Modrý průvod rozsvítil nebe nad Pardubicemi

Centrum Pardubic je při středečním ránu o něco veselejší. Na sloupcích, lavičkách i stromech vlají modré nafukovací balónky, některé jsou světlejší jiné tmavší.
„Půjdeme Modrý průvod ke Dni autistů,“ informuje příchozí mladá slečna, která v modrém triku s plackou „Díky, že jsi přijal náš svět autistů“ rozdává účastníkům modrozelené perníčky tvarované do srdíčka. Průvod si klade za cíl rozšířit povědomí o poruchách autistického spektra.


„Máte všichni balónky?
Kdo ještě nemá náramek?
Komu chybí perníček?“ rozléhá se po Pernštýnském náměstí hlas Hany Janikové, ředitelky Rodinného Integračního Centra, které průvod pořádá. Vedle ní stojí postava schovaná za trsem modrých balónků. „Modrá je barva komunikace, v níž autisté nejčastěji selhávají. Problém jim dělá takzvaná triáda problémových oblastí složená z komunikace, sociální interakce a představivosti,“ vysvětluje Janiková.
Kolem deváté hodiny se lidé začínají shlukovat před krajskou knihovnou. Několik balónků už stoupá k obloze. Co chvíli se ozve rána a děti zaječí. Balónek jim praskl, tak utíkají pro nový. Budou ho potřebovat na konci průvodu.
„Ahój, jaký máte dneska den?“ zní z reproduktorů. Dav jednoslovně odpovídá, že modrý. Tím je šestý ročník Modrého průvodu zahájen. V čele kráčí bubeníci, jejichž dřevěné paličky se na chvíli nezastaví. Dav prochází Zelenou bránou, v průchodu vznikají modré obláčky tvořené shluky balónků. Na náměstí Republiky se však zástup rozdělí na dvě poloviny, druhou půlku zastaví policejní terčík, aby umožnil průjezd houkající sanitě.
Bubeníci ale na třídě Míru zastaví a čekají na zbytek, aby se celý průvod mohl znovu rozpohybovat. Jeho součástí je i několik vozíčkářů, kteří před svými koly hrnou také několik balónků.

JDOU PO MODRÉ

Trasu průvodu vyznačují právě modré balónky přivázané k městskému mobiliáři. Vede až na Masarykovo náměstí. Když před moderní budovu pojišťovny dorazí i poslední účastníci průvodu, nezbývá, než všechny balónky vypustit. „Tři, dva, jedna,“ hlásí amplion. Děti už netrpělivě čekají. Jakmile se ozve „teď“, oblak modrých balónků začne stoupat k nebi. Míří směrem k nábřeží Míru, ještě je dohání několik opozdilců.
Blonďatý chlapeček s vestičkou, na níž má nápis Lentilka, integrační školka a rehabilitační centrum, se zakření, mává ručkama a poskakuje na místě, ve vzduchu sleduje svůj balónek, dokud z něj není jen docela maličká tečka. „Jeden balónek mi zůstal, protože mi nešel odvázat, paní učitelka mi ale dala jiný, který jsem pustil,“ říká Vašek, který si domů odnese balónek přivázaný na ruce. Jeho kamarádi ze Základní školy Spořilov prozrazují, že cestou do školy se staví na zmrzlinu. Ta prý ale modrá asi nebude.

Chrudimský deník
http://chrudimsky.denik.cz/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.