Důležité je hledat motivaci, říká muž, který pomáhá druhým

V 21 LETECH HO BOURAČKA NA MOTORCE UPOUTALA NA VOZÍK. DNES ALOIS SERBUS UJEDE NA RUČNÍM KOLE AŽ 30 KM DENNĚ. NADĚJI VRACÍ I DRUHÝM

Liberec – S návratem do života, který není jen přežíváním, pomáhá pacientům po úrazu páteře a míchy Alois Serbus. Jako vozíčkář sám dobře vnímá, jak je těžké to je. „Člověk se s tím nikdy úplně nesmíří, ale může se naučit vnímat život jinak,“ říká třicetiletý muž, který už druhým rokem působí na spinální jednotce Krajské nemocnice v Liberci (KNL) jako asistent soběstačnosti.

– Vy teď budete pacienty učit vracet se do života i s pomocí trenažéru, který nemocnice včera získala. Co člověk potřebuje k tomu, aby byl nejen fyzicky, ale i mentálně schopný se pustit do takového tréninku?

Důležité je mít motivaci. Být seznámen s tím, jak je možné po úrazu vůbec fungovat.

– Co je nejtěžší fáze, když se dozvíte fatální diagnózu?

Smíření, že už nikdy nebudete chodit.

– A ta další?

Být motivován někým, kdo ví, o čem život na vozíku je.

– V čem jste vy našel tu motivaci?

Nasměrovat svůj život tak, abych mohl pomáhat sám lidem po úrazu páteře.

– Kolik lidí je schopno se vrátit do nějaké formy aktivního života a kolik lidí to vzdá, protože nemá dostatečně silnou vůli?

Určitě je spousta lidí, kteří se uzavřou sami do sebe a nedokážou fungovat. Ale pokud tam ta vůle je, tak si myslím, že až 80 procent lidí na vozíku se může nějakým způsobem zpátky do života zapojit. Ale v reálu je to tak padesát procent.

– Co je k tomu kromě vnitřních sil a třeba podpory rodiny potřeba?

Myslím, že rodina a hlavně partner je to nejdůležitější. A pak také samozřejmě rehabilitace.

– Funguje nějaký psycholog, který člověka podrží, pomůže to přijmout jako fakt, smířit se?

On se s tím nikdy nikdo úplně nesmíří. Pořád s tím bojujete. Ale naučíte se vnímat život jinak. Máme tu psychologa, který je sám na vozíku a nejlépe dokáže přiblížit, v čem bude život jiný. S čím se budete potýkat, co je nutné přijmout a a poradí jak.

– Co je tou nejtěžší překážkou?

Kromě schodů je to odvaha neztrácet naději. Vždycky nějaká je.

– Zmínil jste schody. Které bariéry jsou horší, ty technické, nebo ty v hlavě?

Bariéry jsou od toho, aby se překonávaly, důležité je mít kolem sebe někoho, pro koho chcete žít a kdo vám bude naopak pomáhat.

Liberecký deník
http://www.liberecky.denik.cz/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.