Spolek Envik a akce Zkus to ve tmě. Zájemci poznávali, jaký je svět nevidomých

foto: FreeImages.com

V loňském roce se pod záštitou volnočasového a enviromentálního spolku Envik uskutečnil Solidární projekt Vzájemná inkluze mezi zrakově postiženými a vidícími v rámci programu Evropského sboru solidarity. Projekt měl za úkol začlenit lidi se zrakovým postižením do aktivit mezi osoby bez zdravotního omezení, a zároveň se snažil vidícím přiblížit jejich život a ukázat cesty vzájemné pomoci.

Nevidomí se setkávali s vidícími u koní ve volnočasovém areálu spolku, kde se společně o koně starali a jezdili na nich. Proběhlo také několik Besed ze života nevidomých, kde přímo nevidící seznamovali veřejnost s tím, jak nevidomí vnímají svět, jak se pohybují ve venkovním prostředí, jaké pomůcky používají či jak jim poskytnout účinnou pomoc. Vyvrcholením projektu byla potom akce Zkus to ve tmě,  na které jsme pro veřejnost spolu s nevidomými připravili několik stanovišť, na kterých si mohli vyzkoušet, jaké je to být chvíli bez pomoci zraku. A co si mohli návštěvníci na jednotlivých stanovištích vyzkoušet? Čekalo je například nalévání vody poslepu pomocí detektoru hladiny vody, kteří nevidomí používají, aby si bezpečně dokázali například zalít čaj či napustit vodu do sklenice.

Při čichovém testu rozeznávali pomocí čichu běžné potraviny. Hmatový test zase prověřil jemnou motoriku vkládáním, přebíráním suchých potravin, rozeznáváním mincí či přímo pexesem pro nevidomé. Na dalším stanovišti se seznámili s Braillovým písmem, luštili nápisy a mohli si i vyzkoušet něco napsat na speciálním stroji pro psaní Braillovým písmem. Nechyběla ani chůze se slepeckou holí či chytání ozvučeného balónu. V neposlední řadě se příchozí dozvěděli informace o tom, jak s nevidomým komunikovat, jak jej oslovit, s čím mu pomoci a jak to udělat.

A jak se to tedy dělá správně? Nevidomí nejčastěji potřebují pomoc například s přecházením silnice, kde není semafor, nebo kde díky hluku neslyší zvukový signál semaforu; s rozpoznáním zastávek MHD a čísel dopravních prostředků; upozornění na překážky umístěné ve výšce, kde je hůl nezachytí, ale i například prosklenou stěnu nebo neoznačené schody; s orientací na rušných místech, kde je hodně lidí a zvuků; upozorněním na změny, ke kterým na jejich obvyklé trase došlo atd. Nevidomého vždy pozdravte první. Můžete se také lehce dotknout jeho ramene, aby mu bylo jasné, že hovoříte opravdu s ním, zvláště na místech, kde je hodně lidí. I pokud se znáte, řekněte své jméno; nevidomý podle hlasu rozpozná jen nejbližší, se kterými se vídá hodně často. Když odcházíte, nezapomeňte to nevidomému říci.

Při doprovodu průvodce nepouští nevidomého před sebe. Nevidomý se drží průvodcovy ohnuté paže nad loktem a kráčí mírně asi půl kroku za ním. Takto se také dobře naznačuje změna směru chůze. A pokud potom chcete nevidomého usadit na sedadlo nebo navést například na kliku u dveří, jednoduše se místa dotknete a nevidomý na něj sjede po vaší paži dolů. Pokud jej provázíte delší dobu popisujte své okolí. Nemusíte se vyhýbat optickým dojmům či barvám. K označení místa nepoužíváme výrazy typu „tady“, „tam“ atd. Je třeba popisu, např. „po pravé ruce máte…“ Nezapomeňte, že nevidomý je člověk jako každý jiný. Bavte se s ním proto normálně a nenuceně. Svou pomoc mu nevnucujte a vyvarujte se projevů soucitu.

SVATAVA VALÁŠKOVÁ

Vyškovský deník

https://vyskovsky.denik.cz/

(Visited 1 times, 1 visits today)

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.