Amputace ho nezastavila. Kvoch se našel v para hokeji

Život umí být strastiplný a někdy připomíná houpačku. Cesty dolů střídají naštěstí ty nahoru. Dvaapadesátiletý český reprezentant v para hokeji Tomáš Kvoch se jednoho obyčejného dne vypravil s přáteli na festival do Brna. Jízda vlakem se však pro něj změnila v horor, který jej navždy poznamenal.

OSUDNÝ OMYL

Psal se 9. červenec roku 1989, při výletu na jih Moravy on i jeho souputníci zjistili, že mají špatné lístky. Ve Žďáru nad Sázavou se Tomáš rozhodl využít údajnou desetiminutovou pauzu a běžel koupit ty správné. U pokladny se však dozvěděl, že vlak vyrazí za pár vteřin. Když přibíhal k soupravě – v té době už pomalu jedoucí –, chtěl otevřenými dveřmi naskočit. Jenže iniciativní průvodčí, místo aby mu pomohla, udělala opak.

„Zařvala na mě, co blbnu, a shodila mě pod vlak,“ svěřuje se Kvoch. Víc už si nepamatuje. Jen to, jak se probudil v nemocnici. Tam zjistil, že mu amputovali obě nohy.

„Chtěl jsem na záchod, a ono to nešlo. Odkryl jsem peřinu a zjistil jsem… Byl to šok,“ vzpomíná na první okamžiky po úraze.

Tehdy přemýšlel nad svou budoucností, nad tím, co bude dál. A jestli nějaké dál vůbec bude. Pak si však řekl: „Zkusím to.“ S pomocí své sestry se vrátil do normálního života. A začal si plnit sny, potažmo před sebe klást nové cíle.

Na kole upraveném pro vozíčkáře, tzv. handbiku, ujel Tour de Labe, sám vyjel na vozíku na Sněžku. Díky tomu najdeme jeho jméno v Guinnessově knize rekordů.

Příběh o tom, kterak v pěti dnech dosáhl na vrchol nejvyšší hory republiky, byl natolik emotivní, že o něm natočila Česká televize dokumentární pořad 13. komnata.

STARÁ LÁSKA NEREZAVÍ

Co však ovlivnilo a poznamenalo Kvochův život nejvíce, byl para hokej. V něm dosáhl úplně všeho.

„Dříve jsem pořád chodil na hokej u nás v Pardubicích, takže k němu mám vztah,“ popisuje reprezentant.

Aktivní cesta na ledovou plochu začala před dvaceti lety. „Byl jsem s kamarády lyžovat. Tehdy byl v Česku jediný klub – ve Zlíně. Zeptali se mě, jestli bych to šel zkusit. Chytla mě ta hra, kolektiv i adrenalin,“ vypočítává.

Dnes má Kvoch za sebou řadu šampionátů. „Ani je neumím spočítat,“ usmívá se účastník dvou paralympiád, který se do národního týmu vrátil po pěti letech.

„Po Soči jsem skončil. Zavolal mi ale trenér, že potřebují pomoci, tak jsem jel na jeden turnaj. Kývl jsem, ale upozornil ho, ať s mistrovstvím světa v Ostravě nepočítá. A vidíte, jsem tady,“ říká dobře naložený Kvoch.

Na para hokej nedá dopustit a věří, že i díky jeho příběhu se bude dostávat více do povědomí.

„Za tu dobu, co ho hraji, se náš sport hodně proměnil. Jednak z pohledu materiálu, ale i z pohledu zájmu diváků. Snad to tak bude pokračovat,“ dodává.

DAVID HEKELE
Českobudějovický deník
http://ceskobudejovicky.denik.cz/

(Visited 1 times, 1 visits today)

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.