{"id":14113,"date":"2014-03-15T18:38:21","date_gmt":"2014-03-15T17:38:21","guid":{"rendered":"http:\/\/www.invarena.cz\/?p=14113"},"modified":"2014-10-20T20:14:49","modified_gmt":"2014-10-20T18:14:49","slug":"tajemstvi-soucitu","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=14113","title":{"rendered":"Tajemstv\u00ed soucitu"},"content":{"rendered":"

Mysleli jste si, \u017ee schopnost souc\u00edtit s druh\u00fdmi je dar od boha \u010di po stalet\u00ed budovan\u00e1 civiliza\u010dn\u00ed slupka zvan\u00e1 mor\u00e1lka? Chyba. Podle nejnov\u011bj\u0161\u00edch zji\u0161t\u011bn\u00ed v\u011bdc\u016f se s empati\u00ed rod\u00edme, m\u00e1me ji toti\u017e v genech.<\/strong> <\/p>\n

http:\/\/www.tyden.cz<\/a><\/p>\n

Pro\u010d se ale n\u011bkdo ciz\u00edm utrpen\u00edm „nakaz\u00ed“ tak snadno a jin\u00e9ho nech\u00e1v\u00e1 chladn\u00fdm?<\/p>\n

Uv\u011b\u0159it, \u017ee lidsk\u00fd tvor je sebest\u0159ednou, agresivn\u00ed bytost\u00ed, by byl hlubok\u00fd omyl. Emoce, jako je soucit a vc\u00edt\u011bn\u00ed se, jsou toti\u017e rovnocenn\u00fdmi hr\u00e1\u010di. \u010casto dokonce p\u0159eb\u00edraj\u00ed velen\u00ed\u2026<\/p>\n

Po teroristick\u00fdch \u00fatoc\u00edch v New Yorku 11. z\u00e1\u0159\u00ed 2001 se mezi Ameri\u010dany zvedla nev\u00eddan\u00e1 vlna solidarity. Lid\u00e9 se navz\u00e1jem zachra\u0148ovali z ho\u0159\u00edc\u00edch trosek a st\u00e1li pak ve front\u00e1ch, aby mohli darovat krev,\u00a0 nakupovali ze sv\u00e9ho a rozd\u00e1vali potraviny. Stejn\u00fd efekt vyvol\u00e1 v podstat\u011b ka\u017ed\u00e1 katastrofa. Obyvatel\u016fm jihov\u00fdchodn\u00ed Asie pomohla solidarita zbytku sv\u011bta p\u0159i odstra\u0148ov\u00e1n\u00ed n\u00e1sledk\u016f ni\u010div\u00e9 vlny tsunami. \u010ce\u0161i n\u011bco podobn\u00e9ho za\u017e\u00edvali nap\u0159\u00edklad po povodn\u00edch v letech 1997 nebo 2002.<\/p>\n

 <\/p>\n

Mus\u00edme si pom\u00e1hat<\/strong><\/p>\n

Ale nejsou to jen katastrofy, co v n\u00e1s vzbuzuje soucit. Prav\u00e9 \u017en\u011b pro charitativn\u00ed sb\u00edrky nast\u00e1vaj\u00ed v dob\u011b V\u00e1noc. Do k\u016f\u017ee trp\u00edc\u00edch a posti\u017een\u00fdch lid\u00ed se ale vci\u0165ujeme prakticky po cel\u00fd rok. Na bezdomovce, d\u011bti v d\u011btsk\u00fdch domovech, handicapovan\u00e9 spoluob\u010dany nebo opu\u0161t\u011bn\u00e1 zv\u00ed\u0159ata se v \u010cR ro\u010dn\u011b vybere okolo \u010dty\u0159 miliard korun.<\/p>\n

V\u00fdzkumy psycholog\u016f, evolu\u010dn\u00edch biolog\u016f a neurolog\u016f z posledn\u00edch let p\u0159in\u00e1\u0161ej\u00ed pro podobn\u00e9 \u010diny v\u011bdeck\u00e9 zd\u016fvodn\u011bn\u00ed. Touhu pom\u00e1hat m\u00e1me toti\u017e vrozenou.<\/strong><\/p>\n

K tomuto p\u0159ekvapiv\u00e9mu zji\u0161t\u011bn\u00ed do\u0161el t\u00fdm americk\u00e9ho psychologa Michaela Tomasella z \u00dastavu Maxe Plancka pro evolu\u010dn\u00ed antropologii v Lipsku.<\/p>\n

S kolegou Felixem Warnekenem si zahr\u00e1l na hospody\u0148ku: v\u011b\u0161el na \u0161\u0148\u016fru pr\u00e1dlo a k tomu si pozval div\u00e1ky z \u0159ad osmn\u00e1ctim\u011bs\u00ed\u010dn\u00edch capart\u016f. P\u0159itom upou\u0161t\u011bl kol\u00ed\u010dky tak, aby na n\u011b nemohl ze sv\u00e9ho m\u00edsta dos\u00e1hnout. Deset sekund marn\u011b \u0161\u00e1tral po kol\u00ed\u010dku, n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch deset sekund se d\u00edval na p\u0159ihl\u00ed\u017eej\u00edc\u00ed batole a pak si nad ztr\u00e1tou nahlas povzdechl.<\/p>\n

Hlavn\u00ed z\u00e1sada zinscenovan\u00e9ho divadla byla jasn\u011b dan\u00e1: nedopro\u0161ovat se a vy\u010dkat, zda mu mr\u0148ata sama p\u0159ichv\u00e1taj\u00ed na pomoc. Dal\u0161\u00ed pon\u011bkud nepedagogick\u00e9 pravidlo velelo: „Kdy\u017e u\u017e ti d\u00edt\u011b kol\u00ed\u010dek pod\u00e1, ned\u011bkuj a neodm\u011b\u0148uj!“ Jestli si mysl\u00edte, \u017ee byl „ne\u0161ikovn\u00fd strejda“ d\u011btem ukraden\u00fd, pletete se. Na pomoc mu p\u0159icupitalo cel\u00fdch 84 % d\u011bt\u00ed, a to vesm\u011bs u\u017e b\u011bhem prvn\u00edch deseti sekund pokusu. Na pomoc vyr\u00e1\u017eely d\u0159\u00edve, ne\u017e se na n\u011b pod\u00edval nebo o kol\u00ed\u010dku promluvil. Ani prosebn\u00fd \u010di ztr\u00e1pen\u00fd pohled nebyl pot\u0159eba.<\/p>\n

Aby se v\u011bdci ujistili, \u017ee d\u011bti automaticky nezvedaj\u00ed v\u0161e, co neobratn\u00e9 hospody\u0148ky upust\u00ed, hodili ob\u010das kol\u00ed\u010dek na zem schv\u00e1ln\u011b. V takov\u00e9 situaci nehnuli caparti prstem. „Kdy\u017e sis to tam hodil, tak si to i seber,“ tlumo\u010dil jejich pocity Tomasello.<\/p>\n

Pokus dokazuje, \u017ee u\u017e batolata jsou p\u0159ipravena kdykoli pomoci a nemus\u00edte je o to ani \u017e\u00e1dat. Zkouman\u00e9 d\u011bti nav\u00edc neo\u010dek\u00e1valy za svou pomoc \u017e\u00e1dnou odm\u011bnu. Pobl\u00ed\u017e nebyl ani \u017e\u00e1dn\u00fd bl\u00edzk\u00fd dosp\u011bl\u00fd, jemu\u017e by se mohly cht\u00edt zavd\u011b\u010dit.<\/p>\n

Tomasello a Warneken vyzkou\u0161eli stejn\u00fd pokus i na ml\u00e1\u010fatech \u0161impanze. I ta jim p\u0159isp\u011bchala na pomoc. V\u0161e zkr\u00e1tka nasv\u011bd\u010duje tomu, \u017ee n\u00e1\u0161 altruismus m\u00e1 hlubok\u00e9 genetick\u00e9 ko\u0159eny.<\/p>\n

 <\/p>\n

Zrcadla v hlav\u011b<\/strong><\/p>\n

Do devades\u00e1t\u00fdch let minul\u00e9ho stolet\u00ed se v\u011bdci domn\u00edvali, \u017ee mozek vyhodnocuje situace na z\u00e1klad\u011b kalkulu a zku\u0161enost\u00ed. Tak \u00fapln\u011b to ale nefunguje. N\u00e1\u0161 mozek toti\u017e zdaleka nen\u00ed tak „sebest\u0159edn\u00fd“, pro\u017e\u00edv\u00e1 i stavy ostatn\u00edch lid\u00ed.<\/p>\n

Zku\u0161enosti potvrzuj\u00ed, \u017ee pokud vid\u00edme n\u011bkoho plakat, jsme sami smutn\u011bj\u0161\u00ed. Ne nadarmo se \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee pl\u00e1\u010d stejn\u011b jako sm\u00edch a radost jsou naka\u017eliv\u00e9. To potvrdila i v\u011bdeck\u00e1 b\u00e1d\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

Kl\u00ed\u010dovou roli v tom sehr\u00e1l objev italsk\u00e9ho neurofyziologa Giacoma Rizzolattiho p\u0159i zkoum\u00e1n\u00ed opic makak\u016f, b\u011bhem kter\u00e9ho narazil na neurony, je\u017e se chovaly „n\u011bjak divn\u011b“. V roce 1992 se sv\u00fdmi kolegy z univerzity v Parm\u011b zji\u0161\u0165oval, kter\u00e1 mozkov\u00e1 centra se aktivuj\u00ed p\u0159i pohybu. Odborn\u00edci ke sv\u00e9mu \u00fadivu odhalili, \u017ee stejn\u00e1 mozkov\u00e1 centra, kter\u00e1 o\u017e\u00edvaj\u00ed p\u0159i pohybu, se rozsv\u00edtila i v klidu. Jin\u00fdmi slovy: sta\u010dilo, aby zkouman\u00e1 opice stejn\u00fd pohyb pouze sledovala na jin\u00e9 opici nebo na \u010dlov\u011bku, a mozkov\u00e1 centra vybaven\u00e1 t\u011bmito neurony se aktivovala, jako by opice pohyb sama prov\u00e1d\u011bla. Rizzolatti tento nev\u0161edn\u00ed objev nazval funkce „zrcadl\u00edc\u00edch neuron\u016f“.<\/p>\n

V\u011bdci d\u00edky funk\u010dn\u00ed magnetick\u00e9 rezonanci zjistili, \u017ee t\u011bmito „zracadl\u00edc\u00edmi neurony“ jsou vybaveni i lid\u00e9. Zrcadl\u00ed v n\u00e1s nejen pohyby druh\u00fdch, ale i jejich pocity.<\/p>\n

Utrpen\u00ed druh\u00fdch tedy spont\u00e1nn\u011b vyvol\u00e1v\u00e1 podobnou odezvu i v n\u00e1s. U\u017e je v\u00e1m jasn\u00e9, pro\u010d v\u00e1s rozpl\u00e1\u010de dojemn\u00fd osud hrdiny z filmov\u00e9ho pl\u00e1tna? Ano, to kv\u016fli zrcadl\u00edc\u00edm neuron\u016fm n\u00e1s doj\u00edm\u00e1 tr\u00e1pen\u00ed druh\u00fdch.<\/p>\n

N\u00e1\u0161 mozek se prost\u011b vyvinul tak, aby c\u00edtil probl\u00e9my okol\u00ed a sna\u017eil se jich ve vlastn\u00edm z\u00e1jmu zbavit. Sv\u00e9 nep\u0159\u00edjemn\u00e9 pocity odstran\u00edme jednodu\u0161e tak, \u017ee se pokus\u00edme co nejrychleji vy\u0159e\u0161it probl\u00e9my tvora, kter\u00fd v n\u00e1s tento neklid vyvol\u00e1v\u00e1.<\/p>\n

Proto obdarujeme bezdomovce, kter\u00fd se v mrazech choul\u00ed u autobusov\u00e9 zast\u00e1vky, nebo konej\u0161\u00edme d\u00edt\u011b, kter\u00e9 si rozbilo koleno.<\/p>\n

\u00a0<\/strong><\/p>\n

Lid\u00e9 jsou dob\u0159\u00ed\u2026<\/strong><\/p>\n

Podle evolu\u010dn\u00edch biolog\u016f se empatie a z n\u00ed vych\u00e1zej\u00edc\u00ed schopnost spolupr\u00e1ce vyvinula, aby usnadnila na\u0161e fungov\u00e1n\u00ed v tlup\u011b. Proto jsou j\u00ed do ur\u010dit\u00e9 m\u00edry obda\u0159eni v\u0161ichni \u017eivo\u010dichov\u00e9, kte\u0159\u00ed maj\u00ed dostate\u010dn\u011b rozvinutou centr\u00e1ln\u00ed nervovou soustavu a \u017eij\u00ed ve skupin\u00e1ch.<\/p>\n

„Ur\u010dit\u011b tuto schopnost nem\u00e1 plo\u0161t\u011bnka a rozhodn\u011b ji m\u00e1 pes. Chobotnice pob\u0159e\u017en\u00ed by nejsp\u00ed\u0161e,na to m\u011bla\u2018, ale nem\u00e1 zase p\u0159\u00edslu\u0161nou pot\u0159ebu, nebo\u0165 \u017eije samot\u00e1\u0159sky,“ \u0159\u00edk\u00e1 profesor Jaroslav Flegr, evolu\u010dn\u00ed biolog a parazitolog z P\u0159\u00edrodov\u011bdeck\u00e9 fakulty Univerzity Karlovy v Praze.<\/p>\n

P\u0159esto\u017ee m\u00e1me mor\u00e1lku z velk\u00e9 \u010d\u00e1sti vrozenou, neznamen\u00e1 to, \u017ee ji nem\u016f\u017eeme ovlivnit zku\u0161enost\u00ed nebo v\u00fdchovou. „Zdrav\u00fd \u010dlov\u011bk m\u00e1 sice velmi siln\u011b vyvinut\u00e9 p\u0159irozen\u00e9 z\u00e1brany zab\u00edjet \u010di zra\u0148ovat p\u0159\u00edslu\u0161n\u00edky vlastn\u00edho druhu, sta\u010d\u00ed mu v\u0161ak spr\u00e1vn\u011b vysv\u011btlit\u2018, \u017ee se to nevztahuje na \u017didy, kulaky nebo bezv\u011brce, a slu\u0161n\u00fd \u010dlov\u011bk se znepokojiv\u011b snadno zm\u011bn\u00ed v bestii,“ odkazuje profesor Flegr k historick\u00fdm ud\u00e1lostem.<\/p>\n

Jeho v\u011bty potvrzuje i pokus, kter\u00fd byl u\u017e d\u00e1vno uveden do psychologick\u00e9 „s\u00edn\u011b sl\u00e1vy“. P\u0159ed v\u00edce jak pades\u00e1ti lety americk\u00fd psycholog Stanley Milgram provedl experiment, ke kter\u00e9mu ho motivovaly v\u00fdpov\u011bdi nacistick\u00e9ho v\u00e1le\u010dn\u00e9ho zlo\u010dince Adolfa Eichmanna. Ten prohla\u0161oval, \u017ee s\u00e1m by se nikdy hromadn\u00e9ho vra\u017ed\u011bn\u00ed nedopustil. Pr\u00fd jednal na p\u0159\u00edkaz, kter\u00fd musel poslechnout.<\/p>\n

Milgram nab\u00eddl dobrovoln\u00edk\u016fm \u010dty\u0159i dolary za \u00fa\u010dast na pokusu testuj\u00edc\u00edm schopnost lidsk\u00e9ho u\u010den\u00ed a pam\u011bti. „U\u010ditele“ z \u0159ad dobrovoln\u00edk\u016f posadili k elektrick\u00e9mu za\u0159\u00edzen\u00ed, pomoc\u00ed kter\u00e9ho m\u011bli „\u017e\u00e1ky“ (\u0161lo o herce) za chyby trestat elektrick\u00fdm \u0161okem. Kdy\u017e u\u010ditel\u00e9 postupn\u011b zvy\u0161ovali elektrick\u00e9 nap\u011bt\u00ed, za\u010dali d\u00e1vat \u017e\u00e1ci najevo stup\u0148uj\u00edc\u00ed se bolest, k\u0159i\u010deli a prosili o milost. V\u00fdsledky testu byly \u0161okuj\u00edc\u00ed: 65 procent „u\u010ditel\u016f“ vystoup\u0148ovalo tr\u00fdzn\u011bn\u00ed „\u017e\u00e1k\u016f“ a\u017e k nejvy\u0161\u0161\u00ed mo\u017en\u00e9 hranici 450 volt\u016f s n\u00e1pisem „Nebezpe\u010d\u00ed, prudk\u00fd \u0161ok“.<\/p>\n

O repliku tohoto experimentu se pokusil v roce 1971 americk\u00fd psycholog Philip Zimbardo. Ve sklep\u011b Stanfordovy univerzity postavil simulovan\u00e9 v\u011bzen\u00ed. Student\u0161t\u00ed dobrovoln\u00edci byli rozd\u011bleni na „dozorce“ a „v\u011bzn\u011b“. Hra se ale rychle zvrtla a musela b\u00fdt u\u017e po \u0161esti dnech p\u0159ed\u010dasn\u011b ukon\u010dena kv\u016fli neo\u010dek\u00e1van\u00e9 krutosti dozorc\u016f. \u00da\u010dastn\u00edk\u016fm pr\u00fd hrozila trval\u00e1 psychick\u00e1 \u00fajma.<\/p>\n

 <\/p>\n

\u2026 ale ne v\u0161ichni<\/strong><\/p>\n

Dobrovoln\u00edci se v obou pokusech do sv\u00fdch rol\u00ed prost\u011b „dokonale“ v\u017eili. „Krut\u00e9 zach\u00e1zen\u00ed s druhou osobou nemus\u00ed b\u00fdt podm\u00edn\u011bno sadismem, ale pouhou poslu\u0161nost\u00ed. Biologicky vzato jsme st\u00e1do, kter\u00e9 je zvykl\u00e9 poslechnout sv\u00e9ho v\u016fdce. Podobn\u011b jako Milgremovi ,pokusn\u00ed u\u010ditel\u00e9\u2018 by se ve stejn\u00e9 situaci zachovalo 66 procent populace.<\/p>\n

V N\u011bmecku dokonce 80 procent. Jsou toti\u017e uk\u00e1zn\u011bn\u011bj\u0161\u00ed, v\u00edce poslouchaj\u00ed autority,“ vysv\u011btluje psychiatr Radkin Honz\u00e1k, pro\u010d jsou lid\u00e9 v ur\u010dit\u00fdch situac\u00edch schopni hrozn\u00fdch \u010din\u016f, by\u0165 jim jinak jejich genetick\u00e1 v\u00fdbava vel\u00ed b\u00fdt empatick\u00fdmi a soucitn\u00fdmi tvory. Ov\u0161em i to plat\u00ed jen tehdy, pokud v\u0161e funguje, jak m\u00e1.<\/p>\n

Profesor Jaroslav Flegr toti\u017e p\u0159ipom\u00edn\u00e1, \u017ee lidsk\u00e9 t\u011blo je k\u0159ehk\u00e1 n\u00e1doba. „Stejn\u011b jako se m\u016f\u017ee v na\u0161em organismu porouchat nap\u0159\u00edklad schopnost udr\u017eet si stabiln\u00ed hladinu cukru v krvi, m\u016f\u017ee \u0161patn\u011b fungovat i na\u0161e schopnost rozpoznat, co je a co nen\u00ed mor\u00e1ln\u00ed, etick\u00e9 a spr\u00e1vn\u00e9.“<\/p>\n

Americk\u00e1 teroristick\u00e1 trag\u00e9die a p\u0159\u00edrodn\u00ed katastrofy ze v\u0161ech kon\u010din zem\u011bkoule sice ukazuj\u00ed, \u017ee p\u0159ekonat jejich n\u00e1sledky pom\u00e1h\u00e1 lidsk\u00e1 solidarita, ale z\u00e1rove\u0148 se i v t\u011bchto pohnut\u00fdch chv\u00edl\u00edch najdou r\u016fzn\u00e1 individua, kter\u00e1 se pro sebe sna\u017e\u00ed z ne\u0161t\u011bst\u00ed vyt\u0159\u00edskat, co se d\u00e1, a to i za cenu drancov\u00e1n\u00ed, fal\u0161ov\u00e1n\u00ed \u010di poji\u0161\u0165ovac\u00edch podvod\u016f. Pro lidi s podobn\u00fdmi „charakterov\u00fdmi vadami“ se v\u017eil v\u00fdsti\u017en\u00fd n\u00e1zev – psychopati.<\/strong> Lid\u00e9 bez soucitu a sv\u011bdom\u00ed.<\/p>\n

Emo\u010dn\u011b pr\u00e1zdn\u00ed jedinci<\/strong> p\u0159edstavuj\u00ed z celkov\u00e9 populace zhruba jedno a\u017e dv\u011b procenta. V \u010cesku jich \u017eije odhadem okolo sta tis\u00edc. St\u00e1le v\u00edce odborn\u00edk\u016f zast\u00e1v\u00e1 n\u00e1zor, \u017ee jejich chov\u00e1n\u00ed m\u00e1 sv\u00e9 biologick\u00e9 p\u0159\u00ed\u010diny. Lid\u00e9 s ur\u010dit\u00fdmi funk\u010dn\u00edmi odchylkami pr\u00fd mohou m\u00edt k trestn\u00fdm nebo nemor\u00e1ln\u00edm \u010din\u016fm v\u011bt\u0161\u00ed sklon.<\/p>\n

„Mozek takov\u00fdch lid\u00ed je na prvn\u00ed pohled \u00fapln\u011b stejn\u00fd jako ten n\u00e1\u0161. Velice obrazn\u011b \u0159e\u010deno: potrub\u00ed, kter\u00fdmi maj\u00ed proudit emoce, je v jejich hlav\u011b rozveden\u00e9 spr\u00e1vn\u011b, jen jim to tam takzvan\u011b ,nete\u010de\u2018. Zkr\u00e1tka ho nemaj\u00ed napojen\u00e9 na citov\u00e9 okruhy,“ vysv\u011btluje doktor Honz\u00e1k.<\/p>\n

 <\/p>\n

Vra\u017eedn\u00fd rozd\u00edl<\/strong><\/p>\n

V lidsk\u00e9m \u017eivot\u011b z\u00e1konit\u011b nast\u00e1vaj\u00ed situace, kdy se norm\u00e1ln\u00ed \u010dlov\u011bk prost\u011b nedok\u00e1\u017ee ubr\u00e1nit emoc\u00edm. P\u0159i vy\u0161et\u0159en\u00ed mozku modern\u00edmi zobrazovac\u00edmi metodami je patrn\u00e9, jak se mu v takov\u00fdch chv\u00edl\u00edch aktivuje centrum zvan\u00e9 amygdala – hlavn\u00ed s\u00eddlo emoc\u00ed. U psychopat\u016f z\u016fst\u00e1v\u00e1 ve stejn\u00e9 situaci tato \u010d\u00e1st mozku v naprost\u00e9m klidu. Jejich neurony se zrcadlov\u011b neaktivuj\u00ed. Spou\u0161t\u011b\u010de empatie jsou v poloze „vypnuto“. Kdy\u017e se k t\u00e9to „v\u00fdbav\u011b“ p\u0159idaj\u00ed je\u0161t\u011b sadistick\u00e9 sklony nebo siln\u00e1 sexu\u00e1ln\u00ed touha, je to rozd\u00edl doslova vra\u017eedn\u00fd.<\/p>\n

Soucit nebo \u017eal jsou pro takov\u00e9 osoby nic ne\u0159\u00edkaj\u00edc\u00ed pojmy. „Um\u011bj\u00ed se sice zatv\u00e1\u0159it, jak situace vy\u017eaduje, dokonce uron\u00ed slzu, ale uvnit\u0159 to s nimi nic ned\u011bl\u00e1,“ vysv\u011btluje psychiatr Honz\u00e1k. Ur\u010dit\u00e1 \u010d\u00e1st psychopat\u016f se s t\u00edmto „emo\u010dn\u00edm defektem“ u\u017e narod\u00ed. Pro genetick\u00fd z\u00e1klad n\u011bkter\u00fdch psychopati\u00ed sv\u011bd\u010d\u00ed \u0159ada srovn\u00e1vac\u00edch v\u00fdzkum\u016f jednovaje\u010dn\u00fdch dvoj\u010dat a adoptovan\u00fdch sourozenc\u016f. Stejn\u011b tak mohou osobnost \u010dlov\u011bka zm\u011bnit \u00farazy hlavy nebo n\u00e1dorov\u00e1 onemocn\u011bn\u00ed mozku.<\/p>\n

Americk\u00fd psycholog Kevin Dutton ve sv\u00e9 knize Moudrost psychopat\u016f mimo jin\u00e9 konstatuje, \u017ee i rozd\u00edly ve v\u00fdchov\u011b \u010di jin\u00e9 nahodil\u00e9 pro\u017eitky zp\u016fsobuj\u00ed ve vz\u00e1jemn\u00e9m spojen\u00ed neuron\u016f a mozkov\u00e9 chemii drobn\u00e9 odchylky, kter\u00e9 pozd\u011bji vy\u00fast\u00ed ve zlomov\u00e9 zm\u011bny v chov\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

Siln\u00fdm faktorem psychopatie je rovn\u011b\u017e fyzick\u00e1 a psychick\u00e1 „b\u00edda“<\/strong>, proto se s poruchami osobnosti m\u016f\u017eeme \u010dast\u011bji setkat u d\u011bt\u00ed z nep\u0159\u00edzniv\u00fdch soci\u00e1ln\u00edch podm\u00ednek, nefunguj\u00edc\u00edch rodin nebo d\u011btsk\u00fdch domov\u016f. Nedostatek l\u00e1sky a pozornosti z nich toti\u017e m\u016f\u017ee ud\u011blat takzvan\u00e9 emo\u010dn\u00ed mrz\u00e1ky.<\/p>\n

Studiu necht\u011bn\u00fdch d\u011bt\u00ed se v\u011bnoval d\u011btsk\u00fd psycholog profesor Zden\u011bk Mat\u011bj\u010dek a doktor Josef Langmajer. Od narozen\u00ed a\u017e do osmn\u00e1cti let v\u011bku sledovali d\u011bti matek, kter\u00e9 za minul\u00e9ho re\u017eimu opakovan\u011b (a ne\u00fasp\u011b\u0161n\u011b) \u017e\u00e1daly o potrat.<\/p>\n

N\u011bkter\u00fdch odlo\u017een\u00fdch d\u011bt\u00ed se pak ujali p\u0159\u00edbuzn\u00ed, jin\u00e9 byly adoptov\u00e1ny a dal\u0161\u00ed skon\u010dily v kojeneck\u00fdch a pozd\u011bji d\u011btsk\u00fdch domovech. Po dovr\u0161en\u00ed jejich plnoletosti profesor Mat\u011bj\u010dek a jeho kolega sledovan\u00e9 d\u011bti vyhledali.<\/p>\n

„Tehdy se pan profesor, jinak velmi laskav\u00fd \u010dlov\u011bk, necht\u011bn\u011b dopustil \u010dern\u00e9ho humoru. Prohl\u00e1sil, \u017ee nejsnaz\u0161\u00ed bylo naj\u00edt d\u011bti z d\u011btsk\u00fdch domov\u016f, proto\u017ee byly v\u0161echny v krimin\u00e1le,“ vzpom\u00edn\u00e1 na uzn\u00e1van\u00e9ho d\u011btsk\u00e9ho psychologa Radkin Honz\u00e1k.<\/p>\n

M\u00edru na\u0161\u00ed empatie ale ovliv\u0148uj\u00ed i hormony. Ve v\u00fdhod\u011b jsou v tomto p\u0159\u00edpad\u011b \u017eeny. „Do hry vstupuje zejm\u00e9na estrogen a oxytocin, tedy hormony, je\u017e maj\u00ed p\u0159evahu u \u017een,“ vysv\u011btluje p\u0159edn\u00ed \u010desk\u00fd neurov\u011bdec, profesor Josef Syka z \u00dastavu experiment\u00e1ln\u00ed medic\u00edny Akademie v\u011bd. Patrn\u011b d\u00edky nim m\u00edvaj\u00ed p\u0159\u00edslu\u0161nice n\u011b\u017en\u00e9ho pohlav\u00ed vy\u0161\u0161\u00ed takzvan\u00fd emo\u010dn\u00ed kvocient. Toto \u010d\u00edslo hodnot\u00ed lidsk\u00e9 vlastnosti, je\u017e maj\u00ed co do \u010din\u011bn\u00ed s city, emocemi a ve\u0161kerou komunikaci s okol\u00edm. A d\u00edky hormon\u00e1ln\u00ed v\u00fdbav\u011b boduj\u00ed \u017eeny v testech emo\u010dn\u00ed inteligence l\u00e9pe ne\u017e mu\u017ei.<\/p>\n

To z\u010d\u00e1sti vysv\u011btluje i fakt, pro\u010d je drtiv\u00e1 v\u011bt\u0161ina psychopat\u016f mu\u017esk\u00e9ho pohlav\u00ed.<\/p>\n

 <\/p>\n

Empatie stranou?<\/strong><\/p>\n

Neschopnost souc\u00edtit s druh\u00fdmi ale nen\u00ed dom\u00e9nou jen v\u011bze\u0148sk\u00e9 galerky. Empatie se podle v\u00fdzkum\u016f vytr\u00e1c\u00ed nap\u0159\u00ed\u010d celou spole\u010dnost\u00ed.<\/p>\n

Z ned\u00e1vn\u00e9ho pr\u016fzkumu psycholo\u017eky Sarah Konrathov\u00e9 z univerzity v Michiganu, kter\u00e9ho se z\u00fa\u010dastnilo 14 tis\u00edc dobrovoln\u00edk\u016f z \u0159ad vysoko\u0161kolsk\u00fdch student\u016f, vyplynulo, \u017ee \u00farove\u0148 empatie se od roku 1979 st\u00e1le sni\u017euje. Zvl\u00e1\u0161t\u011b prudce kles\u00e1 v posledn\u00edch deseti letech. „Dne\u0161n\u00ed vysoko\u0161kol\u00e1ci maj\u00ed empatii o 40 procent ni\u017e\u0161\u00ed ne\u017e jejich vrstevn\u00edci p\u0159ed dvaceti t\u0159iceti lety,“ hl\u00e1s\u00ed psycholo\u017eka.<\/p>\n

Pro\u010d, to nen\u00ed \u00fapln\u011b jasn\u00e9. P\u0159edn\u00ed \u010desk\u00fd neurov\u011bdec Josef Syka se domn\u00edv\u00e1, \u017ee mozek je zkr\u00e1tka zahlcen informacemi a pro empatii u\u017e mu nezb\u00fdv\u00e1 m\u00edsto ani \u010das: „Neust\u00e1l\u00fd p\u0159\u00edtok informac\u00ed z televize a m\u00e9di\u00ed doslova bombarduje na\u0161e smysly a vyt\u011bs\u0148uje empatickou aktivitu z p\u0159\u00edslu\u0161n\u00e9 \u010d\u00e1st\u00ed mozku.“<\/p>\n

Ale nic pr\u00fd nen\u00ed ztraceno. V\u011bdci se shoduj\u00ed, \u017ee empatii m\u016f\u017eeme kultivovat a zvy\u0161ovat. T\u0159eba \u010detbou kr\u00e1sn\u00e9 literatury. P\u0159\u00edb\u011bhy n\u00e1s pr\u00fd \u010din\u00ed pozorn\u011bj\u0161\u00edmi v\u016f\u010di druh\u00fdm. Prok\u00e1zala to italsk\u00e1 psycholo\u017eka Veronica Ornaghiov\u00e1 s t\u00fdmem, kdy\u017e po dobu dvou m\u011bs\u00edc\u016f intenzivn\u011b tr\u00e9novali \u0161kol\u00e1ky v ch\u00e1p\u00e1n\u00ed emoc\u00ed t\u00edm, \u017ee jim \u010detli p\u0159\u00edb\u011bhy, a pak nad nimi spole\u010dn\u011b diskutovali. V empatii a porozum\u011bn\u00ed dosahovali pot\u00e9 lep\u0161\u00edch v\u00fdsledk\u016f ne\u017e ti netr\u00e9novan\u00ed.<\/p>\n

„Ob\u00e1v\u00e1m se ale, \u017ee na\u0161e \u0161koly v tomto sm\u011bru mnoho ned\u011blaj\u00ed a v\u00fdchova v rodin\u00e1ch k empatii bude asi velmi rozd\u00edln\u00e1. Na druh\u00e9 stran\u011b statistika \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee v t\u00e9to zemi to se soci\u00e1ln\u00edm c\u00edt\u011bn\u00edm nen\u00ed tak \u0161patn\u00e9,“ m\u00edn\u00ed profesor Syka.<\/p>\n

 <\/p>\n

*Zv\u00ed\u0159ec\u00ed soucit<\/strong><\/p>\n

T\u00fdm veden\u00fd americkou neurolo\u017ekou Peggy Masonovou z univerzity v Chicagu usv\u011bd\u010dil z empatie i oby\u010dejn\u00e9 laboratorn\u00ed potkany. Dvan\u00e1ct dn\u00ed \u017eili hlodavci v p\u00e1rech a za tu dobu se sp\u0159\u00e1telili. Pak jednoho potkana zav\u0159eli v\u011bdci do t\u011bsn\u00e9 pr\u016fhledn\u00e9 plexisklov\u00e9 klece, kterou bylo mo\u017en\u00e9 otev\u0159\u00edt jen zven\u010d\u00ed. Druh\u00fd potkan z\u016fstal na svobod\u011b. Ihned za\u010dal zkoumat, jak by mohl uv\u011bzn\u011bn\u00e9mu druhovi pomoci. Zkou\u0161el to tak dlouho, dokud se mu to nepovedlo. Pokud byl v kleci zav\u0159en\u00fd ply\u0161ov\u00fd potkan, s otev\u00edr\u00e1n\u00edm v\u011bzen\u00ed se voln\u00e9 zv\u00ed\u0159e neobt\u011b\u017eovalo.<\/p>\n

V dal\u0161\u00edch pokusech v\u011bdci do jedn\u00e9 klece zav\u0159eli jeho kamar\u00e1da, do druh\u00e9 dali l\u00e1kavou pochoutku – \u010dokol\u00e1dov\u00e9 lup\u00ednky.<\/p>\n

Voln\u00e9mu hlodavci se tedy nab\u00edzela \u0161ance nejprve v klidu se\u017erat lup\u00ednky a teprve pak pustit na svobodu druh\u00e9 zv\u00ed\u0159e. Nevyu\u017eil ji. Naopak, nejprve druha osvobodil a pak se s n\u00edm o \u010dokol\u00e1du pod\u011blil. Jist\u00e9 m\u00edry soucitu jsou schopni i krkavci. Kdy\u017e je takov\u00fd pt\u00e1k sv\u011bdkem konfl iktu, po skon\u010den\u00ed st\u0159etu se v\u011bnuje v drtiv\u00e9 v\u011bt\u0161in\u011b pora\u017een\u00e9mu, nikoli v\u00edt\u011bzi.<\/p>\n

 <\/p>\n

Ty\u010d v hlav\u011b jako spou\u0161t\u011b\u010d zla<\/strong><\/p>\n

P\u011btadvacetilet\u00fd d\u011bln\u00edk Phineas Gage p\u0159i stavb\u011b d\u00e1lnice ve Vermontu v USA utrp\u011bl zran\u011bn\u00ed, kter\u00fdm si nav\u017edy vyslou\u017eil m\u00edsto v u\u010debnic\u00edch medic\u00edny. P\u0159i v\u00fdbuchu st\u0159eln\u00e9ho prachu mu projela hlavou metr dlouh\u00e1 a t\u0159i centimetry \u0161irok\u00e1 kovov\u00e1 ty\u010d.<\/p>\n

Nehodu k \u00fadivu v\u0161ech l\u00e9ka\u0159\u016f p\u0159e\u017eil. Poran\u011bn\u00ed \u010deln\u00edho mozkov\u00e9ho laloku mu ale nav\u017edy zm\u011bnilo charakter. Pracovit\u00fd, p\u0159\u00e1telsk\u00fd a ochotn\u00fd mlad\u00edk se prom\u011bnil v l\u00edn\u00e9ho, protivn\u00e9ho, sv\u00e1rliv\u00e9ho zu\u0159ivce.<\/p>\n

cel\u00fd \u010dl\u00e1nek najdete v \u010dasopise T\u00ddDEN<\/strong><\/p>\n

T\u00fdden<\/p>\n\n\n\n\n
<\/td>\nSilvie Kr\u00e1lov\u00e1<\/td>\n<\/tr>\n
<\/td>\nhttp:\/\/www.tyden.cz<\/a><\/td>\n<\/tr>\n<\/tbody>\n<\/table>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Mysleli jste si, \u017ee schopnost souc\u00edtit s druh\u00fdmi je dar od boha \u010di po stalet\u00ed budovan\u00e1 civiliza\u010dn\u00ed slupka zvan\u00e1 mor\u00e1lka? Chyba. Podle nejnov\u011bj\u0161\u00edch zji\u0161t\u011bn\u00ed v\u011bdc\u016f […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":14569,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[11],"tags":[],"class_list":["post-14113","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-zdravi"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/14113","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=14113"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/14113\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/14569"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=14113"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=14113"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=14113"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}