X. LOĎ NA PLÁŽI
Konečně vpluli do průlivu mezi ostrovy Albuquerque a zakotvili v hloubce deseti sáhů v široké laguně na východní straně Maldity. Laguna měla tvar hrušky, na jednom konci se zužovala mezi útesy jižního břehu a příkrým svahem severního břehu, pokrytým houštinami. Na tomto hustě porostlém svahu se uhnízdili mořští ptáci a byl by též tvořil skvělou skrýš pro děla, jež by bránila vstupu do laguny. Leach však na to nepomyslel, neměl zkušenosti v opevnění nebo v boji na souši a Bernis nepovažoval za nutné ho o tom poučovat.
Okrouhlé pobřeží laguny se do klidné vody svažovalo pozvolna, po široké, slunné pláži lezly želvy nemotorně vzhůru, vyrušeny hlomozem kotvových řetězů. Palmy a pimentovníky tvořily na hřbetu pobřeží vysokou zelenou stěnu, vzduch byl prosycen kořenitou vůní dřeva pod spalujícím sluncem. Celý ostrov, široký asi míli a dlouhý nejvýš dvě míle, byl hustě zalesněn.
Obě lodi zakotvily vedle sebe a z obou byly spuštěny čluny, ve kterých se mužstvo přepravilo na břeh. Porazili několik stromů, aby postavili pevné prámy pro přepravu výstroje černé lodi na břeh. Vyklizení a odstrojení lodi trvalo tři dny, během kterých odstranili vše, co se na ní nalézalo kromě stožárů. Nejen veškerá děla, ale i vše ostatní, čím se dalo hnout, naložili na prámy i čluny a dovezli na břeh. Všichni muži pracovali houževnatě, radostně, takřka s dětským nadšením. Brodili se až po ramena vodou, táhli těžké prámy, žertovali, smáli se jako poctivě se živící námořníci. Bylo takřka neuvěřitelné, že to byli ve skutečnosti divocí, suroví piráti, pro něž život znamenal stejně málo jako čest.
Konečně byla Black Swan odstrojena, zbavena celého nákladu a připravena k vytažení na břeh. Dvě stě padesát mužů se následně na břehu pustilo do stavby obydlí. Poráželi stromy, jichž použili pro stavbu velkých bungalovů, které rychle rostly podél břehu potoka s pitnou vodou, jenž dělil břeh. Práce na stavbě se podobala hemžícímu se mraveništi. Pro kapitána a jeho důstojníky zbudovali s neuvěřitelnou rychlostí prostornou chatrč krytou palmovými listy. Nábytek, židle a stoly přinesli z lodi. Několik mužů rozžalo velké ohně, nad nimiž pekli želvy, které chytili na břehu.
Když třetího dne zrána karibský příliv zalil pláž, muži vyzvedli kotvové řetězy Black Swan na čluny a práce s vytažením velké lodi na břeh mohla začít. Byli takřka nazí, potili se v neúprosném vedru, lopotili se u navijáků a zpívali, zatímco pomalu otáčeli bubnem a přitahovali těžká, vrzající lana, jež byla připevněna ke stromům na břehu. Zpočátku postupovali rychle, stoupání dna bylo sotva znatelné a písek jemný a měkký. Pak, když již byli zcela na mělčině, následovaly hodiny herkulovské námahy a dřiny, než uvedli pomalu v pohyb válce zasunuté pod lodí.
Trvalo to takřka celý den, než byla velká černá loď položena na bok na rozehřátý písek pláže a vystavila zapadajícímu slunci na odiv svůj kýl hustě porostlý dlouhými řasami, chaluhami a ruduchami. Poté si piráti nadělili několikadenní odpočinek, zatímco čekali až slunce vykoná svou práci a dokonale vysuší kýl tak, aby se všechny vodní rostliny a plísně daly snadno seškrabat.
Na Centauru si Bernis se svou rodinou užíval dokonalého klidu. Loď kotvila v jasně zelených vodách laguny, kde nebyli nikým rušeni. Sto mužů, kteří tvořili posádku Centauru, se denně ráno plavilo na břeh, aby se tam zúčastnili prací. Vraceli se na loď pozdě v noci, když na palubě přespávali na svých slamnících nebo houních. Za krásných tropických nocí se mezi nimi Bernis procházel a jako trubadúr je bavil svými historkami a zpěvy, jež vyvolávaly opovržení majora Sandse a podezření Wogana a Halliwella. Posměch majora Sandse nad Francouzem Priscillu urážel a major se jí musel co chvíli ospravedlňovat a omlouvat.
Den poté, kdy byla Black Swan vytažena na břeh, seděli všichni tři u oběda v kajutě. Pierre jim posluhoval, přinesl mísu s čerstvým želvím masem a houbami, které donesl předchozího večera jeden z námořníků Bernisovi darem. Na lodi panovalo ticho, protože kromě půl tuctu mužů, kteří tvořili podle Leachova příkazu stráž, tam nebylo živé duše. Oknem kajuty bylo vidět tři sta yardů vzdálené pobřeží, stíněné vysokými palmami, jež se zdálo nyní opuštěné, neboť tam všichni jedli ve svých přístřešcích.
Bernis trpělivě vyslechl bublání majora Sandse, který vyjadřoval svůj údiv nad tím, jaké zadostučinění může Bernisovi poskytnout přátelství těch zločinců na Centauru.
„Zadostučinění?“ opakoval tázavě Bernis. „Kdo z nás může dělat jen to, co mu poskytuje zadostučinění? Šťasten je ten, který nalézá uspokojení ve všem, co činí. Já jsem k tomu neměl často příležitost. Mohu vám jen závidět, majore, pokud jste měl to štěstí.“
„Co tím míníte, pane?“
„To, že většina věcí, jež děláme, se děje jen z nutnosti: abychom ulevili bolesti, odstranili překážky, zachovali si život nebo si vydělali na živobytí. To jsou hlavní důvody, jež určují jednání lidí. Nemyslíte?“
„Skutečně! Máte pravdu. Je tomu tak ve většině případů, na to jsem nepomyslel. Z jakých důvodů se však nyní mísíte mezi ty lotry?“
„Copak to není jasné? Jsem přesvědčen, že slečna Priscilla mi rozumí.“
Její zrak se klidně setkal s pohledem jeho tmavých očí.
„Myslím, že ano. Chcete si tím získat jejich přízeň.“
„Jejich přízeň nejen pro sebe, nýbrž i pro vás. Nemusím snad již říkat, že Leach je surový a neúprosný. A přece jsem se s ním spojil, přece jen doufám, že se mi upsal svou chamtivostí, ačkoli si nejsem jist, zda z hlouposti, zvrácenosti nebo prostě divokosti své závazky nezruší. Nemusíte mnou pohrdat, že si chystám ochranný štít do budoucna. Ten štít spočívá v tom, že si chci získat náklonnost těch mužů.“
Major se ušklíbl, byl zhnusen. „Náklonnost! Bože! Tolik povyku pro nic!“
„Snad máte pravdu. Nemám v tom zkušenosti. Ale zřejmě jste si nepovšiml jedné drobnosti. Kdyby mne zabili, majore, zabili by jistě i vás a slečnu Priscillu. O tom snad ani dost málo nepochybujete.“ Usmál se, když viděl, jak se major polekal. „Proto kroťte své opovržení nad tím, jak se snažím zajistit vaše i své bezpečí. Asi nevíte, čeho všeho je kapitán Leach schopen.“
Obrátil se k Priscille, která na něj hleděla očima plnýma zájmu. Vypadalo to skoro, jako by ji těšila důtka, kterou majorovi udělil.
Ve stejné době se Wogan a Halliwell zabývali Bernisem v rozhovoru s kapitánem Leachem a snažili se mu vnuknout své podezření. Seděli s ním, s ryšavým Ellisem a klidným Bundrym u oběda v chatrči, kterou pro ně mužstvo postavilo.
Leach zpočátku odporoval. „Zvláštní? Jak? Proč?“ bručel. „Ať si zatím dělá, co chce. Až nás dovede ke španělskému pokladu, pak s ním zatočíme.“
Ellis a Bundry dosud neznali plán, který Leach s Bernisem měl, protože k nim kapitán neměl takovou důvěru jako k Woganovi a Halliwellovi. A teď se dozvěděli, jak chce Leach dodržet smlouvu s Bernisem. V Ellisově obličeji zaplanul oheň, Bundry sklopil pomalu oči a jeho tvář, rozežraná neštovicemi, se podobala masce více než kdy jindy. Tlustý Halliwell se naklonil přes stůl a klidně promluvil.
„Dovedete si představit, kapitáne, že Bernis s takovou možností nepočítá?“
„A kdyby? Co na tom záleží? Je v našich rukou, chytili jsme ho. Jak by nám mohl uniknout?“
Halliwell přimhouřil oči, že takřka zmizely v tlusté tváři. „Přišel a důvěřivě vložil svůj osud do vašich rukou. Že ano?“ řekl úskočně.
„Nemohl si prostě jinak pomoct,“ trval Leach na svém.
„Tak jo,“ řekl Halliwell. „Měl v úmyslu plout do Quadeloupe a najít tam loď s mužstvem, se kterou by se k nám připojil. To ještě neznamená, že uvítal nynější uspořádání. Kdyby se k nám připojil s vlastní lodí, se svou vlastní posádkou, nebyl by tak bezmocný, jako je nyní. Snad si nepředstavujete, k apitáne, že vychytralý Mossoo de Bernis si toho není vědom a neví, co ho čeká?“
„A když ví, co na tom? Jak by se, k čertu, mohl proti tomu bránit?“
Wogan netrpělivě vpadl do rozhovoru, jako by chtěl kapitánovi osvětlit tmu, která ho obklopovala.
„Copak nevidíte, jak se snaží si pomoct?“
Leach se napřímil jako bodnut. Wogan dodal:
„Je na palubě vaší lodi s posádkou sto mužů a my zde obrátili loď na bok a jsme teď bezmocní jako ti, co mají ruce svázaný za zády. Proč by se tak přátelil s mužstvem? Vypravuje jim o svých zážitcích, když byl tulákem, zpívá jim za měsíčního svitu španělské odrhovačky jako zamilovaný kocour. Chcete ho nechat v jejich společnosti, aby se mužstvo dalo do spolku s ním? A k tomu by došlo. Máme dávat pozor, ale vím, že by Nedovi a mně jednou podřezali ve spánku krky a loď s mužstvem by se dala na vlastní pěst na cestu proti Španělům, aby si sami mezi sebou rozebrali ukořistěné poklady. A vy, Tome, sušíte tady loď na pláži. Nemohl byste ho pronásledovat a až byste měl loď opět na vodě, ani byste nevěděl, kterým směrem za ním.“
„Přisámbohu,“ zařval Leach, zaklel a vyskočil. Zdálo se mu, jako by se pod jeho nohama náhle rozevřela propast. Jak byl hloupě důvěřivý, že na to nepomyslel.
„Kampak, kapitáne?“ zadržel ho chladný, chraptivý hlas. Bundry, ten nehybný, vypočítavý bocman, měl odvahu se ptát.
„Chci Charleyho upozornit, aby si se mnou nezahrával.“
Bundry vyskočil. „Avšak nezapomeňte, že na něm závisí zdar španělského podniku.“
„To není třeba připomínat.“
Potom kapitána Leache uslyšeli, jak volá na námořníky, aby připravili člun a dovezli ho k Centauru. Než odrazili, dal si zavolat ze stanu Wogana a cosi mu rozkázal. Wogan se pustil ihned do práce.
A tak se stalo, že kapitán Leach vstoupil do velké kajuty Centauru, aniž by předem oznámil svůj příchod. Právě doobědvali. Leach byl oděn spořádaněji, než když ho Priscilla viděla poprvé. Tentokrát byl jeho oděv takřka bezvadný, měl čistou košili, šedé, kožené kalhoty a šedé punčochy.
Na prahu se na okamžik zastavil a pohled jeho tmavých očí spočinul na Priscillině krásné, štíhlé postavě a pak se vždy znova a znova k ní vracel, až to zpozorovala a upadla do rozpaků. V jeho očích se zračilo cosi, čemu nerozuměla, co ji však zneklidňovalo. Bernis neslyšně vzdychl a povstal ze své židle. Snad měl pocit nebezpečí, ale přesto – nebo právě proto – se choval dokonale zdvořile a klidně.
„Kapitáne! Jak neočekávaná pocta.“
Přisunul ke stolu volnou židli a s úsměvem ji Leachovi nabídl. Kapitán postoupil dopředu, ale nesedl si.
„To, co jsem ti přišel sdělit, se dá říct rychle.“
Kývl na majora Sandse, který považoval za obezřelé napodobit Bernisův příklad a rovněž povstal. A obřadně se uklonil Priscille. Ovládla mrazení, jež pocítila při jeho pohledu, kterým doprovázel svou poklonu, a odpověděla mu lehkým skloněním hlavy. Bernis na něj unaveně pohlédl napolo zavřenýma očima.
Kapitán se k němu obrátil. „Dal jsem příkaz, aby pro mužstvo Centauru byla připravena obydlí na břehu. Zůstanou tam, dokud nebude Black Swan připravena k další plavbě.“ Jeho ostré oči pozorně číhaly na sebemenší změnu v Bernisově tváři.
„Rozumíš?“ zavrčel.
„Rozkazu ano, důvodu nikoli. Zde měla posádka veškeré zaopatření i pohodIí.“
„Možná. Ale teď si to už nepřeji.“ A úskočně dodal. „Rozkazuji rád svému mužstvu sám, Charley.“
„Samozřejmě,“ přisvědčil de Bernis.
Jeho neochvějný klid Leache zklamal a současně zvýšil jeho podezření. Vzpomněl si, že slyšel, že tenhle Morganův důstojník nebyl nikdy více rozrušen, než tehdy, kdy se v jeho tváři zračila únava. A Leach by byl přísahal, že Francouz nyní vypadá unaveně.
Nastalo ticho. Pirátův pohled se opět vrátil k Priscille. Znova se dvorně uklonil a řekl:
„Doufám, madam, že mými dalšími rozkazy nebudete nepříjemně dotčena nebo pohoršena, ačkoli byste snad k tomu mohla mít i důvody.“ Pomalu jakoby nerad, odvrátil od ní zrak a pohlédl znova na Bernise. „Přikázal jsem totiž, aby byl na pobřeží pro vás připraven stan.“
Nyní Bernis konečně přece jen projevil odpor.
„Nač? Máme zde své pohodlí.“ A náhle, jako by chtěl Leachovi ukázat, že zná příčinu jeho jednání, dodal: „Nemyslím, že bychom mohli s tou lodí utéct.“
Leach si pohladil bradu a usmál se. „Jste na palubě tři: ty, on a tvůj sluha. Znal jsem již spolek tří mužů, kteří sami dovedli řídit tak velkou loď jako je Centaur.“
De Bernis pozvedl obočí. „Přisámbohu, Leachi, zdá se, že žertuješ.“
„Možná,“ řekl Leach. „Ale vzpomínám si, že jsem se s tebou setkal jen pouhou náhodou, a kdyby se ti náhle zachtělo opustit mne, nemohl bych tě pronásledovat. Proto dnes večer vystoupíš na břeh a zůstaneš tam.“
Obrátil se znova k Priscille. „Doufám, že mi prominete, madam. Dohlédnu, abyste měla i na břehu všecko pohodlí. Můžete si vzít s sebou tolik kusů nábytku a věcí z lodi, kolik si přejete. Očekávám, že pak budu mít potěšení vás vidět častěji.“
Nakonec je opustil. Teď poprvé pozorovali major i Priscilla, že Bernise opustil jeho klid, o kterém předpokládali, že je neochvějný. Francouz měl bradu zabořenu do límce, jeho tvář byla zkřivena zlostí a ruce měl zaťaty tak silně v pěst, že mu zbělely kotníky prstů. Neodvážili se nastalé ticho přerušit. Náhle tiše zaklel, obrátil se na podpatku a přešel k oknu. Odtud chvíli pohlížel na břeh, kde byli opět všichni zabráni do práce. Nakonec pohodil odhodlaně hlavou a zasmál se jako ten, kdo našel to, co hledal.
„Ničemu nerozumím,“ řekl nakonec major. „Skutečně, naprosto nerozumím.“
De Bernis na něj pohlédl s netajeným posměchem.
„Čemu vy byste nakonec rozuměl. Je to pes! Bojí se, že bych mu přebral mužstvo, které tady má.“
Major ve svém překvapení zapomněl dokonce i na svůj urážlivý tón.
„Můj Bože!“ vyrazil. „Chcete tím říci, že jste měl ten úmysl?“
De Bernis mu netrpělivě odpověděl. „Nevysvětloval jsem vám své úmysly, nýbrž ty, jež mi podkládá Tom Leach. A to nejsou úmysly ani dost málo pěkné. Naprosto ne.“
Komentáře Black Swan – Rafael Sabatini | Databáze knih (databazeknih.cz)
Za každou zakoupenou knihu z nakladatelství jsou odměny Dárky (meisterkoch.eu)
Na e-knihu Black Swan je sleva 10 %.
Přidejte odpověď