Rakovina prsu neznamená konec života

Choroby prsu postihují stále mladší generace žen. Včasná diagnóza může postiženým ženám zachránit zdraví i život. Slezská nemocnice v Opavě byla jedním z prvních pracovišť, jež se od počátku zapojila do celoplošného mamologického screeningu, který byl v ČR zaveden v roce 2002.

Díky medializaci se zlepšila osvěta, přesto i dnes mnoho žen vyhledá lékaře až v pokročilém stadiu onemocnění.

V ČR dnes funguje 68 mamologických screeningových pracovišť. Ve Slezské nemocnici v Opavě funguje jedno z nich.

Vrátit do života soběstačnou ženu

Stanovením maligní diagnózy se ženě během jediného okamžiku změní dosavadní život. Potřebuje čas na pochopení, zároveň se však musí připravit v krátkém čase k radikálnímu operačnímu řešení. Po náročném operačním výkonu následuje období nejistoty při čekání na konečné výsledky a přímo navazující dlouhodobá komplexní onkologická léčba, která se pohybuje přibližně v ročním časovém horizontu. Všechny tyto skutečnosti ovlivňují pacientku i její blízké. Psychická pohoda je důležitá po celou dobu léčby. Vyrovnaná žena je schopna se smířit s diagnózou, pochopit nastavenou léčbu a po celou dobu aktivně spolupracovat.
Během ošetřovatelského procesu při vzájemné komunikaci monitorujeme potřeby pacientek po operaci prsu. Předáváme jim potřebné informace o léčbě, ošetřovatelských postupech a výkonech, pomocných vyšetřeních nebo pooperační rehabilitaci. Dobře informovanou pacientku pak doma nepřekvapí každo denní činnosti a s nimi spojené problémy. Bude předvídat možné komplikace a bude jim schopna předejít. Snažíme se v praxi uplatnit model moderního ošetřovatelství. Nesledujeme pouze fyzický stav, ale také psychiku. Jedním z našich ošetřovatelských cílů je vrátit klientky po operaci prsu zpět do sociálního prostředí soběstačné, klidné a dostatečně znalé situací, s nimiž se v domácím prostředí mohou setkat.

Případ mladé ženy, 40 let, vdaná, pracuje jako prodavačka.

Bydlí v rodinném domě společně s manželem a dcerou, má optimální rodinné zázemí a plnou podporu rodiny. Pozitivní rodinná anamnéza karcinomu prsu.
Vloni první vyšetření v mamární poradně, sama si nahmatala několik drobných rezistencí v levém prsu. Při kontrolním vyšetření a ultrazvuku již rentgenolog hodnotí jako benigní fibroadenomy, pacientce je doporučen odběr tkáňového vzorku v celkové anestezii. Toto řešení neakceptuje, proto je pozvána na další kontrolu po půl roce nebo kdykoli při potížích. V závěru roku přichází k plánovanému vyšetření, při klinické kontrole udává již čtyři měsíce trvající sekreci z bradavky druhého prsu. Závěr kontrolního ultrazvuku prokazuje progresi velikosti nálezu v levém prsu. Pacientka je obratem objednána ke core cut biopsii. Jde o punkční odběr tkáňového vzorku v místním znecitlivění tlustou jehlou pod ultrazvukovou nebo mamografickou kontrolou. Touto metodou odebíráme vzorky z hmatných ložisek. Vzorky z nehmatných ložisek je třeba odebrat exstirpací tkáně v celkové anestezii. Pozitivní histologie z odebraného vzorku prokazuje duktální karcinom. V krátké době proběhlo mamo-onkologické konzilium, kde byla pacientka seznámena s maligní diagnózou a s navrženou léčbou.

Pláč a beznaděj

Začátkem ledna žena přišla na naše oddělení k plánované mastektomii. Jednalo se o radikální odstranění celého prsu. Byla naplánovaná oboustranná mastektomie, ale vzhledem k rozsahu operační rány jako dvoudobý operační výkon (po mastektomii je velká operační rána přes celou polovinu hrudníku). V první době jsme odstranili pravý prs současně s preparací sentinelové uzliny, při dalším výkonu pak levý prs.
Strach a obavy z výkonu jsou samozřejmé. Vzhledem k onkologické diagnóze předpokládáme u každé pacientky psychickou dysbalanci. Naše pacientka před operací spolupracovala. Při probuzení z anestezie opakovaně zvracela, stále plakala, udávala nesnesitelné bolesti i přes pravidelné velké dávky analgetik. Další den se rozvinula pooperační deprese. Uzavřela se do sebe, nekomunikovala, v pokoji měla během celého dne tmu, aby na sebe neviděla, nepouštěla si televizi. Již neplakala, ale nemluvila s námi, většinou měla zavřené oči, přestože nespala nebo se strnule dívala do jednoho místa. Informovali jsme ji o pooperační péči, o hygieně operační rány, o vhodnosti včasné rehabilitace. Převazy přetrpěla s hlavou otočenou tak, aby na sebe neviděla, cvičení odložila na později. Další den probíhalo střídání nálad, ale převažovala depresivní nálada. Trpěla nechutenstvím, odmítala veškeré jídlo, málo pila. Udávala variaci psychosomatických příznaků, bolesti hlavy, tlaky v žaludku, bolesti břicha, zimnici… Žádný z udávaných příznaků ale nebyl objektivizován.

Vyrovnat se s realitou není lehké

Zařídili jsme pacientce krizovou intervenci sloužícím psychiatrem, pohovorem byla viditelně uklidněna. Lékařce tlumočila své pocity, obavy z nemoci, kdy si byla vědoma dědičné zátěže v rodině, protože teta zemřela na stejnou diagnózu ve stejném věku, jako byla nyní naše pacientka. Celkově byla nadměrně zaměřená na svůj vzhled, přestože pro extrémní vyhublost měla spíše drobnou dívčí postavu s nepříliš viditelnými druhotnými pohlavními znaky. Nesnesla pohled na své tělo, nedokázala se dotknout operační rány. Nabízená psychofarmaka po důkladném probrání účinků akceptovala. Lékařka jí předala kontakty na krizové interventy. Další den jsme pozorovali nepatrné zlepšení psychického stavu, ošetřující lékař navrhl víkendovou propustku, aby mohla pacientka být s rodinou v domácím prostředí. Byla vybavena léky a po důkladné edukaci společně s manželem odjela domů. Po domluvě s lékařem byl naplánován návrat na oddělení za 48 hodin.
Pacientka se vrátila cca po 12 hodinách, plačtivá, roztřesená, se sklony k hysterii. Udávala progresi bolestí, při kontrole operační rány jsme zjistili zarudnutí a celkové napětí v okolí operační rány. Lékař ji informoval o nutnosti vyčištění rány. Pacientka reagovala až apaticky, obviňovala sebe sama. Oznámila lékaři, že psychofarmaka doma neužívala a ani v budoucnu užívat nebude. Operace druhého prsu byla vzhledem k rané infekci odložena, po přeléčení antibiotiky se postupně, ale velmi pomalu, upravila i psychická dysbalance. Nálady se střídaly – buď byla pacientka nadměrně optimistická až excitovaná, nebo nekomunikovala. Opakovaně probíhaly pohovory s psychiatrem, nadále však odmítala medikamentózní pomoc.

Společná starost pomáhá

Zlom nastal až v době, kdy jsme na pokoj umístili pacientku se stejnou diagnózou. Byla o několik let mladší a připravovali jsme ji ke stejné operaci prsu. Ke své onkologické diagnóze zaujala zcela odlišný postoj než naše pacientka, přestože s ní byla seznámena teprve nedávno. Lačnila po všech dostupných informacích, chtěla o svém problému mluvit, zajímalo ji všechno, co se týkalo operace a pooperační péči. Chtěla být připravená. A svým optimismem a vírou ovlivnila i naši depresivní pacientku. Společné neštěstí je sblížilo. Jako by si naše pacientka teprve tehdy zcela jasně uvědomila, že i jiné ženy mají rakovinu prsu, že i mladší ženy mohou přijít o prs… Pooperační infekce naší pacientky byla zvládnuta, mohlo se přistoupit k odstranění druhého prsu. Operaci měly obě ženy ve stejný den. Naši pacientku to viditelně uklidnilo, pooperační průběh po druhém výkonu byl zcela bez komplikací, zapojila se i do včasné pooperační rehabilitace. Doporučené sestavy cviků během dne cvičily obě ženy společně. Ale i přes celkové zlepšení psychického stavu se pacientka nedokázala dotknout operační rány a stále se sprchovala, aniž by na sebe pohlédla. Hospitalizace byla ukončena po 3 týdnech, pacientku jsme propustili ve stabilizovaném stavu do domácího léčení a následné péči v onkologické ambulanci.
Čeká ji boj nejenom s nemocí, ale i se sebou. Je mladá, má rodinu, nezletilé dítě, které ji potřebuje. Bude se muset vyrovnat s tělesným handicapem, protože odstranění prsu je pro ženu devas tující. Vzhledem k věku je naše pacientka v budoucnu vhodným adeptem pro plastickou operaci. Pacientkám po mastektomii je tato plastická operace hrazena zdravotní pojišťovnou. Provádí se ale až po ukončení onkologické léčby, kdy jsou všechny kontrolní nálezy negativní, což je obvykle po dvou letech od operace.

O autorovi: Bc. et Bc. Jarmila Čípová, chirurgické oddělení, Slezská nemocnice v Opavě,

(Visited 30 times, 1 visits today)

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.