V restauraci pracují postižení, lidé ji vyhledávají

ilustrační foto: Reggie Bibbs / Flickr.com

V restauraci Klobouk poblíž terezínského náměstí obsluhuje sympatický mladík jménem František. Kvůli svému postižení pro něj nebylo jednoduché sehnat práci. Podařilo se mu to až díky litoměřické diakonii, která v Terezíně provozuje chráněné pracoviště.

TEREZÍN František tu pracuje už sedm let. „Nejraději roznáším jídlo, protože tak přijdu do kontaktu s různými lidmi. Práce mě baví, ale někdy je hodně náročná,“ vypráví František.

Diakonie jako jednu ze svých služeb nabízí sociální rehabilitaci, která zdravotně znevýhodněným klientům pomáhá vyhledávat vhodnou práci. Pomohli i Františkovi. S životopisem, přípravou na pohovor i se začleněním do pracovního kolektivu. Když je potřeba, pracovnice ze sociální rehabilitace s klienty i několik dní trénují na konkrétní zaměstnání.

„Mimo mne, hlavního kuchaře a číšnice na baru pracují v restauraci výhradně zaměstnanci se zdravotním znevýhodněním. Je jich celkem 17 a z toho je 12 osob s mentálním postižením,“ popisuje provozní restaurace Veronika Diasnik. Společnými silami zvládají celkový chod podniku, tedy vaření, úklid, praní i žehlení použitého prádla a oblečení. Každý pracovní den uvaří průměrně 130 obědů.

Letos restaurace oslavila deset let provozu. Místní ji přijali za vlastní. Okolo poledne se jen těžko sežene volné místo. „Většina stolovníků jsou stálí hosté a jen asi jednu třetinu tvoří turisté. Jsme nekuřácká restaurace a nabízíme polední menu. Hodně k nám chodí lidé, kteří jsou zaměstnáni v okolí. K tomu si navíc senioři ze sousedství berou obědy do jídlonosičů,“ líčí Veronika Diasnik s tím, že každý den takto zaměstnanci restaurace naplní asi 20 kastrůlků.

„Většina zákazníků se ráda vrací. Ne všichni však dokážou na chráněné pracoviště přiměřeně reagovat. Když někteří zákazníci zjistí, že je obsluhují postižení, vybíjejí si na nich svou špatnou náladu. Klienti se zdravotním znevýhodněním jsou snadným terčem,“ říká smutně Diasnik.

Chráněné pracoviště Klobouk si musí na svůj provoz vydělat. „Ekonomicky jsme soběstační. Není to jednoduché, ale zvládáme to. Na mzdy pracovníků se zdravotním znevýhodněním nám přispívá úřad práce, na provozní náklady si však musíme vydělat sami. Věnujeme se i cateringu a nabízíme občerstvení na rauty a jiné společenské akce,“ poznamenává Diasnik.

Restaurace pravidelně spolupracuje s radnicemi Terezína i Litoměřic. Začaly si ji objednávat i různé firmy. „Dostali jsme se až do Prahy. Zajišťujeme například pohoštění na vyhlašování výsledků ankety Pečovatelka roku,“ dodává Veronika Diasnik.

Pavel Křivohlavý
Mladá fronta DNES

(Visited 6 times, 1 visits today)

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.