Domy smrti

Hospic – místo, ze kterého se lidé už většinou nevrací. Nemocným lidem se tu zdravotní sestry stávají těmi nejbližšími.

Televize Barrandov

Jejich práce je náročná psychicky i fyzicky. Jak vypadá každodenní život jejich i pacientů?

Hospic Dobrého Pastýře v Čerčanech působí spíš jako příjemný hotel. Málokoho by napadlo, že za těmito zdmi umírají lidé, většinou na rakovinu.

Kateřina PILNÁČKOVÁ, zdravotní sestra:
Nejdůležitější je obecně péče, vůbec se o ty lidi starat a zabejvat se tím, co oni potřebujou, komunikovat s nima a snažit se jim prostě ulehčit ty chvíle.

Bohužel první pacient jen leží a nemá sílu ani odpovídat. Sestra mu změřila teplotu a namísto pití, které by nemusel polknout mu navlhčila dásně a rty. O pokoj vedle leží paní, která v den našeho natáčení slavila narozeniny.

Jsou ale lidé, kteří už nemají sílu. Velmi těžká chvilka nastává, když sestra musí promluvit s pacientem i jeho rodinou o zhoršujícím se stavu.

PILNÁČKOVÁ,:
Jsou to asi situace, kdy já se snažím vysvětlit, že třeba se ten čas jako krátí a že už nemaj toho dlouho před sebou.

Pro zdravotní sestřu Kateřinu je úplně nejsložitější úkol oznámit všem pozůstalým a také členům rodiny, že pacient právě zemřel. V době posledních minut života člověka se sestry snaží být s umírajícím, když je to jeho přání.

PILNÁČKOVÁ,
Většinou jsou to takový spíš chvíle ticha a jenom ta přítomnost samotná, tak bych řekla, že asi pomáhá nejvíc. Potom vlastně když ten člověk opravdu odejde, vždycky tam asi chvíli zůstanu sama a zamyslím se a pak teprve můžu teda začít vyřizovat nějaký záležitosti, zavolat lékaře a společně to oznámíme rodině a tak.

Televize Barrandov

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.