Pes dokáže pomáhat nejen nevidomým, ale i autistům a diabetikům

ilustrační foto: Paolo Neo / public domain photos

Nejen nevidomým a vozíčkářům, ale i autistům, neslyšícím, epileptikům či diabetikům může výrazně usnadnit život pes.

ilustrační foto: Paolo Neo / public domain photos

Vycvičený čtyřnohý asistent totiž podle trenérky Kateřiny Kadlecové z organizace Helppes dokáže nejen upozornit na překážky či podávat předměty, ale také komunikovat s okolím místo svého pána, předvídat záchvat nebo ohlásit textovou zprávu v mobilu.

„Máme 12 nových ´žáků´, kteří se vše teprve naučí. Výcvik trvá šest až osm měsíc. Záleží na tom, co pes musí umět. Připravujeme ho na míru klientovi,“ uvedla Kadlecová.

Centrum Helppes na svém webu uvádí, že jako jediná organizace v ČR získalo mezinárodní akreditaci pro výcvik psích pomocníků a je členem mezinárodních asociací. Dosud předalo potřebným dvě stovky vycvičených psů.

Výcvik vyjde na 200.000 až 220.000 korun. Čtyřnohým asistentem se nejčastěji stávají retrívři, a to pro svou přizpůsobivost a přátelskou povahu. V krátké době si totiž musí zvyknout na tři pány – na původního majitele, trenéra a klienta. Najít vhodného psího kandidáta či kandidátku nebývá kvůli „přešlechtěnosti“ jednoduché. Zvíře musí být zdravé, musí mít skvělý zrak i klouby.

Vodící pes nahrazuje nevidomým oči. Dovede je tam, kam potřebují. Asistenční pes člověka svléká, podává mu léky, vytáhne prádlo z pračky, dokáže postiženému narovnat hlavu či umístit ruku na řízení vozíku. Signální pes upozorní neslyšící na pláč dítěte, zvonění mobilu, přetékající vodu ve vaně či troubící auto. Další psi dokážou předvídat záchvat třeba u diabetiků a epileptiků, včas je upozorní.

„Psi dokážou pomoci strašně moc nejen fyzicky, ale i psychicky,“ zdůraznila trenérka. Podle ní člověk díky svému čtyřnohému pomocníkovi často snadněji začne komunikovat s okolím. Pejskaři i lidé bez psů se zastaví a dají se do řeči, přátelsky reagují prodavači v obchodech či úředníci.

Organizace Helppes má nyní na čekací listině 27 žadatelů. Psa pro ně ještě nemá. Zájemce vždy musí přijít na pohovor. Dělá test osobnosti. Posuzuje ho nejen trenér psa, ale i psycholog a sociální pracovník. Projde jen část lidí. U některých se žádost odloží a znovu se prověří po čase. Problém bývá s financováním. Zatímco vodícího psa zaplatí podle Kadlecové úřad práce nevidomým jako kompenzační pomůcku, asistenčního psa nehradí. Peníze se obstarávají u nadací či sponzorů. Například loni výcvik čtyř psích terapeutů zaplatila Nadace Naše dítě.

Díky ní svého černého asistenta Gína dostane příští týden i malý autista David z Brna. Pes mu pomůže zklidnit se a komunikovat s okolím. „David je rychlé dítě v mluvě i pohybu. Dost často se ztrácí. Pes je připraven na to, aby chlapečka mohl najít,“ popsala trenérka.

Také ona má svého „osobního psa“, s nímž před lety složila trenérské zkoušky. Šestiletý Balů zvládá úkoly vodícího, asistenčního i signálního psa. S radostí v místnosti vyhledá zvonící mobil a přinese ho, svlékne rukavice či zvedne diář, který upadl na zem. „Mnoho lidí se při setkání ptá, jestli umí dát i pac. Proč by měl, když umí najít a přinést telefon?“ diví se Kadlecová.

Pes bere asistenci jako zábavné zaměstnání. Trenéři ho učí, že když je v postroji, je v práci. I od ní si ale zvíře potřebuje odpočinout a musí mít volno. Podle Kadlecové tak lidé vlastně ani netuší, kolik se na procházce po parku mezi ostatními psími miláčky prohání psích terapeutů.

Po odsloužených letech zvíře odchází do „psího důchodu“. Ten bývá prý většinou krásný. Majitelé si k původnímu psovi totiž obvykle přiberou mladého čtyřnohého asistenta, který obstará práci a dělá společnost jim i vysloužilci.

(Visited 1 times, 1 visits today)

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.