Agresivitu autisty zvládají králíci

ilustrační foto: Lance Neilson / Flickr.com

Hostem Radiožurnálu byla paní Michaela Hošková, známá tím, že má designovou společnost Maappi, která nabízí oblečení a další výrobky spojené s tím co syn Matěj dělá, a to jsou Matějovi mapy. Povídání o životě v rodině s dítětem, které má autismus.

A vy jste vystudovala gymnázium Karla Čapka v Dobříši, pak jste studovala v Anglii angličtinu a taky marketing na Bristolské univerzitě. Pracovala jste na české ambasádě ve Washingtonu a v reklamních agenturách. Tu knížku, kterou jste napsala, tak to je vlastně knížka o životě s Matějem, o tom co jste spolu prožívali nebo co jste třeba ani prožívat nechtěli. Byla to terapie? 

Michaela HOŠKOVÁ, spolumajitelka Maappi 
No tak nebyl tak rozhodně zamýšlený, ale najednou jsem to začal psát a ohlížet se skoro 16,5 let zpátky tak jo, tak najednou jsem zjistila, že to terapie. Často jsem si řekla, jak jsem to všechno mohla ve zdraví přežít. Jako nejenom jsem si řekla, že asi člověk se naučil řešit opravdu věci v tu chvíli, jak nastaly. Přestal o nich, když skončily, tak přestal vlastně jako zaobírat a ta knížka mě vrátila opravdu zpátky. 

moderátorka 
Jaký to byl návrat? 

Michaela HOŠKOVÁ,
návrat jsou chvíle, kdy jsem opravdu sama přitom psaní uronila slzu, vlastně to byl velkej průšvih a teď tady prostě můj syn se mnou sedí, on se mnou mluví. Vlastně sdílí se mnou své pocity. Jo, slzy dojetí, slzy toho, že jsem pyšná, kam jsme to jako dotáhli a zároveň i trošku to bylo takový, já velmi jako lékaře ctím a všechno, řekla jsem si, že by občas lékaři neměli předbíhat dobu třeba u těch dětí. 

moderátorka 
Co třeba předběhli u vás? 

Michaela HOŠKOVÁ, spolumajitelka Maappi 
Že my spíše naznačili, že vyhlídky nemá dobré. 

moderátorka 
To mu bylo kolik? 

Michaela HOŠKOVÁ, spolumajitelka Maappi 
Kolem dvou let, mezi rokem a půl a dva. Není to dobrý vlastně, nevíme co máme poradit a dobře si rozmyslete, protože jsem asi byla v jejich očích mladá, když vlastně velmi už přes 30, ale jestli se opravdu o něj chcete starat. Že vlastně my vůbec dali na výběr se ho trošku zbavit. Já si myslím, že by spíš doktoři měli motivovat a říct, tak ne tak pojďme to zkusit rok, dva řekneme si. Ne, tak mně dali víc na nabídku toho se ho zbavit. 

moderátorka 
A to už byl diagnostikován ten autismus? 

Michaela HOŠKOVÁ, spolumajitelka Maappi 
Opravdu v podstatě bylo diagnostikováno miliony různých diagnóz a že vlastně všechny má, ale zároveň všechny nemá, protože měl jasný příznaky a zároveň příznaky, který k té diagnóze nešly. Takže vlastně autismus vyloženě byl, až takhle už nám to v podstatě čtyř let naznačovali, ale pořád tam byly nějaký ty body, který tam neměly být. Takže opravdu autismus dostal v 10 letech až. 

moderátorka 
To naznačování takto prohlubovalo spíš váš vnitřní pocit nevzdám to, anebo to víc nahlodávalo i to soužití s manželem jako, na kolik jste si připouštěli, že by opravdu jste mohli přistoupit na tu variantu, že ho dáte do ústavu nebo někam. 

Michaela HOŠKOVÁ, spolumajitelka Maappi 
Tak já vlastně jsem to v podstatě každý večer říkala, protože vypětí, když jsem 16 × jako rozbil hlavu o zeď a já už prostě nemohla jsem řekla, vzdám to a zavolám záchranku, ať si ho odvezou a ráno jsem vždycky stála a říkala, že to prostě neudělám. Takže vyloženě ústavu jsem nikdy nepřemýšlela. Bylo to vždycky v tom afektu toho vyčerpání, kdy už prostě jako nevíte, nevíte jestli se do rána vůbec žijete. Ale vyloženě, že bych si sedla začla přemýšlet, hledat, uvažovat vůbec ne. Ale u mě to tak, že jak řekli moji rodiče já jsem nikdy neuměla prohrávat, a to v ničem, žádných karetních hrách, na atletickém oválu, nikde. Kdybych se měla prostě zabít, tak jsem do toho šla a v podstatě i lékaři trošku říkali, že ta moje extrémně tvrdohlavá, opravdu extrémně tvrdohlavá povaha, já to prostě nevzdám něco z toho prostě jako vykřešu. Manžel to trošku jiný. Já říkám ty chlapy to mají jako jiný. Chlapi si neradi dělají problémy. 

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka 
Je hodně rodin které, když mají nějaký takovýhle problém, tak partner obchází. Nevydrží to a vzdát to. Prostě tu rodinu opustí. Vám se to stalo taky ale? 

Michaela HOŠKOVÁ, spolumajitelka Maappi 
Stalo se nám to ne jednou. V té knížce o tom až tak hluboce psáno není, protože to je takový. Prošli jsme třeba i terapií, když teda se manžel poněkolikáté vrátil a já jsem si říkala já chci vědět jestli to takto bude takhle pořád, že když budou horší dny, tak si půjde jinam a pak se zase vrátí. Tak jsme prošli a přesně tenkrát nám terapeut řekl, že 85 % můžu odchází a 15% zakládá nadace. Možná proto jsme se rozhodli nebo manžel asi se rozhodl, že to ho to věčný tam a zpátky nebaví, tak se rozhod po těch 15% . Takže jsme spolu zůstali a jako už dlouho neodešel, dlouhá léta už neodešel. Takže myslím, že už v jeho věku jak vyrostl Matěj, že už mu to nevyplatí. 

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka 
Nesmíme zapomenout Sofii. 

Michaela HOŠKOVÁ, spolumajitelka Maappi 
Narodila se nám potom samozřejmě dcera, která nám dala i to pocítit to normální mateřství, i když taky má své starosti a problémy, ale ukázala nám i tu normální rodičovskou část života. Ta nás samozřejmě hrozně baví. 

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka 
Jaké je partnerství mezi sourozenci, kdo si víc vybojovává urputněji to svoje místo v rodině. Je to Matěj nebo Sofie? 

Michaela HOŠKOVÁ, spolumajitelka Maappi 
Tak v tuto chvíli Sofie, která prochází svojí první opravdu velkou pubertou, takže si umí bráchu docela zpracovat, protože Matěj tu pubertu nemá. Moc nechápe to, že nadřazený o těch 6,5 let, že by on jí měl teda tak vůbec. Oni teda ona si ho vlastně ale bohužel trošičku se naučila ode mě, jak ho zpracovávat. Takže někdy musím hlídat, že maminka tohle může dělat. Ty musíš mít svý hranice, ale vlastně Sofinka to měla opravdu těžký, v tý knížce to je napsaný. Že žít s tím trošku handicapovaným sourozencem je proto zdravý dítě o to víc, že byla mladší strašně náročný.Bylo hrozně těžký to samozřejmě vysvětlit jako malinká hrozně chytala jeho autistický prostě projevy. Takže museli nám opravdu muselo začít pomáhat okolí, který ukazovalo ten život mimo tu naší rodinu, která je teda, že je trošku jinak. Nejvíc si to uvědomila ve chvíli, kdy vstoupila na základní školu a vlastně viděla svého bratra jako mimo ten jeho řád doma, mimo tu ochranu tý mámy. Měla problémy. Na začátku měla problémy, prošla si, ano prošli jsme i psychologem a myslím, že když vidím teď jejich vztah, tak si myslím, že se nám to jako hodně povedlo. 

moderátorka 
Maminka Matěje a její knížka Matěj maluje mapy je i knihou o žití v rodině, kde to není mnohdy jednoduché. Vy jste tu knížku psala, když jste měla volno. Kdy má takováhle ženská volno? 

Michaela HOŠKOVÁ, spolumajitelka Maappi 
Tak vlastně jsem to nepsala, když bylo volno, protože já jsem to začala psát ještě před tou koronavirovou krizí. Takže naopak to bylo opravdu jako nebylo žádný volno, protože byla děti najedou doma. Já jsem se snažila ty dopoledne, kdy děti byly ve škole a já teda mám hroznou výhodu nebo spíš jako všichni říkají to nechápou, ale já dodnes nemůže moc spát. Musím vyžít s málo hodin spánku, protože jsem opravdu nespala. Stačí mi i 4, a to ještě ne v kuse. Já dodnes se probouzím. Já vlastně vůbec nevím, co to je. Když se mi někdo zeptá už máš děti, kdy skončí takový ty první a vyspíme se celou noc. Vždycky říkám, čekám to každým dnem. Takže já vždycky říkám neptejte se mě, jinak děti mít nebudete, já vám nedává naději, ale myslím si, že to tělo je tak nastaveno. Takže já mám výhodu, že když tady všechno utichne. Tak já vlastně začínám psát, takže hodně jsem to napsala v noci. Zase mám těžký rána. Je pravda, že zase ráno jsou všichni dole první a já jsem ten poslední a nepříjemnej člověk první hodinu, dvě děti ví, že oni stejně pořád se ptají, ale vědí, že jako už si zvykli, že maminka není příjemná. Takže vlastně volno nemám žádný. Našla jsem si ho vlastně v tu noc, kdy je klid. 

moderátorka 
A jak to bral Matěj, že vlastně o něm píšete tu knížku? Chtěl něco, aby tam bylo vyloženě napsané. Něco vám zakázal? 

Michaela HOŠKOVÁ,
Vůbec ne. Já jsem mu teda řekla, že to plánuji, řekla jsem to i Sofii, protože samozřejmě jsem řekla Sophii, ty vnímáš víc, tvoje spolužáci okolí vnímá víc. Chci to ale napsat. Samozřejmě Maappi s námi sdílí, všechno jako ví. Matějovi ne, ale manželovi jsem to nechávala před tím číst. Sofinka řekla, že hrozně moc si to přeje, abych to napsala už, protože ví, že pořád píšu, že pořád jsou všude knížky. Jako pořád ji nutím číst. 

moderátorka 
Čte? 

Michaela HOŠKOVÁ, spolumajitelka Maappi 
Čte, začala teď, a dokonce má za sebou první článek. Napsala pro školní časopisy první článek. Myslím, že chtěla vyzkoušet co dělá máma a vlastně si strašně přála, aby mohla říct, že maminka napsala knížku. Takže mě v tom vlastně velmi podporovala. Matěj věděl, ale vlastně tím, že on sám si strašně moc věcí nepamatuje, nevěděl úplně jako co by tam mělo být a nemělo být. Vlastně tu knížku vlastně před 3 dny dočetl. On ji opravdu četl denně 2 kapitoly. 

moderátorka 
A co říkal na ty momenty, které si úplně napamatuje? 

Michaela HOŠKOVÁ,  
Právě bylo to zajímavý, že přišel a třeba mami fakt jsem řekl a zeptal jsem se jako, jak dlouho tu bude Sofie? Protože, když jsme ji opravdu přinesli domů tak přesně chtěl vědět čas, my všechno musíme mít na čas, kterej den, jak dlouho tam budeme, musíme to dodržovat. Těch co máme říct, přinesli jsme mimino, já nemůžu dát jako od do jakože to bude. Já jsem řekla navždy. On zase, kolik to je mami na vždy. Říkám tak teď vlastně ho to překvapilo, že tak mluvil, protože teď už ví, že ségra je tu napořád. Když teda říkal, tak tu teda jeho sestra seděla a upozornila ho, že toho nemusí se bát, že tu navždy doma nebude. Že mu taky neřekne čas, ale nemusí se bát navždy to nebude. Za nic co jsem napsala, tak se na mě jako nezlobí a je vidět, že o tom jako hrozně přemýšlí. Přijde mu to hrozně divný, že to takhle jako dělal, ale zároveň si uvědomuje, že spoustu věcí dělá dodnes. 

moderátorka 
Jak se projevuje dnes, protože když diagnostikovali vašemu synovi autismus, tak jste říkala, že mu bylo 10 let a my, kteří jsme to nezažili a vidíme třeba jenom nějaké dokumenty, tak většinou vidíme děti, které jsou agresivní, které nemluví, absolutně nekomunikují, týrají se, křičí, nespí. Tak, jak se projevuje dnes? 

Michaela HOŠKOVÁ, spolumajitelka Maappi 
Ten autismus je strašně široký pojem. V tom, že ta diagnóza strašně zrádná a strašně těžká vysvětlit lidem, že přesně nemluvil, nerozuměl a opravdu byl extrémně agresivní sám k sobě nejdřív, pak začal samozřejmě k okolí. Pořád agrese tam zůstala, naučil se teda mluvit, naučil se vnímat, ale je trošku, já tomu říkám naprogramovaný počítač, vlastně strašně moc věcí, který vy vnímáte, jako že zdravé normální ale naučený. Stačí jenom jinak, abyste se zeptala, stačí, aby jenom jinak vyšlo slunce, když to tak řeknu a je rozhozený. Naučili jsme ho, ale tu svoji agresi zvládat. Takže třeba teď, kdy prochází docela těžkou krizí ta online výuka teď mu nebo to uzavření a ta izolace, a to že to je podruhý a zase nevíme, jak to bude, protože pro něho nejhorší nevědět. Jeho dny jsou přesně naplánovaný, jeho týdny jsou naplánovaný, jeho měsíce jsou naplánovaný. O každé změně musíme ho informovat. Teď jako mami, kdy se vrátím do školy, nevím. To ho strašně ničí. Několik tužek to odneslo. Vezme tužku a mlátí s ní o zem. Dokonce opravu minulý týden se stalo, že po dlouhé době se ho bála Sofie. Vylítla od stolu a řekla mami já se ho bojím. I mi řekla venku, když jsem vzala je na kolo, protože nejlepší je vytáhnout ho ven a vychodit to, vyběhat to, vysportovat to, tak mi řekla mami až skončí pojďme na víkend jenom 2. Takže je vidět, že i na ní je toho teď jako hodně. Nebo vzal botu a začal právě v tý on-line výuce mlátit tou botou o stůl. Musí to nějak dostat ven, ale naučili jsme ho, že nesmí na lidi, nesmí na sebe, nesmí ublížit sobě a nesmí už ublížit, že základem je neublížit lidský bytosti, ať to je on nebo jeho okolí. 

moderátorka 
Máte tady 2 králíky ty mu pomáhají? 

Michaela HOŠKOVÁ,  
Ty mu pomáhají. A to je další věc, když už na tom hodně zle, tak řeknu mazej ke králíkům. On tam jde, lehne si na deku, vezme si je k sobě. A oni po něm, někdy jako by to věděli a říkám, že ty králíci jsou taky hrozně nedoceněný, protože oni se tak naučili, že tam mezi nima něco co lidský oko nechápe mozek, tak oni opravdu k němu jdou a oni začnou prostě ho olizovat, začnou prostě se k němu prostě přimazlý a on jim všechno vypovídá. Tím, že králíci jenom tiše asi prostě vedle něho vrní, tak jeho to najednou jakoby zklidní a mám pocit, že ty problémy jakoby odejdou. 

moderátorka 
Ty agresivní výjevy, které mnohdy vidíme v nějakých filmech nebo třeba i v dokumentech, jak je vám, když se na ty záběry díváte. Vy byste nedopustila, aby takhle Matěje někdy někdo natočil? 

Michaela HOŠKOVÁ,  
To je něco za co odsoudili rodiče autistů. Se mnou nejsou úplně jako spokojený, já to vím a dostávám řadu mailů, docela drsných od rodičů s dětma s autismem, že já to ukazuju jako hrozně hezký a že oni bojujou za to, aby stát se začal starat a tohle. Já souhlasím aby stát se staral o ty nejtěžší případy. Já věřím a já jsem taky vyčerpaná. Měl by stát zajistit rodiče ve smyslu toho, že přemýšlet, jestli se uživím, jestli se ještě postarám o ty děti je náročný. Takže mít ten strach já mám prostě opravdu štěstí, že mám manžela, který samozřejmě, já jsem vždycky se snažila pracovat, ale věděla jsem, že když nebudu pracovat měsíc a budu s Matějem v těžký chvíle tak manžel mě podrží. Chápu, že řada lidí, a to vždycky říkám je to o penězích, to je bez diskuze, ale to je něco co vím, že i Matěj to jediný, že nikdy nechtěl být viděn. Mě to hrozně líto, že ty děti vidím v tomhle stavu, že je stát vidí v tomhle stavu a ať se to vezme ukáže těm politikům za zavřenými dveřmi, ať se ukáže hele fakt nemůžeme, fakt jsme na konci svých sil, když vám prostě Matěj mě před třema nedělema vzal ruku tak, že mi v ní křuplo a měla jsem ortézu, protože když dvoumetrový kluk vás chytne ve stresu, taky už ty moje kosti nevydrží, ale jako nemusí to vědět. Já vím, že se snaží dělat osvětu. Já tomu jako rozumím. Já se snažím vlastně taky dělat, asi v jejich oči špatně, protože to ukazuju jako, že se s tím pracovat dá. Já si myslím, že se s tím pracovat dá. Pokud tam není nějaká další diagnóza. Ale prostě vidět, že dítě prostě v tomhle stavu mi přijde prostě nedůstojné. Myslím, že nikdo nechceme být takhle viděn. 

moderátorka 
Abychom nezapomněli taky na tatínka tak, jaký ten vztah teď s tím Matějem. 

Michaela HOŠKOVÁ, spolumajitelka Maappi 
Tak tatínek teď, tím že je ta epidemie tak taky netráví doma moc času. 

moderátorka 
Jak se k němu chová Matěj? 

Michaela HOŠKOVÁ,  
Matěj jako výborně Matěj ví, že je to prostě jeho táta. Patří absolutně jako do toho jeho řádu a toho. Ale spíš se jako provokujou. Manžel teď hrozně moc žije těma mapama. Manžel miluje umění je sběratel obrazů stejně jako jeho otec, takže Matějův dědeček, takže to, že Matěj maluje je pro něj jako splněnej sen. Takže oni strašně spolu sdílejí to malířství, vlastně to umění. Takže když něco namaluje, Martin se strašně těší až to uvidí. Diskutují o tom, říkají si hele to je podobný tomu malíři, tomuhle umělci, což je hezký. Takže oni si našli společnou řeč v tom umění. 

moderátorka 
V jednom rozhovoru jsem si zapamatovala větu, kde jste říkala na začátku vypadalo všechno beznadějně a teď to vypadá nadějně. Ale jak dlouho to vydrží? 

Michaela HOŠKOVÁ,  
Nevím, opravdu žijeme, takže jsme nevěřili, že projde základkou, natož se samýma jedničkama. Nevěřili jsme, že se dostane na nějakou školu. Teď je a jede naplno. My nevíme co bude za rok. Na 16 let chlapce se nechová samozřejmě. Není to typický puberťák. Je velmi závislý na rodině. Není ten, který by utíkal vlastně vůbec neopouští svůj dům, když nemusí. Takže samozřejmě nevíme, jestli bude jednou samostatná jednotka, když to takhle řekneme, ale právě se snažíme díky těm mapám, to je hlavně kvůli němu. nikdy nechceme, aby byl vlastně jako na obtíž. My chceme, aby stát ho podpořil, ale nestaral se o něj. Vlastně hledáme cestu tím, že víme, že on má co nabídnout. Není to dítě, který by mělo být někde v kleci v ústavu a někdy prostě jaksi jako dožít. To my víme, že ne, ale zároveň víme, že společnost není připravena na to zaměstnávat naplno takovýhle lidi. Doufám, že se to bude měnit a doufám, že my jsme ty, který tu začínají trošku měnit, ale víme, že jsme ti, nechci říct, že první, jako průkopníci, je nás tu řada. Ale tahle generace je si dovolím říct první, která to tady změní pro ty co přijdou za nima, ty autisty. Rozhodně Matěj není jediný, těch talentovaných autistické děti je celá řada. Takže vlastně doufám, že tahle generace toho Matěje to změní a že ta další už to bude strašně jednoduchý. 

moderátorka 
Vy jste vždycky ráda psala. Co jste chtěla být jako dítě. Chtěla jste být hodně úspěšná? 

Michaela HOŠKOVÁ,  
Chtěla. 

moderátorka 
A jste? 

Michaela HOŠKOVÁ,  
Pracovně vlastně si to díky Matějovi nemyslím, ale jinak vždycky jsem chtěla napsat knížku a vlastně se mi to splnilo až v 45 a rozhodně až díky Matějovi. Takže teď se cítím úspěšná. Splnila jsem si to, co jsem řekla, když jsem byla malá a jinak samozřejmě toužila jsem po velké kariéře. Moji rodiče mě velký problém s tím, že jsem v první třídě říkala jak emigruju a podobně. Takže si se mnou užili. Moje máma vždycky říká, že Matěj je trest za to, jaká jsem byla já jako dítě, tak přišel trest. Prý to nemyslela tak, aby mě až tak moc jako, říkala jednou ti to děti vrátí. Nedávno mi řekla, ale nemyslela jsem to tak moc. Ale byla jsem velmi komplikovaný dítě. Opravdu jsem v 18, když nebylo po mém a nešla jsem na školu, na kterou jsem chtěla jít, tak jsem se sebrala a emigrovala do Anglie a rodičům jsem to přesně po maturitě udělala. Často mi to připomínají. Takže vždycky jsem si šla za svým a když nebylo po mým uměla jsem být, říkám byla jsem velmi komplikovaný dítě. Byla jsem složité dítě pro mé rodiče a byla složitá možná sama pro sebe a vždycky jsem byla nohama na zemi, nikdy jsem si nemyslela a ani jsem si nemyslela, že by mi něco spadlo samo do klína. To je to, co mě i k tomu Matějovi, že já jsem viděla , že všechno musím tvrdě od odřít. Jako nikdy nevěřila na moc velký náhody a štěstí. 

moderátorka 
Berete to, že jste se obětovala, že jste se obětovali s manželem? 

Michaela HOŠKOVÁ,
Tak někdy to řeknu, když jsem hodně v tom zápalu, když mi ty děti jako zlobí a nedělají co mají. Ale tak jo, tak chtěla jsem být ta matka, která jako zvládne mateřství i kariéru. Dneska říkám, že to nejde. Matěj mě vrátil zpátky na zem, že přesně tak jednoduchý to nebude, ale na druhou stranu jsem objevila, myslím si, že mnohem hezčí věci, mnohem jako prožívám ten život mnohem intenzivněji než bych ho asi prožívala jako manažerka, která sedí celý dny někde v kanceláři a večer po večírkách, a tak. Tak si myslím, že vlastně mám víc času na to, co mě fakt baví. 

moderátorka 
Když jste říkala večírek, tak mě večírek evokuje víno, tak s prominutím zeptám se, protože v takovýhle jako vypjatých situací životních, které trvají vlastně 16 let ve vašem případě, odpusťte mi tu otázku, ale jak jste to dokázala, že z vás není alkoholička? 

Michaela HOŠKOVÁ, spolumajitelka Maappi 
To se ptají všichni na čem jedu. Tak, i když lékaři mnohokrát napsali antidepresiva, tak jsem si je nikdy nevzala, protože já jsem si právě řekla, že když tomu jednou propadnu, už z toho nikdy nevyjdu ven. Mám jeden celoživotní problém, a to je, že jsem ve 13 byla měla jsem nejhorší formu anorexie a dodnes mám problém s jídlem. Dodnes se musím k jídlu nutit, nedělám to s láskou. Takže ta závislost na nenávisti k jídlu zůstala. Takže já vim, jaký to je trápit se s nějakou závislostí a já říkám, že z anorexie se nikdy nevyléčíte a provází vás do konce života, tak představa, že mě ještě provází alkoholismus nebo návykový látky mě děsila. A u alkoholu, jak řekl manžel mám výhodu, že po druhé sklenice je mi takhle, že mi to za to nestojí. Já mám nějakou alergii na alkohol, a to je možná díky tomu nejsem alkoholik, i když ráda si dám víno, někdy večer si ho dám, protože já to mám dokonce naordinovaný psychiatrů, zastavit se. Protože u tý skleničky se vždycky zastavíte, takže občas si ho dám. Moc neocením žádný kvalitní, ale já mám problém, že prostě mně alkohol vyloženě nechutná. Takže mi nedělá dobře. To není ta berlička. Mě dělají knížky, díky kterým utíkám do jinýho světa, to mně pomáhá, že na chvilku zapomenu teda v čem jsem já, i když vzhledem k tomu jakou literaturu čtu. 

moderátorka 
To je jaká? 

Michaela HOŠKOVÁ, spolumajitelka Maappi 
Holokaust. Já právě říkám, že někdo na tom byl mnohem hůř než já. Takže vlastně, když to čtu, tak si říkám, že co dokázali oni vydržet, tak jako tohle přece legrace. 

moderátorka 
Autismu se zbavit nedá, jak vidíte vy tu naději pro Matěje až, vy s prominutím, budete stará a nebudete moct? 

Michaela HOŠKOVÁ, spolumajitelka Maappi 
Tuto otázku mi dali jednou, když jsme byli pozváni na britskou ambasádu, péče o autisty je tam úplně jiná. Teď jsme se vrátili sem a dostala jsem otázkou, jako je dobře, že jste s ním udělala to, co jste z něho udělala nebylo by mu líp v tom neznámu? Protože teď vlastně se dostal do stavu, kdy ho lidi beru jako relativně zdravého normálního, ale vy ho přesně vedete a co bude až nebudete? Vlastně to bude pro něj větší průšvih. Já jsem o tom hrozně přemýšlela. Udělala jsem dobře? Opravdu jsem udělala dobře? Já si myslím, že ano, za prvé si myslím, že tady má tu svoji sestru a ona tak trošku ví, že jednou, nechci říct, že má převzít místo, ale že tady pro něho někdo bude, protože on je samostatný, sám si udělá svačinu, i když jsou to párky. Ale on potřebuje asistenta přes ty sociální věci, takže přes ty jako jak si vyřídit peníze, jak si vyřídit úřady a takový. To věřím, že třeba ta dcera je jako dokáže nás zastoupit. Jak to bude jako s jeho psychikou, no je to pro mě hrozně těžký říct, ale já nemůžu prostě se na něj vykašlat jenom proto, že jsem smrtelná, to prostě nejde. Prostě věřím, že tady vydržím hodně dlouho na to, abych tu společnost změnila aby si ta společnost řekla, že převezme ty moje otěže, ať to bude někdo v tom zaměstnání, ať to někdo třeba převezme jednou Maappi, ať to bude jeho kurátor umění a že někdo mu tady tou oporou bude. Prostě musím věřit optimisticky. 

moderátorka 
Jste načali novou etapu života teď, protože jste se přestěhovali. Ale vy jste načali něco nového nějaký nový projekt, který souvisí s Českým rozhlasem a s naším nadačním fondem Světluška. Co to je? 

Michaela HOŠKOVÁ, spolumajitelka Maappi 
Vlastně lidi nás žádali o to, že chtějí mít mapu na triko na tomhle, protože poté přehlídce, která byla v roce 2016, ale vlastně jednak Matěj se dostali na tu grafickou školu a teď najednou máme zpětnou vazbu od skutečných umělců, od skutečných profesorů výtvarného umění, že opravdu je talentovaný. Tak my jsme se začali až jako stydět jako mikina a na ní jenom ta mapa vyříznutá, to je jako reklamní a najednou jsme si řekli to není úplně to pravý ořechový. On by měl jít jakoby tou uměleckou jako drahou. Takže jsme vlastně stáhli ten e-shop a rozhodli jsme se, že budeme ty věci dělat opravdu, který souvisí za prvé tedy bude on opravdu navrhovat, přece trička vybrali jsme být triko grafik na to prostě dál vířez jeho mapy a hotovo. Vlastně to s ním až tak úzce nesouvisel. Mapa ano, kterou namaloval, ale ten produkt ne. Teď už s ním chceme dělat věci na kterých se podílí. Takže v tuhletu chvíli jsme nechali vytisknout jeho mapy, ale každá ta mapa je jím podepsána, označená číslem, jako jsou grafiky 1/10, protože jich je 10, ale hlavně každá mapa má navíc nějaký jeho malbu. On se teďko zamiloval do toho, že maluje takový malý různý památky. Opravdu to je něco co v sobě objevil a my vůbec nevěděli, že tak nádherně maluje. I profesoři viděli, jak namaloval prostě Pražský hrad tohle tak sami řekli wau. To co máte vy už nebude mít ten druhý, že na každou tu mapu si sedl a namaloval něco svýho. Takže to teď vlastně si lidé nakupují. Máme ve třech velikostech to a vlastně část výtěžku z těch map jsme se rozhodli právě pro nadaci Světluška, protože my právě chceme pomáhat tam, kde o to lidi stojí. Takhle my to říkáme, pokud to nestojí zrovna děti jako mající stejnou diagnózu, my to respektujeme a dáváme tam, kde o to stojí a zároveň totiž hrozně nebo to je takovej můj cíl, já hrozně moc chci všechny ty handicapy propojit, protože si myslím, že nevidomý může dát něco tomu autistovi a autista může zase něco dát tomu nevidomýmu, že každý si nese to svý břemeno a vlastně stejně jako nevidomý, když vidíme právě v tom projektu Světluška, jak neuvěřitelně se perou, že slepá dívka dělá nádherný fotografie, no tak to prostě je úžasný. Takže když může kluk, který neměl nikdy mluvit už se učí pátý světový jazyk. Slepý lidi můžou fotit nádherný fotografie, tak nám to přijde úžasný jako to propojit. Furt fňukat na ty handicapy není to správná cesta, protože před ještě 20 lety ty lidi nemohli dělat to, co můžu udělat handicapovaný dnes a je úžasný, když vidíme ty stateční, který nám to ukazujou. Takže proto teď třeba podporujeme Světlušku. 

moderátorka 
Já vám děkuju za rozhovor. 

(Visited 4 times, 1 visits today)

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.