{"id":19777,"date":"2015-02-05T12:51:00","date_gmt":"2015-02-05T11:51:00","guid":{"rendered":"http:\/\/www.invarena.cz\/?p=19777"},"modified":"2015-02-05T12:51:00","modified_gmt":"2015-02-05T11:51:00","slug":"touha-po-zivote-korunovana-zazrakem-dvanact-let-v-okovech-z-masa-doktori-ho-odepsali","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=19777","title":{"rendered":"Touha po \u017eivot\u011b korunovan\u00e1 z\u00e1zrakem: Dvan\u00e1ct let v okovech z masa. Dokto\u0159i ho odepsali"},"content":{"rendered":"

Nevzdal to on ani rodi\u010de. \u017divot je mnohem z\u00e1hadn\u011bj\u0161\u00ed dar, ne\u017e v\u011bda tu\u0161\u00ed komentuje \u00fachvatn\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh \u010dlov\u011bka, kter\u00fd str\u00e1vil dvan\u00e1ct let v naprost\u00e9m tichu a samot\u011b vlastn\u00edho t\u011bla \u2013 tak\u017ee z hlediska „p\u0159\u00e1tel eutan\u00e1zie“ byl jen „zelenina“.<\/strong><\/p>\n

Modern\u00ed doba (a p\u0159edev\u0161\u00edm to, \u010demu z nedostatku p\u0159esn\u011bj\u0161\u00edch v\u00fdraz\u016f st\u00e1le je\u0161t\u011b \u0159\u00edk\u00e1me „v\u011bda“) m\u00e1 sklon si myslet, \u017ee v\u00ed v\u0161echno a zn\u00e1 v\u0161echna z\u00e1kout\u00ed lidsk\u00e9ho t\u011bla i psychiky, respektive du\u0161e. Dokonce si osobujeme pr\u00e1vo rozhodovat o tom, kdy lidsk\u00fd \u017eivot za\u010d\u00edn\u00e1 a kon\u010d\u00ed.<\/p>\n

Dobr\u00fdm d\u016fkazem je potratov\u00fd „boom“ a skute\u010dn\u011b \u010f\u00e1belsk\u00e1 m\u00f3da eutan\u00e1zie, kter\u00e1 m\u00e1 p\u0159edstavovat bezbolestn\u00e9 „\u0159e\u0161en\u00ed“ v\u0161eho, co by nemocn\u00fdm, nebo jejich rodin\u00e1m, mohlo b\u00fdt „nepohodln\u00e9“. P\u0159edev\u0161\u00edm pak stav\u016f, kter\u00e9 klasick\u00e1 \u0161kolsk\u00e1 medic\u00edna neum\u00ed l\u00e9\u010dit. Nev\u00edme, co „s t\u00edm“? Poj\u010fme „to“ utratit! Hum\u00e1nn\u00ed trest smrti?<\/p>\n

„Pr\u016fkopn\u00edkem“ podobn\u00fdch modern\u00edch vymo\u017eenost\u00ed je \u2013 jak jinak \u2013 Belgie. Nejnov\u011bj\u0161\u00ed „v\u00fdst\u0159elek“ se odehr\u00e1l na za\u010d\u00e1tku ledna: v\u011bze\u0148, odsouzen\u00fd za sexu\u00e1ln\u011b motivovan\u00e9 zlo\u010diny, se rozhodl sp\u00e1chat sebevra\u017edu. Potud nic nov\u00e9ho: podobn\u00e9 \u00fat\u011bky jsou star\u00e9 jako sv\u011bt. Novum spo\u010d\u00edv\u00e1 v tom, \u017ee tentokr\u00e1t jde o sebevra\u017edu st\u00e1tem schv\u00e1lenou a \u00fa\u0159edn\u011b posv\u011bcenou.<\/p>\n

Vody spor\u016f o „dobrovoln\u00e9m“ ukon\u010den\u00ed \u017eivota t\u011b\u017ece nemocn\u00fdch pacient\u016f rozv\u00ed\u0159il nejen (belgick\u00fd!) z\u00e1kon o eutan\u00e1zii mal\u00fdch d\u011bt\u00ed, ale i „asistovan\u00e1 sebevra\u017eda“ Brittany Maynardov\u00e9, trp\u00edc\u00ed rakovinou mozku.<\/p>\n

Ka\u017ed\u00fd, komu p\u0159i\u0161el jej\u00ed p\u0159\u00edb\u011bh jako „nutn\u00e9 zlo“, by si m\u011bl p\u0159e\u010d\u00edst n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed \u0159\u00e1dky. Napsal je Martin Pistorius, oby\u010dejn\u00fd mlad\u00edk z Ji\u017en\u00ed Afriky: Je \u017eenat\u00fd, m\u00e1 diplom z po\u010d\u00edta\u010dov\u00e9 v\u011bdy, \u017eiv\u00ed se tvorbou webov\u00fdch str\u00e1nek. V\u011bc m\u00e1 ale jeden h\u00e1\u010dek: l\u00e9ka\u0159i jeho rodi\u010d\u016fm dvan\u00e1ct let tvrdili, \u017ee Martin je „zelenina“, kterou maj\u00ed doma jen na do\u017eit\u00ed. Co by se asi stalo, kdyby Martinovi rodi\u010de boj o z\u00e1chranu sv\u00e9ho syna, kter\u00fd byl t\u00e9m\u011b\u0159 celou dobu p\u0159i pln\u00e9m v\u011bdom\u00ed, vzdali? Nejsp\u00ed\u0161 tot\u00e9\u017e, co v p\u0159\u00edpad\u011b Brittany. Ta n\u00e1m ov\u0161em u\u017e bohu\u017eel nic napsat nem\u016f\u017ee.<\/p>\n

Martin Pistorius vyr\u016fstal v Ji\u017en\u00ed Africe na konci sedmdes\u00e1t\u00fdch a za\u010d\u00e1tkem osmdes\u00e1t\u00fdch let jako docela norm\u00e1ln\u00ed kluk. Jeho rodi\u010de, Joan a Rodney Pistorovi, \u0159\u00edkaj\u00ed, \u017ee si je\u0161t\u011b dob\u0159e vzpom\u00ednaj\u00ed, jak mal\u00fd Martin tvrdil, \u017ee a\u017e vyroste, bude „t\u00edm p\u00e1nem p\u0159es elektriku“, proto\u017ee miloval jak\u00e9koli elektronick\u00e9 p\u0159\u00edstroje, kter\u00e9 se mu dostaly do ru\u010di\u010dek.<\/p>\n

Martin dnes \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee je vd\u011b\u010dn\u00fd i za depres\u00edvn\u00ed stavy, kter\u00e9 za\u017e\u00edval. Pro\u0161el si peklem, kter\u00e9 ho vybavilo do \u017eivota znalost\u00ed vlastn\u00ed povahy a smyslem pro humor i fascinuj\u00edc\u00ed absurditou \u017eivotn\u00edch situac\u00ed, je\u017e mu nakonec pomohly st\u00e1t se \u010dlov\u011bkem, jak\u00fdm by nikdy ne\u010dekal, \u017ee bude.<\/p>\n

Jen\u017ee kdy\u017e bylo Martinovi dvan\u00e1ct let, v\u011bci se najednou zm\u011bnily. Jednoho dne p\u0159i\u0161el ze \u0161koly a rodi\u010d\u016fm \u0159ekl, \u017ee je mu \u0161patn\u011b. Nebyla to v\u0161ak jen oby\u010dejn\u00e1 ch\u0159ipka. Joan a Rodney bezmocn\u011b sledovali, jak se jejich syn pozvolna m\u011bn\u00ed zp\u00e1tky v nemluvn\u011b: cel\u00e9 dny a noci sp\u00ed, a co h\u016f\u0159e \u2013 odm\u00edt\u00e1 j\u00edst, a\u0165 mu daj\u00ed cokoli.<\/p>\n

Samoz\u0159ejm\u011b nic nezanedbali: Martin absolvoval vy\u0161et\u0159en\u00ed na v\u0161echno, na\u010d si vzpomenete. Nem\u011bl ani Parkinsonovu chorobu, ani tuberkul\u00f3zu, hladinu miner\u00e1l\u016f m\u011bl v norm\u011b. Ale jak b\u011b\u017eely m\u011bs\u00edce, mohli rodi\u010de jen bezmocn\u011b sledovat, jak se jejich d\u00edt\u011b postupn\u011b „vyp\u00edn\u00e1“: nejd\u0159\u00edv se p\u0159estal h\u00fdbat, pak p\u0159estal i vyhled\u00e1vat o\u010dn\u00ed kontakt, nakonec p\u0159estal mluvit.<\/p>\n

„Po\u0159\u00e1d se to zhor\u0161ovalo, hlavn\u011b ve druh\u00e9m roce nemoci. Spal kdykoli, kdy jsme ho n\u00e1sil\u00edm neprobudili, sto\u010den\u00fd do embryon\u00e1ln\u00ed polohy v posteli,“ \u0159\u00edk\u00e1 Matin\u016fv otec Rodney v jednom interview pro celon\u00e1rodn\u00ed rozhlas.<\/p>\n

Nakonec testy odhalily, co chlapce tr\u00e1p\u00ed: \u0161lo o takzvanou kryptokok\u00e1ln\u00ed meningitidu (tedy z\u00e1n\u011bt mozku kvasinkov\u00e9ho p\u016fvodu, vyskytuj\u00edc\u00ed se p\u0159edev\u0161\u00edm u pacient\u016f s v\u00fdrazn\u011b oslabenou imunitou, pozn. aut.). L\u00e9ka\u0159i se vyj\u00e1d\u0159ili, \u017ee to pro Martina i jeho rodi\u010de znamen\u00e1 konec v\u0161\u00ed nad\u011bje. Podle nich u\u017e v t\u00e9 chv\u00edli byl ve vegetativn\u00edm stavu, tedy „zelenina“ beze stopy inteligence. Dalo se d\u011blat jedin\u00e9: vz\u00edt d\u00edt\u011b dom\u016f a pe\u010dovat o jeho t\u011blesnou schr\u00e1nku s l\u00e1skou a\u017e do rychle se p\u0159ibli\u017euj\u00edc\u00ed smrti.<\/p>\n

Ale n\u011bco v Martinovi se odm\u00edtlo vzd\u00e1t a dr\u017eelo se mnohem d\u00e9le, ne\u017e jeho progn\u00f3za p\u0159edpokl\u00e1dala. „On tu prost\u011b byl, po\u0159\u00e1d tu byl,“ vzpom\u00edn\u00e1 jeho matka Joan.<\/p>\n

Roky b\u011b\u017eely a Rodney s Joan se starali o bezmocn\u00e9ho syna. Obl\u00e9kali ho, krmili, myli a ka\u017ed\u00fd den ho vozili do centra pro posti\u017een\u00e9, kde o n\u011bj bylo p\u0159es pracovn\u00ed dobu postar\u00e1no. „M\u011bla jsem l\u00e9ta bud\u00edk nastaven\u00fd v noci po dvouhodinov\u00fdch intervalech, abych mohla vst\u00e1t a ot\u00e1\u010det ho v posteli, aby nem\u011bl prole\u017eeniny,“ vypr\u00e1v\u00ed Joan.<\/p>\n

Trvalo to deset let a zni\u010duj\u00edc\u00ed p\u00e9\u010de si za\u010dala na rodi\u010d\u00edch vyb\u00edrat svou da\u0148. Joan \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee se dostala do takov\u00e9ho stavu vy\u010derp\u00e1n\u00ed, \u017ee se jednou neudr\u017eela a bezduch\u00e9 schr\u00e1nce sv\u00e9ho d\u00edt\u011bte trpce vy\u010detla: „Douf\u00e1m, \u017ee um\u0159e\u0161!“<\/p>\n

„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee je stra\u0161n\u00e9, \u017ee jsem to mohla vypustit z \u00fast,“ \u0159\u00edk\u00e1 dnes. „Ale prost\u011b jsem si pot\u0159ebovala ulevit… myslela jsem si toti\u017e, \u017ee u\u017e vlastn\u011b mrtv\u00fd je.“<\/p>\n

Kdy\u017e se Martinovi bl\u00ed\u017eila polovina dvac\u00edtky, n\u011bco se zvolna za\u010dalo m\u011bnit. Martin najednou dok\u00e1zal stisknout sv\u00fdm pe\u010dovatel\u016fm ruku, co\u017e vzhledem k jeho diagn\u00f3ze znamenalo obrovsk\u00fd skok. Pak u\u017e se vlastn\u00edmi silami udr\u017eel vzp\u0159\u00edmen\u011b i na voz\u00edku.<\/p>\n

L\u00e9ka\u0159i p\u0159esto tvrdili, \u017ee v lep\u0161\u00edm p\u0159\u00edpad\u011b m\u00e1 du\u0161evn\u00ed schopnosti t\u0159\u00edlet\u00e9ho d\u00edt\u011bte. Ale jedna ze sester, odhodlan\u00e1 \u017eena jm\u00e9nem Verna, tvrdila, \u017ee ve v\u011bci je n\u011bco v\u00edce. Nakonec p\u0159esv\u011bd\u010dila Joan a Rodneyho, aby chlapce p\u0159evezli na dal\u0161\u00ed testy do jin\u00e9ho za\u0159\u00edzen\u00ed. Tam na Martinovi provedli testy ment\u00e1ln\u00edch schopnost\u00ed, p\u0159i nich\u017e m\u011bl identifikovat r\u016fzn\u00e9 objekty pomoc\u00ed pohyb\u016f o\u010d\u00ed. K p\u0159ekvapen\u00ed v\u0161ech test zvl\u00e1dl \u2013 ne mo\u017en\u00e1 geni\u00e1ln\u011b, ale zvl\u00e1dl.<\/p>\n

„V tu chv\u00edli jsem pochopila, co m\u00e1m d\u011blat, a nechala jsem zam\u011bstn\u00e1n\u00ed,“ \u0159\u00edk\u00e1 jeho matka. Dal\u0161\u00ed rok str\u00e1vila t\u00edm, \u017ee Martina u\u010dila, jako pou\u017e\u00edvat speci\u00e1ln\u00ed joystick na po\u010d\u00edta\u010d. Ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no \u010dty\u0159i hodiny, a\u017e to kone\u010dn\u011b s\u00e1m dok\u00e1zal. A pak se v\u0161echno zm\u011bnilo. Pomoc\u00ed joysticku toti\u017e mohl vyb\u00edrat slova a komunikovat.<\/p>\n

„Je mi zima. M\u00e1m hlad. Chci toust.“ To byly prvn\u00ed kous\u00ed\u010dky zpr\u00e1v o sv\u011bt\u011b uvnit\u0159 jeho t\u011bla. Brzy se mu ale za\u010daly vracet i dal\u0161\u00ed schopnosti.<\/p>\n

„Za\u010dal pohybovat o\u010dima, pak hlavou, rukama \u2013 m\u00e1val jimi, t\u0159eba kdy\u017e cht\u011bl k\u00e1vu, d\u011blal pohyby, jako by ji m\u00edchal, a tak,“ \u0159\u00edk\u00e1 jeho matka. Zn\u00ed to jako z\u00e1zrak? Ano. V t\u00e9 chv\u00edli v\u0161ak je\u0161t\u011b rodi\u010de nem\u011bli ani tu\u0161en\u00ed o tom, jak velk\u00fd z\u00e1zrak se pr\u00e1v\u011b stal jejich synovi. Propustili ho toti\u017e z v\u011bzen\u00ed.<\/p>\n

Po osm z dvan\u00e1cti let, kter\u00e9 str\u00e1vil Martin se svou diagn\u00f3zou, byl zkr\u00e1tka neviditeln\u00fd. Zven\u010d\u00ed to vypadalo, \u017ee jeho t\u011blo je jen pr\u00e1zdn\u00e1, d\u00fdchaj\u00edc\u00ed schr\u00e1nka. Jen\u017ee uvnit\u0159 si byl v\u011bdom v\u0161ech a v\u0161eho kolem.<\/p>\n

„Byl jsem tam. Ne \u00fapln\u011b od za\u010d\u00e1tku, ale zhruba tak po dvou letech, kter\u00e9 jsem str\u00e1vil ve vegetativn\u00edm stavu, jsem se za\u010dal probouzet,“ vysv\u011btluje. „Mysl\u00edm, \u017ee nejl\u00e9pe by se to dalo popsat jako zaost\u0159ov\u00e1n\u00ed kamery. Nejd\u0159\u00edv v\u016fbec nev\u00edte, na co se to vlastn\u011b d\u00edv\u00e1te, ale pozvolna se v\u011bci kolem zaost\u0159\u00ed, vyno\u0159\u00ed se z mlhy a vy je vid\u00edte k\u0159i\u0161\u0165\u00e1lov\u011b jasn\u011b.“<\/p>\n

N\u011bkde b\u011bhem toho zaost\u0159ov\u00e1n\u00ed si Martin uv\u011bdomil, \u017ee nen\u00ed schopen se h\u00fdbat: „Z\u00edral jsem na svou pa\u017ei a sna\u017eil se j\u00ed pohnout. Cel\u00e1 moje bytost se soust\u0159edila do toho jedin\u00e9ho p\u0159\u00edkazu. Nic.“<\/p>\n

Vzpom\u00edn\u00e1 na chv\u00edle, kdy mu otec pom\u00e1hal se svl\u00e9k\u00e1n\u00edm, a jak moc cht\u011bl v t\u00e9 chv\u00edli vysv\u011btlit, \u017ee v\u00ed, co se d\u011bje, ale t\u011blo ho neposlouchalo. „V\u0161ichni byli tak zvykl\u00ed na to, \u017ee „nejsem doma“, \u017ee si ani nev\u0161imli, \u017ee jsem se vr\u00e1til. Najednou m\u011b zas\u00e1hlo drtiv\u00e9 v\u011bdom\u00ed, \u017ee takhle str\u00e1v\u00edm zbytek sv\u00e9ho \u017eivota: \u00fapln\u011b s\u00e1m.“<\/p>\n

Martin tr\u00e1vil hodiny a hodiny v depres\u00edvn\u00ed, pora\u017eeneck\u00e9 n\u00e1lad\u011b: „Nikdy se z tohohle v\u011bzen\u00ed nedostane\u0161. Jsi zoufalec, bezmocn\u00fd, \u00fapln\u011b s\u00e1m a s\u00e1m,“ \u0159\u00edkal si nes\u010detn\u011bkr\u00e1t. P\u0159ipadalo mu \u0161\u00edlen\u00e9, \u017ee tak bude muset pro\u017e\u00edt cel\u00fd zbytek sv\u00e9 pozemsk\u00e9 existence.<\/p>\n

Nakonec p\u0159estal v jak\u00e9koli zlep\u0161en\u00ed doufat i on. Ale i tak zbyly v jeho \u017eivot\u011b z\u00e1blesky inspirace.<\/p>\n

„V\u017edycky je b\u00e1je\u010dn\u00e9, kdy\u017e m\u016f\u017eete tr\u00e1vit den s t\u011bmi, kter\u00e9 milujete,“ nab\u00e1d\u00e1 dobromysln\u00fd tyranosaurus Barney, hrdina kreslen\u00e9 show pro d\u011bti. Martin, tou dobou dosp\u011bl\u00fd mu\u017e, se musel na Barneyho d\u00edvat \u0159adu let den po dni, a\u0165 cht\u011bl nebo ne, ani\u017e mohl odvr\u00e1tit pohled. Mu\u010den\u00ed hodn\u00e9 CIA. P\u0159izn\u00e1v\u00e1, \u017ee dnes ten po\u0159ad opravdu srde\u010dn\u011b nen\u00e1vid\u00ed. Postupn\u011b ale p\u0159i\u0161el na zp\u016fsob, jak z pr\u016fb\u011bhu po\u0159adu a pohybu slunce na obloze za oknem vy\u010d\u00edst, kolik je hodin.<\/p>\n

To byl prvn\u00ed \u017edib\u00ed\u010dek kontroly, kterou nabyl nad vlastn\u00edm \u017eivotem. U\u017e to, \u017ee v\u011bd\u011bl, kdy je, mu dalo pocit, \u017ee dal\u0161\u00ed den mo\u017en\u00e1 p\u0159e\u017eije. Pochopil, \u017ee mu pomohou vlastn\u00ed my\u0161lenky. „Mluvil jsem v duchu s\u00e1m se sebou i s dal\u0161\u00edmi lidmi,“ vypr\u00e1v\u00ed. To, \u017ee za\u010dal znovu cvi\u010dit uva\u017eov\u00e1n\u00ed, mu zcela prom\u011bnilo sv\u011bt a jeho \u017eivot postupn\u011b za\u010d\u00ednal dost\u00e1vat d\u00e1vno ztracen\u00fd smysl a \u0159\u00e1d.<\/p>\n

To ale p\u0159ineslo i bolestiv\u00e9 momenty. Jako kdy\u017e usly\u0161el vlastn\u00ed maminku, jak plna zoufalstv\u00ed a vy\u010derp\u00e1n\u00ed mu vmetla do tv\u00e1\u0159e: „Douf\u00e1m, \u017ee um\u0159e\u0161!“<\/p>\n

To Martina zas\u00e1hlo. Postupn\u011b se v\u0161ak, jak \u0159\u00edk\u00e1, nau\u010dil matku ch\u00e1pat. Pochopil jej\u00ed zoufalstv\u00ed. „Vid\u011bla jen krutou parodii na vlastn\u00ed d\u00edt\u011b, kter\u00e9 kdysi tolik milovala,“ vypr\u00e1v\u00ed s pochopen\u00edm. Jak s\u00e1m \u0159\u00edk\u00e1, divil se, \u017ee mu cel\u00fd ten incident a pochopen\u00ed, kter\u00e9 z n\u011bj vze\u0161lo, umo\u017enily matku milovat mnohem v\u00edce.<\/p>\n

Nedlouho po tomto p\u0159elomov\u00e9m momentu p\u0159i\u0161la zdravotn\u00ed sestra Verna, kter\u00e1 spat\u0159ila Martinovu du\u0161i, uv\u011bzn\u011bnou uvnit\u0159 nehybn\u00e9ho t\u011bla, a trvala na tom, \u017ee mlad\u00edk pot\u0159ebuje pomoc. A t\u00edm Martin\u016fv \u017eivot ve „vnit\u0159n\u00edm v\u011bzen\u00ed“ postupn\u011b skon\u010dil.<\/p>\n

Martin dnes pro\u017e\u00edv\u00e1 \u0161\u0165astn\u00fd \u017eivot se svoj\u00ed \u017eenou. Lep\u0161\u00ed, ne\u017e by si kdy pomyslel.<\/p>\n

I jeho \u017eivotn\u00ed okolnosti se vylep\u0161ily: postupn\u00e9 uzdravov\u00e1n\u00ed mu dovolilo naj\u00edt si administrativn\u00ed pr\u00e1ci, p\u0159i n\u00ed\u017e vypl\u0148oval v bl\u00edzk\u00e9 kancel\u00e1\u0159i dokumenty, potom pr\u00e1ci v po\u010d\u00edta\u010dov\u00e9m servisu. Nakonec si zalo\u017eil vlastn\u00ed firmu, v\u00fdrobu webov\u00fdch str\u00e1nek, a vystudoval po\u010d\u00edta\u010dovou v\u011bdu. A p\u0159es svou sestru potkal kr\u00e1snou Joannu, s n\u00ed\u017e je dnes \u017eenat\u00fd.<\/p>\n

„Obr\u00e1tila jsem se a za mnou st\u00e1l takov\u00fd kluk s obrovsk\u00fdm, z\u00e1\u0159iv\u00fdm \u00fasm\u011bvem,“ popisuje jeho \u017eena sezn\u00e1men\u00ed. „M\u00e1 tak n\u00e1dhern\u00e9, v\u0159el\u00e9 srdce! J\u00e1 v\u00edm, je na voz\u00edku a nemluv\u00ed. Ale j\u00e1 ho miluju. Je \u00fa\u017easn\u00fd. Zamilovala jsem se, ne\u017e byste \u0159ekli \u0161vec.“<\/p>\n

Abychom Martinovy \u00fasp\u011bchy v\u016fbec mohli popsat, bylo samoz\u0159ejm\u011b nutn\u00e9 celou jeho heroickou cestu trochu zjednodu\u0161it. Nesm\u00edme v\u0161ak zapomenout na nep\u0159edstaviteln\u00e9 mno\u017estv\u00ed tvrd\u00e9 pr\u00e1ce, kterou dosa\u017een\u00ed podobn\u00fdch met st\u00e1lo jak Martina, tak jeho milovan\u00e9. V\u00edce je mo\u017en\u00e9 naj\u00edt v knize Neviditeln\u00fd kluk (Ghost Boy), kterou Martin o sv\u00e9 pozoruhodn\u00e9 cest\u011b zp\u011bt k \u017eivotu sepsal. V ka\u017ed\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b dos\u00e1hl neuv\u011b\u0159iteln\u00e9ho: je \u017eij\u00edc\u00ed p\u0159ipom\u00ednkou moci l\u00e1sky a touhy lidsk\u00e9 du\u0161e po \u017eivot\u011b.<\/p>\n

Erika H\u00e1jkov\u00e1
\nParlamentn\u00ed listy<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Nevzdal to on ani rodi\u010de. \u017divot je mnohem z\u00e1hadn\u011bj\u0161\u00ed dar, ne\u017e v\u011bda tu\u0161\u00ed komentuje \u00fachvatn\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh \u010dlov\u011bka, kter\u00fd str\u00e1vil dvan\u00e1ct let v naprost\u00e9m tichu a […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":14245,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[9],"tags":[],"class_list":["post-19777","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-zpravy"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/19777","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=19777"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/19777\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/14245"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=19777"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=19777"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=19777"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}