Je pro ně kochleární implantát vhodný?

DOTAZ: Mám v péči 5letou a 10letou holčičku – u obou byla diagnostikována totální hluchota. Obě znakují, je pro ně kochleární implantát vhodný? Co to přesně obnáší?

ilustrační snímek

Doporučuji si sjednat konzultaci s odborníkem například Kliniky otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku I. LF UK a FN v Motole, která je statutárním centrem pro kochleární implantace. Další centra jsou ale i v jiných „krajských“ nemocnicích, např. v Hradci Králové, v Brně, v Ostravě.

V rozhodování může pomoci i zapojení se do komunity rodičů dětí s voperovanými kochleárními implantáty, kteří jsou v Sdružení uživatelů kochleárního implantátu http://www.suki.cz

Při posuzování vhodnosti zavedení kochleárního implantátu (KI) je v první řadě třeba vyloučit kontraindikace. K nim patří například těžké poškození nebo chybění sluchového nervu,  poškození centrálních sluchových drah, chronická infekce středouší nebo nevyvinutý hlemýžď.

Výsledky implantace zhoršují i další přidružené vady, například psychiatrická onemocnění, různé mozkové dysfunkce, dětská mozková obrna, nedostatečná podpora rodičů apod.

Optimální věk pro KI je jeden až dva roky. KI lze ale doporučit pro děti až do 6 let věku s tím, že ovšem platí, že čím dříve se s KI začne, tím jsou lepší výsledky. Pro 6letou dívku je tedy nejvyšší čas, aby se případně do programu zapojila. U desetileté dívky je to už poměrně pozdě, ale ani tam nemusí být vše ztraceno, záleží na posouzení všech okolností odborníky, kteří provedou potřebná kompletní vyšetření, na základě kterých KI doporučí či nikoli. Nicméně u dospělých, kteří jsou vrozeně neslyšící, platí, že se KI obvykle neprovádí, protože již vytvořené synapse v mozku neumožní oživit centrální sluchové dráhy.

Žádný kochleární implantát ovšem plně nenahradí lidské ucho a dlouho tomu ještě tak nebude. Avšak od doby vývoje prvního implantátu už tytu neuroprotézy prodělaly obrovský technický pokrok a je stále větší procento uživatelů, kteří jsou schopni telefonovat, naučit se cizí řeč, vystudovat vysokou školu apod. Schopnost porozumět lidské řeči však nebude u nikoho stoprocentní z toho důvodu, že tento aparát má do dokonalosti lidského ucha stále daleko. Například proto, že počet elektrod KI je mnohem nižší než počet smyslových buněk, které zprostředkovávají sluchové vjemy. Použiji-li velice jednoduchý příměr, je to jako kdyby v klavíru řada kláves chyběla. Rozlišovací charakteristiky u řečového procesoru implantátu jsou nižší než u lidského ucha. Lidé, kteří slyšeli a poté ohluchli, zpravidla udávají, že s pomocí KI slyší zvuky jinak a že se musí s tímto zkreslením znovu učit naslouchat a rozumět lidské řeči.

Každý rodič by měl počítat s tím, že pooperační rehabilitace bude velmi náročná a dlouhodobá. Během té doby dítě absolvuje mnoho sezení s nastavováním řečového procesoru. Může trvat až dva roky, než se dítě naučí obstojně rozumět lidské řeči a komunikovat. Z toho důvodu se nedoporučuje dítě zařazovat příliš brzy do běžné školy.

Program rehabilitace by měl obsahovat plán, jak motivovat dítě k nošení řečového procesoru a plán pro učitele, rehabilitační pracovníky a rodinu, který je zaměřený na rozvoj sluchového vnímání a mluvené řeči.

Proces pooperační rehabilitace dětí s KI zahrnuje výchovu sluchovou, řečovou a cvičení odezírání. Patří sem různé sluchové hry, které dítě hraje s rodiči. Také se využívají hudebně pohybové a rytmické hry, říkadla, hry spojené se slovním komentářem, hry s maňásky, vyprávění, rozhovor. Při těchto činnostech dítě zpočátku odezírá, ale postupně se mu odezírání ztěžuje. U těchto metod je podstatná aktivita rodičů i dítěte, jejich vzájemná spolupráce.

Předně je třeba říci, že i neslyšící lidé mohou v rámci své komunity prožít spokojený život. Říká se, že u sluchově postižených existují dvě komunity, které se mezi sebou navzájem příliš nestýkají. Nedoslýchaví, jejichž sluchová ztráta je kompenzována sluchadly, se moc „nebaví“ s neslyšícími a naopak. Neslyšící se obecně považují za entitu s vlastními kulturními zvláštnostmi a vlastním jazykem, neboť znakovka není totožná s češtinou.

Je třeba počítat s tím, že pokud neslyšící začne slyšet a komunikovat běžným způsobem, začne se ze sociálního hlediska přesouvat do komunity nedoslýchavých. Zintenzívní i sociální kontakty s normálně slyšícími lidmi. Lze očekávat i to, že se zlepší výchozí pozice při hledání vhodného zaměstnání. To může mít ze sociálního hlediska dopady v tom, že si uživatel implantátu sice díky své znalosti znakovky některé své přátele z neslyšící komunity udrží, jiné ale z různých důvodů ztratí.

Přínos KI  je v rozvoji mluvené řeči, osvojení si správné gramatiky a i v lepších studijních možnostech, ve zlepšení kognitivních funkcí a v životě obohaceném o svět zvuků.

Některé studie udávají, že dospělí s KI rozumí větám až sedmkrát lépe, než před ohluchnutím slyšeli se sluchadly. V průzkumu, který byl proveden v USA mezi 900 uživateli kochleárních implantátů, většina respondentů řekla, že dokáže bez problému komunikovat přes telefon a užívá si poslechu hudby.

MUDr. Jan Činčura

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.