Zneužívání příspěvku na bydlení a sociální byty

Přestože stát vyplatí jen na doplatku a příspěvku na bydlení přes 12 miliard ročně, přibývá zoufalých lidí, kteří se bojí, že přijdou o střechu nad hlavou. Jakou pomocnou ruku jim podá stát? Nové návrhy, které mají zamezit obchodování s chudobou a zajistit sociálně slabým občanům důstojné bydlení, zavádí ministryně práce a sociálních věcí.

ČT 1

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Paní ministryně, vy nechcete, aby se budovala další a další ghetta, ale místo toho by měli být ti občané, kteří přijdou o střechu nad hlavou, cíleně integrováni do standardní bytové zástavby mezi běžné nájemníky. No, ale jak si to konkrétně představujete v praxi? Protože třeba tady paní Neumannová, ta z toho má úplnou hrůzu.

Michaela MARKSOVÁ, ministryně práce a sociálních věcí /ČSSD/:
Tak já jsem především přesvědčena, že střecha nad hlavou je skutečně naprostý základ všeho. A každý z nás, jak tady sedíme, a je úplně jedno, v jaké jsme zrovna funkci nebo pozici, se můžeme v takové situaci ocitnout. A to bychom asi neměli zapomínat. A to, že se tady ta situace horší, to už jste nakonec řekla sama. Ale my nechceme jenom najednou všechny z ghett rozstěhovat do normálních bytů. To prostě nejde. My chceme třístupňový systém bydlení, kde ti lidé úplně, kteří nemají teďka žádné návyky nebo jsou skutečně v úplně katastrofální situaci, nevědí, co sami se sebou, zůstanou v tom nejhorším typu, dejme tomu na úrovni dnešních lepších ubytoven, ale ti, kteří potom budou schopni, budou na sobě pracovat, budou dodržovat pravidla, tak mají šanci v tom systému se pak skutečně dostat do té standardní zástavby. Ale také bych ráda řekla, že my mluvíme i o seniorech, mluvíme o matkách samoživitelkách s dětmi. A tam samozřejmě není žádný důvod, aby takoví lidé, kteří nepotřebují sociální práci, zůstávali někde v ubytovnách.

Tomislav ŠIMEČEK, předseda O.s. Majitelů domů, bytů a dalších nemovitostí:
Já myslím, že řada z těch věcí, s tím lze souhlasit. Je ovšem problém ten, že ten cíl není každého ubytovat. Cílem musí být, pokud to není jenom kamufláž, ty lidi, kteří se dostali až na to dno, že musí být v ubytovnách, se musí být schopni najít uplatnění v životě, najít práci, najít rozumné chování, aby s nimi nechodila, řekl bych, věc, která jim znemožňuje dostupnost řádného bydlení, jako jsou plné trestní rejstříky, alkohol a podobně.

Tomislav ŠIMEČEK, předseda O.s. Majitelů domů, bytů a dalších nemovitostí:
Takže je to tak, že to první a hlavní je potřeba pracovat s těmi lidmi sociálně a pokud možno jim nalézt zaměstnání a návrat mezi většinovou společnost.

Emil JÍRA, 15 let žije na ulici:
Protože tady je zásadní problém, ono zní hezky třístupňový systém bydlení. Problém je v tom, že aby se ten člověk nějak začlenil do společnosti, tak on se to nenaučí, ani na komerční ubytovně, ani na azylové ubytovně, protože všude jsou jiné podmínky. Jiné podmínky jsou, když to tak řeknu, v té většinové společnosti. Ten člověk se to na té azylové ubytovně nenaučí. Tam jsou jiný podmínky.

moderátorka:
No, a pane Jíro, co je, abysme konkrétně věděli, tak co je takový největší problém tedy se naučit nebo čemu odvyknete na té ubytovně nebo co je ten problém?

Emil JÍRA,:
Problém je v tom, že tam panujou úplně jiné mezilidské vztahy, na těch ubytovnách.

moderátorka:No, a jaké?

Emil JÍRA, :
Je pravda, že na těch ubytovnách člověk velice snadno spadne do alkoholu. Ale těch příčin je hodně a kdybysme je tady měli všechny rozebírat, tak tady strávíme hodiny a hodiny.

moderátorka:
Dobře, ale pane Jíro, mě jde o to, vy říkáte, že tam tedy člověk získá nějaké návyky, takže to je ten alkohol a ještě něco jiného, co mu znemožňuje potom to, o čem tady mluví pan Šimeček, si najít práci?

Emil JÍRA,:
Víte, on tam nezíská ty návyky, který jsou v běžné společnosti.

moderátorka:
No, ale to jsou které? Konkrétně. Co si pod tím máme představit?

Emil JÍRA, :
Mluvit třeba. Mluvit a umět se chovat. Protože tam jsou jiné podmínky.

Michaela MARKSOVÁ, :
To mu musí někdo právě ale pomoct. To pan Šimeček říkal, že součástí toho plánu je sociální práce a pomoc těmhletěm lidem, o kterých vy mluvíte, protože ti sami už si sobě nepomůžou.

moderátorka:
Ale já tomu nerozumím. Promiňte, vy třeba mluvíte velmi dobře, pane Jíro. Jak tedy ti občané se odnaučí mluvit? To tam spolu lidé nemluví?

Emil JÍRA, :
Mluví, ale mluvěj úplně na jiné úrovni a…A o jiných problémech. Ty lidi mají jiné problémy.

moderátorka:
No třeba co? No a jaké?

Emil JÍRA, :
Třeba chudobu, jak získat na chleba, jak vůbec zaplatit tu ubytovnu.

moderátorka:
Ano. Ale já nerozumím, co je to odnaučí tomu do toho běžného světa. To řada lidí mluví o tom, že nemá třeba na nákup. Víte. A mně jde o to, abychom vám porozuměli dobře.

Emil JÍRA, :
Víte, já jsem na ulici v podstatě 15 let. A nebýt toho, že mám spoustu známých a že jsem se pohyboval trošku jinak a jinde, tak taky jsem v tý situaci, že jsem dneska třeba na lodi nebo na nějakým azylu. Ale tady je docela vážná překážka v tom směru, že když se tady mluví, ty lidi nemaj práci a já bych chtěl apelovat na tydlety, protože spousta z nich nejde do práce, protože těmhletěm lidem hrozej exekuce. A oni, když začnou pracovat, tak vlastně dneska veškerý vejplaty jdou na účet. Když si ten člověk otevře účet, tak mu to zabaví exekutor a v podstatě stát nedělá nebo dělá pouze kosmetické úpravy a nedělá zcela zásadní věci.

pan SVOBODA, :
Já jsem Svoboda z Litomyšle a  chtěl jsem vlastně na tohle reagovat asi tak, že tady se nám podařilo ztratit občanskou odpovědnost. Já si myslím, že tady jak říkal pán, že chtěl by pracovat, ale on nebude pracovat, neboť by, je plnej exekuce a potom mu peníze vezmou. Takže ono je potřeba umět nastolit a vrátit zpátky člověku tu občanskou odpovědnost a zodpovědnost samo sobě. Tady se to ztratilo, ten hlavní kádr toho, protože ta pracovní vytížení od úřadu práce nabídne peníze, dá peníze, proč bysme dělali?

moderátorka:
No, tak pane Levayi, chcete reagovat?

Julius LEVAY, pomáhá Romům; sdružení Dživipen z Opavy:
Samozřejmě. Já navážu na paní ministryni. Říkala, že je normální bydlet. Takže v bytech. Takže bydlet na ubytovnách je nenormální. Souhlasíte, myslím, se mnou, paní ministryně? Bydlet na ubytovnách je nenormální.

Michaela MARKSOVÁ, ministryně práce a sociálních věcí /ČSSD/:
Tak já jsem mluvila o důstojném bydlení. A samozřejmě řada ubytoven, to opravdu důstojné bydlení není.

Julius LEVAY,
Samozřejmě. Já jsem chtěl říct, prosím vás, že bydlení je základní atribut vlastně člověka v demokratickém státě. Člověk bez přístřeší nebo bez bytu je vlastně neplnohodnotný občan. Pozor na to. Já se domnívám, tady jak říkal pan předseda Šimeček, že by to mělo být jenom pro někoho, no já s tím nesouhlasím. Já s tím nesouhlasím. Protože bydlení, prosím vás, musí mít každý člověk, který o ten byt stojí, pozor. Ten, kdo o ten byt nestojí, o bydlení, no tak prosím, ať si bydlí, kde chce.

moderátorka:
Pane předsedo, můžete reagovat?

Tomislav ŠIMEČEK, předseda O.s. Majitelů domů, bytů a dalších nemovitostí:
Já bych se ohradil proti tomu, že bych říkal, že bydlení má bejt jenom pro někoho. Má být pro všechny, ale ti všichni tím přijímají, řekl bych, službu v ceně řady milionů za svůj život. Ta služba nemůže být zdarma. Ti lidé musí celý svůj život na tuto službu vydělávat, poněvadž bydlení je velice drahá záležitost. A stát by měl pomáhat všem, kteří se o to snaží, aby si vydělali na svůj, na svoje živobytí. Takhle to říká ústava. Finančně, aby byli schopni si to udržet.

moderátorka:
No, a co ti, kteří nevydělávají, pane předsedo?

Tomislav ŠIMEČEK, :
Tak se musejí začít živit prací. A k tomu je potřeba jim pomoct.

pan KALA, :
Dejte nám práci, my budeme makat, abysme si na to vydělali. Kde tu práci seženem, když není? Když nezaměstnanost klesá.
Nebo pardon, stoupá. Omlouvám se. Stoupá. Je nějakých 15 % nezaměstnanosti v České republice.

moderátorka:
7 %. Ano, ale třeba, ne, tak vy říkáte, třeba máte zkušenosti možná právě z těch ghett a ubytoven, kde je třeba 70 až 100 % lidí bez práce.

pan KALA, :
A já osobně musím říct, že když jsem hledal práci a byl jsem na pohovoru, tak po telefonu mi řekla paní, ano, přijďte, když jsem tam došel na ten pohovor, je, bohužel, omlouvám se, ale máme plno.

Tomislav ŠIMEČEK,:
Jestli můžu říct, to je přesně to, co jsem říkal. Prostě stát musí všem, to znamená i vám, kteří máte trochu jinou barvu pleti, pomoct najít práci. Najít práci.

Julius LEVAY, pomáhá Romům; sdružení Dživipen z Opavy:
Pan Šimeček tady fabuluje. To není pravda, prosím vás, jak tady říká, že někteří občané mají menší právo, někteří větší. Podle toho tady, že Romové mají asi to právo menší podle něj.

Tomislav ŠIMEČEK, :
Já jsem nic takovýho neříkal.

pan KALA, :
Ale tak jste to řek.

Julius LEVAY,
Tak jste to říkal, pane Šimeček.

Tomislav ŠIMEČEK, :
Nikdy jsem tohle neřek.

moderátorka:
Ne. Pan Šimeček mluvil o práci.

Julius LEVAY, :
Dobře. Ale meritum věci je prosím vás tady bydlení Já jsem chtěl říct, prvořadé, aby ten člověk chodil do práce, musí někde bydlet. Prosím vás, začněme myslet, začněme myslet hlavou, protože v tomto státě se dělá tolik šaškáren, že to je až z toho mdlo. Já jsem chtěl říct, pane Šimeček, máte pravdu, ale vy tady používáte, stát je od toho, aby nás vodil za ručičku tam, tam. Ne. Stát má co nejméně zasahovat do problémů občanů, ale má dělat to, co je jeho náplní, tudíž stát se má postarat o to, aby neměli jsme bezdomovce, abychom neměli lidi bez práce a aby tak, jak to bylo za Klause, že v devadesátém roce, prosím vás, dal lidem 90 % tenkrát z průměrného platu, což bylo hodně. A zůstaňte doma, nedělejte. Musel rušit těžký průmysl.

Dan JIRÁNEK, předseda Svazu měst a obcí:
Tak on je ten problém složitější, protože teď jsme se bavili jenom o sociálně slabých, kteří nemají kde bydlet, ale musíme si uvědomit, že populace stárne, neodpovídá tomu ten bytový fond, máme spoustu domů z padesátých, šedesátých let, který nemá výtahy. A v souvislosti se stárnutím populace je potřeba, a tím, jak ty rodiny se zmenšují, změnit ten bytový fond, musíme, nechci říkat, řešit problém seniorů, protože to je problém nás všech, všichni jednou budeme senioři, ale musíme dopředu se snažit, aby byla dostatečná kapacita, protože máme i malé obce…

moderátorka:
eď hovoříme o bydlení těch, kteří nemají práci a nemohou si dovolit nájem. Tak co mají dělat?

Dan JIRÁNEK, předseda Svazu měst a obcí:
Vždycky se musí, vždycky se musí rozlišovat. Znám spoustu seniorů, kteří dají na jídlo a na podobné…
Ne, teď se bavím o tom, jak přistupují jednotliví lidé k tomu bydlení. Někteří senioři ušetří na jídle, nepořídí si spoustu věcí a zaplatí nájemné. Znám rodiny, pro které je důležitější mít připojení na internet, než mít včas zaplacené nájemné. A tam je samozřejmě problém, protože ani obec, ani soukromý majitel bytu si nemůže dovolit dlouhodobě sponzorovat rodinu, která kašle na to bydlení a snaží se platit za zábavu.

Štěpán RIPKA, předseda Platformy pro sociální bydlení:
Tak to je určitě zkušenost pana předsedy. Já třeba mám zkušenost jinou. Znám spoustu rodin, které žijí v bídě a bytové nouzi a první věc, první položka, kterou zaplatí, je vždycky nájemné. A to nájemné si platí z peněz, které mají na jídlo, protože jim ty dávky dojdou pozdě, protože by je jinak majitel vyhodil. Znám několik případů, kdy kvůli tomu, že dávky jsou špatně zprocesované, vypad systém, formuláře nefungovaly, tak ty lidi přišli o bydlení. Musíme vytvořit systém, kterej tomuhle předejde, kterej prostě nedovolí, aby lidi, kteří bydlí ve standardním bytě, kteří žijí normální život, v normální společnosti, tak aby z toho vypadávali. A druhá věc je…

pan BAZIKA, :
No, já bych chtěl říct k tomu takovou zkrácenou odpověď.Pracoval jsem 30, jsem pracoval.:
Teďko nemám práci, protože se starám, starám se o 3 malý děti. Pani je v takovým stavu, že je chudokrevná, umdlívá mi, takže musím s nima zůstat doma. Ale já bych se spíš jako vrátil k tomu, co říkal pan Šimeček. Vy jste říkal něco v tom smyslu, že pomáhat lidem, já jsem to aspoň tak pochopil, těm lidem, kteří o to stojí a který prostě se naklání k tomu, že prostě půjdou za tím, že si pomůžou nebo chcou pomoct, jo. A teď mně řekněte, prosím vás, co uděláte s těma druhejma? S tou druhou skupinou? Víte co, já vám něco řeknu. Mně to připomíná, když najdete na ulici psa, pomůžete mu? Ne, odpovězte mi. Pomůžete ano nebo ne?

Tomislav ŠIMEČEK, předseda O.s. Majitelů domů, bytů a dalších nemovitostí:
Já jsem psa nikdy v životě neměl, takže k tomu nemám žádnej zvláštní vztah. Ale rovnou řeknu, že tak jako vy jsem já žil 2 roky na ubytovně.

pan BAZIKA, :
Já se vás ptám jako lidské bytosti. Pomůžete tomu zvířeti nebo ne?

Tomislav ŠIMEČEK, :
Řekl bych, já nevím, co s ním udělat. .

pan BAZIKA, :
Nevyhýbejte se, prosím vás otázce. Odpovězte mi ano nebo ne.

moderátorka:
Tak zdá se, že pan Šimeček nemá zas tak v lásce psy, tak to asi nebyl dobrý vzor.

pan BAZIKA, :
Dobře. Proč to říkám? Proč to říkám? Protože mně to připadá tak, že ta druhá skupina těch lidí, který vy jste už předem zavrhl, že jim pomůžete…

Tomislav ŠIMEČEK, :
Já jsem nezavrhl, vůbec.Já tvrdím, že těm lidem je potřeba intenzivně pomáhat, poněvadž pokud nenajdou práci, nevrátěj se mezi normální skupinu lidí, který řádně platěj nájemný, tak v celým životě nedosáhnou trvalého bydlení v normálních bytech, poněvadž je ten trh z toho vytěsní. Takže tam je potřeba těmto lidem maximálně pomoct. Ale to řešení není v tom, že jim dáte byt a oni z něj vypadnou, poněvadž za něj neplatěj. Ale je potřeba je postavit mezi normální lidi, kteří bez problémů na tom trhu ten byt najdou.

pan BAZIKA, :
Dobře. Děkuju vám. To je pro mě dostačující. A já bych jako chtěl apelovat hlavně za ty lidi, za ty rodiny s těma dětma, který prostě žijou po těch ubytovnách. Je to budoucí generace. Nezapomeňme tady na toto, jo? Je to budoucí generace. Ty děti vyrostou a budou z nich občani právoplání, jako jsme my a všecko. A prostě ty děti už na těch ubytovnách ztrácí, jak bych řekl, takovou důvěru v ten systém celej. Protože já bydlím teďko…

moderátorka:
No, ale prosím vás, bavíme se tady o té práci, ano? Vy, pánové, chcete, vy hledáte práci, pane Baziko?

pan BAZIKA, :
Já práci si můžu najít, ale v současný chvíli to není možný kvůli dětem, jo? Protože se musím věnovat teďko těm dětem. Ale práci si najdu, samozřejmě, pro mě to problém nebyl nikdy. Pro mě konkrétně.

Emil JÍRA,:
Já tady, když jsme u práci a u bydlení, já se přiznám, že si práci nehledám, protože je mi 57, mám plnej invalidní důchod, tudíž dneska po novu invaliditu 3. stupně. A ještě taková zajímavost. Víte, tady se říkalo nebo říkalo se, že ten, kdo si to zavinil, tak tomu nepomáhat. Já jsem si to zavinil taky sám. Já jsem se nemusel rozvádět. Bylo to z mý viny. Nemusel jsem přecházet mimo přechod, aby mě srazilo auto a dopracoval jsem se i s psychickejma problémama k invaliditě, takže v tom případě, a dostávám 8 tisíc. Ano, mám exekuce. Ty exekuce jsou ve výši 5500, je můj původní dluh, a splácím 140 tisíc. Z těch 5500. Fajn. Takže nebylo by lepší, kdybych se rovnou sebral a odkráčel do krematoria?

Eva NEUMANNOVÁ, :
Já bych řekla, že na vině je stát, který nevytvořil potřebná pracovní místa pro lidi bez práce.

moderátorka:
No, ale tady pan Jíra říká, že už nebude pracovat, že je v invalidním důchodu.

Eva NEUMANNOVÁ,:No, nemůže pracovat.

Emil JÍRA, 15 let žije na ulici:
Nemůžu.

Eva NEUMANNOVÁ, :
Takže by se měla postarat sociální správa.

moderátorka:
A vy dostáváte kolik celý ten důchod?

Emil JÍRA, 15 let žije na ulici:
Já dostávám 8 tisíc korun.

, moderátorka:
Po exekuci nebo před?

Emil JÍRA, 15 let žije na ulici:
Ne. Po exekuci.Celá ta částka, kdyby byla, tak je skoro 12 tisíc, a tím pádem ale taky nemám na žádnou pomoc od státu pomoc, protože můj příjem finální je 12 tisíc, skoro 12 tisíc. To, že dostávám 8 tisíc, to žádnou sociálku nezajímá.

moderátorka:
A teď jde o to, paní Neumannová, jak tedy stát má pomoci panu Jírovi?

Eva NEUMANNOVÁ, má za sousedy nepřizpůsobivé občany:
No protože pan Jíra si udělal dluhy sám. S penězi se musí hospodařit.

Michaela MARKSOVÁ, ministryně práce a sociálních věcí /ČSSD/:
Já bych k tomu ráda řekla, přesně, pan Jíra si udělal dluhy ve výši necelých 6 tisíc a splácí násobně, úplně absurdní množství. A tady je skutečně vina v tom, jak byly doteď nastaveny zákony. A to jsou úplně skandální věci, protože z toho mají peníze ti exekutoři a ti, komu vy ten dluh splácíte. Netleskejte. Za to není co tleskat. A tady teď už zase je zákonná náprava, ale to chápu, že je na samostatný pořad, rozebírat exekuce.

Emil JÍRA, 15 let žije na ulici:
Ale já řeknu, jak vznikly moje dluhy. V době, kdy mě srazilo auto… Aha. Téma, který je důležitý.

moderátorka:
Pane Jíro, to není téma našeho pořadu. Pojďme se vrátit k tomu /nesrozumitelné/ Takže jsme se shodli tedy, že najít tu práci.

Michaela MARKSOVÁ, :
Ano. A tady určitě může…

moderátorka:
Ale kde? Ale kde? Obec? Má dát veřejně prospěšné práce?

Michaela MARKSOVÁ, ministryně práce a sociálních věcí /ČSSD/:
Tak, ale to financuje stát. A určitě jsem přesvědčena, že ta cesta právě v těch oblastech, kde ta práce prostě není, je tím, že stát a obce ve spolupráci…

Dan JIRÁNEK, předseda Svazu měst a obcí:
/Nesrozumitelné/ k veřejně prospěšným pracem, obecně prospěšným pracem a k dalším věcem, tak aby…

Michaela MARKSOVÁ, :
Já ještě bych jenom to dokončila. A těm lidem vlastně zajistí pracovní místa, dá se říci, uměle vytvořená, ale ti lidé si udrží pracovní návyky, něco si přivydělají. A obcím je to určitě taky ku prospěchu.

Dan JIRÁNEK, předseda Svazu měst a obcí:
Samozřejmě, že ano. Když těch prostředků dostaneme víc, zaměstnáme víc lidí, ale pak budou skupiny, jako jsou ženy opuštěné s malými dětmi, které nebudou chodit do práce, protože z principu nemohou, a tam se budou muset najít jiné metody. Ale já znovu upozorňuju, že část těch lidí má problémy, že prostě nehospodaří správně, z toho bydlení vypadli, protože měli dluhy. Ne jenom třeba na nájemném, ale na elektřině, na plynu, na vodě. Prostě ta základní práce je, jak je naučit správně hospodařit.

nejmenovaná osoba:
Prosím vás, /nesrozumitelné/ u telefonu, u mikrofonu. Já poslouchám tady tyhlety vaše názor. Pořád tady paní Jílková vám říká, jak by se to dalo vyřešit a jak najít tu práci pro ty lidi. Tady se jenom pořád kritizuje. Tady se jenom pořád poukazuje, ale ty lidi dole jsou úplně na dně. Oni nevěděj kudy kam. Oni když chtěj pracovat a hledaj si tu práci, tak si tu práci nenajdou. Nenajdou. Protože ten problém je tady plošný, celoplošný, jo? A když si najdou tu práci, tak ji najdou jenom na dva, na tři měsíce a konečná, jo? A co potom dál? To je ten problém. A vy tady furt říkáte, musej si najít práci. Musej mít to bydlení. Ani to bydlení si nenajdou, ani tu práci, protože ten systém je špatně tady nastavenej.

Tomislav ŠIMEČEK, předseda O.s. Majitelů domů, bytů a dalších nemovitostí:
Já s váma velice souhlasíme, že chápete, že prostě je potřeba těm lidem pomoct. Aby si tu práci mohli najít. Ať to jsou veřejněprospěšný práce v obcích, tam kde není žádnej průmysl. Nebo řekl bych najít pro ně ubytování tam, kde práce je. Je řada lokalit, kde se hledají noví pracovníci. Samozřejmě všichni tito lidé by měli celý život, od mládí si zvyšovat kvalifikaci, aby měli šanci najít slušné zaměstnání. A pokud to zanedbali v mládí, tak se to samozřejmě obrací.

nejmenovaná osoba:
Můžu odpovědět na to? Můžu reagovat na tohle? Já vám řeknu jednu věc, tady občan, přímo občan, kterej se tady narodil, odmalička, žije tady, nemá tu si najít tu práci dobře placenou, protože jsou tady cizinci, který tu práci nám vzali.

moderátorka:
Tak, vážení. Já bych se vrátila k tomu bydlení, byť to s tím souvisí, protože to je problém i třeba romské menšiny, že skutečně podle výzkumu oni musí odpovědět až na dvojnásobný počet inzerátů třeba na bydlení, aby vůbec mohli jít na prohlídku. Už podle jména, ano? Takže skutečně, pane Ripko, jsou v zoufalé situaci, že nemohou najít ani to nájemní bydlení, byť by třeba měli na to nájemné. Tak co se tedy navrhuje jako řešení?

Štěpán RIPKA, předseda Platformy pro sociální bydlení:
Přesně tak. Já bych rád řek teda, že v posledních osmi letech jsem se bavil se stovkama lidí, který maj problémy. Maj problémy, když se jich zeptáte, jaké jsou vaše problémy, co potřebujete? Řeknou bydlení. Všichni to řeknou shodně.

moderátorka:
Ano. Tak a teď, jak je umístit tedy do těch lepších bytů?

Štěpán RIPKA, předseda Platformy pro sociální bydlení:
Jasně. Jenom to dopovím. Mně to přijde cynické se tvářit, jako že problém těch lidí je to, že nepracují. Problém těch lidí je, že nebydlí. A neříkejme, že prostě ten problém nemají. Takže to je první věc. A druhá věc. Když jsme studovali trajektorie chudých lidí, kteří migrovali do pohraničních oblastí, tak před 25 lety lidé migrovali za prací a za bydlením, ty 2 věci byly spojené. Klidně do Sudet se přistěhovala rodina ze středních Čech, dostali tam byt a dostali tam práci. Teďkon se tam dostávají lidi jenom kvůli tomu, že jsou vytlačováni a že hledají, kde by tu poslední štaci…

moderátorka:
Dobře. Ale tam končí právě v těch ubytovnách. Paní ministryně, tak jak tedy je dostat do těch bytů?

Michaela MARKSOVÁ, ministryně práce a sociálních věcí /ČSSD/:
Nejen v ubytovnách. Tak když si vezmu ty, kteří jsou na tom úplně nejhůř, bydlí v ubytovnách, tak jsme zase u toho, kde jsme byli. Je tam část lidí, která, když se jim pomůže, tak se určitě může dostat do lepšího bydlení. Ta část na to má svým chováním, svými návyky. Ale je potřeba jim pomoci a je potřeba ty byty mít k dispozici.

moderátorka:
No, a kde je vezmete?

Michaela MARKSOVÁ, :
Samozřejmě… Tak, tady je bytů prázdných dost. Ale tady se nám nepotkávají ty dvě skupiny. A to, co my chceme právě řešit v tom zákoně o dostupném, chcete-li sociálním bydlení, to by mělo tady ty byty, jak ty stávající, tak případně některé, které si můžou obce z určitého fondu vystavět nové, právě dát k dispozici a dát přísná pravidla a podmínky, za kterých tam ti lidé budou moci bydlet.

Štěpán RIPKA, předseda Platformy pro sociální bydlení:
Přesně tak. A na začátku devadesátých let…

moderátorka:
Ne. Já poprosím občana. Prosím.

nejmenovaná osoba:
Já pocházím z Janova u Litvínova. Paní ministryně, to, co jste teďkon řekla, není vůbec žádná pravda. Bydlím tam 30 let. Před 30 lety sídliště vypadalo krásně. Mělo celou infrastrukturu. Teď vám můžu ukázat zazděný baráky, vybydlený, zničený, nepřizpůsobivejma občanama, kteří dostávají dávky na bydlení. Jeden byt zničí, jdou do druhýho, jsou tam štěnice, jsou tam šváby. A když chcete vy, jako normální člověk, se přestěhovat nebo respektive oni vám to navrhnou, ať tam odtud vypadnete, že tam nemáte co dělat, že se neumíte jim přizpůsobit, tak jak to máme dělat? Vy je tam chcete ještě víc dodat.

Michaela MARKSOVÁ,:
Ne. Ne. Ne. Ne.

nejmenovaná osoba:
Pojďte tam bydlet, paní ministryně. Na tejden tam pojďte bydlet.

Michaela MARKSOVÁ,
Paní kolegyně, já jsem v Janově byla se podívat. Samozřejmě, že to není ten zážitek, jaký máte vy.

nejmenovaná osoba:
Ale jenom jste projížděla.

Michaela MARKSOVÁ,:
Ale já vám chci říct jednu věc. Janov, to sídliště, prodali vaši zastupitelé, ti samí částečně, kteří tam teď chodí a pláčou, že jim tam soukromí majitelé, na které oni nemají vůbec žádný vliv v tuto chvíli, stěhují tyto lidi. A ano, máte pravdu, ten systém, tak jak je, je velice špatný, protože my těm lidem tam dáváme doplatky na bydlení, ale naprosto s nimi nepracujeme. A to je velmi špatné.

nejmenovaná osoba:
No jenomže zase podporujete vlastně lidi, který ty realitní kanceláře si ty byty koupily a ty si účtujou daleko vyšší částku, než je reálná.

Michaela MARKSOVÁ, :
Ano. V tuto chvíli ten systém je velice špatný. A proto ho také chceme společně změnit.

nejmenovaná osoba:
A oni, když si spočítají, kolik dostanou od sociálky, tak se jim nevyplatí chodit do práce.

moderátorka:
Ano, ale paní ministryně, možná by bylo dobré, abyste tedy řekla, k jaké změně došlo v tom doplatku na bydlení, jestli vás to uklidní, že vlastně ty ubytovny tedy už nebudou dostávat na osobu.

Michaela MARKSOVÁ, :
My tady mluvíme o dvou různých věcech. Tady se bavíme o sídlišti, to jsou byty. Nebo je to pořád ještě bráno jako byty. A tam zatím k žádné změně nedošlo. To bude mnohem složitější, budeme to dělat během tohoto roku, protože tam většinou ti lidé zřejmě berou příspěvek na bydlení. Ale říkám, to sídliště, to není ubytovna. Změny teď od 1. ledna, ty by měly omezit ty skutečně nejhorší ubytovny, které nepochybně máte také.

nejmenovaná osoba:
Ale ten příspěvek na bydlení bysme měli brát především i my, který tam s těmahle lidma žijeme. My si ty byty koupili, my si je to, zvelebujeme, všechno a oni nám ničí. Stačí takový dvě tři rodiny ve vchodě a ten byt nemá vůbec žádnou hodnotu. To neprodáte.

Michaela MARKSOVÁ,
Já s vámi souhlasím, že to, ten vývoj, který se teď stal, je naprosto katastrofický.

nejmenovaná osoba:
Jenomže ona nám ta vláda pořád něco podsouvá.

nejmenovaná osoba:
Já budu reagovat zrovna na pani ministryni, protože vyšel vlastně zákon od 1.1. roku 2015 o doplatku na bydlení. Já jsem byl v pondělí vyřizovat si sociální dávku na bydlení a moje sociální pracovnice mě uvedla na pravou míru, protože jsem si myslel, že jsem nezaměstnanec a bydlím na ubytovně, kde ta ubytovna je solidní, jo. To je vlastně rodinná ubytovna. Mám 1 plus 1. Jsme tam dva. Je to bez problémů. Ale mě akorát zaráží jedna věc, proč já jako občan bych si musel sám z 3410 korun ještě doplácet na bydlení, z toho platím ještě elektřinu a mi na živobytí zůstane 1400 korun.

Štěpán RIPKA, předseda Platformy pro sociální bydlení:
Na jídlo na měsíc teda.

nejmenovaná osoba:
Ano. Na jeden měsíc. A já z toho nevyžiju, jo. Vyžije někdo tady za 1400 korun na měsíc? Ani jeden. Takže zase zůstanu tam, kde jsem byl. Začal jsem žít konečně jako člověk a teď z toho zase půjdu ven, protože nemám na bydlení. Protože nezaplatím nájem, koupím si jídlo a vyhodí mě z ubytovny.

nejmenovaná osoba:
Tak mi dejte tu práci. Dejte mi tu práci a já tu práci přijmu.

nejmenovaná osoba:
Tohle, co tady se povídá, to jsou pouhý kecy o práci. Vždyť tady 70 % lidí v České republice, co jsou nezaměstnaný, nechtěj pracovat a nikdy pracovat nebudou. Těch 30 %.

nejmenovaná osoba:
/Nesrozumitelné/ o těch 70 % lidí. Styďte se. Protože já mám tady ještě, minule, předtím jsem to tady říkal, že tady je problém pracovní. Pracovní je problém, protože jsou tady cizinci, Ukrajinci. A tyhlecty. Ty nám zabíraj tu práci. My, když chceme do tý práce jít, tak už nechtěj nás vzít, protože jsme tmavý, černý. Pochopili jste to? Vy jste bílej, vás vezmou, nás ne.

nejmenovaná osoba:
Tady nejde o bělost. Tady nejde o bělost ani o tmavost. /Souzvuk hlasů/.

moderátorka:
Tak vážení, nemáme, prosím, tématem je bydlení.

Štěpán RIPKA, předseda Platformy pro sociální bydlení:
Přesně tak. Ta novela je velmi problematická.

moderátorka:
Pánové, není vás slyšet, ano. Já prosím k tomu, tak jsme tady slyšeli, tady je tedy první zkušenost, tématem je bydlení, doplatek na bydlení. Protože vy už ho teď nedostáváte od 1.1. na osobu, ale vlastně na ten prostor, na metry čtvereční. Je to tak?

nejmenovaná osoba:
Ani tak to není, paní ministryně, protože vlastně novela zákona říkala, že se bude platit doplatek na bydlení podle metrů čtverečních. Je to tak?

nejmenovaná osoba:
Říkám metry čtvereční, protože tam nezáleží, kolik tam je osob, ale metry čtvereční. Když jsem byl teď na té sociálce 19., tak je to úplně něco jiného. Paní sociální dala podepsat, že od 1.5. Roku 2015 musí Úřad práce České republiky taky vyžadovat souhlas obce. Jestli mi tu ubytovnu vůbec zaplatí nebo ne.

, moderátorka:
Ano. Ale počkejte, to je, to máte pravdu. To bude od května. Ale teď změnila se vám ta částka?

nejmenovaná osoba:
Nezměnila, protože to se sníží doplatek na bydlení a já to musím ze svého životního…

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No to myslím, jestli se vám snížil teď ten doplatek na bydlení?

nejmenovaná osoba:
Ano, snížil, protože já to budu muset zaplatit ze svého.

moderátorka:
No, tak paní ministryně.

Dan JIRÁNEK, předseda Svazu měst a obcí:
Z jiné sociální dávky.

Michaela MARKSOVÁ,:
Já se omlouvám, ale jestli vy bydlíte ve slušné ubytovně a jak jste říkal 1 plus 1 a 2 lidi, tak já nevidím důvod, proč by se vám měl doplatek na bydlení snížit. To já bych asi musela vidět vaše podklady. To se nedá takhle říci. Ale to určitě, to určitě není kvůli tomu novému zákonu. To si nedovedu představit, tak jak to popisujete. Ale…

Štěpán RIPKA, předseda Platformy pro sociální bydlení:
Tam je problém. Já bych to vysvětlil.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
A ještě proč vám, vemte si mikrofon, proč vám vadí souhlas obce?

nejmenovaná osoba:
Proč by měly do toho zasahovat obce?

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Tak. Na to bych poprosila…

Dan JIRÁNEK, předseda Svazu měst a obcí:
Protože obce pak platí ty následky toho nekontrolovatelného nárůstu ubytoven, my pak hradíme všechny ty škody na obecním majetku, my máme vydání za zvýšený počet městských strážníků, na větší provoz přestupkovejch komisí a na další věci. Prostě my pak neseme ty následky, my pak opravujem ta dětská hřiště a tak dál a tak dál. A samozřejmě logicky my chceme, aby zmizely ty příšerný ubytovny, ve kterejch nejsou zajištěny žádné základní hygienické, požární a další předpisy. To je přece absurdní, že stát platí za něco, co sám v podstatě zakazuje.

Štěpán RIPKA, předseda Platformy pro sociální bydlení:
Pane předsedo, já s váma naprosto souhlasím. Já s váma naprosto souhlasím v tom, že nemáme platit tyhlety předražený ubytovny. Ty ubytovny jsou strašně drahý. Za ty peníze, když vememe všechny ty peníze, který se daj na ty ubytovny, tak za ty peníze můžou důstojně bydlet všichni lidi, kteří jsou teď na těch ubytovnách.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No, a kde budou bydlet, pane Ripko? Kde?

Štěpán RIPKA, předseda Platformy pro sociální bydlení:
Ty lidi můžou bydlet v bytě. Mně je strašně líto kolegyň z Janova. Myslím si, že to, k čemu tam došlo, je opravdu chyba a je to důsledek toho, že se rozprodal obecní bytový fond v Janově a že tam byly spekulanti.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Tak, pane Ripko, a v jakých, prosím, kdybyste nám mohl vysvětlit, v jakých bytech, ano? Kde ten byt se třeba bude nacházet?

Štěpán RIPKA, předseda Platformy pro sociální bydlení:
Tak třeba v Ovenecké ulici na Letné, v domě, kde bydlí můj dědeček, tam bydlela ještě na konci osmdesátých let romská rodina.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ano.

Štěpán RIPKA, předseda Platformy pro sociální bydlení:
Tu romskou rodinu nový majitel vyplatil, odsunul je někam ke Kladnu. A tady máme ten problém. Janov rozprodal svůj bytový fond.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No, ale nechme zareagovat paní Neumannovou. Paní Neumannová, kdyby vy jste mohla…

Eva NEUMANNOVÁ, má za sousedy nepřizpůsobivé občany:
My máme takovýto problém, že byty, které vybydlí nepřizpůsobiví občané, jsou podpalovány a devastovány.

Štěpán RIPKA, předseda Platformy pro sociální bydlení:
Je mně to strašně líto, rozumím a já tu vaši zkušenost nerozporuju. Jenom chci říct, že tady to soužití bylo možné a myslím si, že je možné i do budoucna. Je mně to hrozně líto, že bydlíte s lidmi, se kterými si nerozumíte, kteří vám dělají takovou věc.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Paní ministryně, možná by tady mělo tedy zaznít konkrétně, jak třeba paní Neumannové zmenšíte ty obavy nebo pan předseda Šimeček také nechce pronajmout byt sociálně chudé rodině.

Tomislav ŠIMEČEK, předseda O.s. Majitelů domů, bytů a dalších nemovitostí:
Není pravda. Není pravda. Sociální situace té rodiny není to důležité. Důležitý je chování té rodiny. A takové rodiny, pokud se nenaučí živit prací, chovat se s úctou k zákonům a k závazkovému právu, tak to bydlení nikdy trvale nenajdou.

Michaela MARKSOVÁ, ministryně práce a sociálních věcí /ČSSD/:
Víte, já bych řekla úplně na začátek, že ten Janov je pro mě symblem, jak vypadá situace, když stát přestává fungovat. Respektive ten veřejný sektor. A to se tady ta léta dělo. A my to teď budeme samozřejmě velice složitě napravovat a ta náprava bude trvat mnoho dalších let.

moderátorka:
Ale jak konkrétně? Jak konkrétně?

Michaela MARKSOVÁ, ministryně práce a sociálních věcí /ČSSD/:
Jedna, když si vezmu takový tenhleten klasický tedy panelový dům, tam musí přijít mnohem více policie, mnohem více sociální práce. Ti lidé se musí rozdělit, ale musí teda tudíž tam být, dejem tomu sociální pracovníci, kteří to udělají. Tam je určitě řada rodin, kteří mohou, které mohou opravdu se odstěhovat a bydlet v nějakém důstojném bydlení, které bude zprostředkováno obcí a státem. A pak tam budou lidé, kteří zapalují ty byty, kteří jsou opravdu naprosto nepoužitelní v uvozovkách a ti nechť potom bydlí na těch ubytovnách. Ale zase, i na těch ubytovnách jsem pro to, aby s nimi skutečně někdo pracoval. Ale pokud, my prostě ta ghetta musíme rozptýlit, protože tam nebydlí jenom lidé, kteří zapalují byty, ale bydlí tam spousta lidí, kteří v tom sociálním procesu, kteří měli ještě v tom roce 89 práci, pracovali třeba typicky v technických službách ve městech, to město zprivatizovalo ty technické služby, těm lidem, ti lidé přestali mít na nájem, bydleli v obecním, ale to se pak také zprivatizovalo. A spekulanti často ve spolupráci s těmi místními politiky je vzali a odstěhovali třeba na ten Janov.

moderátorka:
Ano. Tak to je známo. Pojďme, další tou ohroženou skupinou jsou právě osamělí senioři, ano? Tak, máme tady paní Jonášovou. Paní Jonášová, vy jste žila spokojeně do té doby, než jste ovdověla vlastně.

Michaela JONÁŠOVÁ, důchodkyně, bojí se, že skončí na ulici:
V podstatě, když jsem ovdověla, ale ještě to bylo v pořádku, protože jsem vlastně ve 62 letech nastoupila do práce. A pracovala jsem vlastně do listopadu minulého roku. Teď jsem bez smlouvy, ráda bych pracovala, ale je tady diference mezi mým důchodem a nájmem čili s inkasem. Takže mě chybí 1300 korun. Takže když nebudu platit 3 měsíce panu domácímu pravidelně nájem, tak jsem posledního března na ulici. Přestože jsem byla 42 let vdaná, celej život jsem pracovala, zůstanu zkrátka u Palackýho mostu.

Štěpán RIPKA, předseda Platformy pro sociální bydlení:
A o vás by řekli, že si to nezasloužíte. /Souzvuk hlasů/.

Michaela MARKSOVÁ,:
Já jsem se chtěla zeptat, jestli jste se už byla zeptat na úřadu práce?

Michaela JONÁŠOVÁ, důchodkyně, bojí se, že skončí na ulici:
Byla jsem se, paní ministryně, zeptat. Tam mně velice příjemná paní řekla, že ano, ať si přijdu nárokovat posledního března…

Michaela JONÁŠOVÁ, důchodkyně, bojí se, že skončí na ulici:
Příspěvek na bydlení. A tak nějak zhruba, protože jsem takovej myškolapnej člověk, tak jsem si spočítala, kolik by mně asi tak dali. Takže je to něco kolem 3 tisíc. To znamená, že já bych 13 stovek z toho dala na ten nájem a z těch 17 stovek bych žila, veškerý měla náklady na jídlo a na potřeby na měsíc. Zdá se mi to nedůstojný ve vztahu k lidem, kteří celej život pracujou, aby měli na starý kolena problémy s tím, že přijdou o bydlení, nebudou žít důstojně. Mně to přijde devastující.

Dan JIRÁNEK, předseda Svazu měst a obcí:
A můžeme se vás zeptat, v jakém městě a jak velký je ten byt a jak drahý je ten nájem?

Michaela JONÁŠOVÁ, důchodkyně, bojí se, že skončí na ulici:
Já mám maličkej byt, žiju v Praze, nedaleko odsud, mám italskou firmu jako domácí, ten se chová zákonně, ten si bere nájemný, tak jak teda jaksi litera zákona dovoluje. Ale zkrátka mám malilinkej byt, chce za něj 10 tisíc necelejch. Ráda půjdu bydlet za pět. Nemusím nikam chodit, nemusím chodit pro žádný dávky. Ale stát se o mě nepostará.

Michaela MARKSOVÁ, :
A to je právě zase další, proč chceme udělat ten nový systém.

Michaela JONÁŠOVÁ, důchodkyně, bojí se, že skončí na ulici:
Já se ho nedožiju, paní ministryně, až bude fungovat.

Michaela MARKSOVÁ,:
Ale dožijete.

Michaela JONÁŠOVÁ, důchodkyně, bojí se, že skončí na ulici:
No to víte, že ne.

moderátorka:
Tak ale pojďme, tam je problém, ten příspěvek na bydlení, to opravdu trápí řadu občanů, že se vlastně dává až 3 měsíce zpětně, protože paní Jonášová má strach, že tedy do té doby se zadluží.

Michaela JONÁŠOVÁ, důchodkyně, bojí se, že skončí na ulici:
No nebyly to hezký Vánoce.

Michaela MARKSOVÁ, ministryně práce a sociálních věcí /ČSSD/:
Já jsem pořád přesvědčena, že vám ten úřad práce může pomoci. Ale říkám, já zas, já když neznám úplně ty konkrétní kauzy, tak mně se to strašně těžko posuzuje, jo.

Michaela JONÁŠOVÁ, důchodkyně, bojí se, že skončí na ulici:
Ráda vás navštívím. Bydlím za rohem.

Tomislav ŠIMEČEK, předseda O.s. Majitelů domů, bytů a dalších nemovitostí:
Já bych ještě jednou řek, poněvadž já mám taky řadu sociálně slabejch nájemníků ve svým domě. Všichni ty nájemníci si požádaj o příspěvek na bydlení a nevydávaj na své bydlení nikdy víc než 35 % disponibilních příjmů. Takže to, co vy dostanete na penzi, vám zůstane z toho 65 %, což je dost na to, abyste mohla normálně žít. A podmínkou jedinou…

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ale pane Šimečku, nezlobte se, ale paní Jonášová právě má, nájem platí 10 tisíc. A jí prostě…

Tomislav ŠIMEČEK, předseda O.s. Majitelů domů, bytů a dalších nemovitostí:
Jako na úroveň místně obvyklého nájemného tento příspěvek stačí.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ale vždyť paní Jonášový zbyde 1200 korun.

Michaela MARKSOVÁ, ministryně práce a sociálních věcí /ČSSD/:
Ale ne u soukromého majitele v Praze.

Tomislav ŠIMEČEK, předseda O.s. Majitelů domů, bytů a dalších nemovitostí:
Tak jako řekl bych, většina těch, nevím, kolik máte metrů čtverečních.

Michaela JONÁŠOVÁ, důchodkyně, bojí se, že skončí na ulici:
Maličkej mám. Asi 49 metrů i se sklepem.

Dan JIRÁNEK, předseda Svazu měst a obcí:
49 metrů? Já jsem žil se třemi dětmi a s manželkou v bytě 48 metrů čtverečních.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No tak, pane předsedo, ale chcete mi říct, opravdu pro jednoho…

Dan JIRÁNEK, předseda Svazu měst a obcí:
49 metrů čtverečních není maličký byt. Nezlobte se na mě. To není maličký byt.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
A co je tedy maličký byt pro seniora?

Dan JIRÁNEK, předseda Svazu měst a obcí:
Maličký byt na Kladně je kolem 28 metrů čtverečních.

Michaela JONÁŠOVÁ, důchodkyně, bojí se, že skončí na ulici:
Ale já si myslím, že tady není debata, jestli mám velikej byt nebo maličkej byt.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Takže senioři mají končit, ne, počkejte, ale senioři mají končit doslova v králíkárnách?

Dan JIRÁNEK, předseda Svazu měst a obcí:
Ne. Ne. Ne. Ne. Spousta seniorů si vezme, když jsou mladší, hypotéku a bydlení si snaží zajistit s pomocí třeba státu, který dává daňové slevy, ale nezlobte se na mě, znám seniory, kteří jsou na tom podstatně hůř a 49 metrů pro jednoho člověka není maličký byt. Opravdu ne, maličký ne.

Michaela MARKSOVÁ, ministryně práce a sociálních věcí /ČSSD/:
Ale není ani luxusní tedy, to bych také neřekla.

nejmenovaná osoba:
Dobrý večer. Já by sem se zeptal paní ministerkyni, je možný, tady co slyším, toto v České republice se děje, není podstata, že Romové jsou na ubytovně, ale slyším tady paní, je z většinové majority, ne z minority a taky jsou problémy v bydlení. A předražený. Právě proto nejlepší by to bylo, ty lichváři, kteří mají ty nájemní baráky anebo ty ubytovny, aby se neobohacovali na úkor chudoby a bídy, ale dejte šanci stát a budujte sociální byty pro sociálně státní občany. Děkuji.

moderátorka:
Ne, počkejte, ale pan Šimeček se tedy podle vás obohacuje na úkor občanů? Protože on je majitel domu třeba.

nejmenovaná osoba:
Pokud je předražený nájmy a podle metrů čtverečních to nevyhovuje, tak oni potom zkoumají nějaké taktiky, aby jich vyhazovali z bytů.

Tomislav ŠIMEČEK, předseda O.s. Majitelů domů, bytů a dalších nemovitostí:
Jako pojem předražený byt je velice subjektivní záležitost. Ústav soudního inženýrství počítal, kolik jsou jenom prosté náklady prosté reprodukce bytového fondu, když se to pronajímá zcela bez jakéhokoliv nájemného. A to je asi 55 až 60 korun z metru čtverečního. Na tom nevyděláte ani halíř. Ale můžete ten bytovej fond dlouhodobě udržovat.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Tak, pane předsedo, jenom abychom se dostali k tomu sociálnímu bydlení. Vy jste mi před chvílí řekl, vy tedy poskytnete nějaké byty na sociální bydlení? Protože když jsem řekla, že nikoho takového nechcete…

Tomislav ŠIMEČEK, předseda O.s. Majitelů domů, bytů a dalších nemovitostí:
Já těm lidem, které považuju za potřebné, samozřejmě to poskytuju.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No, a to je kdo?

Tomislav ŠIMEČEK, předseda O.s. Majitelů domů, bytů a dalších nemovitostí:
To jsou lidé, kteří jsou slušní, řádně se chovaj, dodržujou, řekl bych zákony a jsou to lidé, kteří se dostali do té sociální situace bez svého zavinění.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Takže ti mají u vás nižší nájem?

Tomislav ŠIMEČEK, předseda O.s. Majitelů domů, bytů a dalších nemovitostí:
Mám tam jednu paní, která je důchodkyně a ta má měsíční slevu 5 tisíc korun na nájemném.

Dan JIRÁNEK, předseda Svazu měst a obcí:
Nepoznáte to nikdy jinak, než že jim ten byt pronajmete a uvidíte, jak se chovají.

Štěpán RIPKA, předseda Platformy pro sociální bydlení:
Přesně tak. S tím naprosto souhlasím.

Emil JÍRA, 15 let žije na ulici:
Já bych chtěl reagovat na pana Šimečka. Podle vašich slov já si za to můžu taky? Já jsem tady jasně řekl, já jsem nemusel rozvádět, nemusel jsem přecházet mimo přechod. Takže já si za to můžu sám? Tudíž já nemám nárok na pomoc.

Tomislav ŠIMEČEK, předseda O.s. Majitelů domů, bytů a dalších nemovitostí:
Ne, to jsem neřek. Vy máte naopak nárok na intenzivní pomoc, abyste se vrátil mezi tu společnost, kde jste byl. A kde jste svojí chybou z ní vypadl.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No ne, ale pan Jíra by nám možná mohl říct, jakou pomoc, tak vy dostáváte těch 12 tisíc.

Emil JÍRA, 15 let žije na ulici:
Nedostávám.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Od státu. No ne, tam se vám pobíraj ty exekuce. Jakou pomoc vy byste si představoval od státu? Co by to mělo být?

Emil JÍRA, 15 let žije na ulici:
Aby mi stát zajistil, a to je samozřejmě problém, to je věc státu, anebo obcí, který se zbavily svýho bytovýho fondu.

moderátorka:
No, a co byste chtěl zajistit?

Emil JÍRA, :
Jako to je problém. Já můžu z toho dávat, dejme tomu, 4 tisíce na bydlení. A za to pochybuju, že seženu.

Michaela MARKSOVÁ, :
Důstojné bydlení.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Bydlení, důstojné bydlení za třeba ty 4 tisíce?

Emil JÍRA, :
Víc nemůžu dávat.

Julius LEVAY, pomáhá Romům; sdružení Dživipen z Opavy:
Já když dovolíte, paní. Chtěl bych jenom říct k tomu, prosím vás, pár vět. Za chvilku budem končit. Sociální bydlení, to je důležité. Tady pořád se bavíme o práci a mícháme jabka s hruškama, ale nebavíme se o tom podstatném, proč jsme tu dneska přišli. Sociální bydlení je de facto vymoženost kulturní společnosti. Pokud není sociální bydlení zajištěné, tak prosím vás i ten stát se chová nekulturně. Pan Jiránek…

moderátorka:
No, počkejte, ale my tady mluvíme, pane Levayi, my jednak nemícháme hrušky s jabkama. Ono to totiž všechno…

Julius LEVAY, pomáhá Romům; sdružení Dživipen z Opavy:
No bavíme se o práci i o bytech.

moderátorka:
No protože to souvisí.

Julius LEVAY, pomáhá Romům; sdružení Dživipen z Opavy:
Samozřejmě. Samozřejmě.

, moderátorka:
A paní Neumannová, můžete zareagovat na pana Levaye, co řekl? Počkejte, chce paní Neumannová reagovat. Prosím.

Eva NEUMANNOVÁ, má za sousedy nepřizpůsobivé občany:
No já bych řekla, že sociálního bydlení je taky dost.

Julius LEVAY, pomáhá Romům; sdružení Dživipen z Opavy:
Není. Není. V republice není žádný sociální byt. To vám řekne pan Jiránek nebo předseda Šimeček nebo paní ministryně. V celé České republice není ani jeden sociální byt.

moderátorka:
Ale tak to není pravda.

Julius LEVAY, pomáhá Romům; sdružení Dživipen z Opavy:
Je to pravda. Sociální bydlení není.

moderátorka:
A co je teda podle vás sociální bydlení? /Souzvuk hlasů/. Počkejte, tak co je sociální bydlení?

Julius LEVAY, pomáhá Romům; sdružení Dživipen z Opavy:
Sociální bydlení je prosím vás dané buďto zákonem nebo předpisem. A to tu není.

Michaela MARKSOVÁ, ministryně práce a sociálních věcí /ČSSD/:
Tak to není, to máte pravdu.

Julius LEVAY, pomáhá Romům; sdružení Dživipen z Opavy:
A teď se bavme toho, prosím vás, co říká litera zákona.

moderátorka:
A co si představujete, protože to bude definovat ten zákon, jak by to sociální bydlení mělo vypadat tedy?

Julius LEVAY, pomáhá Romům; sdružení Dživipen z Opavy:
Pomohlo by všem takovým těm lidem.

moderátorka:
Ano. Ale jak by mělo vypadat?

Štěpán RIPKA, předseda Platformy pro sociální bydlení:
Já bych to možná řek. Můžu?

moderátorka:
No ne, mě zajímá tady občan, ano? Názor.

Julius LEVAY, pomáhá Romům; sdružení Dživipen z Opavy:
Mělo by vypadat, prosím vás, asi takto, že lidé, kteří jsou v sociální nouzi nějaké, dosáhnou na ten…

moderátorka:
Tak třeba pan Jíra, máme tady pana Jíru.

Julius LEVAY, pomáhá Romům; sdružení Dživipen z Opavy:
Bude tam nižší nájemné, ten byt nebude standardní, tak jde dnes.

moderátorka:
A jak bude vypadat?

Julius LEVAY, pomáhá Romům; sdružení Dživipen z Opavy:
Bude to de facto bydlení, dalo by se říct skromné. Přijatelné.

moderátorka:
Kolik metrů třeba?

Julius LEVAY, pomáhá Romům; sdružení Dživipen z Opavy:
No tak určitě to musí být, prosím vás, já nejsem zákonodárce, musí to být nějaký rozměr, aby to nebyla psí bouda, prosím. No.

moderátorka:
No ne, no tak slyšeli jsme 29 metrů.

Julius LEVAY, pomáhá Romům; sdružení Dživipen z Opavy:
Třebas. Podle počtu rodin. Dejme tomu, že to bude podle plochy na občana. Ale sociální bydlení je důležité. Že pokud nebudem mít sociální byty, tak tito prosím vás věci, které se teďka tady dějou, se budou zvyšovat.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ano. Tak můžete nám tedy říct, jak to bude vypadat?

Michaela MARKSOVÁ,
Já bych znova ráda řekla, že chceme takový systém, obec ve spolupráci státu a obec bude ta, kdo si rozhodne, které byty z bytového fondu použije pro sociální bydlení. A buď to budou obecní byty, kterých je ale velice málo, anebo si ta obec řekne, že třeba využije právě ty soukromé vlastníky. Ale potom ta obec bude těm soukromým vlastníkům garantovat, že jim tam nastěhuje lidi, za které ručí. To je asi ten hlavní princip. A my chceme vlastně potom celostátní registr takových bytů, aby tam nedocházelo k nějakým spekulacím, aby ty obce jasně řekly, tady v těchto bytech, tam my si budem od státu brát peníze a tam ty lidi budeme ubytovávat.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:

pan POLATA, :
Mé jméno je Polata. Já tady zastupuju nebo spravuju bytovej fond o několika stech bytech a mám celkem 22leté zkušenosti s pronajímáním bytů a vy jste asi už šestej ministr, s kterým mluvím a šestej ministr, kterej se přiznává k tomu, že ten systém je nedokonalej nebo špatnej jako, jo. A já to zažívá deja vu tady. Já už ho zažívám asi 15 let. Před dvouma rokama tady byl náměstek ministra pro místní rozvoj a tvrdil nám, jak do třech měsíců bude koncepce a bude to fungovat.

Michaela MARKSOVÁ, ministryně práce a sociálních věcí /ČSSD/:
To já vám ale teda neříkám.

pan POLATA, :
Já jsem si tady udělal výpis jenom nájemníků, kteří odcházeli z našich domů v posledních deseti letech. A vyselektoval jsem jenom rodiny s malejma dětma, seniory a invalidy, kteří odcházeli z našeho, z našich domů. A u všech těhletěch 12 případů jsem se osobně mnohokrát zúčastňoval jednání se sociálními odbory. Těhletěch 12 případů spojuje to, že ani jeden z nich nedostal ani jednu jedinou korunu v době, kdy bydleli v našich bytech a sociální odbory nebyly schopny nebo respektive legislativa jim neumožnila přiznat jim ani jednu jedinou korunu příspěvku na nájemným. A ve všech těch případech stát nebo ty pracovníci nechal vygradovat jejich problémy až do statisícovejch dluhů. A odcházeli potom na ubytovny, který ty samý odbory sociální jim sehnaly samy ubytovny na Praze 9, odcházej tam. A místo toho, aby řešila ta situace se na začátku, kdy měli 6tisícovej dluh, tak se to řešilo v okamžiku, kdy ten dluh byl 80tisícovej a místo dávky, která by řešila ubytování samoživitelky s dvěma malejma dětma v přiměřeným bytě, tak odchází na ubytovnu a ten samej úřad ze stejné kapsy platí 12 tisíc té ubytovně. Ubytovna nemá ani jednu jedinou korunu dluhu. A já jsem si tady to sečet a když jsem tam, vyjeli mi v účtárně všechny možný poplatky z prodlení, takže těch 12 lidí nám dělalo 3 miliony 411 tisíc. Doteďka si pamatuju, doteďka si pamatuju jméno nebo citaci vaší pracovnice u Obvodního soudu pro Prahu 2, kterej projednával přenášení odpovědnosti a řešení sociální situace ze státu na pronajímatele, kdy vaše právní zástupkyně tam tvrdila, že není žádnej vztah mezi tím, že jí nebyla přiznaná sociální dávka a mezi tím, že vzniknul dluh, protože to, že jí nebyl přiznán příspěvek na nájemné, ještě neznamená, že by z toho platila nájemný, protože by si, to nikde není určený a mohla si za tou koupit kožich. Konec citace.

Michaela MARKSOVÁ, ministryně práce a sociálních věcí /ČSSD/:
Tomu, této citaci opravdu nerozumí a s tím nechci mít nic společného. Nicméně, nicméně bych chtěla říci, že my jsme tady v posledních letech jako stát se zbavili stovek sociálních pracovníků a pracovnic, a to jsou ti lidé, kteří by samozřejmě měli být na začátku problémů u těchto 12 rodin, o kterých jste mluvil a kteří jim musí pomoct. A to je taky součástí toho nového plánu. Tam bez těchhle lidí, bez toho, aniž bychom měli dostatek úředníků a úřednic, kteří těm lidem opravdu pomohou, to taky nemůže fungovat. Samozřejmě, že ne.

pan POLATA, :
Já budu teda tu práci vašich sociálních pracovnic dělat za ně. Ve svým volným čase.

Michaela MARKSOVÁ, ministryně práce a sociálních věcí /ČSSD/:
To jste mi asi špatně rozuměl. My chceme, aby jich bylo víc, aby jich bylo tolik, aby těm lidem pomohli.

pan POLATA, :
Ale to chcete už 15 let jako. /Souzvuk hlasů/.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ne, vážení, konkrétně, my musíme…

Štěpán RIPKA, předseda Platformy pro sociální bydlení:
Já bych možná dodal, ty pracovníci se musí zaměřit na to, aby ty lidi si to bydlení udrželi.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Prosím vás, ale tady o tom mluvil pan Polata, že oni se snažili, dokonce jim i pomáhal, ano, u těch sociálních pracovnic. A nepomohly. Takže jde, paní ministryně, o to, jestli nastane nějaká změna, že když hrozí ten malý dluh, jako třeba hrozí paní Jonášové, že, tak jestli jí pomůžete teď v začátcích nebo až když ten dluh naroste do desetitisíců, ten stát?

Michaela MARKSOVÁ, ministryně práce a sociálních věcí /ČSSD/:
Ano. My tady chceme a postupně nastavujeme systém, aby se samozřejmě těm lidem pomohlo hned v začátcích. Ale ráda bych řekla, že jsme nabírali 600 lidí teď teprv od srpna a ještě pořád nejsme na těch úřadech práce na těch číslech, která byla, když se to bralo z obcí. A potřebujeme nejméně dalších 600. A když není dostatek těch lidí, tak prostě těm klientům nemohou pomoci, tak jak já bych si to představovala.

Dan JIRÁNEK, předseda Svazu měst a obcí:
Tady bylo řečeno, že lidí, kteří hledají práci, je dost, takže nerozumím úplně tomu, že by se nedalo v České republice sehnat 600 zaměstnanců, pokud by se…

Michaela MARKSOVÁ, ministryně práce a sociálních věcí /ČSSD/:
Ne. Ne. To jste mi špatně rozuměl. My musíme nabrat o tolik víc teďka státních úředníků. Tak my je máme.

Dan JIRÁNEK, předseda Svazu měst a obcí:
Ale chtěl bych upozornit, že města nikdy a obce nebudou přebírat záruku za nějaké jiné osoby, že budou platit nájemné. Upozorňuju, že platí tady trestní zákon a zákon o obcích, který říká, že obec musí o svůj majetek, tedy o své prostředky finanční pečovat s péčí řádného hospodáře. A péče řádného hospodáře rozhodně není, že za někoho budeme ručit. Ty záruky musí dělat stát.

Michaela MARKSOVÁ,
No ano, my, ty peníze budou samozřejmě státní, ale my vám na ty lidi nedohlídneme v těch vašich obcích. To opravdu nejde.

moderátorka:
musíme končit. Milí diváci, já vám děkuji, těším se na vás, myslím na vás a vy už víte, že ve čtvrtek Máte slovo. Na shledanou.

(Visited 7 times, 1 visits today)

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.