Svému handicapu se Věra postavila a uspěla

Přestože Věra Novotná neslyší, domluví se v pohodě běžnou řečí. Její rodiče, sami sluchově postižení, na ni odmala normálně hovořili.
„Jsem ráda, že jsem se naučila dobře mluvit, hodně jsem četla, pomohla logopedka,“ vyprávěla Právu na konferenci Tajemství znakového jazyka, která se konala včera v Novoměstské radnici u příležitosti Mezinárodního dne mateřského jazyka. Paní Věra, která dělá editorku v Tichém světě, jenž pomáhá neslyšícím, je důkazem, že když se chce, člověk zvládne téměř cokoliv.
Znakový jazyk začala po -užívat, když poznala svého budoucího manžela. Narodily se jim dvě dcery, i ony si do života přinesly vadu sluchu. „Doktoři mi nedoporučili donosit je, ale já si stála za svým, že děti vychovám,“ vzpomínala na minulost. Svoje děvčata učila oběma jazykům. „Cítila jsem, že to dělám správně. Holky jsou soběstačné, nepotřebují žádné tlumočníky,“ hlásí hrdá babička, což by do ní řekl jen málokdo. Stejně jako to, že neslyší.
Poměrně dlouho byla nedoslýchavá, po porodech se jí sluch zhoršoval, jednoho dne se probudila a neslyšela vůbec nic. „Bylo to pondělí, 17. květen. Ale vůbec jsem nebyla nešťastná, vždyť jsem znala znakovku,“ svěřila se. Rok byla úplně hluchá, teď má šestým rokem implantát a je spokojená. Zatímco paní Věra věděla, co ji při výchově neslyšících potomků čeká, řada slyšících rodičů vůbec netuší, co si počít, narodí-li se jim miminko s vadou. „V ČR je informovanost o sluchovém postižení prakticky nulová,“ konstatovala Jana Fenclová z Centra pro dětský sluch Tamtam, který sídlí v Praze na Stodůlkách.
Každého rodiče, když se dozví, že jeho dítě má sluchovou vadu, samozřejmě napadá spousta otázek. Hlavní zůstává, jak budou vychovávat dítě, když je neuslyší. „Budou muset své komunikační vzorce přizpůsobit dítěti,“ upozornila Fenclová. Samozřejmě že to nejde hned.
„Pokud jazyk dítěti dají, nestrádá citově, jazykově ani mentálně,“ ujišťuje. Pracovníci Tamtamu také každých 14 dní pomáhají přímo v rodině. „Je primárně důležité, aby se znakovat naučil rodič, aby byl schopen se o dítě postarat,“ říká ředitelka.
Že miminko neslyší, nemusí být zprvu vůbec patrné. Dítě si podle Fenclové hraje s mluvidly, brouká, vypadá, že se chová jako slyšící. Pak rodiče zaregistrují, že vlastně nereaguje na silné zvukové podněty. Důležité je nenechat se odradit, i když pediatr říká, že je vše v normálu.
„Včasná diagnostika je strašně důležitá. Říká se, že sluchová vada je závažnější než zraková. Když se u dítěte nerozvine řeč, tím pádem se nerozvíjí kognitivně, citově, a to ho do budoucna handicapuje,“ varuje Jana Fenclová.

Lucie Fialová
Právo

(Visited 1 times, 1 visits today)

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.