I se schizofrenií žije Kristýna normálně. Má něco, co jiní ne

ilustrační foto: skaletto / stock.xchng

Kvůli duševní nemoci dostává každý rok několik tisíc Čechů invalidní důchod. Většina potíží se přitom projeví už v dětství. Jak nemocným pomoci? To chtějí řešit odborníci na Evropských dnech handicapu v Ostravě.

OSTRAVA Přibývá lidí s psychickými problémy. Invalidní důchod pobírá přes 92 tisíc Čechů a jejich počet roste o několik tisíc ročně.

„Jen v Moravskoslezském kraji loni získalo invalidní důchod pro poruchy duševní a chování 538 lidí,“ říká mluvčí České správy sociálního zabezpečení Jana Buraňová.

„Duševní nemoci jsou nejrychleji rostoucí příčinou přiznání invalidního důchodu. Polovina psychických problémů se přitom projeví do 14 let věku, 80 procent do 17 let,“ říká Karla Vítková, ředitelka Základní a mateřské školy při Psychiatrické nemocnici v Opavě.

Příkladem jsou i dvě ženy, které mají dost společného. Jsou přibližně stejně staré, vyrůstaly v Havířově a od dětství mají potíže, které vyústily ve stejnou diagnózu: paranoidní schizofrenie. Jejich současné životy jsou však zcela rozdílné.

Zatímco 26letá Barbora je zavřená v detenčním zařízení, kam ji nedávno poslal soud za vraždu studenta ve Žďáru nad Sázavou, 24letá Kristýna si svobodně užívá života jako zdravá mladá žena. „Jsem šťastná,“ usmívá se milá blondýnka.

Zažila bludy. Bála se, že léky jsou otrávené

Důvodů k pohodě má Kristýna víc. „Už dva roky nemám žádné projevy nemoci, ale dál pravidelně beru léky. Žiju s maminkou, která na mě dohlíží. Pracuji v sociálním podniku, mám fajn kolegy i šéfy. Také mě hlídají, cítím se tak líp. Mám nového přítele. Je zdravý, ale o mé nemoci ví a nebojí se. Chci mít rodinu a děti,“ plánuje mladá žena.

Otevřeně přitom mluví i o tom, co prožívala od deseti let. Začalo to nutkáním často chodit na záchod, přidaly se úzkosti, deprese. Matka, lékařka, vzala dceru k odborníkům. Ti ji do 17 let léčili pro úzkostné stavy či deprese, teprve až se objevily bludy, změnili diagnózu.

Mezitím dívka zažila šikanu, zhubla na 38 kilogramů, usínala nebo omdlévala ve škole kvůli množství utlumujících léků. Po druhém pobytu na psychiatrii v jiném kraji se pokusila zabít. Její máma ale nepolevila ve snaze pomáhat, hlídat, vysvětlovat, že léky nejsou otrávené… A stále hledala co nejlepší odborníky i alternativní formy pomoci. To vše se nakonec vyplatilo.

„Kristýnka má skvělé rodinné zázemí i naši plnou podporu. Spolupracujeme sice s rodiči i lékaři všech klientů, kteří to potřebují, ale ne všude se setkáváme s pochopením,“ říká Olga Rosenbergerová, šéfka ostravské Asociace Trigon, která pomáhá lidem s tělesným, mentálním i duševním postižením zapojit se do normálního života.

Mimo jiné je připravuje na práci, ale i zaměstnává. „Ze 13 zaměstnanců Mléčného baru Naproti v centru Ostravy je devět handicapovaných. Dalším nabídneme místo ve výrobně. Chceme ji otevřít, protože roste zájem o naše cateringové služby, ale hlavně proto, že pracovních míst pro lidi s psychickými problémy je málo. A ještě víc chybí spolupráce mezi rodinou, školou, lékaři, sociálními pracovníky a zaměstnavateli,“ líčí Rosenbergerová. A právě o tom, co je nutné změnit, aby víc psychicky nemocných lidí mohlo žít jako Kristýna, budou příští týden mluvit odborníci i rodiče dětí na Evropských dnech handicapu.

Ivana Lesková, redaktorka MF DNES

Mladá fronta DNES

(Visited 13 times, 1 visits today)

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.