Před pěti lety vysokoškolský student Ian Burkhart skočil do moře u pobřeží Severní Karolíny v USA a zlomil si vaz s následnou paralýzou nohou a rukou s pozůstatkem pohybu v ramenou a bicepsu. Nyní ale opět dokáže jednou rukou si nalít vodu do sklenice nebo hrát videohry. Píše o tom New York Times.
Ve středu lékaři oznámili, že Burkhartovi se znovu vrátila jemná motorika do jeho paralyzované pravé ruky po implantaci čípu, který přenáší myšlenky svého nositele přímo do svalů ruky a obchází tak poškozenou míchu. Studie publikovaná v časopise Nature je první zprávou o úspěšném pokusu o obnovení hybnosti končetiny u kvadruplegika.
Lékaři implantovali čip do Burkhartova mozku před dvěma lety. Nyní již v laboratoři s implantátem připojeným přes počítač k pouzdru na paži umí nalévat vodu do sklenice, sbírat pohybující se stébla nebo hrát kytarovou videohru.
Nová technologie však stále ještě není lékem na paralýzu. Burkhart totiž může takto svoji ruku používat jen v laboratoři po připojení k počítači. Podle vědců je třeba udělat ještě hodně práce, než systém poskytne pacientovi mobilní nezávislost.
Ale pokrok v neuronovém inženýrství postupuje rychle. Za použití mozkových implantátů mohou vědci dekódovat mozkové signály a přiřazovat je k specifickým pohybům. Nová studie ukazuje, že tento bypassový přístup může obnovit motoriku končetin.
„Operace – implantace čípu – trvala tři hodiny,“ vzpomíná Ali Rezai, chirurg Center for Neuromodulation Ohio State University. Čip obsahuje 96 vláknovitých „mikroelektrod“, které zaznamenávají signály jednotlivých neuronů.
Výzkumníci z Battelle Memorial Institute vyvinuli software pro dekódování signálních modelů. Po zotavení se po operaci trval trénink pacienta v laboratoři celý rok.
„Signalizace se při každém tréninkovém sezení neustále měnila, museli jsme adekvátně adaptovat i software. Stroj se učil spolu s Burkhartem,“ řekl Herbert Bresler, šéf výzkumu v Battelle.
Lékaři byli potěšeni pacientovými pokroky, ale nyní chtějí, aby systém byl více praktický, cenově dostupný a méně invazivní, nejlépe s využitím bezdrátové technologie. Pacient se zlepšil natolik, že rehabilitační odborníci mohli reklasifikovat jeho spinální postižení z C5 na C7.
„Kdybych si tak mohl vzít tu věc domů, mohl bych být o tolik více nezávislý,“ lituje Burkhart. Teď musím spoléhat na někoho jiného u tolika věcí jako je oblékání, čištění zubů atd. Jen bych chtěl, aby ostatní lidé o tom slyšeli a věděli, že je tu naděje. Něco, co přijde a umožní žít s tímto zraněním lepší život,“ dodal.
Přidejte odpověď