Chtěl bych práci na plný úvazek, říká neslyšící muž

ilustrační foto: Photoxpress

Ve většině hranických firem nejsou připraveni zaměstnat handicapované osoby

ilustrační foto: Photoxpress

Hranice – Že lidé se zdravotním postižením mají život o něco těžší, je asi každému jasné. Málokdo ale už ví, jak moc se musejí snažit, aby získali práci. V Hranicích, především v CTParku, který je významným zaměstnavatelem ve městě, je to téměř nemyslitelné. O tom se na vlastní kůži přesvědčil i neslyšící Jaroslav Peřina.
Jeho matka jej naučila odezírat ze rtů, otec ho naopak nutil nosit naslouchátko, ať si osvojí řeč. „Moji rodiče mi dali dobrou průpravu do života. Otec mi ale umřel v roce 2006 a já nyní žiju se svou matkou. Jsme si navzájem oporou, pomáhám jí s opravami, sekáním trávy nebo řezáním dřeva,“ začíná vyprávět Jaroslav Peřina.
„Před čtyřmi lety jsem bylna pracovním pohovoru ve firmě Etimex, která sídlí v CTParku. Domnívám se, že zaměstnanci mají obavy mi dát práci, protože si myslí, že nejsem schopný komunikovat. Mluvím ale bez problémů,“ popisuje neslyšící muž, jehož koníčkem jsou opravy počítačů a notebooků. Člověk si při rozhovoru s ním brzy zvykne na jeho vyjadřování, sám pak zpomalí tempo své řeči a artikuluje výrazněji, potom už komunikační bariéry padají.
Firma Etimex zatím o rozšíření nabídky práce pro zdravotně znevýhodněné neuvažuje. „Bohužel, nemáme zde žádná místa vhodná pro zdravotně postižené, což jsem panu Peřinovi vysvětlovala. I když bychom rádi nabídli pracovní příležitost zdravotně postiženým zaměstnancům, charakter našeho provozu to neumožňuje, museli bychom vytvořit speciální místo, což v současné době není reálné. Na pozici elektromechanika, na kterou se hlásil, člověk slyšet musí, protože vykonává samostatnou práci v provozu, pohybuje se po hale, po níž jezdí vysokozdvižné vozíky, a s ostatními zaměstnanci se domlouvá na dálku, pomocí telefonů,“ uvedla Jana Česalová z personálního oddělení firmy Etimex, která zaměstnává dohromady pět elektromechaniků.
„Všude potřebujeme stoprocentně zdravé lidi. Jsme malá firma a máme tu pouze jednu paní, která je v částečném invalidním důchodu a pomáhá nám na kontrole kvality,“ řekla dále s tím, že ve firmě pracují zaměstnanci v prostředí se zvýšenou hladinou hluku, a pokud má někdo problém se sluchem, není při vstupní prohlídce uznán zdravotně způsobilým pro výkon práce v tomto prostředí. „Pokud nám v budoucnosti práce na nových projektech umožní pracovní místa pro zdravotně postižené vytvořit, rádi jim pracovní uplatnění nabídneme,“ dodala.
Minulý rok se opět snažil získat práci, tentokrát ve firmě Smiths Medical, což se mu nepodařilo. Situace se ale mění, jak potvrdil i ředitel společnosti Robert Kužela. „Jsme poměrně mladá společnost v CTParku. První produkt jsme vyrobili před osmnácti měsíci a na pozicích operátorů jsme požádali do zařízení do kategorií, což nám vymezuje, koho můžeme nebo nemůžeme zaměstnat,“ vysvětlil ředitel s tím, že Smiths Medical spolupracuje s úřadem práce v Hranicích, který doporučil další postup. Jaroslav Peřina potvrzuje,že práce se určitě nebojí, jediný problém nastává při komunikaci. „Neslyšící je úplně stejně hodnotný člověk jako slyšící. Mohu pracovat a nemámžádné zdravotní postižení. Ovšem mnohdy nemohu reagovat na inzerát, protože kdybych telefonoval, nedomluvím se,“ dodává čtyřiatřicetiletý muž, který má výuční list z elektrotechnické školy, obor slaboproud. Částečné řešení nabízí firma Krok, která zaměstnává zdravotně postižené obyvatele. „Zdravotně postižených zaměstnáváme přes dvě stě padesát. Nabízíme šestihodinové pracovní doby a vždy o nich ještě rozhoduje naše lékařka, zda je dotyčný schopný zvládnout takové pracovní nasazení,“ uvedla vedoucí personálního oddělení Iva Vinklerová s tím, že lidé pracují v šesti dílnách. „Například skladníci dělají osmihodinovky, protože práce zde je už náročná. Mámezde referenty, pomocné dělníky nebo ekonomy. Někteří zde pracují už dvacet let, takové lidi rozhodně nemá smysl měnit a my celkově jsme s prací zdravotně postižených spokojení,“ dodala Iva Vinklerová.
I Jaroslavu Peřinovi se práce v Kroku zamlouvá. „Líbí se mi tu, ale mám zkrácený úvazek. Vím, že dokážu pracovat déle. Jsem schopný pracovat osm i více hodin. Četl jsem zákoník práce, který od 1. ledna 2016 slibuje zdravotně postiženým vyšší mzdy. Věřím, že se blýská na lepší časy,“ doufá sympatický muž.

BARBORA JESTŘEBSKÁ
Hranický týden

(Visited 6 times, 1 visits today)

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.