Bude se slavit

Rozhovor s ředitelem Charity Opava Janem Hanušem ve studiu Českého rozhlasu o připravovaných dnech svátků týkajících se nevidomých.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor 
než jste se stal ředitelem opavské charity, tak jste pracoval v Domě svatého Cyrila a Metoděje pro zrakově postižené, a teď v říjnu máme dva dny, které se nevidomým věnuji, a to Světový den zraku a Mezinárodní den bílé hole a víte hned v úvodu se vás zeptám, jaký je rozdíl mezi těma dny a proč zrovna ty dva dny a navíc krátko po sobě, protože 10. 10. je Světový den zraku, 15. 10. Mezinárodní den bílé hole. 

Jan HANUŠ, ředitel Charity Opava 
A 13. listopadu je Mezinárodní den nevidomých a ten my máme nejradši, takže je to vcelku jedno, který den, ale důležité je slavit, a to se snažíme slavit, vždycky pokaždé najít důvod k oslavě a slavit, jako těch zrakových vad je obrovské množství, a tak asi každá by měla mít jakýsi speciální svátek, ale jak jsem říkal, důležité je najít si ten důvod a slavit. 

Zbigniew CZENDLIK, moderátor 
Takže nevidomí budou slavit skoro celý týden. 

Jan HANUŠ,
Já věřím, že ano, vždycky se snažíme něco aspoň třeba nějaký malý pohár nebo prostě nějakou vycházku nebo něco. 

, moderátor 
No, na to jsem se chtěl zeptat, jak slaví nevidomí svůj svátek?

Jan HANUŠ,
Úplně stejně jako my, kteří koukáme, my vidící, možná s větším akcentem na dobré jídlo, případně dobré pití, protože přece jenom to se dá vychutnat i bez toho zraku nebo vůně se dá vychutnat taky krásně bez zraku, takže myslím si, že nejlepší oslava aspoň, co já znám, svoje kamarády nebo přátelé nevidomé, zrakově postižené, tak nějaké dobré jídlo. 

moderátor 
Takže když máme vedle sebe nějakého zrakově postiženého a budeme chtít mu udělat radost, tak ho pozveme na něco dobrého, nějaký voňavé jídlo? 

Jan HANUŠ, 
Ano. 

moderátor 
Eventuálně voňavku můžeme mu koupit. 

Jan HANUŠ,
No, to nevím, někdy už to je tak moc, ale nějaké voňavé jídlo, které se dobře jí, velice třeba složitě se jí krokety, ty vám lítají po talíři a těžko se tam nahánějí, ale když je to jídlo, které dobře je uspořádané a dobře voní, tak si myslím, že to je úžasný kulinářský zážitek, ono kdysi dávno, já jsem dělal takového instruktora prostorové orientace a v rámci jakéhosi tréninku jsme měli klapky na oči, které jsme nesměli sundat a měli jsme vlastně celý den v tom strávit, to znamená obléct se, nějaká hygiena, někde nás naložili do auta, někde jsme měli dojít, potom jsme dostali jídlo a ono je to velice, velice zajímavý zážitek. 

, moderátor 
co jste o nevidomých věděl? Já jsem se už za těch pár minut dozvěděl hodně věcí, jak přistupovat k těm nevidomým, jak jste řekl taková banální věc, ne krokety, to jsou věci, to by mě nenapadlo. 

Jan HANUŠ,  
Jo, je to tak. 

moderátor 
Ale co vy jste věděl o nich anebo co jste se pak ještě dozvěděl, naučil z toho světa zrakově postižených nebonevidomých? 

Jan HANUŠ,
Abych řekl pravdu moc jsem toho nevěděl, já jsem předtím než jsem přišel do charity Opava a věnoval se Domu pro zrakově postižené, teda nevidomým, tak jsem pracoval jako elektrotechnik a vlastně to je dost jiný, jiný byznys. 

moderátor 
Tam potřebujete mít dobrý zrak. 

Jan HANUŠ,
otřebuju dobrý zrak a nějaké znalosti elektrotechniky, potom mě oslovila paní bývalá ředitelka organizace Charity Opava, jestli bych nedělal něco snevidomýma a to něco to mělo být dělat košíky a dělat nějaké takové věci neurčité a já jsem si to začal nějak studovat a začali jsme navštěvovat nějaké lidi se zrakovým postižením, začal jsem získávat informace, takže ze začátku jsem nevěděl nic a potom jsem se dozvídal takové špeky, dejme tomu, takové věci, měl jsem možnost si vyzkoušet i chůzi s holí, měl jsem možnost být s těm nevidomýma a já si myslím, že být s ním, že se člověk nejvíc naučí, naše první klientka byla paní Iveta a já si myslím, že jsme a to můžu nazvat přátelé a hodně moc například od ní jsem se dozvěděl. 

moderátor 
Já bych pozdravil od mikrofonu manželé Buzákovi z Lanškrouna, to je takovej nevidomý pár. 

Jan HANUŠ, ředitel Charity Opava 
Ano. 

moderátor 
bych se vás zeptal, taková ta otázka, která nás někdy trápí nebo netrápí, co je horší nebo větší postižení, nevidět nebo neslyšet, ptám se proto, že jsem se s hluchoněmými také někdy pracoval, vy se zrakově postiženými, já s hluchoněmými, jak se na to díváte, je na to vůbec nějaká odpověď? 

Jan HANUŠ,  
To odpovím hned, odborná veřejnost má jasno, laická veřejnost má taky jasno a ty dvě odpovědi jsou diametrálně odlišné, laická veřejnost řekne, já si nedovedu představit, že bych neviděl, odborná veřejnost, co já mám znalosti ví, že člověk se sluchovým postižením je víc v izolaci sociální a ta sociální izolace daleko víc bolí, podle statistik se říká, že lidi se sluchových postižením mají daleko větší pravděpodobnost nebo procento sklonu k sebevraždám, mám třeba kamaráda, který je sluchově postižený, já neumím znakovou řeč, on jí ještě donedávna taky neuměl. 

moderátor 
Ale já už jsem zapomněl. 

Jan HANUŠ,  
Vy už jste zapomněl a velice těžce, on ani neuměl jakoby psát a číst, takže se velice těžce nám komunikovalo, akorát takové posunky, jak se máš a takové nějaké věci, se zrakověpostiženým člověkem si člověk normálně povykládá, takže dle mého názoru, dle mé zkušenosti říkám, že zrakově postiženínení tak hrozné. 

Zbigniew CZENDLIK, moderátor 
Zrak nám umožňuje vnímat světlo, různé barvy, je to možná ten náš nejdůležitější smysl, protože někde jsem četl, že 80 % informaci z vnějšího prostředí, světa, přichází do nás nebo získáváme zrakem. 

Jan HANUŠ,  
Je to přesně tak, s tím plně souhlasím, je to i tak, že když ten zrakový vjem člověk nemá, tak ho potom nahrazuje něčím jiným, nahrazuje ho například sluchem, nahrazuje ho hmatem a vlastně potom vznikají takové fámy, že ten člověk je zázračně, já nevím, sluchově nadaný nebo zázračných hmat má, ale to je jenom, že vlastně my všichni jsme přehlceni tím zrakem. 

moderátor 
Že rekompenzujeme si to. 

Jan HANUŠ,  
Ano jinými smysly naprosto přesně. 

moderátor 
Ano, my si myslíme o různě handicapovaných, obecně myslím lidech s handicapem. 

Jan HANUŠ,  
Má se to takto říkat. 

moderátor 
Takhle se to má říkat? 

Jan HANUŠ,  
Ano, má se to takto říkat. 

moderátor 
A vy vysvětlíte proč? 

Jan HANUŠ,  
Protože máme vidět napřed toho člověka a nemáme vidět napřed ten handicap, ale napřed toho člověka, když řekneme handicapovaný, tak si tam představíme tu zlomenou nohu nebo tu ledvinu chybějící, ale když řekneme člověk s handicapem. 

Jan HANUŠ,  
Tak je tam na prvém místě ten člověk. 

moderátor 
No a my si o těchto lidech myslíme, že jsou o něco ochuzeni, já se ale zeptám naopak, o co je svět nevidomých bohatší než ten náš u lidí, kteří vidíme? Je tam, můžeme tam něco najít? 

Jan HANUŠ,  
Jako určitě je to složitá situace, když dítě oslepne nebo když mladý člověk oslepne nebo když i starý člověk díky cukrovce oslepne, ale na druhou stranu, ten život vnitřní může být daleko, daleko bohatší a je daleko bohatší, ano ten člověk se musí naučit chodit s holí, se musí naučit různé sebeobslužné úkony, ale co znám lidi se zrakovým postižením, tak to jsou lidí vnitřně bohatí, jsou to lidi, kteří neumím říct, že by nějak trpěli významně, takže řekl bych, že o to vnitřní prožívání, když se radujou, tak se radujou. 

moderátor 
Nakonec jak říká Exupéry, to nejdůležitější je očím neviditelné. 

Jan HANUŠ,  
Přesně tak. 

moderátor 
U příležitosti Světového dne zraku, také Mezinárodního dne bílé hole a Mezinárodního dne. 

Jan HANUŠ,  
Nevidomých. 

moderátor 
pane řediteli, já jsem slyšel, že vy v tom svojím domu klienti v Domu pro zrakově postižené, že v tom domu máte také i televizi, že, oni koukají na televizi. 

Jan HANUŠ,
Dokonce máme velkou televize s dobrým audiem ano. Podívejte se, je to tak, že třeba, když se řekne člověk nevidomý, tak dokonce i ten nevidomý může mít zbytek zraku nebo může mít nějakou chorobu, která mu umožňuje sledovat televizi, sice nevidí úplně přesně, ale vidí aspoň něco, co se děje, ta stejná choroba ho ale odsuzuje k tomu, aby neuměl přejít ulici jo, že ono je to takové, není to, že když se řekne člověk nevidomý, tak jak bych si dal ruce před oči a neviděl bych vůbec nic, takže zpátky k té otázce, ano, máme televizi, televize je velice důležitá, protože krom obrazu je tam i složka zvuková, navíc dneska už jsou i dabované filmy, dabované zvukově, existujou stopy zvukové k tomu filmu. 

moderátor 
Ano. 

Jan HANUŠ,  
Takže já nevím, jestli jste to někdy viděl, či slyšel, ale je film, Hanka se sklání před svým já nevím. 

moderátor 
Pane Jane, já jsem jednou byl ubytovány v hotelu, zrovna jsem přišel do pokoje, zapnul jsem si televizi a tohle mi ta televize říkala, že se sklání, asi to nejhorší bylo, že jsem to neuměl vypnout. 

Jan HANUŠ,  
Může to být rušivé pro někoho ano, ano. 

moderátor 
Ale to jsem pochopil pro koho to je, ano. 

Jan HANUŠ,  
Ano, ale jsou třeba takové seriály, které vlastně jako nemám nic proti seriálům, já na ně nekoukám, ale moc toho děje se tam vizuálního neděje, ale je tam hodně dialogů a to lidi můžou sledovat, i zrakově postižení, takže hodně lidí se snaží koukat na televizi a koukat s tím, schválně používám tohle to slovo sledovat televizi, já nevidím žádný problém, říct koukat,nevidomému, že se kouká na televizi to jako, taky si říkáme a uvidíme se příště. 

moderátor 
No, přesně moji známí z Lanškrouna, které jsem tady vzpomínal, když se potkáme na ulice, oni mají skutečně, oni slyší, oni slyší můj krok, oni poznaj, říkají, to je krásné, že vás vidíme, pane faráři. 

Jan HANUŠ,  
Ano, přesně tohle se děje. 

moderátor 
Oni říkají také, že vidím, díval jsem se a tak dále. 

Jan HANUŠ,  
Jo, já si myslím, že my koukaví z toho máme takový jakoby problém, ale většina lidí nevidomých z toho problém nemá, normálně to řeknou. 

moderátor 
Já si myslím, že na nevidomé je teď v poslední době i hodně vidět a to také zásluhou Českého rozhlasu a Anety Langerové.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor 
Přišla s tím benefičním projektem Kavárny potmě a další. 

Jan HANUŠ,  
Ano, jsou určitě takové projekty, které tuhle tu problematiku daleko víc zviditelnují, daleko víc je to, je to vidět, je to tak. 

moderátor 
Pozorujete to ve společnosti? 

Jan HANUŠ,  
Tak pozoruju to ve společnosti, bohužel musím říct, že i pozorují trošičku druhý trend, že ubývá lidí čistě se zrakovým handicapem, nebo bohužel možná bohudík, protože postupuje léčba a oční lékařství postupuje velice rychle dopředu, to co byly dříve speciální operace, kde se jezdilo do cizích států, tak dneska je to de facto banální operace, ať už to jsou operace sítnice nebo nějaké jiné podobné operace, takže ano na jednu stranu je větší propagace celého toho segmentu a na druhou stranu je méně, procentuálně méně čistých zrakově postižených lidí, což je svým způsobem dobře. 

moderátor 
Mě teď napadla taková souvislost se zrakem, souvisí se to se zrakem, protože kdysi jsem hodně četl a pak se nějakým způsobem postupně přestával číst a mně to jakoby nebavilo a až do okamžiku, když jsem přišel za paní doktorkou na oční, protože jsem zjistil, že v těch obchodech, když se dívám na ty obaly, já si to tam nedokážu přečíst a říkám, asi něco bude a ona skutečně zjistila, že ten zrak můj není v pořádku, dostal jsem brýle a najednou zase mě život začal bavit a začalo mě bavit i čtení. 

Jan HANUŠ,  
Je to tak, ono s lidma, s nevidomým lidma je to trošičku obdobné, oni nedostanou přímo brýle, ale dneska je velké množství techniky, existují skenery, můžete si zajít do knihovny, půjčit si běžnou knížku, dát ho do skeneru a teď buďto vám to jakoby přečte syntetický hlas nebo se to naskenuje a můžete si to přečíst brejlem, existuje spousta nadabované, Český rozhlas taky má velice krásné knihy, celé knihy nadabované, takže člověk si může přečíst knihu ve smyslu, že si jí poslechne, existuje spousta způsobů, jak se dají číst, jako by si člověk zašel k optikou a dostal ty brýle. 

moderátor 
Bílá hůl je symbolem zrakového postižení, ale zrakově postiženým také pomáhají vycvičené. 

Jan HANUŠ,  
Vycvičení psi ano. 

moderátor 
Ano a je zajímavé, že oni často jsou bílí také. Takže ne jen bílá hůl, ale i bílý pes pomáhá. 

Jan HANUŠ,  
Je to tak, možná nejčastější a nejznámější je labrador a ty jsou světlejší, nicméně bílou hůl bych neměnil, protože i člověk, když jde se psem, tak tu bílou hůl přece jenom, to je taková jeden, jeden kamarád nevidomý říkal, to je moje milenka, to je, bez ní prostě si to nedovede představit tu drobnou orientaci, takže bílá hůl je vždycky jednička. 

Jan HANUŠ, ředitel Charity Opava 
my máme obrovské portfolium služeb a máme, když to řeknu jednoduše, máme zdravotní sestry, máme péči v terénu, máme sociální služby, máme stacionáře, máme poradenství a máme chráněné dílny, asi to co nás nejvíc teďko poslední dobou, poslední dva roky zahřívalo a hnětlo, byly právě ty chráněné dílny. Před časem jsme, před nedávnem krátkou dobu jsme dokončili stěhování všech chráněných dílen, které jsme měli a měli jsme to na třech místech do jednoho objektu a podotýkám v tom jednom objektu bude pracovat 150 lidí s postižením, takže to je obrovský projekt na Charitu Opava, myslím si, že nejenom na charitu Opava, ale na celou Českou republiku. 

moderátor 
Tak já možná doplním, aby si lidé uvědomili rozsah toho projektu, že to celkem stojí asi 50 milionů? 

Jan HANUŠ,  
Je to za 50 milionů, my jsme 10 let se snažili najít nějaký objekt, který by nám vyhovoval, abychom dělali kvalitní práci, abychom nabídli našim zaměstnancům dobrou práci, za kterou by dostali plat rozumný, tak potřebujeme velké prostory, a to se nám 10 roků nedařilo až jedna naše velice dobrá známá nám dala tip na objekt, který sice byl v dezolátním stavu, byl za 20 milionů, pomocí našeho zřizovatele se nám to podařilo opravit, něco jsme dodali my, celkem 50 milionů, je to obrovská částka opravdu. 

moderátor 
A myslíte, že je to dobře, že bude jedna velká chráněná dílna, že to, víte, je to taková centralizace trošku. 

HANUŠ,
opravdu na tom jednom místě bude 150 lidí, ale já to nevidím jako problém, je to z toho důvodu, že samozřejmě otevřený trh práce je úplně nejlepší pro každého člověka, ale je spousta lidí. 

moderátor 
To znamená to, o čem mluvíme ve školství, inkluze? 

Jan HANUŠ,  
Ano, to by mělo být, a to se snažíme vždycky, aby to byla jednička. 

Zbigniew CZENDLIK, moderátor 
Na prvním místě. 

Jan HANUŠ, ředitel Charity Opava 
Samozřejmě, ale je třeba si uvědomit, že existuje spousta lidí, kteří se na otevřený trh práce nedostanou, já řeknu typický člověk, který třeba u nás pracuje, je například zedník, který je po nějaké těžké operaci páteře a on tu zedničinu nemůže dělat, no jo ale on má třeba 55 roků, 55 roků, zdravotnípostižení, chce dělat chlapskou práci a nemá moc šancí na otevřeném trhu práce, proto například pro tady tyhle ty případy jsme tady my, u nás děláme mimo jiné například separaci elektrotechnického odpadu a takový chlap si vezme, dostane pračku, tu si, tu má postavenou na stole a může rozebrat pračku, je tu kus chlapské práce a on dostane jakýsi naplněnější život. 

moderátor 
Co tam ještě budou vaši klienti dělat? 

Jan HANUŠ, ředitel Charity Opava 
Krom té separace a elektrotechnického odpadu, která je taková jedna z největších částí, děláme takové ty klasické keramické výrobky, máme automatické vyšívací stroje, máme švadleny, v této době šijeme spoustu roušek, máme lasery, laserema umíme vypalovat štíty, zase pro tuto dobu velice praktické. Máme dílničku, kde pracujou lidi s těžkým psychickým postižením, ti pracujou na dočišťování malých elektroodpadů, dejme tomu, máme dílničku, kde děláme kompletaci například pro firmy čokoláda, kafe v nějaké dárkové balení, to můžeme dělat v tisíci kusech. Vyhráli jsme teď nedávno zakázku pro Moravskoslezský kraj, když jsme domácnosti dodávali, to bylo tuším přes 20 000 kusů obálek, kde si lidi napíšou své zdravotní omezení, lékaře, který léky berou, a to celé si dají na ledničku nebo do ledničky a to je takové Moravskoslezském kraji velice dobrá, dobrá praxe, že člověk, když má nějaký zdravotní problém, nějaký atak, tak pak hledá, kde má jaké léky, co bere, když přijde rychlá, tak v Moravskoslezském kraji je jasné, že je to v ledničce nebo na ledničce napsané. A ty výrobky byly od nás, takže máme velkou spoustu prací a pracovních činností. 

moderátor 
Možná i díky těm různým nápadům, které máte, tak proto mimo jiné jste už 16 let v té funkci ředitele opavské charity a za tuto činnost jste v roce 2018 obdržel i cenu Charity České republiky a jsem rád, že jsem mohl být u toho. 

Jan HANUŠ,  
Ano, byli jsme u toho, viděli jsme se. Je to tak, já si to říkám s nadsázkou, že pánbůh potřeboval nějakého koně, který by to táhnul a koně nenašel, tak našel osla, no tak to jsem já, já nevím, jestli mám nějaké speciální schopnosti, znalosti, zatím se snažím a najednou jsem se vzbudil a je to 16 roků, no tak uvidíme jak, jak to všechno bude. Ty nápady jsou a opravdu ten způsob naší práce je takový neotřelý a hledáme zvláštní cesty a jiné cesty, hledáme skulinky, je to hodně moc díky týmu, kterému bych chtěl moc poděkovat, všem zaměstnancům mým, ty jsou skvělý. 

moderátor 
V jednom rozhovoru jste řekl, cíleně se snažím vychovávat se k radosti a nelibovat si ve chmurech. 

Jan HANUŠ,  
Jo, ty chmury jsou takové složité, občas mě to přepadá vůbec v době koronavirové, člověk má zodpovědnost, jak to všechno zabezpečit jo, já jsem kdysi byl na nějakým školení a tam byl lektor, který měl motto, úspěch začíná tam, kde se člověk cítí dobře, a tak snažím se a snažím se, aby kolegové se cítili dobře, abysme byli úspěšní. 

moderátor 
Co děláte sám pro sebe, abyste se cítil každý den takhle dobře a abyste byl, tak jak tady optimisticky naladěný? 

Jan HANUŠ,  
To by asi řekla nejlíp manželka, každý den nejsem optimisticky naladěný, možná se jenom o to snažím a ta snaha je, říkala mi jedna známá, že si mám najít koníčky, tak jsem hledal koníčky, a tak jsem si vytipoval akvaristiku a vytipoval jsem si focení. Akvaristiku mám, kdysi jsem choval piraně, ale teď už chovám jenom malé rybky a focení to mě bere opravdu, snažím se foťák mít s sebou neustále, buďto v mobilu mám celkem dobrý foťák, ale hlavně zrcadlovku, snažím se i se stojanem, jak už jsem říkal například do přírody někde, pak mám rád procházky, poslední dobou snažím se udělat zbrojní průkaz, mám rád střílení, takové různé věci. 

moderátor 
Už jste měl nějakou výstavu? 

Jan HANUŠ,  
Výstavu jsem neměl, asi ani. 

Zbigniew CZENDLIK, moderátor 
A do šuplíku, fotíte do šuplíku? 

Jan HANUŠ, ředitel Charity Opava 
Když tak do šuplíku a pro radost ano, ano. 

Zbigniew CZENDLIK, moderátor 
A co ryby jako myslím teď. 

Jan HANUŠ, ředitel Charity Opava 
Jo, to je úplně nejnovější. 

Jan HANUŠ,  
Ano, to jsme se bavili, že to je takové nejlepší, syn si udělal rybářský lístek, a protože ještě nemá 15, tak s ním chodím já na ryby, a to je úžasné. U nás je taková velká přehrada, jmenuje se Slezská Harta, máme tam takové krásné místo, ráno v 5 hodin, když tak začíná pomalu svítat a zvedají se mlhy, tak syn chytá ryby, já sleduju, jak chytá ryby a mezitím mám i foťák a fotím ty stoupající mlhy a ten rozbřesk toho ranního slunka, to je prostě balzám na duši úplně úžasný. 

Zbigniew CZENDLIK, moderátor 
Já mám ve svém okolí několik takových lidí a vidím to jejich nadšeni, z toho chytání ryb, nevím, jestli bych to dal, ale láká mě to, možná jednou pojedu s nima anebo s vámi se podívat. 

Jan HANUŠ, ředitel Charity Opava 
Domluvím se a pojedeme, já si myslím, že se, že si to oblíbíte, opravdu to je to moc, moc pěkná činnost. 

Zbigniew CZENDLIK, moderátor 
Pane řediteli, příležitosti, proč se tady setkáváme, jsou zrakově postižení, kteří budou v říjnu slavit ty své světové dny, co bychom závěrem mohli přát zrakově postiženém, je něco co bychom mohli obzvlášť jim v tyto dny přát? 

Jan HANUŠ, ředitel Charity Opava 
Víte, já vždycky myslím, když vidím zrakově postiženého, tak myslím na to, abysme je vedli, abychom je netlačili, to je taková malá drobnost, ale myslím si, že velice podstatná, ono, když chcete někoho, kdo nevidí někam vést, tak mu nabídnete rámě, bohužel se velice často stává, že ho chytnete tak vzadu a někam ho tlačíte, takže já bych jim přál, ať jim nabídneme rámě, ať je vedem, ať je netlačíme. 

(Visited 1 times, 1 visits today)

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.