Dcera bere drogy. Jak ji přimět k léčbě?

photo on stock.xchng

DOTAZ: Máme problém s dcerou. Brala pervitin a kouří trávu, její stav se horší, má deprese, vyhrožuje, že se zabije, má halucinace, ale tvrdí, že již pervitin nebere a jen kouří marihuanu. Mluví si sama pro sebe o sobě mluví ve třetí osobě jako kdyby mluvila úplně o někom jiném. Na léčení už jsme to zkoušeli ale v Bohnicích nám řekli že tam nepatří a poslali ji domů. Od té doby nám nikdo nepomohl. Dá se někam poslat na léčení i přes to, že ona sama nechce?

ODPOVĚĎ:

Každý občas za některých situací mluví sám k sobě. Samomluva může ale někdy skutečně být jedním z prvních izolovaných projevů schizofrenie a některých psychóz. Odlišit, kdy se jedná již o patologický projev, dokáže psychiatr. Obdobně to platí i o mluvení o sobě ve třetí osobě, někteří přemýšliví lidé tuto formu občas použijí.

U vaší dcery však všechny okolnosti, které uvádíte, tedy deprese, halucinace, sebevražedné myšlenky, abusus omamných látek, nahrávají předpokladu, že by se mohlo skutečně jednat o počínající schizofrenii, ev. jinou psychózu spojenou s drogovou závislostí.

U duševně nemocných lidí není neobvyklé, že si myslí, že nejsou nemocní, a radám blízkých, že by se měli léčit, nevěří. Legislativa je nastavená tak, že nelze žádného pacienta nutit k nedobrovolné léčbě, pokud není prokazatelně nebezpečný sám sobě nebo svému okolí. To znamená, že v praxi zpravidla dojde k nějakému reálnému pokusu ublížit sám sobě nebo jinému a teprve na základě tohoto pokusu, je indikován k nedobrovolné hospitalizaci a k léčbě.

Se žádostí o radu doporučuji obrátit se především na psychiatra, který vaši dceru již ošetřoval, a s ním vaši situaci rozebrat a nechat si poradit postup, jak má rodina postiženou přimět k léčbě. Stejně tak Vám může poradit i psycholog, který již s vaší dcerou pracoval.

Dále existuje řada poradenských míst, kde jsou schopni přesně vv takových situacích rodičům poradit jak konkrétně postupovat. Např. Kontaktní a poradenská centra pro drogově závislé s poradnou pro rodiče. Lze využít tzv. Mapu pomoci, jež obsahuje kontakty na zařízení poskytující léčbu, poradenství a prevenci v oblasti závislostí v Česku, rozčleněné do kategorií podle druhu služby, a dále podle jednotlivých krajů a v nich podle okresů a měst www.drogy-info.cz. Různá centra s poradenstvím jsou obvykle i při fakultních nebo krajských nemocnicích, v menší míře při nemocnicích okresního formátu.

Důležitou roli mají také asociace rodinných příslušníků duševně nemocných, což jsou sdružení lidí s podobným osudem, jako máte Vy, kde Vám mohou pomoci radou a vlastními zkušenostmi. Sdružení pomoci duševně nemocným ČR z.s. má řadu regionálních spolků.

Další podobnou organizací je Sympathea, organizace příbuzných duševně nemocných, jež sídlí v Bulharská 26, Praha

Poradenství i právního charakteru poskytuje Česká asociace pro psychické zdraví http://www.capz.cz

Existují i další organizace, které pomáhají rodinám, kde se vyskytují duševní onemocnění.

Pomoci může i tzv. peer konzultant či peer pracovník, který pracuje v sociálních službách a má stejnou zkušenost nebo problém jako duševně nemocný. Funguje jako jakýsi důvěrník, poradce, kamarád, někdo, kdo má stejné onemocnění, ale úspěšně se léčí. Vhodné je obrátit se na některou z organizací sociálních služeb zaměřených na cílovou skupinu lidí s duševním onemocněním. Vyškolený sociální pracovník se individuálně věnuje pacientovi, jeho práce je zaměřená na intervenci do klientova prostředí a následně navázání vztahu mezi klientem a sociálním pracovníkem. Snahou individuální sociální práce je, aby klient změnil svoje vadné životní postoje a byl schopen samostatně řešit své osobní, rodinné i společenské problémy, včetně své léčby. Možností je tedy řada, je třeba kontaktovat příslušné odborníky, nechat si od nich poradit a využít v maximální míře služeb, které jsou poskytovány.

MUDr. Jan Činčura


(Visited 6 times, 1 visits today)

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.