Liga bez bariér: Překonáváme řadu překážek, pomáhá nám při tom nadace

rené tauš

Rozhovor s Petrem Burešem, předsedou STK Českého svazu tělesně postižených sportovců a zakladatelem Ligy bez bariér

http://www.kolinsky.denik.cz

Český Brod – S Petrem Burešem, předsedou sportovně technické komise Českého svazu tělesně postižených sportovců, jsme hovořili o Lize bez bariér, která odstartovala v sobotu v Českém Brodě. Petr Bureš je zakladatelem této ligy, která je určená pro stojící tělesně postižené stolní tenisty.

– Jak vznikla Liga bez bariér?

Chtěli jsme mít svoji soutěž ve stolním tenise, tak jsme vymysleli tuhle Ligu bez bariér. Název je proto, že de facto celých devět let nás podporuje nadace Konto Bariéry. Ta nad námi drží ochrannou ruku a z 90 procent nám to financuje. Ten název má tedy dvojsmysl. Překonáváme bariéry a ještě nás sponzoruje ta nadace. Z toho vznikl název celé soutěže.

– V této soutěži tedy hrají ti, kteří sice mají tělesný handicap, ale mohou chodit?

Tělesná postižení jsou rozdělená do skupin podle velikosti handicapu. Je to od sedmi do desítky. Sedmička je nejtěžší postižení a desítka nejlehčí. Je to rozdělené, ale ty turnaje družstev, jako je Liga bez bariér, se nedělí. Tam může hrát každý s každým. Jiné je to, když se hraje třeba mistrovství republiky jednotlivců. Tam už je to rozdělené. Každá skupina hraje zvlášť.

– Pravidla jsou pro handicapované hráče stejná jako pro zdravé hráče stolního tenisu?

Zhruba stejná. Žádné výjimky de facto nejsou. Jen vozíčkáři mají své specifické výjimky. Každý zápas se hraje se na tři vítězné sety.

– Kolik hráčů má každé družstvo v soutěži? Kolik lidí reprezentuje tým na jednom turnaji?

Jde o tříčlenná družstva. Čili deset zápasů. Jedna čtyřhra a devět dvouher. Dohrává se, i když je již vítěz jasný a dosáhne šesti bodů. Dohrává se proto, aby si všichni zahráli.

– Kolik družstev hraje ligu bez bariér?

Ligu bez bariér hraje osm družstev. Je to rozdělené do dvou skupin po čtyřech. První kolo hrála jedna skupina v Hradci Králové a druhá v Českém Brodě. V Hradci hrála Praha, Hradec Králové, Kolín B a Jičín. V Českém Brodě hrál Kolín A, Lhůta, Jánské Lázně a zahraniční družstvo ze Slovenska Športovní klub Valaliky, které už s námi ligu hraje asi čtvrtou sezonu.

– Slovenští hráči hrají tedy pouze Ligu bez bariér nebo také mistrovství republiky?

Zúčastňují se pravidelně i mistrovství republiky jednotlivců. Jsou to takoví nadšenci. Jen pro zajímavost, Valaliky jsou taková malá vesnička za Košicemi. Oni jedou zhruba osm set kilometrů si sem zahrát.

– Kolik má liga bez bariér členů?

Celkově je aktivních tělesně postižených stojících hráčů zhruba osmdesát. V republice máme sedm oddílů. Je to dost. Taková specifičnost toho je, že oddíly sdružují hráče, které nejsou přímo z daného místa. Například TJ Labe Kolín nesdružuje jen hráče z Kolína, ale také z okolí. Těch tělesně postižených hráčů stolního tenisu je málo, a aby v každém městě utvořili jeden oddíl, to nejde. Například v týmu SK Jánské Lázně máme hráče z Ústí nad Labem, z Prahy nebo z Plzně. Prostě sdružujeme ty lidi z dalekého okolí do jednoho oddílu.

– Jak se v soutěži vede týmu TJ Labe Kolín?

Jelikož má kolínský klub silné mužstvo, tak je několikanásobným vítězem ligy. Letos hrajeme již devátý ročník.

– Co se hrálo předtím než jste založili Ligu bez bariér?

Jednorázové mistrovství republiky družstev. Hrálo se třeba jen v pátek a v sobotu. Bylo to tak, že jednou za rok se sehrál turnaj na jednom místě. Některé oddíly samozřejmě zastupovali jejich nejlepší hráči. Vyhrával tedy stále silný Jičín nebo Kolín. Jednou za rok si zkrátka udělali čas ti nejlepší hráči. Jenže my jsme chtěli dát šanci hrát i těm dalším, kteří by se jinak na turnaj nikdy nedostali. V Lize bez bariér dostávají šanci i ti druzí a občas mohou vyhrát. První čtyři roky se hrálo dokonce ve čtyřčlenných družstvech, aby měli možnost hrát všichni. To byl záměr celé soutěže. Jestli se nám to podařilo, to nevím.

– Má založení Ligy bez bariér ještě další výhody?

Sejdeme se alespoň třikrát za rok v rámci této soutěže, pak na Mistrovství republiky jednotlivců. Dále jezdíme na janskolázeňský a hradecký turnaj, kdy se zase sejdeme. Jde o mezinárodní turnaje. Takže ta naše komunita se sejde aspoň šestkrát do roka. To byl náš motiv, abychom se sešli víckrát.

– Bylo vždy osm týmů, které se soutěže účastnily?

Dříve jsme měli dokonce dvanáct družstev. Byl však pak docela problém s termíny. Jelikož hráči mají také povinnosti ke „zdravým“ týmům, za které hrají. Lidi, co to hrají, tomu však ten čas věnují. Z Plzně to sem není blízko, ze slovenských Valalik už vůbec ne, ale přesto ti hráči přijedou.

– Vypadá to, že se soutěži a celému svazu daří, má také nějaké potíže?

Náš svaz se pře o finance. Řešil to až ústavní soud. Zhruba deset let jsme bez velké finanční pomoci státu. A přesto ještě fungujeme. Pořádáme dokonce dva zmíněné mezinárodní turnaje. Je to Putovní pohár města Janské Lázně. Je to Středoevropský pohár, který bude opět v červnu v Janských Lázních. Pak je listopadový turnaj v Hradci Králové. To jsou dva turnaje, na které se sjíždějí hráči pomalu z celé střední Evropy.

– Ačkoli tedy máte potíže s financemi, stále se vám daří aktivity udržet…

Činnost chceme udržet při životě i přes finanční problémy. Zaplaťpánbůh se to zatím daří. Jinak klobouk dolů před těmi hráči. Některé oddíly jsou úplně bez peněz a hráči si to musí financovat zcela sami. Startovné i cestovné. Je to dost náročné. Tudíž klobouk dolů před těmito lidmi.

– Jaký je důvod finančních potíží?

Většinou se finance rozdělují podle počtu členů. Sportovní kluby mají i dětská družstva. Jenže mi nemůžeme mít dětské družstvo. Tolik dětí s tělesným postižením a zájmem o stolní tenis v republice ani není, aby utvořily družstvo. My nemůžeme nabírat kde koho. Mezi zdravé sportovce lze nabrat toho, kdo má zájem. Ale tady je ta specifičnost tělesně postižených. Je to těžké, protože stolní tenis je dost náročná hra na učení, a na pohyb. Na reakci.

– Co pro tělesně postižené stolní tenis znamená?

Je to takový ventil těch lidí, co to hrají. Vidí, že se ještě mohou uplatnit v životě a hrají mezi s sebou.

– Jsou mezi vámi mladí začínající sportovci nebo spíše zkušení?

Základna nám stárne. Nejsou mladí, handicapovaní, kteří chtějí hrát stolní tenis. Tady jsou většinou hráči, kteří hráli stolní tenis jako zdraví, pak měli úraz a pokračují dál. To je výhoda, že se to již učili jako zdraví. Pro tělesně postiženého je těžké se naučit hrát.

– Kdyby se k vám chtěl někdo handicapovaný přidat a začít hrát stolní tenis, vezmete ho mezi sebe?

To vůbec není problém. Ba naopak. Většinou však hrají tělesně postižení nejen mezi s sebou, ale také se zdravými hráči. To je motivace, aby se zařadili mezi zdravou populaci. A navíc pokud handicapovaný hráč nehraje se zdravými, tak nemá výkonnost. Na mezinárodním poli ten tělesně postižený člověk nemá šanci, pokud nehraje v normální soutěži minimálně ligu. Mám na mysli, když se hraje mistrovství Evropy nebo paralympiáda.

– Kdo je v České republice nejlepším hráčem?

Nejlepší hráč je Ivan Karabec, ten hraje extraligu. A je na špičce.

LUCIE MAŠÍNOVÁ
http://www.kolinsky.denik.cz/

(Visited 1 times, 1 visits today)

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.