Sebepoškozování

Ve studiu ČRo Dvojka hovořil v psychologické poradně psycholog z Psychologické poradny GEONA, PhDr. Jiří Novák, na téma sebepoškozování. Podle něj jde o fenomén, který se šíří jako lavina. Přinášíme přepis rozhovoru.

PhDr. Jiří NOVÁK, psycholog, Psychologická poradna GEONA
pakliže jsme dělali rozbor s klienty, co bylo v pozadí, co je k tomu nutilo, tak většinou se jednalo o bohužel musím říct děti mezi 13, 15 léty a vždycky tam byla buď nějaká nespokojenost nebo tam bylo něco i v osobnosti dítěte, nebylo třeba příliš zvyklý řešit problémy, dělali to za něj rodiče, takže tam je těch příčin mnoho, ale vždy tam bylo něco, s čím jsem nespokojen. Oběti šikany, poškozovaly se. V podstatě my hovoříme o sebepoškozování, ale já nemám na mysli sebepoškozování u psychotický poruchy nebo u masochismu nebo u něčeho podobného. Myslím tím, že správnější je sebetrestání, protože v pozadí je vždycky něco, co si myslím, že jsem udělal, nebo co jsem opravdu udělal a v podstatě je tam motiv viny a trestu, nechci čekat až ten trest přijde, tak se potrestám sám. To nakonec už říkal Sigmund Freud kdysi ve 30. létech minulého století.

Martin MINHA, redaktor
To téma dnes je samozřejmě hodně intimní a závažné, čili najít respondenta nebylo jednoduché. Nicméně přes kamarádku jsem se dostal k mladé slečně, která se nebála o tom problému mluvit. Zažila ho ve svých nějakých 12, 13 letech a co ji k tomu vedlo a vlastně jak se to projevovalo, si pojďme poslechnout.

Marta
Necítila jsem podporu ani od rodičů, ani od kamarádů, vlastně jsem neměla moc kamarádů. A jednou už mě to přestalo bavit a řekla jsem dost a jediný, co mě napadlo bylo jít do kuchyně, vzít si nůž a prostě se říznout.

redaktor
A to jste měla tu odvahu vzít nůž a říznout se?

Marta
No, nejdřív ne, ale po pár sekundách jsem se teda jako překonala a ze začátku jsem cítila jenom velkou bolest, ale pak jsem zjistila, že to bylo strašně uklidňující. Když ta krev teda jako začala vytékat, tak se mi strašně ulevilo a najednou jsem se cítila líp.

redaktor
A jak to teda skončilo?

Marta
No, pomohla mi kamarádka, kterou jsem si našla a postupně jsem ztratila myšlenku vůbec na to vzít ten nůž nebo vzít tu žiletku a úplně jsem to přestala dělat.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
Pane doktore, dá se říct, jestli to, o čem se dnes bavíme, je problém spíše dívek, o té věkové kategorii už jste mluvil, spíše dívek nebo chlapců, anebo je to jedno?

PhDr. Jiří NOVÁK, psycholog, Psychologická poradna GEONA
Je to zcela určitě problém dívek, ale i žen. Tam v podstatě na věku nezáleží, ale nejvíc můžeme tenhle ten fenomén sledovat u mladších kategorií, to znamená u dětí a nebo u dospívajících adolescentů.

moderátor
Co všechno se pod tím pojmem sebepoškozování může skrývat, protože to, co nás asi napadne jako první, je ten nůž a ta řezná rána, ale to může být možná určitý extrém těch způsobů je určitě celá řada.

PhDr. Jiří NOVÁK
Určitě, může to být třeba i psychosomatické onemocnění. Většinou psychosomatika souvisí spolu s tím, co se děje v naší mysli, v naší duši, odrazí se to do těla a opačně. Takže neurotické problémy většinou teď na jaře a na podzim můžeme vidět i v exacerbaci nějakých žaludečních problémů, obtíží a většinou je to způsobeno psychosomaticky, to znamená psychika je tady v první řadě, ne tělo, to je až druhotné.

moderátor
Já mám dojem, že o sebepoškozování se nikdy nemluvilo víc než v posledních 5, 8 možná 10 letech, co to znamená?

PhDr. Jiří NOVÁK, psycholog,
Já myslím, že to je asi fenomén doby, jinak to sebepoškozování bylo vždy. Nakonec když si vezmeme krále Oidipa, který se oslepil, tak to už je nějakých set let zpátky, dokonce tisíciletí. Takže je to dobou a proč je to u mládeže…. bych řekl, je to tím, že není odolná vůči zátěži jako byly minulé generace. Je zchoulostivělá, i když se na mě asi budou zlobit, ale je to tak.

moderátor
píšete: „Kamarádka je v posledních měsících neobvykle uzavřena do sebe. Při tělocviku jsem si všimla zvláštních jizev na zádech a má taky zničené nehty. Nechci dělat závěry a zároveň ji nechci ublížit. Prosím, poraďte, na koho bych se měla obrátit? Kristina, 14 let.“

PhDr. Jiří NOVÁK, psycholog,
Tak, jestli už to došlo až do takovéto podoby, tak v tom případě ten člověk už si sám pomoc nemůže, tady ta prevence už by přišla pozdě. Co nejdříve, opravdu co nejdříve se obrátit na odborníka ať psychologa nebo psychiatra, protože sám si ten člověk nepomůže. Neumí odhalit tu příčinu.

moderátor
Odborník, samozřejmě pro někoho zvlášť ve věku 14, 15, 16 let vyrazit za psychologem či psychiatrem, to může být problém nějaký mentální, řekne si, přece nejsem blázen. „Mohou v tomto případě nějakým způsobem zafungovat buď kamarádi,“ jak píše 14letá spolužačka, nebo rodina, měli bychom se například vůbec pokoušet to řešit v rodině, máme šanci to vyřešit a dovést l úspěšnému konci?

PhDr. Jiří NOVÁK,
Určitě ano, protože přeci jenom člověk, který je v zajetí toho svého přesvědčení, že buď zapříčinil to, proč se trestá sám nebo něco podobného, tak určitě sám nevyřeší. A kamarádi samozřejmě mohou pomoci, podobně jako pomohla kamarádka tady té aktérce toho příběhu, ale rodiče v podstatě mají povinnost, jestliže vidí, že to dítě je nějakým způsobem řekl bych, ne postižený, to určitě ne, ale nějaké stopy toho trestání tam jsou, tak to nemusí být sebetrestání, může to být třeba i tou šikanou. Ale v každém případě je to třeba řešit.

moderátor
Pane doktore, bolí to ty, kteří se sebepoškozují?

PhDr. Jiří NOVÁK, psycholog,
No, slečna říkala, že ano, to zcela určitě to bolet bude, ale kupodivu, protože jsem se ptal mnoha desítek lidí, který to řešili tímhle způsobem, tak v podstatě říkali, že ne, že se jim ulevilo a že to moc nebolelo. A vysvětluje si to tím, že v podstatě, když se člověk pořeže nebo si způsobí úraz, tak se vyloučí takzvané beta endorfiny, což jsou hormony dobré nálady, které nám mají bránit v šoku, a v podstatě tu bolest zmírňují. Jsou to opiáty, které si naše tělo vyrábí samo.

moderátor
Já se pořežu a velmi zjednodušeně a způsobí mi to dobrou náladu, způsobí mi to úlevu?

PhDr. Jiří NOVÁK,
No, paradoxně ano, protože se to stává jakoby zlozvykem. Jednak ty beta endorfiny způsobí člověku dobrou náladu, to je pravda, ale za prvé, za druhý tam odvede v podstatě pozornost od toho prvotního primárního případu, co způsobilo tu nespokojenost.

moderátor
Máme telefonický dotaz….

osoba
Dobrý den. Já bych se, prosím vás, chtěl jenom zeptat, taky je sebepoškozování u některejch těch jak se říká primitivních nebo přírodních národů, jo, který jako tím jsou do stavu jako mužnosti, tak jakej je názor pana odborníka tady na tuhle tu věc, že sebepoškozování, že se třeba řežou jo, a jsou to i ženy a to, že dosáhnou určitýho věku začnou se sebepoškozovat, jakože už jsou ve stavu dospělosti. Tak bych chtěl vědět tenhle ten názor? A nebo sebepoškozování z politickej důvodů, jakej názor na sebepoškozování, aby dosáhli nějakejch politickejch cílů jako třeba byli třeba různí buddhisti, který protestovali proti válce ve Vietnamu a tak.

PhDr. Jiří NOVÁK,
To je něco jiného opravdu, tady to má rituální cíl, taky bývala myslím slavnost šachsej-vachsej, kdy se řezali opravdu krutě až někdy k smrti, ale to není sebepoškozování, co máme na mysli my, že to je odčinění za trest, za něco, co jsem udělal ať už opravdu a nebo jenom si to myslím, může to být jenom náš myšlenkový konstrukt.

moderátor
Díky za odpověď. Další telefonát, vítáme vás, dobrý den.

osoba
Dobrý den, tady posluchačka z Plzně. Já bych se chtěla zeptat ohledně naší dcery, která chodila s chlapcem už je to trošku delší dobu více jak rok a úplně náhodou, bude ji 17 teda, a úplně náhodou při převlékání jsem objevila dvě jizvy na hrudníku. Nejdřív nechtěla říct od čeho to je a potom tedy po mém naléhání, asi to úplně nebyla ta správná reakce, ale řekla proč to udělala. Bylo to kvůli chlapci. Netuším bohužel ten důvod. Ty jizvy jsou velké asi kolem 5, 4 centimetrů, jsou nad sebou, takže se pořezala žiletkou a vyděsilo mě to. Mluvily jsme o tom hodně, slíbila, že už to nikdy neudělá, s tím chlapcem už teda nechodí. Byla to taková první láska, ale nevím ten důvod, jestli ji způsoboval nějaké psychické problémy, bohužel se nám až takhle neotevřela. A chci se pana doktora zeptat, jsme normálně fungující rodina milující, myslím, že dcera to ví, ví, že se na nás s manželem může obrátit, a o to více nás to překvapilo velmi. A slíbila teda, že už to nikdy neudělá, že to byla hloupost. Máme se někam k odborníkovi obrátit, anebo ji máme jen sledovat nějakým letmým okem nebo občas si s ní opět promluvit? Děkuju.

PhDr. Jiří NOVÁK,
Já myslím, že sledování asi nebude nutné, jestliže to bylo jenom jednorázově, tak je to opravdu velice časté, protože to první zklamání. V podstatě to dítě neví jakým způsobem se s tím má vyrovnat. To je právě to, co jsem říkal, že dnešní generace neumí řešit své problémy a řeší to bohužel copingovými strategiemi, únikem a únik je v podstatě i to pořezání. Takže tím, že se pořezala, tak se ji určitě ulevilo, ale já bych řekl, že hlavně musíme s těma dětma mluvit. Jestliže mají k nám důvěru, vidí v nás někoho, kdo jim pomáhá, na koho se mohou v nouzi obrátit, tak to je možná uchrání od toho, že se začnou trestat.

moderátor
Podíváme se na další e-mail.
Píše paní Soňa: „Začalo to v mých 11 letech, viděla jsem to u mé kamarádky, tak jsem to taky zkusila, nejdřív kružítkem a potom sklem. Stejně jako ve vašem příběhu mi pomohly kamarádky a také rodina. Teď je mi 30 a tak mi napadá, zda by nebylo dobré začít preventivně na základních školách o tomto problému mluvit?“

PhDr. Jiří NOVÁK,
Tak určitě, prevence není nikdy dost a je to nakonec to nejlepší, co můžeme udělat. Takže než k tomu vůbec dojde k tomu sebepoškození, tak to dítě by mělo vědět oč se jedná a hlavně může si pomoc samo, alespoň v tom prvopočátku, protože mělo by si udělat pořádek v tom, jestli opravdu ten důvod je pravý, anebo jenom smyšlený, což bývá v mnoha případech opravdu naprosto buď něco nicotného, anebo něco, co vůbec se nestalo, co si to dítě v podstatě nasugerovalo.

moderátor
Někdo využil také naše telefonní linky

osoba
Dobrý den, dobrý den, tady je Zitová. Já mám jenom takovou připomínku k tomu prvnímu dotazu, který tam byl od té 14leté dívky na tu kamarádku. Ona podle mě, co jste tam říkali, že měla ty jizvy na zádech, to si teda myslím, že to si přeci nemůže způsobit sama, to mě spíš připadá, že to je cizí zavinění.

moderátor
Děkujeme za vás postřeh a za zavolání. A vlastně si to docela dokážu představit, že si člověk dokáže podrápat záda.

PhDr. Jiří NOVÁK, psycholog,
Opravdu nemůžeme, nemáme ani čas to řešit nebo zkoumat jak se to stalo, ale mohlo se to stát švihnutím. Dřív přeci taky existovala sekta flagelantů, která se trestala za své hříchy a bylo to, že se švihali bičem, tak je to možný.

moderátor
Pane doktore, existují nějaké statistiky, které by doložily to, o čem jsme mluvili na začátku, tedy, že ten problém je opravdu široký, ba že se jaksi opakuje ve stále větších a větších číslech, kolika mladých lidí se tato problematika týká?

PhDr. Jiří NOVÁK,
Hledal jsem tu statistiku, ale bohužel nenašel a určitě vím, že policie dělala statistiku před rokem nebo před dvěma, a to byla ta akce Modrá velryba, jak bylo to sebevražedný hnutí, pak to nebylo založeno asi na skutečnosti, ale co je, co se týká moderních nějakých čísel, tak to bohužel, buď možná existuje, ale není to zveřejněno. Vím, že poslední, co jsem našel, tak bylo z Velké Británie, a to bylo z roku 2000.

moderátor
Čeho bychom si, pane doktore, měli všímat u našich dětí, abychom podobným věcem předešli?

PhDr. Jiří NOVÁK,
Především, jestli jsou spokojený, jestli jsou v pořádku, jestli se neuzavírají příliš do sebe. Tak já vím, že je to těžké zjistit, když většinou děti tráví čas u počítačů a jinejch chytrejch krabiček, ale hlavně bychom s nima měli hovořit. Ten kontakt je opravdu k nezaplacení.

Jiří HOLOUBEK, moderátor
Děkuji. Taková byla dnešní Psychologická poradna s panem doktorem Jiřím Novákem, psychologem. Pane doktore, díky moc za zajímavé téma a za váš čas. Mějte se pěkně.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.