Dobrovolnické činnosti se věnuje od roku 2001. Přes Nadaci Charty 77 se dostala do Jedličkova ústavu, kde jako asistent pedagoga pracuje už pět let. Jana Kotsopulosová.
Česká televize
Radek MUSÍLEK, učitel, Jedličkův ústav:Dobrovolníci se zapojují do celé řady aktivit. Paní Jana Konkrétně působí na pozici asistenta pedagoga, respektive člověka, který v té třídě je se studenty a spolupracuje, participuje na té výuce.
Jana Kotsopulosová pracovala doteď 12 let v jedné farmaceutické firmě, a tam měla štěstí na šéfa, který jí umožnil nechodit v pátek do práce a místo toho bezplatně docházet do Jedličkova ústavu. Poznala tak svět, kde si uvědomila skutečné hodnoty.
Jana KOTSOPULOSOVÁ, :Já jsem 4 dny vždycky byla v byznyse, kde se řešily úplný bych řekla otevřeně, kraviny. Jestli má manažer takový mobil, nebo jestli bude mít takové auto a podobně. A pak se přijde do Jedličkova ústavu, a tady se řeší, jak se dostaneme na záchod.
Od podání spadlé tužky, přes pomoc s najedením až po psaní školních úkolů. Při tom všem Jana Kotsopulosová pomáhá dětem z Jedličkova ústavu.
Jana KOTSOPULOSOVÁ, :Jediný, co mě mrzí, je, když se stane to, že některé z těch dětí, na které si člověk zvykne, tak v průběhu dobrovolničení odejde, a to velmi brzy. Jinak já mám radost třeba z takových pro někoho malicherností. Když třeba napíšu, když dělám v podstatě ruku někomu kdo nemůže psát a dostaneme z té písemky jedničku nebo i dvojku, tak mám z toho opravdu velký potěšení. Nebo když někomu pomůžu,
jedeme třeba na výlet, nasmějeme se tam. Opravdu, jsou to takové jako drobnosti. Někdo se nad tím může pozastavovat, ale mně to ten život nesmírně naplňuje.
V Jedličkově ústavu by uvítali víc podobných komunikativních a vstřícných dobrovolníků s empatií.
Radek MUSÍLEK, učitel, Jedličkův ústav:Nám vlastně hodně uškodilo podobně jako mnoha organizacím podobným zánik civilní služby, protože civiláci, jak se tak říkalo, vykonávali hodně z těch věcí, které nám dneska pomáhají saturovat dobrovolníci.
Za svou dlouholetou dobrovolnickou činnost teď Jana Kotsopulosová získala ocenění Křesadlo, které jak zní slogan, dostávají obyčejní lidé, kteří dělají neobyčejné věci.
Olga SOZANSKÁ, pořadatelka udělování cen Křesadlo: My jsme se taky snažili vlastně při tom vybírání, aby to bylo celé spektrum. Takže tam máme staršího pana lékaře, který pracuje v Českém červeném kříži, máme tam socioložku, dámu, která se věnuje Prokopskému údolí, studiu místních rostlin. A dokonce objevila několik nových druhů, o kterých nikdo nevěděl a které jsou zapsány. Máme tam paní, která se věnuje jednomu autistickému chlapci a pomáhá mu aby překonal ty problémy, které v komunikaci má.
Letos dostali organizátoři ocenění dobrovolníků 46 nominací, z nichž vybrali desítku nejobětavějších Pražanů. Každým rokem se jejich počty zvyšují.
Olga SOZANSKÁ, :
Jsem trošku ovlivněná tím, kde se pohybuju, protože samozřejmě já se pohybuju mezi těmi, kteří jsou hodní, pracovití a chtějí někomu pomáhat. Já moc ty hajzly nepotkávám. Z mojí zkušenosti je to tak, že vždy v každém roce je dost lidí, kteří se rozhodnou něco dělat.
Jana Kotsopulosová teď shání nové zaměstnání, v kterém by ráda skloubila personalistiku s integrací vozíčkářů z Jedličkova ústavu.
Jana KOTSOPULOSOVÁ, :Doufám, že najdu takovéhozaměstnavatele, který naopak to bude brát jako čest,bude na to třeba i hrdý a bude to brát jako svou reklamu, že někoho takto pouští.
Jana Kotsopulosová prý na vlastní kůži poznala, že dobré skutky a ochota pomoct se v životě vrací. Třeba prostým dobrým pocitem ze štěstí druhých.
Česká televize
Přidejte odpověď