Když má schizofrenie jméno Láska

Jak přemýšlí schizofrenik. Jak mnoho se mohou tito lidé lišit od předsudků, které si o nich lidé myslí, popisuje unikátní film Otázky pana Lásky režisérky Dagmar Smržové. /snímek z filmu/

Celý snímek je zpracován velmi citlivě a poučeně. Popisuje relativitu hranic mezi zdravími a nemocnými. Potřebu tolerance k nejrůznějším lidským jinakostem, nechybí také pohled na různé formy lásky apod.

Film je natočený s nejvyšší profesionalitou. Důležité je, že nechybí ani nadhled a humor, tedy pozitivní emoce, které často v podobných filmech chybí.

„Jsem fatalistka a tvrdím, že náhody neexistují, objevit pana Lásku jsem tedy měla. Našla jsem ho díky jeho originálním webovým stránkám. Protože celá jeho rodina je zvyklá, s ohledem na rodinnou anamnézu, žít mezi bludy a halucinacemi, když jsem se tam objevila, měli zřejmě pocit, že i já jsem nějaký takový přelud. A tak poměrně dlouho trvalo, než přijali fakt, že je to realita a že skutečně vznikne dokumentární film. Myslím si, že to byla stejná práce jako s kýmkoli jiným. Bylo třeba přesvědčit Jiřího Lásku, že mu nechci ublížit, že naopak mám cíl ukázat, co nemoc obnáší, zveřejnit, že i nemocný člověk, schizofrenik, může mít talent,“ přiblížila projekt režisérka Dagmar Smržová v pořadu ČT24 Události, komentáře.

Třicetiletý Jiří Láska, který žije v podhorské vesnici Batňovice poblíž Trutnova, se ale od lidí trpících podobnou nemocí zásadně liší. Není mu cizí využívání moderních technologií, hlavně internetu. Má velký smysl pro povinnost, který se projevuje hlavně péčí o svou stařičkou babičku a nemocnou matku.

Jiří Láska také pozoruhodně komunikuje o svém životě, o své budoucnosti. Pro celou nemocnou rodinu tak hraje velkou roli víra.

„Myslím si, že obecně máme tendenci tuto nemoc sentimentalizovat a nad pacienty plakat, ale oni si to nepřejí. Mají touhu být kamarádští a veselí. Jiří Láska by se dal označit za jakéhosi zástupce takového přístupu. Je to člověk, který na svou nemoc nahlíží s nadhledem, dovede se zasmát sám sobě i svému okolí a ještě k tomu dokáže o tom natočit reportáže, které lidi baví,“ odhalila motivaci ke vzniku filmu režisérka.

Dagmar Smržová se tématice postižených lidí věnuje už od svých studentských let. V dokumentu Nejtěžší volba popisuje příběhy žen, které musely rozhodovat o životě a smrti svých postižených dětí. V celovečerním snímku Zachraňte Edwardse zase popisuje příběh páru, který si i přes rady lékařů rozhodl nechat dítě, které po porodu mělo vážný handicap.

„Natáčet příběhy lidí s vážným postižením či jejich rodiny je velmi náročné, ale také tím získáváte nové přátele, protože ti lidé jsou kvalitní, když už dokázali přestát takovou zátěž. Pochopitelně že to přináší i poměrně vysoké riziko závislosti nemocného člověka na nás. Mnohdy je totiž dokumentarista prvním člověkem, který je skutečně do detailu vyslechl.

Je potřeba se vším nakládat velice citlivě. Snažím se i nadále s těmi lidmi stýkat a nevypadnout z jejich života,“ uzavřela rozhovor Dagmar Smržová.
Na film mohou lidé jít do kin od 14. března.

invArena

(Visited 6 times, 1 visits today)

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.