Slabozraká spisovatelka: „Píšu, ať lidé víc ví o psech“

Stanislava Krajíčková v Ústí představila svou první a hned úspěšnou knížku Nabu, Nelsí a škola pro superpsy. Inspiraci k napsání psích příběhů načerpala z vlastní zkušenosti. Knihu pojala výchovně, čtenáři se v ní dočtou o výchově vodicích psů.

Na ústeckou besedu přijela se svým mužem a labradorským retrívrem Plutem. Ten má za sebou náročný trénink ve Středisku výcviku vodicích psů v Jinonicích.
„Jeho matku přivezli z Ameriky ze školy pro vodicí psy v Rochesteru. Tito psi mají vodění nevidomých v genech,“ prozradila autorka. Pluta dostali, když mu byl rok a osm měsíců. Poté, co vychodil školu pro superpsy.
„Zprvu se jako štěně v převýchově učil co každý pes. Poslouchat, znát hygienu, že se pánovi netrhají pantofle… Učil se zvykat na různá prostředí, kam bude jednou s pánem chodit, stane-li se vodicím psem. A byl dál kontrolován školou, když se hodil povahově i zdravotně, šel do ní,“ líčila autorka. „Učili ho tam, že vedle něj stále jde člověk a jak se chovat v dopravním prostředku,“ dodala.
Kniha Stanislavy Krajíčkové na krátkých humorných příbězích popisuje, jak se k vodicím psům chovat.
Hlavně proto ji psala. „Vadilo mi a dál vadí, že dospělí ani děti neznají základní pravidla chování k vodicím psům. Pojmenovali jsme to desatero,“ podotkla.
„Lidé mohou ohrozit nevidomého i jeho psa, když se k němu chovají hloupě třeba na přechodu,“ potvrdil na besedě nevidomý Petr Adamovský, lektor ústeckého TyfloCentra, které besedu a autorské čtení pořádalo.
„Jenže ono to vlastně autorské čtení nebylo, čte se mi špatně. Spíš vyprávím příběhy ze své knihy. Bylo to, jako když s kamarádkou navštěvujeme základní školy a říkáme dětem, co je správné a co ne ve vztahu k nevidomým. Moc mě pak těší, když moje kniha s pěknými obrázky děti zajímá a baví,“ dodala.

RADEK STRNAD
Ústecký deník
http://www.ustecky.denik.cz/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.