Paralympiáda je spíš nereálná. Všechno táhnu na vlastní triko

Od školky hrál aktivně fotbal a rád jezdil na kole. Ani po těžkém úrazu, který ho upoutal na invalidní vozík, na sport nezanevřel. Tomáš Nevěčný je skvělým basketbalistou a mistrem republiky na handbiku. V Ústí nad Labem absolvuje Spolchemie Český pohár v Hanbike.

– Jak se těšíte na ústecký závod?

Na závod už se těším, jelikož nám v srpnu jeden závod odpadl, tak bude zase možnost poměřit síly a trochu si zazávodit v centru města.

– V čem je místní trať specifická?

Minulý rok jsem zde jel prvně a ještě si zvykal na nový handbike, ale trať byla příjemná – rychlá, ale i technická.

– S jakým umístěním byste byl spokojený?

Samozřejmě s co nejlepším, ale se stejným úkolem tam pojedou i soupeři, tak uvidíme, kdo bude lépe připravený. V loňském roce jsem obsadil 4. místo v kategorii MH4, teď bych byl rád, kdybych si o nějaké místo polepšil.

– Kromě handbiku hrajete i basketbal na vozíku. Jak dlouho se těmto sportům věnujete a co vás baví víc?

Basketbal na vozíku hraji od roku 2011 a na svůj první handbike jsem usedl v roce 2010, v roce 2012 jsem si pořídil nový handbike a jezdil jsem častěji. Závodní zlom přišel na přelomu roku 2016 a 2017, kdy jsem začal řešit stavbu závodního karbonového handbiku. Těžko se to porovnává, každý sport má něco do sebe, jeden je kolektivní a druhý individuální. Vzájemná kombinace je možná a výsledný efekt fyzičky se zúročí ve všem.

– Jaké jsou vaše dosavadní největší sportovní úspěchy?

V basketbalu si nejvíce vážím ocenění ze základního kola Euroleague 2018 z Řecka, kde jsem byl zařazen do AllStar teamu turnaje. U handbiku nejspíš titul mistra ČR v letošním silničním závodě v Pardubicích. A u triatlonu si vážím prvního dokončeného sprint závodu.

– Jaké další sporty provozujete?

Kromě handbiku a basketbalu na vozíku ještě začínám díky přítelkyni s triatlonem. Jako zimní kompenzaci používám sledge běžky.

– Chtěl byste se někdy podívat na paralympiádu?

Paralympiáda by byla určitě skvělá, dokonce jsem takové pomyšlení měl. Ale bohužel v našich podmínkách, kdy v podstatě musí sportovec táhnout vše na vlastní triko, je to spíš nereálné. Chybí zde profesionalizace, jako je to v zahraničí. U nás jde člověk trénovat po práci a to se nedá stíhat podle představ a tak kvalitně, jako když někdo trénuje – jako zaměstnání.

– Kolik času trávíte sportem?

Dvakrát až třikrát v týdnu máme tréninky basketbalu, k tomu se snažím dvakrát až třikrát stihnout handbike. O víkendu záleží, zda máme basketbalové utkání, nebo handbike závody. Záleží také, jaká je část sezony.

– Máte vůbec čas věnovat se nějakým koníčkům?

Mezi mé velké záliby patří auta – upravená auta, veteráni. Ale bohužel v posledních letech na to není tolik prostoru, jako dříve. To jsem místo závodů a zápasů jezdil o víkendech na srazy a výstavy s autem.

– Objíždíte Česko s exhibičním vystoupením, abyste motivoval handicapované děti. Je motivace to nejdůležitější pro lidi po vážném úrazu?

Určitě je motivace důležitá. Ale nejde pouze o sport jako takový, ale i v rámci kompenzace celodenního sezení vozíčkářů. Pohyb je pro nás velice důležitý. Také jde často o to, že někdo po úrazu neví, jaké má možnosti, co všechno se dá dělat, jak se dá sportovat. Pak jde také o setkávání, předávání zkušeností a začlenění do běžného života.

PAVEL MIKEŠ
Ústecký deník
http://www.ustecky.denik.cz/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.