Nová služba pro pacienty s těžkou demencí

ilustrační foto: Flickr.com

Soukromá firma dala k dispozici dům, ve kterém naleznou zázemí pacienti s poruchami orientace a paměti. Jde o první takové zařízení v kraji

Liberec – Dřív tu bylo ředitelství Libereckých výstavních trhů, dnes tu naleznou zázemí lidé s různou formou demence, autismem a podobně. „Naše kapacita je 39 klientů, první se začnou stěhovat už zítra,“ říká ředitelka Domova Eliška Pokorná. Objekt přitom patří společnosti Kasro, která dům nechala zrenovovat. „Chtěli jsme, aby sloužil sociálně potřebným. Padaly i úvahy, že bychom tu mohli mít své sídlo, ale my máme jen 17 zaměstnanců, tak to by byl zbytečný luxus. Takhle je ten dům daleko užitečnější,“ vysvětluje jednatel společnosti Kasro Štěpán Hyk.

Vila Vitae, jak se pobytové zařízení nazývá, je tak v objektu v nájmu. „Firma nám umožnila nižší nájemné než je tržní v této lokalitě. Jinak klienti budou platit za ubytování 210 korun a za stravu 170 korun na den. Vlastní péče je pak hrazena z příspěvků na péči, které pacient pobírá,“ upřesňuje Pokorná. Působnost domova je přednostně pro klienty z Liberecka, v případě volné kapacity bude možné přijmout i nemocné odjinud. Zařízení má registraci u Libereckého kraje.

Třípatrový dům je v interiérech laděn do padesátých a šedesátých let. „To není náš rozmar. Je to z toho důvodu, že lidé s tímto onemocněním si lépe pamatují to, co bylo dřív, když byli mladí. Když se dostanou v myšlenkách do doby mládí, lépe se s nimi komunikuje a sami jsou klidnější,“ vysvětluje odborná ředitelka Domova Stanislava Šťovíčková. Lidé s Alzheimerovou chorobou či jinými nemocemi, které způsobují demenci, jsou totiž kolikrát agresivní. „Je to ale jen obrana před tím, že jim okolí nerozumí. Řešili jsme třeba případ, kdy klientka každé ráno vstávala a chystala se do školy, kde předtím učila. Rodina jí vysvětlovala, že už tam nepracuje, že nikam chodit nemusí, ale to ji jen mátlo a rozčilovalo. Ona nechtěla zmeškat zvonění a přijít pozdě a rodina jí v tom bránila. Snažíme se proto i rodinným příslušníkům vysvětlovat, jak s takto postiženými zacházet, jak je vnímat,“ říká Šťovíčková.

Podle ní také poslední dobou přibývá případů, kdy demencí onemocní lidé kolem 40 let. „Neví se přesně, co demenci způsobuje a proč přibývá i mladších ročníků. Možná je to tím, že je kolem nás čím dál více vjemů a informací, které mozek nestačí zpracovávat. Většinou demence postihuje lidi po šedesátce. Když ale onemocní mladší lidé, tak průběh onemocnění je mnohem horší, velmi rychlý a destruktivnější,“ vysvětluje Šťovíčková.

„Naší vizí je přistupovat ke klientovi jako k člověku, který je naším partnerem se svým životem plným výher i ztrát a je hodný důstojné péče.“ Podle Elišky Pokorné jezdili zaměstnanci domova hodně po stážích, aby načerpali inspiraci pro co nejlepší péči. „Viděli jsme zařízení, kde hodně řešili zabezpečení pokojů a jednotlivých pater. My ale nechceme klienty na pokojích zamykat, to je hloupost. Nesmí mít pocit, že jsou pod dozorem, že je někdo zamyká, hlídá je. Naopak. Chceme jim umožnit co nejvíc pobytu venku, společných aktivit. Chceme jim i přes těžké onemocnění zachovat jejich důstojnost,“ dodává Pokorná.

Poznat minulost

Personál stacionáře se tak musí co nejvíce přizpůsobit realitě klienta, kterou má ve své hlavě. „U starých lidí to je přijmout jejich zvyky, které měli, když jim bylo dvacet, třicet let. Musíme vědět, jak se tehdy nakupovalo, co se oblékalo, jak se vařilo a podobně. Tohle období vracení se do mládí je de facto nejdelším obdobím onemocnění demencí, proto je důležité mu věnovat velikou pozornost,“ přibližuje Šťovíčková. „Proto tu třeba máme klasické kohoutky a ne pákové baterie, nemáme tu varné konvice, ale normální. Z praxe víme, že vědí, že se ve varné konvici vaří voda, ale oni ji dají na sporák a zapnou ho, protože tak se to dřív dělalo.“

Demence zcela změní osobnost člověka

Demence je závažná mozková choroba zapříčiněná degenerativními změnami v mozkové tkáni. Většina forem demence postihuje jedince nad 60 let, poslední dobou ale přibývá i lidí mladšího věku. Nejčasněji bývá postižena krátkodobá, později i dlouhodobá paměť, porušen je také úsudek a časoprostorová orientace, včetně ostatních schopností jako jsou pozornost, komunikace, abstraktní myšlení a rozpoznávací funkce. Osobnost nemocného se postupně rozpadá, obtíže pro něj představují i běžné každodenní činnosti. Pacient zapomíná již naučené úkony, tedy obléknout se, připravit si jídlo, umýt se. Ztrácí své osobní věci, bloudí ve svém bydlišti. Nemoc často doprovází i změny nálad, agrese nebo deprese.

JANA PAVLÍČKOVÁ
Liberecký deník
http://www.liberecky.denik.cz/

(Visited 4 times, 1 visits today)

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.