Pomocníci i kamarádi. Psi, kteří umí zlepšit život

Asistenční psi jsou pro hendikepované velkou pomocí, stát na ně ale nepřispívá

STARÝ PLZENEC Otevřít dveře, podat mobil, ale třeba i vytáhnout prádlo z pračky. To vše zvládají asistenční psi z obecně prospěšné společnosti Pomocné tlapky. Jejich přínos není jen fyzický, ale také psychický – zlepšují náladu v rodině a celkový psychický stav klienta. „Je to tmelící prvek, lepidlo rodiny,“ říká ředitelka organizace Hana Pirnerová. Její neziskovka má za šestnáct let existence za sebou na 190 vycvičených psů.

Ti se výcviku podrobují ve Starém Plzenci a v Oseku u Rokycan. Jako plemeno cvičitelé preferují labradorského retrívra s průkazem původu. Vycvičit ho trvá 22 měsíců, a pro každého klienta je tento proces individuální. Rozdělený je do dvou částí, obvykle se osmitýdenní štěně svěří do péče adoptivní rodině, tam se naučí slušnému chování a rozvinou se u něj vrozené vlastnosti typické pro mladého psa. Připravenost se ověřuje v rámci setkání na takzvaných sletech štěňat, které se konají vždy ve čtvrtletních intervalech. Když je psovi rok, vrací se k cvičitelům a prochází zdravotními a povahovými testy. Pokud je vše v pořádku, začíná druhá část – pes je zařazen do řádného výcviku. Úzká spolupráce s klientem je nezbytná, zároveň je nutné, aby si byl pes povahově blízký s klientem.

„Pes se musí vybírat podle vlastností svých a vlastností lidí. Klient podstoupí osobní pohovor s psychologem, fyzioterapeutem a cvičiteli. Takže my pak víme, jak je na tom z psychického a zdravotního hlediska. Víme také, jestli má psychické problémy, jestli bere antidepresiva, nebo jestli žije sám či má rodinu. Podle vlastností a schopností psa a klienta se dvojice spáruje a stráví spolu tři dny. Učí se, jak se k sobě budou chovat. Když přeskočí jiskra, tak se od té doby cvičí pes na míru konkrétnímu klientovi. Každý pes je proto originálem,“ vysvětluje Hana Pirnerová.

V závěrečné fázi secvičování se pes zaškoluje v oblasti speciálních dovedností, jako je svlékání ponožek, rukavic, bot, podávání předmětů, přivolání pomoci nebo cestování MHD. Cvičitel musí zaškolit klienta i psa tak, aby se bezpečně pohyboval na veřejnosti. V úplném závěru skládá klient společně s asistenčním psem test přístupu do veřejných prostor a test dovedností, kde se potvrdí, zda neohrožují sebe ani veřejnost. „Za šestnáct let jsme lidi naučili, že asistenční pes se na veřejnosti nehladí. Jenže lidé se mu pak dívají do očí a říkají, jak je hezký, jak rádi by si ho pohladili. Tím ale psa také ruší,“ vysvětluje Pirnerová.

Závěrečným testem role cvičitele zdaleka nekončí. Čeká jej zaškolení v místě bydliště klienta, kam trenér s asistenčním týmem odjíždí. Trenér je i nadále s klientem v neustálém kontaktu, a podle potřeby dojíždí a docvičuje psa v domácím prostředí. Klient pak v rámci rekondičního pobytu skládá každého půl roku zkoušku, ve které se potvrdí, jestli jim to společně klape. Pomocné tlapky poskytují klientům psy do užívání zdarma, na základě bezplatné výpůjčky. Cílem je ochránit jak klienta, tak čtyřnohého pomocníka v různých komplikovaných situacích, které může život přinést. V případě vážného úrazu či onemocnění může společnost pomoci financovat léčbu psa, či se o něj postarat v případě úmrtí klienta. Pokud z nějakého důvodu klient odmítá soužití se psem, psa společnosti vrátí a ta ho buď přecvičí a předá jinému zájemci, nebo se postará o jeho klidné dožití.

Ředitelka si rovněž pochvaluje, že za 16 let vedení společnosti se nestalo, že by klient starého psa na dožití vrátil.

Na výcvik asistenčních psů se nevztahuje státní příspěvek. Hlavním zdrojem financí jsou firmy, jednotlivci i nadace. Cenné kontakty si Pomocné tlapky získaly i prostřednictvím spolupráce s kapelou Čechomor, na jejíchž koncertech pravidelně umísťují stánek. „Pánové z kapely jsou velmi milí, na koncertech máme stánek s reklamními předměty, jejichž nakupováním nás lidé podporují a pravidelně nám přispívají,“ říká Hana Pirnerová.

Zároveň klade důraz na osobní kontakt a pořádání přednášek na středních a vysokých školách na téma jak komunikovat s hendikepovanými. Podle jejích slov vznikla společnost takzvaně z hecu. „Zavolala nám maminka postiženého chlapce, jestli bychom pro něj nemohli vychovat asistenčního psa. Můj kolega Jirka Tomášů cvičil v té době psy pro slepce. Chvíli tuto výzvu odmítal, ale nakonec se nechal přemluvit. Prvního psa jsme předávali v roce 2001. Tehdy jsme cvičili podle výcvikových tabulek a videokazet z Ameriky. Postupně jsme přidávali své zkušenosti,“ vzpomíná ředitelka společnosti Pomocné tlapky.

Stanislav Kohout
Mladá fronta DNES

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.