Hyperaktivní děti

ilustrační foto: Lance Neilson / Flickr.com

Dnes velmi rozsáhlé a trošku kontroverzní téma – hyperaktivní děti.

moderátor:
Já si pamatuju, teda podle těch příznaků, které jsou dnes popisovány u těch hyperaktivních dětí, že to bylo i za nás, jako takové ty nesoustředěné děti a vyrušovaly a bylo jich plno ve třídě a učitelka je musela srovnat. Takto já to vnímám z toho pohledu, kdy jsem se setkal ve větším kolektivu dětí. Ale tehdy se tomu neříkalo hyperaktivita, prostě se s tím ti dospělí museli nějak srovnat, dítě taky a jelo se dál. Já se s tímto termínem setkal až třeba dejme toku od konce 90. let se to tak nějak začíná vnímat.

MUDr. Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka:
Přesně tak, on byl definován v roce 94 zhruba, tam vyšla první práce, která popisuje charakteristické příznaky. Já bych tady rovnou na začátku, protože jsme slyšeli všichni anonci, chtěla říct, že se jedná v podstatě z 80 % o dědičné onemocnění, které je prakticky stoprocentně vrozené. Je to porucha vývoje mozku toho člověka.

moderátor:
Takže je to nemoc?

MUDr. Kateřina CAJTHAMLOVÁ,:
no, nemoc, je to znevýhodnění, takto to nazvu.

moderátor:
A poznám to tedy u sebe jako případného přenašeče budoucí rodič, že to můžu přenést na děti?

MUDr. Kateřina CAJTHAMLOVÁ, :
Je velmi zajímavé, teď jsem vám skočila do řeči, je velmi zajímavé, že vlastně v dospělosti se na hyperaktivitu nemyslelo. Ti lidé, kteří trpí těmi typickými příznaky, což je porucha pozornosti, takže ten člověk se nevydrží soustředit, takové to typické chaotické jednání jakože začnu vařit, teď si vzpomenu, že potřebuji prát, teď najednou někdo zazvoní u dveří, já na všechno zapomenu a jdu na nákup, tak tohle to vykazuje i poměrně vysoké procento dospělých. To znamená, že hyperaktivní dítě vyroste v hyperaktivního dospělého a celkem nikoho ve společnosti to nezajímá, že on je nemocný. Čili on se musí integrovat.

moderátor:
A dá se to vyléčit?

MUDr. Kateřina CAJTHAMLOVÁ, :
Dá se to léčit, ten člověk se musí naučit jaký způsobem zacházet s svým onemocněním, ale je k tomu potřeba psycholog, který má zkušenosti s hyperaktivitou a je k tomu potřeba zátěž toho člověka, čili ne ho ochraňovat, říkat chudinka malej, on je hyperaktivní, ale musí vlastně být zatěžován trošku systematičtěji a výrazněji než dítě, který touhle tou problémovou poruchou netrpí.

moderátor:
už jsme trochu něco o tom naznačili, ale jaké jsou třeba její projevy, paní doktorko?

MUDr. Kateřina CAJTHAMLOVÁ, :
Já bych nejprve řekla to, co nezaznělo, a to takzvaný ADHD syndrom. Je to z anglického Attention Deficit Hyperactivity Disorder, neboli nedostatek pozornosti a hyperaktivita. Je důležité, aby vlastně tuhle diagnózu nedělal rodič sám a nebo nějaký učitel, aby prostě neřekl to je dítě, které tímhle trpí. Na to je potřeba poměrně detailní psychologické vyšetření. Projevuje se to už kolem třetího roku věku, už se to dá diagnostikovat. Učitelky v mateřských školkách většinou to poznají už také. Ale je důležité, aby tu diagnózu udělal psycholog. Existují na to léky, existuje na to psychologická podpora a existuje na to dokonce i podpůrná skupina rodičů těchto dětí, protože takové dítě je velikou zátěží pro rodinu. Ty poruchy pozornosti, jednak je nesoustředěné, něco slíbí, nesplní a můžete se spolehnout na to, že je zbytečné od něj chtít slib. Dlouhodobá neschopnost orientace na jednu věc, čili po 10 minutách běží, dělá něco jiného. Další je impulzivita. Ta impulzivita je dospělými nejhůř snášena To dítě je emocionální, někam skočí, je ohroženo třeba tím, že skočí pod auto, že vypadne z okna. Prostě tohle je opravdu něco, co je na nervy strašné. No, a to třetí je hyperaktivita, ta impulzivita, ta se projevuje i tím, že neposedí, že skáče do řeči.

V dospělosti bohužel zatím je to diagnostikováno málo, protože dospělí se s tím smíří, naučí se s tím vycházet a okolí je začne tolerovat, že to tak mají a už se na ně nezlobí.

moderátor:
Takže je to tím, že jako rodiče děti moc pozorujeme, a proto jsme jim vymysleli tuhle nemoc?

MUDr. Kateřina CAJTHAMLOVÁ, :
Já bych neřekla, že to tak je, ale naše společnost je komplexní a vlastně snaží se o individuální přístup. A to, že někdo má nějakou diagnózu, pro něj je jenom informace o tom, že v té společnosti by nemusel uspět tak jako ti, kteří tu diagnózu nemají, to znamená se tomu věnovat , abychom kompenzovali ty nedostatky. To je stejné jako když mám cukrovku, neznamená to, že mě bude každý nějak ulevovat, ale já se musím nějak naučit správný režim a jak to dělat, aby mi cukrovka nezhoršovala život. Čili ADHD život nemusí také zhoršovat. Čili ty děti se poznají. V dnešní době, kdy je velký provoz, tak rodiče ty děti mají tendenci jakoby držet doma nebo pořád držet za ruku, což bohužel není dobře, protože pohyb je jedna z věcí, která velmi dobře může pomoc kompenzovat to postižení.

osoba:
Dobrý den, paní doktorko, já vás zdravím a zároveň všechny posluchače. A speciálně jsem se chtěla zeptat na pomočování našeho vnuka, protože on tuto diagnózu ADHD má danou. Jezdí s ním dcera do Prahy do Thomayerovy nemocnice k paní doktorce na psychologii. Bere na to léky, ale stává se mu právě občas, že v ranních hodinách než vstává do školy, on vstává poměrně brzy v půl šestý, protože dojíždí do jedné obce tady ve Středočeském kraji do školy, je to malotřídka a paní učitelka má velké pochopení pro něj, spolupracuje s ním, ale to pomočování nás jako trošku trápí.

MUDr. Kateřina CAJTHAMLOVÁ, :
Já jsem se chtěla zeptat, nevím jak dlouho vnuk tu diagnózu má a nevím, jestli se tohle to už vlastně zmiňovalo ať už u toho psychologa nebo specialisty, který předepisuje synovi léky. Každopádně u pomočování může jít ještě o nějakou chybu v oblasti močové trubice, v oblasti svěrače. Může jít o třeba nějaký neurologický postih. Čili tam bych to nenechávala u toho, že dítě je hyperaktivní a proto se pomočuje, úplně klasicky to do té diagnózy nepatří. Ale může to být, že v nějakých složitějších situacích se to stane. Každopádně bych doporučovala vyšetřit ještě ledviny a močový systém, protože abychom nezanedbali něco, co by mohlo být jinou příčinou.

osoba:
Dobře, děkuju vám moc. Krásný den, na slyšenou.

moderátor:
Mluvíme dnes o hyperaktivitě. Mluvili jsme taky o tom jak třeba se toho zbavit. Je to pohyb, který dopřejeme, protože ty děti hyperaktivní, tedy musíme je utahat nebo naopak je máme nějak zklidňovat s pohybem a naučit je to ovládat?

MUDr. Kateřina CAJTHAMLOVÁ, :
Je to moc hezká otázka. Za prvé je důležitý individuální přístup, jednotlivé děti, které mají tuto diagnózu, tak mají různě vyjádřené ty jednotlivé příznaky. Jak jsem říkala, tak dětský psycholog plus léky, to je základ toho celého postupu. Je dobré, aby i ta rodina někam chodila, aby věděli jak s takovým dítětem zacházet. Dnes už vychází spousta publikací s praktickými návody a to hlavní, co všechny ty publikace doporučují, je na prvním místě pravidelný režim. To dítě, když se naučí, že pravidelně každý den se děje určitý sled událostí, tak ono mu to přejde do krve, nějakým způsobem se mu to podaří očekávat a fungovat. Další, co je důležité, je fyzický kontakt s tím dítětem. Ono je to někdy velmi těžké, ale funguje metoda pevného objetí, když to dítě se opravdu impulsivně hyperaktivně začne výrazně chovat, nemá cenu ho okřikovat, nemá cenu vlastně verbálně na něj působit, ale daleko lépe funguje, když je s tím dítětem fyzický kontakt. Další, je dobré s tím dítětem sjednat podmínky, protože to, co působí vlastně u těchto dětí určitou stabilitu, je, když to dítě si samo určí nějaké podmínky, potom musíme vyžadovat jejich dodržování, což je v dnešní době trochu složité. Věci jako pravidelné kázeňské určité vyžadování určitých věcí je důležité, ale vždycky by to mělo být s poskytnutou emoční podporou, musíme vědět, že ten člověk to nedělá schválně. Přesto, že to někdy tak může vypadat, tak je to prostě bohužel souhra okolností s tím, že to dítě je určitým způsobem bohužel postižené.

moderátor:
Můžeme si tu hyperaktivitu trochu přivodit i tím, co jíme, co pijeme třeba, nebo zesílit ty účinky té hyperaktivity?

MUDr. Kateřina CAJTHAMLOVÁ, :
Ne každá hyperaktivita je ADHD. To znamená, že například výkyvy v hladině cukrů mohou vypadat v té fázi hyperglykémie trošku jako hyperaktivita, zejména u dětí to je. To dítě je jakoby nabité energií, běhá, lítá, všechno možné dělá, potom bývá to následováno únavou, to znamená zase, když poklesne hladina glykémie, tak to dítě zívá, je unavené, je takové povolnější. Tady se nejedná o ADHD, ale jedná se vlastně o vliv přímo jednoduchých cukrů. A prevenci můžeme udělat tak, že v těch jednotlivých jídlech nebudou pamlsky, to říkávaly už naše babičky, nemlsej místo jídla, takže tohle platí. Vliv čokolády na dětský mozek, pokud se jí mezi jídly nebo místo jídla, tak může také vyvolat přechodné příznaky hyperaktivity nebo impulzivity nebo nějaké větší dráždivosti.

moderátor:
A přichází to nějak úměrně časově po konzumaci takového pamlsku, anebo kdykoliv prostě jenom, že dodáme tomu tělu tohle?

MUDr. Kateřina CAJTHAMLOVÁ, :
Tady záleží na glykemickém indexu, což je oblíbené známé slovo pro lidi, kteří se zabývají zdravou výživou, to znamená vlastně množství a zároveň na náloži, to znamená absolutní množství sacharidů, které v časovém úseku dodáme a zároveň kvalita těch sacharidů, jestli to jsou polysacharidy, tak tenhle ten efekt většinou nevyvolávají, čili škroboviny nebo obiloviny, případně luštěniny tenhle ten efekt nevyvolají, ale rychlé cukry, ať už je to cukr sám nebo med nebo právě různé sladké bonbony, které jsou konzumovány mimo jídla, to znamená, že to není po jídle, kde by tam byl ten tlumivý efekt ostatních složek potravy, ale je to mezi jídly, tak tenhle ten efekt mohou vyvolat. Další je konzumace sladkých nápojů. Rozhodně znovu zdůrazňuji nevyvolá to syndrom ADHD, který je geneticky založen, případně vrozený. Tady bych chtěla varovat maminky to, s čím se asociuje ADHD v poslední dobou vychází na povrch, že je to kouření v těhotenství, to znamená rozhodně pokud někdo z vás plánuje těhotenství, miminko, tak rozhodně přestat kouřit minimálně půl roku, ideálně rok před tím plánovaným početím, protože pak ta vysoká pravděpodobnost ADHD miminka je skoro prokazatelně jistotou.

moderátor:
Co může ještě tu hyperaktivitu trochu maskovat?

MUDr. Kateřina CAJTHAMLOVÁ, :
To, co vypadá jako hyperaktivita, jsou takové ty přetažené unavené děti, které brzo vstávají, a rodiče je nezaženou třeba v 7, v 8 hodin do postele. Takže to dítě se přetáhne, je potom dráždivé, unavené, pobíhá, nesystematicky něco dělá. To může vypadat jako hyperaktivita, ale je to vlastně přechodné postižení mozku tou únavou, kdy to dítě už je tak strašně unavené, že vlastně není schopno normálně fungovat. Tady paradoxně mírná dávka sacharidů to dítě jakoby zklidní, dorazí a ono jde spát. Čili takové to mléko s medem , tak tohle by mohlo pomoci. Ale znovu zdůrazňuji, nejedná se o přímo hyperaktivní děti, ale je to jenom něco, co tak vypadá.

moderátor:
U těch dětí, které tedy tu hyperaktivitu mají s tou poruchou pozornosti, tak se tvrdí, že v pozdějším věku jsou více ohroženi i obezitou, platí to nebo ne?

MUDr. Kateřina CAJTHAMLOVÁ, :
Tady na to je málo dat, protože jak říkám ta hyperaktivita je diagnostikovaná výrazně od roku 94, kdy ten syndrom byl popsán detailněji, takže nemáme ještě dost dat. Ale předpokládáme, že ano, protože hyperaktivní děti jsou neustále v napětí, mají veliký energetický výdej během dne, když jsou malé. Většinou ten energetický příjem není adekvátní, protože odbíhají od jídla, prostě nedojídají, odtrhne je od toho třeba hra, tady velmi doporučujeme, aby se při jídle nedělalo nic jiného než jedlo, …

moderátor:
Je to ta pravidelnost toho dítě, ten režim.

MUDr. Kateřina CAJTHAMLOVÁ, :
Přesně tak, dostane se do toho a může se stát, že takto třeba vyrůstající posléze náctiletý, posléze dospělý je vlastně adaptován na určitou formu podvýživy, kdy toho energetického výdeje měl v dětství hodně. Také zjistí pacienti s ADHD, že tuk má trošku tlumivý vliv na jejich mozek, to znamená, že ta chaotičnost, takový ten neklid se maličko utlumí tučnými pochutinami nebo tučnou potravou. Takže může dojít k tomu, že tito lidé v dospělosti jsou s větší nadváhou než lidé, kteří …

moderátor:
A nemůžou paradoxně zase toho trochu využít pro sebe tím, že jsou hyperaktivní, že by byli spíš nakloněni k tomu pohybu a ten by jim mohl pomoci zase zpátky zhubnout?

MUDr. Kateřina CAJTHAMLOVÁ, :
To zajímavé je, že lidé se syndromem ADHD i děti vyžadují činnosti, které je baví, to znamená nejde jim naordinovat nějaký typ sportu, do kterého budou chodit, do nějakého kroužku. Funguje tady velmi dobře střídání různých aktivit, čili třeba chodit plavat a ještě třeba na výlet. Ty aktivity, které jsou zaměřené, zacílené hodně pomáhají, čili třeba nejenom projíždět se někde na kole, ale jet odněkud někam na kole a vlastně povídat si o tom, co vidíme cestou.

moderátor:
A nemá smysl asi tedy upevňovat tolik kroužků, jeden, dva, ale vymýšlet ty aktivity různě a pokaždé jinak. Je to náročnější pro rodiče.

MUDr. Kateřina CAJTHAMLOVÁ, :
Ano, různorodé, je to náročnější, ale pro to dítě je to zajímavější, tudíž si vlastně trénuje tu fyzickou i psychickou odolnost na to něco dokončit. Vůbec slovo dokončování je pro děti s ADHD velmi obtížné a je to něco, co by ten rodič měl s dítětem absolvovat a pomoci mu to dokončit.

moderátor:
na aktivitu si nemůže stěžovat paní doktorka Kateřina Cajthamlová. Dobře víte, že tančí v tomto ročníku StarDance. Tak jenom mi řekněte ještě v rychlosti, jaké to jsou dojmy, jaké to je?

MUDr. Kateřina CAJTHAMLOVÁ, :
Tak vzhledem k tomu, že mě to velmi baví a je to 18 hodin pohybu týdně navíc, tak já se stávám lehce závislá, to znamená mně už dělá potíže zůstat vydržet sedět klidně v ordinaci. Ale pravda je, že společnost ostatních tanečníků je velmi milá, Česká televize nám dělá nádherné podmínky, no, a mě prostě tancování baví, navíc mám vynikajícího tanečníka Petra Čadka, takže pokud nám chcete fandit, budem moc rádi, v sobotu se dívejte.

ilustrační foto: Lance Neilson / Flickr.com

(Visited 17 times, 1 visits today)

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.