Statistiky a tvrdá realita

ilustrační foto: Ian Britton / FreeFoto

„Statistici nás zase jednou potěšili – od ledna až do června poklesla nezaměstnanost z 7,7 na 6,2 procenta. Na první pohled důvod k zajásání, ovšem výsledný dojem má přec jen nějakou tu vadu na kráse,“ píše zastupitel města Jindřichův Hradec.

Co takhle lidé po padesátce? Těm po pracovní stránce příliš do zpěvu není. Téměř třetinu nezaměstnaných dnes totiž tvoří lidé starší padesáti let. Ke konci června 2015 evidoval Úřad práce 138 tisíc uchazečů o zaměstnání starších padesáti let, což představuje 30,7 procent z celkového počtu nezaměstnaných. Na přelomu tisíciletí bylo přitom nezaměstnaných padesátníků téměř o polovinu méně – 74 tisíc, tedy 16,2 procenta z celkového počtu nezaměstnaných! Přitom tito »pracovně zralí« lidé mají zkušenosti, jsou zodpovědní a dobře spolupracují. Jenže vysvětlujte zaměstnavatelům, že pojmy jako flexibilní či dynamický se pojí jen s mladší generací. Nemluvím o tom, že i starší zaměstnanci s vyšším vzděláním se potýkají s předsudky zaměstnavatelů. Ti se domnívají, že se starší ročníky hůře učí novým věcem, hůře se adaptují na změny, nezvládnou udržet krok s technologickým vývojem. Samozřejmě, že tomu tak ve většině případů není, ale vysvětlujte to slavným zaměstnavatelům. Pohlédnu-li před slavný listopad 1989, musím konstatovat, že lidé starší padesáti let běžně pracovali ve stavebnictví, strojírenství (než nám ho noví mocní téměř zlikvidovali) či v jiných výrobních odvětvích. Jako rodák z Třebíče zmíním někdejší chloubu tohoto města: koncernový podnik Elitex. Ještě v roce 1989 čítal tento slavný závod na výrobu pletacích strojů na 2000 zaměstnanců. Jen tak na okraj uvedu, že Elitex pro své zaměstnance a jejich rodiny vybudoval rekreační středisko Březová, stavěl domy na sídlišti v Domcích, školku, jesle, učňovské středisko, anebo se podílel na vybudování třebíčského zimního stadionu (na němž vyrostla řada slavných hráčů). Běžně se stávalo, že ten, kdo se v ZMS (jak se Elitex původně jmenoval) vyučil, mohl v podniku zůstat až do důchodu, aniž by ho někdo vyhazoval pro nadbytečný věk. Dokonce někteří ze zaměstnanců přesluhovali, neboť patriotismus byl silnější než klid na penzi. A šlo to! To jsem ale odbočil do časů sociálnějších, kdy právo na práci nebyl výraz z říše fantazie. Holt tu dnes máme tolik opěvovanou demokracii, takže se každý postarej, jak jen nejlépe umíš!
Statistiky dále uvádějí, že nejhůře jsou z těchto starších pracovníků zaměstnatelné především ženy. Zaujalo mě, že ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) a Úřad práce ČR se alespoň snaží skupinu 50+ podpořit nejrůznějšími způsoby, ať už jde o motivační kurzy, sdílená místa, společensky účelná pracovní místa nebo rekvalifikace. Jedna z cest, která se v praxi osvědčuje, vede přes cílené poradenství nebo například příspěvky na mzdy a na zřízení nebo vyhrazení společensky účelných pracovních míst. Měsíční příspěvek na mzdové náklady pro zaměstnavatele, který přijme uchazeče ve věku nad 55 let, může v některých případech dosáhnout až 24 tisíc korun. Jednou z cest, jak si zvýšit znalosti a dovednosti nebo třeba úplně změnit profesi, jsou rekvalifikační kurzy.
Je sice smutné, že mnozí padesátníci musejí procházet rekvalifikačními kursy, neboť třeba mají vzdělání, ale není o ně zájem. Totéž platí i o čerstvých absolventech, jejichž obor je na pracovním trhu nepoužitelný. Ale co naplat. Přece jenom je lepší, když se na MPSV snaží starším zaměstnancům na pracovním trhu pomoci.

O autorovi: Radek NEJEZCHLEB, zastupitel města Jindřichův Hradec (KSČM)

Haló noviny

ilustrační foto: Ian Britton / FreeFoto

(Visited 8 times, 1 visits today)

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.