Máma autisty: Mezi ostatní děti nemůžeme

Na život se složitou poruchou upozorňuje kampaň Autismus…? Respekt!

Vsetín – Jedenáctiletý Lukáš je autista. Zpočátku mu lékaři diagnostikovali těžkou mentální poruchu. Teď už dosáhl střední. Díky organizacím, ve kterých tráví čas, a také díky škole, kterou navštěvuje.

Dělá velké pokroky. Rodina ale kromě záludné nemoci bojuje také s okolím. Ne všechny reakce lidí na chování nemocného klučiny jsou zdvořilé.

Autismus se začal u Lukáše, který s rodinou bydlí v Jablůnce, projevovat ve čtyřech letech. „Nebral hračky, nemluvil, vůbec s námi nekomunikoval. O nic se nezajímal, byl zakřiknutý a bál se ostatních lidí i okolí. Ani jsme nemohli vycházet ven,“ popisuje nelehké začátky maminka Bohdana Šťastná.

Teď je Lukášovi jedenáct. V devíti začal žvatlat, v deseti opakovat. „Teď už rozjíždíme komunikaci. Nikdy bychom toho nedosáhli nebýt organizací, které pomáhají, a školy. Z Auxilia jsme šli do školy v Turkmenské. Tam jsme začali se socializací, zkoušeli jsme hlazení, česání, tyto věci jsou pro nás bolestivé, Lukášek nesnáší ani stříhání,“ připomíná starostlivá matka.

Z kašičkové stravy už dokáže malý pacient spořádat jídlo nakrájené na kostičky. „Moc jsme pokročili. Teď směřujeme, aby si řekl, že chce jít na záchod. To, co děláme ve škole, rozvíjíme v Auxiliu, tak aby Lukášek nevypadl z režimu. Jinak bychom museli začít od začátku,“ vysvětlila Šťastná a doplnila, že doma má syn režim jiný, s odlišným řádem. „Nemůžeme moc mezi ostatní děti. Zasekl by se a odešel by. Máme před domem vlastní houpačku, skluzavku a trampolínu, na které je sám. Přestali jsme jezdit v autobuse,“ popsala úskalí autismu a posteskla si nad reakcí některých lidí ve společnosti.

Maminka Lukáše si uvědomuje, že okolí nemůže vědět o jejich problémech, ale vyčítavé pohledy a mnohdy nadávky nejsou příjemné.

„Jeden pán v autobusu se zakuckal a syn to začal opakovat. Jenže to opakoval ještě půl hodiny. Ten člověk se otáčel s výrazem – jak si to dovolujeme? Další paní Lukáš sundal čepici, protože přes ni neviděl. Začala křičet. Musíte být pořád připravení se omlouvat a v rámci slušnosti bránit,“ posteskla si Bohdana Šťastná.

Na Základní škole, Mateřské škole a Praktické škole Turkmenská ve Vsetíně je asi třicet procent dětí autistů. Mezi nimi i Lukáš. „To je premiant školy. Moc pokročil. Základem je ale rodina, pokud úzce spolupracujeme a vzájemně si říkáme na rovinu i citlivé věci, tak to funguje,“ říká zástupkyně ředitele školy Vlasta Kovářová.

Děti potřebují svůj řád, pravidla a důslednost. Speciální učitelé na vzdělávání autistů s nimi komunikují pomocí obrázků, fotek, piktogramů i modelů. „Nejtěžší je to, že děti jsou každé úplně jiné a ke každému musíme přistupovat individuálně.

Důležitý je snížený počet žáků a nezbytná nutnost pedagoga a až dvou asistentů. Společně vymýšlí úkoly, vyrábí pomůcky, to vše ve spolupráci s rodiči,“ vysvětluje zástupkyně.

Nezbytná je důslednost.

„Nikdy nic neděláme za dítě, vždy s pomocí jeho rukou, chytneme je a pomůžeme jim. Vyžaduje to hodně trpělivosti a času. Řídíme se heslem – Kde je vůle, tam je cesta. Nejdůležitější je pro nás šťastné dítě ve škole,“ dodává Vlasta Kovářová.

Na včerejším setkání lidí, kterých se autismus týká – nemocných, jejich rodin, učitelů i organizací, které se o ně starají, upozornila před městským úřadem ředitelka Auxilia Božena Mikulíková na tuto skupinu lidí, její velikost, možnosti podpory i pozitivní zkušenosti se sdílením společného světa.

Auxilium provází děti s handicapem a jejich rodiny už více než dvacet let. „Když jsme začínali, byly mezi pětačtyřiceti rodinami dvě, které pečovaly o dítě s autismem. Před pěti lety jsme provázeli přes sto dvacet rodin a polovina z nich pečovala o autisty. K dnešnímu dni je počet rodin zhruba stejný, ale dětí s autismem je tři čtvrtiny. Co bude za pět let?“ ptala se ředitelka organizace, která podporuje rodiny pečující o osoby s nejtěžším stupněm zdravotního postižení.

Jejich práce přináší ovoce. „Kdysi dokázalo jen deset procent autistů komunikovat s okolím a devadesát ne. Dnes je to opačně. To vnímám jako velkou naději. Pokud se vyladíme navzájem, objevíme schopnosti lidí s autismem a navážeme své dovednosti na jejich, může nám být spolu velmi dobře,“ uzavřela ředitelka Auxilia Božena Mikulíková.

„Statistiky ukazují, že každý osmdesátý člověk je autista. Na Vsetínsku jich žije více než sto. Podporu dětem s autismem a jejich rodinám vyjadřujeme připojením ke kampani Česko svítí modře nasvícením vsetínského kostela. Modrá je barva komunikace, což je jedna z oblastí, s níž mají autisté největší potíž.“ Simona Hlaváčová, místostarostka Vsetína

——————

Autismus není volba, porozumění ano

– Jednou z aktivit, která přibližuje autismus, je výstava (Ne)rozumím ti. Na vsetínském zámku je k vidění do 23. června (viz níže)

– Od 28. března do 7. dubna se město Vsetín připojuje k osvětové kampani Česko svítí modře, a to nasvícením vsetínského kostela

– Ke Dni porozumění autismu se již tradičně hlásí i Vsetínská nemocnice, kde jsou po celý duben k dispozici informační materiály vztahující se k životu s autismem

MARTIN MRLINA
Valašský deník
https://valassky.denik.cz/

(Visited 1 times, 1 visits today)

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.