Obrázky pro nevidomé vyrábí už třicet let

Už zhruba třicet let vyrábí Veronika Haiclová z olomouckého Tyfloservisu obrázky pro nevidomé děti. Nápad, jak jim ukázat zvířátka, či dokonce celou pohádku, dostala při studiu speciální pedagogiky na Univerzitě Palackého. Do té doby v Česku nic podobného pro nevidomé děti neexistovalo.

„Při studiu jsme objížděli různá zařízení, abychom se mohli rozhodnout, kterou specializaci si vybereme. Nejvíce mě zaujali nevidomí. U nevidomých dětí mě poté šokovalo a mrzelo, že jen seděly v lavicích a nemohly mít žádné obrázky,“ vzpomíná Haiclová.

Zkušenost pro ni byla impulzem k výrobě prvních hmatových obrázků. Pustila se do nich už na vysoké škole, studovala v letech 1986 až 1990. Dnes má za sebou řádově stovky takových výrobků. Kromě České republiky je znají i v Rakousku a Německu.

Princip hmatového obrázku je postavený na jednotlivých na sebe lepených vrstvách z různých materiálů. Ty většinou ladí s tím, co chce Haiclová na obrázku zachytit. Při výrobě zvířátek proto používá mimo jiné kousky kožešinek či kůží, pracuje i s korkem či nejrůznějšími textiliemi.

Při vystřihování a skládání jednotlivých vrstev zachycuje celkové obrysy i detaily toho, co chce nevidomým dětem přiblížit. Ovšem představa, že se takto dá zachytit úplně všechno, je podle ní mylná.

„Hmatový obrázek musí být oproti realitě mnohem jednodušší, s omezeným množstvím detailů, aby to bylo výrazné a srozumitelné. Navíc se dítě musí naučit tyto obrázky poznávat. Při hmatové formě hned neví, o co jde. Musí se naučit sledovat linie, geometrické tvary a typické znaky toho, co poznává. Někdo ho tím musí alespoň ze začátku provázet,“ říká Haiclová, která v Tyfloservisu pracuje jako vedoucí krajského ambulantního střediska.

Navíc upozorňuje, že si nevidomí hmatové obrázky „prohlíží“ naopak než vidoucí člověk. „Ten většinou nejprve vnímá celek, poté se soustředí na detaily. Kdežto nevidomý si u hmatového obrázku musí představu onoho celku vytvořit sám. A když je zde příliš mnoho detailů, může ji ve výsledku mít mylnou,“ vysvětluje Haiclová.

Přiznává, že právě v propracovanosti hmatových obrázků před lety ze začátku chybovala. „Myslela jsem si, že čím více, tím lépe. Když jsem pracovala na hmatovém obrázku domečku, udělala jsem tam i záclonky, anténu či kytičky v oknech,“ usmívá se Haiclová.

Z obrázků dokáže seskládat i hmatové pohádky. Například u Červené Karkulky je na prvním obrázku pouze holčička, na druhém košíček a na dalším vlk.

„Jsou to symboly vybrané z příběhu. Přitom se předpokládá, že pedagog anebo rodič k tomu nevidomému spoustu věcí ještě doplní,“ přibližuje Haiclová.

Michal Poláček
Mladá fronta DNES

(Visited 2 times, 1 visits today)

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.