Ústavní soud: Nelze vyplácení podpory podmiňovat veřejnými pracemi

ilustrační foto: Flickr.com

Ústavní soud ve svém verdiktu vyhověl stížnostem opozice v problematice veřejné služby pro nezaměstnané. Konstatoval, že úřad práce nemůže vyřadit z evidence člověka, který odmítne vykonávat veřejně prospěšné práce. Je to totiž v rozporu se zákazem nucené práce i některými základními právy.
Podle předsedy Ústavního soudu ČR Pavla Rychetského Ústavní soud považuje veřejnou službu za nucenou práci, protože není výsledkem svobodné vůle a svobodného rozhodnutí, neboť nepřijetí toho povolávacího rozkazu znamená ztrátu podpory v nezaměstnanosti, která přitom je výsledkem pojištění, které si ten dotyčný mohl po desetiletí platit.

„Podle nás navíc jde o opatření, které vůbec žádným způsobem neřeší nezaměstnanost a není ani nástrojem k nějakému zlepšení podmínek nezaměstnaných na trhu práce,“ řekla v pořadu ČRo 1 – Radiožurnál Linda Sokačová z Iniciativy ProAlt, jež byla od počátku proti povinnosti veřejné služby.  Podle ní úprava, která platila od 1. ledna 2012 opravdu k ničemu nebyla. Byla by však pro diskusi, zda by ti, kteří vykonávají veřejnou službu, neměli dostávat určitý bonus na sociálních dávkách.

Podle Dana Jiránka, primátora Kladna a předsedy Svazu měst a obcí (ODS), jenž v tomto pořadu Radiožurnálu rovněž vystoupil,  byly zkušenosti s veřejnou službou různé, neboť i lidé jsou různí, takže někde byly zkušenosti dobré, někdy byly horší.

„Rozhodně máme pocit,  že když lidé něco od společnosti dostávají, tak by jí měli něco vracet. Tyto opatření, například spočívající v tom, že ten člověk ráno musel vstát, musel jít pracovat, měly přínos v tom, že měl větší šanci uchovat si pracovní návyky. Pak se mu samozřejmě ta práce našla lépe,“ připomněl Jiránek.

„Záleží na tom, jak dlouho je bez zaměstnání, záleží na tom, jak dlouho pracoval ve fázi svého života. A nemyslím si, že po dvou měsících někdo přichází o pracovní návyky.  Nemyslím si, že 50-letí lidé, kteří pracovali 30, 20 let, ztratí během půl roku, dvou měsíců své pracovní návyky. Navíc nesouhlasím s tím, že se potvrdil ten předpoklad, že s veřejnou službou se zvýší pravděpodobnost uplatnění na trhu práce. Zkušenosti třeba z Německa ukazují, že to nezvyšuje bohužel pravděpodobnost, že se ti lidé uplatní na trhu práce,“ oponovala Jiránkovi Sokačová.

JIránek však namítl, že nemluví o těch, kteří platí 30 let pojištění a pak nepracují dva měsíce. „Mluvím spíše o těch lidech, kteří třeba nikdy řádně nepracovali, neměli to štěstí nebo nejsou dostatečně vzděláni a podobně, a tyto lidi je třeba zase vést k tomu, aby pro společnost něco odváděli, aby ráno vstávali, chodili do práce a večer třeba proto nemohli tak dlouho slavit a podobně.“

Sokačová odmítla, bay se tento přístup určité sociální skupiny lidí zobecňoval na celou populaci. Poznamenala, že stát, státní orgány by se nad tím měly zamyslet a lidem,  kteří poskytují veřejně prospěšnou práci pro obce, tu práci zaplatili. „Tím vyřešíme ten problém nezaměstnanosti částečně a zároveň ty lidi samozřejmě můžeme dostat i z toho začarovaného kruhu těch sociálních dávek a chudoby a nebude potřeba nadávat na to, že někdo žije na úkor společnosti těch, kteří pracují,“ řekla Sokačová.

„Ale pořád tady pro část té populace, která nikdy nepracovala, zůstane ten problém, že oni dostávají od státu dávky a nikdy pro to nemuseli ani hnout prstem, a co bude tedy s těmi, to je další věc, která nás pálí, protože ti lidé často si opatřují prostředky k životu různými drobnými krádežemi a podobně, někteří mají rozsáhlou přestupkovou činnost.  A nás by zajímalo, jak chce stát, Ústavní soud nebo kdokoliv jiný řešit, co s těmi lidmi, kteří prostě neplatí pokuty, jsou tom v začarovaném kruhu a současně vůbec nic je nenutí k tomu, aby se aspoň začali snažit,“ namítl Jiránek.

Podle Sokačové je třeba spíše zkoumat, jestli lidé, kterým se přiznaly sociální dávky, neinformují úřady mylně o situaci, za kterou dostávají sociální dávky.  „A pokud pracují načerno, je potřeba zabývat se prací načerno a nenahrazovat to institutem, který opravdu jako kořen toho problému podle mého názoru neřeší,“ uvedla.

Podle JIránka je lidí, kteří nikdy nepracovali, naprostá menšina, problém ale tkví v tom, že už dokonce máme případy, kdy jsou v druhé, možná až v třetí generaci, lidé, u nichž model rodiny je přežívat na sociálních dávkách a nepracovat. „A to je to vražedné pro společnost, “ dodal.

(Visited 7 times, 1 visits today)

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.