totiž z důvodu zhoršení zdravotního stavu požádali o vydání vyššího stupně průkazu zdravotně postiženého. To by jim umožnilo například bezplatnou dopravu pro ně i doprovod v městské hromadné dopravě nebo slevy v dopravě dálkové. Posudková komise jejich žádosti nevyhověla, proto se odvolali na Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR.

Místo očekávaného polepšení však odvolací komise rozhodla v jejich neprospěch a dokonce jim stupeň průkazu snížila. „Máme podobné případy i u invalidních důchodů,“ říká Krása. I v tomto případě „potížisté“ přišli o peníze.

Podivný veřejný zájem

Handicapovaní se proto podle Krásy chystají podat na ministerstvo žalobu. „Správní řád říká, že správní orgán při odvolání nemůže zhoršit situaci občana,“ říká Krása. To je kvůli ochraně občana, aby se nebál odvolávat. Výjimkou jsou situace spadající pod takzvaný veřejný zájem. „My teď přemýšlíme, jestli je opravdu veřejný zájem snížit někomu stupeň průkazu zdravotně postiženého,“ diví se Krása.
Lidé prý se už bojí odvolávat, aby nepřišli zkrátka. Podle některých svědectví údajně sami posudkoví lékaři handicapovaným doporučují, aby se neodvolávali, jinak dopadnou ještě hůře. „Ale přímý důkaz pro to samozřejmě nemáme, ani nemůžeme mít,“ dodal Krása.

Podobné zkušenosti mají i rodiče sdružení v organizaci proPAS. „Některým bylo přímo před výsledkem odvolání řečeno, že když odvolání stáhnou, tak u nich nedojde k poklesu příspěvku,“ říká Valentová. Mnozí rodiče autistických dětí se proto podle ní z obavy před případným zhoršením ani neodvolávají.

Občané bez jistoty

Odvolací komise podle kritiků výrazně porušují zákon. Ministerstvo práce a sociálních věcí ovšem s jejich interpretací nesouhlasí, postupuje prý v souladu se závěry poradního sboru ministerstva vnitra, který se prý touto otázkou zabýval již před šesti lety.

„Podle závěru poradního sboru je v odvolacím řízení u příspěvku na péči i u průkazu osoby se zdravotním postižením možné změnit rozhodnutí v neprospěch odvolatele,“ říká Petr Sulek z tiskového oddělení Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Jeho úřad tak prý zákony neporušuje.

S tímto výkladem se ovšem kritici ministerstva nechtějí příliš smířit. „Obrátila jsem se na bezplatnou právní poradnu, které jednoznačně konstatovala, že odvolací komise porušují správní řád, konkrétně paragrafy 89 a 90,“ tvrdí Dana Gebertová. „Odvolací komise podle poradny postavení stěžovatele zhoršit nemůže,“ dodává.

Proti je i Václav Krása. Při tomto přístupu podle něho občané nemohou mít jistotu, že se domohou práva. Naděje se ovšem nevzdává. „Ti lidé se budou dále soudit a my budeme chtít, aby to ministerstvo vyřešilo,“ říká Krása. Požadovat případně bude i nějaké vyvození osobní odpovědnosti.

Ministerstvo spoří

Podmínky, za kterých lze přiznat příspěvek na péči, upravuje zákon o sociálních službách. V případě mladistvých zmiňuje devět rovnocenných základních životních potřeb, které slouží k posouzení stupně závislosti na pomoci druhých. Jde například o mobilitu, orientaci, komunikaci, osobní aktivity, péči o zdraví, stravování, oblékání a hygienu. Nárok na příspěvek vzniká v situaci, kdy člověk sám nezvládá alespoň tři z těchto potřeb.

Lidí, kteří pobírají tuto dávku, přitom přibývá. Loni jich stát vyplácel měsíčně v průměru 322 tisíc. V roce 2011 jich bylo zhruba o 19 tisíc méně. Spolu s tím rostou i výdaje státu. I to zřejmě může být jedním z důvodů postupu odvolacích orgánů.

Odpovídal by tomu i nedávný závěr vlády: ta se rozhodla pro příští rok sociální dávky nezvyšovat a nechat je zmrazené. „Chceme lidi motivovat zejména k tomu, aby se opravdu vyplatilo pracovat, a ne být na sociálních dávkách,“ řekla ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD). Jenže rozhodnutí nevalorizovat sociální dávky se týká i příspěvku na péči.

TÝDEN

celý článek ZDE

(Visited 8 times, 1 visits today)

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.