Toto je druh\u00fd d\u00edl p\u0159\u00edb\u011bhu Stanislava Vajdy. Srdcerv\u00e1\u010de, kter\u00fd onemocn\u011bl rakovinou lymfatick\u00fdch uzlin. Text, kter\u00fd vy\u0161el v listopadov\u00e9m Report\u00e9ru, byl vlastn\u011b jeho nekrolog. Standa, dev\u011btadvacetilet\u00fd otec t\u0159\u00ed mal\u00fdch d\u011bt\u00ed, v\u011bd\u011bl, \u017ee zem\u0159e. Jen\u017ee existuj\u00ed i dobr\u00e9 zpr\u00e1vy.
\nP\u0159ekvapiv\u00fd zvrat nemoci<\/p>\n
Vystoup\u00e1me na kopec a p\u0159ed n\u00e1mi se v mraziv\u00e9m slunci otev\u0159e pohled na Klatovy. V\u0161ude je mlha, inverze, ale tady, v Doln\u00ed Lhot\u011b pod vrcholky \u0160umavy, je nebe azurov\u00e9. „Na Silvestra se sem p\u016fjdeme d\u00edvat na osv\u011btlen\u00e9 m\u011bsto a petardy,“ pl\u00e1nuje Standa.
\nTe\u010f je 23. prosince, z\u00edtra bude \u0160t\u011bdr\u00fd den. \u00dapln\u011b oby\u010dejn\u00fd \u0160t\u011bdr\u00fd den, jak si ho p\u0159edstavoval. „Ozdob\u00edme stromek, kter\u00fd m\u00e1m zamrzl\u00fd v gar\u00e1\u017ei v k\u00fdblu.“ Pak je v pl\u00e1nu proch\u00e1zka, poh\u00e1dky, kapr a bramborov\u00fd sal\u00e1t, d\u00e1rky, \u00faklid rozcupovan\u00e9ho pap\u00edru a zase poh\u00e1dky. A hlavn\u011b \u2013 klid.
\nB\u00e1l se, \u017ee V\u00e1noce u\u017e jen prole\u017e\u00ed. Dokto\u0159i ho na to p\u0159ipravovali od \u010dervna. Tehdy ukon\u010dili l\u00e9\u010dbu, dal\u0161\u00ed ozna\u010dili za beznad\u011bjnou a vym\u011b\u0159ili mu \u0161est m\u011bs\u00edc\u016f \u017eivota. A tak v\u00e1no\u010dn\u00ed d\u00e1rky pro d\u011bti rad\u011bji nakoupil u\u017e v l\u00e9t\u011b. Pro Ondru figurky Star Wars, pro Kub\u00edka \u0160mouly, pro nejstar\u0161\u00ed, desetiletou Lucku tablet. „Sl\u00edbil jsem, \u017ee ud\u011bl\u00e1m hezk\u00fd V\u00e1noce,“ \u0159ekl mi v z\u00e1\u0159\u00ed. „Zvl\u00e1dnu to. Mus\u00edm.“
\nKoncem listopadu po\u017e\u00e1dal l\u00e9ka\u0159ku o kontroln\u00ed vy\u0161et\u0159en\u00ed. „Cht\u011bl jsem v\u011bd\u011bt, kolik m\u00e1m je\u0161t\u011b \u010dasu. \u0160patn\u011b se mi d\u00fdchalo, musel jsem st\u00e1le zvy\u0161ovat d\u00e1vky morfinu. P\u00edchal jsem si ho r\u00e1no, odpoledne a ve\u010der, ale ve\u010der t\u0159eba je\u0161t\u011b t\u0159ikr\u00e1t, abych zvl\u00e1dl noc. Jednu krabi\u010dku jsem spot\u0159eboval za t\u0159i dny.“ Jinak ale c\u00edtil n\u011bco neobvykl\u00e9ho. Jako by t\u011blo regenerovalo. Rostly a tmavly mu vlasy, kter\u00e9 m\u011bl po l\u00e9\u010db\u011b \u00fapln\u011b b\u00edl\u00e9. „A\u017e na to d\u00fdch\u00e1n\u00ed a rostouc\u00ed spot\u0159ebu morfinu jsem nem\u011bl pocit, \u017ee se m\u016fj stav zhor\u0161uje, naopak.“
\nTelefon od l\u00e9ka\u0159ky zazvonil o dva dny pozd\u011bji. „Zpo\u010d\u00e1tku bylo ticho, jako by se mi to zdr\u00e1hala \u0159\u00edct. A pak\u2026, pak mi ozn\u00e1mila, \u017ee na plic\u00edch nic nen\u00ed. \u017de si to neum\u00ed vysv\u011btlit, ale prost\u011b \u017ee tam nic nen\u00ed.“
\nStanislav Vajda byl \u010dist\u00fd.<\/p>\n
Druh\u00e1 \u0161ance<\/p>\n
B\u00fdval\u00fd voj\u00e1k Vajda onemocn\u011bl p\u0159ed dv\u011bma lety. Za\u010dalo to boulemi na krku, n\u00e1dor prorostl a\u017e do mozku. Byl jedn\u00edm z prvn\u00edch pacient\u016f, kter\u00fd podstoupil protonovou l\u00e9\u010dbu. Jen\u017ee nemoc se p\u0159est\u011bhovala do podpa\u017e\u00ed a odtud na pl\u00edce. Dal\u0161\u00ed v\u00e1rky oza\u0159ov\u00e1n\u00ed a chemoterapie by u\u017e nevydr\u017eel. „U\u017e\u00edvejte si rodiny, jak to jde,“ sd\u011blila mu l\u00e9ka\u0159ka. „A bu\u010fte p\u0159ipraven\u00fd.“
\nStanda p\u0159ipraven\u00fd byl. A\u017e p\u0159ekvapiv\u011b srovnan\u00fd. Mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b v\u011bdom\u00ed bl\u00edzk\u00e9 smrti mu zachr\u00e1nilo \u017eivot. V\u011bt\u0161inou se prosad\u00ed v\u016fle \u017e\u00edt ne\u017e sm\u00ed\u0159en\u00ed se smrt\u00ed. Ale on d\u00edky n\u011bmu zahodil stres. A t\u00e9 v\u016fle \u017e\u00edt bylo asi taky dost. Vz\u00e1cn\u00e1 kombinace, nam\u00edchan\u00e1 jako ide\u00e1ln\u00ed l\u00e9k.
\nNejv\u00edc ho ale podr\u017eela \u017eena Veronika a kamar\u00e1di z arm\u00e1dy. Skromn\u00fd domek v mal\u00e9 vesnici, zpoza jeho\u017e plotu na m\u011b vysko\u010d\u00ed fena B\u00e1ra, m\u00e1 novou st\u0159echu. „P\u0159ijeli a v\u0161echno ud\u011blali. K ni\u010demu m\u011b nepustili. Ka\u017ed\u00fdmu bych p\u0159\u00e1l takov\u00fd kamar\u00e1dy,“ l\u00ed\u010d\u00ed Standa. „Kdy\u017e jsem jim pak \u0159ekl, \u017ee jsem \u010dist\u00fd, podez\u0159\u00edvali m\u011b, \u017ee jen chci, aby u\u017e m\u011bli klid.“
\nI jeho \u017eena Veronika myslela, \u017ee si d\u011bl\u00e1 legraci. „Nemohla jsem tomu uv\u011b\u0159it. Byl to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed d\u00e1rek k V\u00e1noc\u016fm.“
\nNa ten den si Veronika pamatuje dob\u0159e. Byl \u010dtvrtek 24. listopadu, do V\u00e1noc zb\u00fdval p\u0159esn\u011b m\u011bs\u00edc. „Oslavili jsme to t\u00edm, \u017ee jsme si pustili film, u\u017e ani nev\u00edm jakej. A usnuli jsme u n\u011bho.“ Prost\u011b norm\u00e1ln\u00ed hezk\u00fd ve\u010der.
\nDva t\u00fddny pot\u00e9 p\u0159estal br\u00e1t Standa morfin. „Prvn\u00ed t\u00fdden byl peklo. Za\u017eil jsem, jak se c\u00edt\u00ed fe\u0165\u00e1k, a m\u011bl pro n\u011bj pochopen\u00ed. Kdy\u017e mi \u017eena morfin schovala a odjela na n\u00e1kup, b\u011bhal jsem jak krysa po bar\u00e1ku a hledal. Klepal jsem se, po z\u00e1dech mi b\u011bhal mr\u00e1z, bylo mi na zvracen\u00ed.“ Ale nic nena\u0161el, Veronika m\u011bla morfin v\u017edy s sebou. Kdy\u017e se vr\u00e1tila, prosil ji na kolenou, a\u0165 mu ho d\u00e1. Ale mil\u00e1, usm\u011bvav\u00e1, zato v\u0161ak tvrd\u00e1 a d\u016fsledn\u00e1 Veronika nedala a postupn\u011b mu sni\u017eovala d\u00e1vky.
\n„Pros\u00edm t\u011b, p\u00edchni. P\u0159ece m\u011b nenech\u00e1\u0161 takhle trp\u011bt.“
\n„Nep\u00edchnu. P\u00edchnu ti to tak, jak to m\u00e1me napl\u00e1novan\u00e9, mus\u00ed\u0161 vydr\u017eet.“
\nVydr\u017eel. Stanislav Vajda je rv\u00e1\u010d. Jeden ze Srdcerv\u00e1\u010d\u016f, projektu, v n\u011bm\u017e nemocn\u00ed \u010di jinak handicapovan\u00ed lid\u00e9 ukazuj\u00ed ostatn\u00edm, \u017ee i s nemoc\u00ed se d\u00e1 \u017e\u00edt a bojovat. Kdy\u017e do n\u011bj Standa vstupoval, cht\u011bl si ud\u011blat sanit\u00e1\u0159sk\u00fd kurz, ale rychl\u00fd pr\u016fb\u011bh nemoci v\u0161e zhatil. Te\u010f v lednu se chce d\u00e1t do kupy a pak se znovu vrhnout do pr\u00e1ce. „Vr\u00e1tit se do arm\u00e1dy, zp\u00e1tky ke kluk\u016fm, to je m\u016fj sen. Ale nev\u00edm, nakolik je to re\u00e1ln\u00e9 a zda dokto\u0159i nebudou vy\u017eadovat, abych po\u010dkal p\u011bt let, proto\u017ee do t\u00e9 doby nelze \u0159\u00edci, \u017ee jsem se definitivn\u011b uzdravil. Ur\u010dit\u011b ale chci ten sanit\u00e1\u0159sk\u00fd kurz. Pomoct lidem. Dostal jsem druhou \u0161anci, tak s n\u00ed mus\u00edm n\u011bjak nalo\u017eit.“<\/p>\n
I l\u00e9ka\u0159i znaj\u00ed slovo z\u00e1zrak<\/p>\n
Jak se m\u016f\u017ee st\u00e1t, aby \u010dlov\u011bk, kter\u00e9mu l\u00e9ka\u0159i d\u00e1vali p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f \u017eivota, p\u0159e\u017eil, ba dokonce se mo\u017en\u00e1 uzdravil? Variant, co p\u0159esn\u011b se stalo, je n\u011bkolik.
\nZaprv\u00e9 m\u016f\u017ee j\u00edt o pozdn\u00ed efekt l\u00e9\u010dby, by\u0165 skon\u010dila p\u0159ed p\u016flrokem. S\u00e1m Stanislav to zpochyb\u0148uje: „M\u011bl jsem pocit, \u017ee m\u011b ty pr\u00e1\u0161ky sp\u00ed\u0161 zab\u00edjej\u00ed. V nemocnici lid\u00e9 kolem mne um\u00edrali. Kdy\u017e n\u011bkomu l\u00e9ka\u0159i \u0159ekli, \u017ee m\u00e1 p\u0159ed sebou dva t\u00fddny, tak za dva t\u00fddny nebyl. Vid\u011bl jsem kluka, kter\u00fd vyka\u0161lal pl\u00edce. S dal\u0161\u00edm mu\u017eem jsem byl domluven\u00fd, \u017ee mu p\u0159ivezu vojensk\u00fd v\u011bci pro kluka, a kdy\u017e jsem tam volal, \u0159ekli mi, \u017ee u\u017e nen\u00ed.“ Zkusil i alternativn\u00ed l\u00e9\u010dbu. „Kamar\u00e1di mi poslali dv\u011b l\u00e1hve s n\u011bjakou houbou, vyu\u017e\u00edval jsem ale jen jednu.“ Ale odlo\u017een\u00fd efekt protin\u00e1dorov\u00e9 l\u00e9\u010dby skute\u010dn\u011b je mo\u017en\u00fd \u2013 a zda tomu napomohly n\u011bjak\u00e9 houbi\u010dky, kdov\u00ed?
\nDruhou mo\u017enost\u00ed je, \u017ee nastalo cosi, \u010demu se odborn\u011b \u0159\u00edk\u00e1 spont\u00e1nn\u00ed regrese. „Vz\u00e1cn\u011b se stane, \u017ee n\u00e1dor, kter\u00fd p\u0159estaneme l\u00e9\u010dit, se spont\u00e1nn\u011b s\u00e1m vyhoj\u00ed,“ \u0159\u00edk\u00e1 nestor \u010desk\u00e9 onkologie profesor Josef Kouteck\u00fd. A \u0159\u00edkejme tomu klidn\u011b z\u00e1zrak. S\u00e1m jich b\u011bhem sv\u00e9 mnohalet\u00e9 l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 kari\u00e9ry n\u011bkolik za\u017eil.
\n„M\u011bli jsme kdysi hol\u010di\u010dku se zhoubn\u00fdm n\u00e1dorem v mal\u00e9 p\u00e1nvi. Operovali jsme ji, oza\u0159ovali, pod\u00e1vali chemoterapii. Tehdy se u\u017e\u00edvala a je\u0161t\u011b dnes u\u017e\u00edvaj\u00ed cytostatika, kter\u00e1 mohou zap\u0159\u00ed\u010dinit t\u011b\u017ek\u00fd z\u00e1n\u011bt sliznice mo\u010dov\u00e9ho m\u011bch\u00fd\u0159e, tak\u017ee pacient mo\u010d\u00ed krev. U t\u00e9 hol\u010di\u010dky to trvalo u\u017e \u0159adu dn\u00ed, hrozilo, \u017ee vykrv\u00e1c\u00ed. Rozhodli jsme se pro odstran\u011bn\u00ed m\u011bch\u00fd\u0159e, co\u017e by pozd\u011bji vedlo pravd\u011bpodobn\u011b t\u00e9\u017e k jej\u00ed smrti, ale jin\u00e1 varianta nebyla. Vypsali jsme tedy d\u011bv\u010d\u00e1tko k operaci. V 8.15 jsme m\u011bli za\u010d\u00edt. V \u0161est r\u00e1no jsem byl na klinice, abych si hol\u010di\u010dku je\u0161t\u011b prohl\u00e9dl. A sestra, kter\u00e1 m\u011bla no\u010dn\u00ed slu\u017ebu, mi hl\u00e1s\u00ed: Pane prim\u00e1\u0159i, nev\u00edm, jak je to mo\u017en\u00e9, ale hol\u010di\u010dka od v\u010dera \u010dur\u00e1 \u010distou mo\u010d. Skute\u010dn\u011b, d\u011bv\u010d\u00e1tko od t\u00e9 doby nem\u011blo stopu krve v mo\u010di, ani\u017e bychom cokoli ud\u011blali. Kdyby to p\u0159estalo krv\u00e1cet o den pozd\u011bji nebo kdyby byla vypsan\u00e1 na operaci o den d\u0159\u00edve, byla by bez mo\u010dov\u00e9ho m\u011bch\u00fd\u0159e a dnes u\u017e d\u00e1vno mrtv\u00e1. Nev\u00edm pro\u010d, nev\u00edm, jak se to stalo. \u0158ekn\u011bte tomu jinak ne\u017e z\u00e1zrak. Opravdu mnohokr\u00e1t v m\u00e9 kari\u00e9\u0159e nastaly situace, kdy jsem si byl n\u011b\u010d\u00edm sk\u00e1lopevn\u011b jist, a najednou to bylo \u00fapln\u011b jinak. A j\u00e1 jsem \u017easnul a nep\u0159estal \u017easnout. Medic\u00edna je pln\u00e1 z\u00e1zrak\u016f, stejn\u011b jako cel\u00fd \u017eivot.“
\nJe tu samoz\u0159ejm\u011b je\u0161t\u011b t\u0159et\u00ed varianta. Ta nejm\u00e9n\u011b radostn\u00e1. Toti\u017e \u017ee n\u00e1dorov\u00e9 bu\u0148ky kdesi v t\u011ble sp\u00ed a \u010dasem se znovu objev\u00ed. To u\u017e je jejich vlastnost, j\u00ed\u017e se \u0159\u00edk\u00e1 kask\u00e1dov\u00fd efekt \u2013 jako pot\u016f\u010dek p\u0159eskakuj\u00ed v t\u011ble z m\u00edsta na m\u00edsto. Tam, kam zam\u00ed\u0159ila l\u00e9\u010dba, zmizely nebo u\u017e d\u00e1vno nejsou; rozutekly se a schovaly jinam.
\nStanislav Vajda coby b\u00fdval\u00fd voj\u00e1k dob\u0159e v\u00ed, \u017ee dobojov\u00e1no nem\u00e1. A proto\u017ee v noci \u0161patn\u011b sp\u00ed, \u010dasto p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed, co by ud\u011blal, kdyby se nemoc vr\u00e1tila. „Na jednu stranu si \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee na dal\u0161\u00ed l\u00e9\u010dbu u\u017e bych ne\u0161el. Na druhou si \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee mus\u00edm b\u00fdt zodpov\u011bdn\u00fd. Ale hlavn\u011b v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee u\u017e se to nestane. \u017de u\u017e to bude v\u0161echno dobr\u00fd.“
\nPsychika a v\u00edra, \u017ee v\u0161e bude, jak m\u00e1 b\u00fdt, a\u0165 u\u017e s n\u00edm \u010di bez n\u011bho, ostatn\u011b hr\u00e1ly v jeho p\u0159\u00edb\u011bhu kl\u00ed\u010dovou roli. O tom je p\u0159esv\u011bd\u010den.<\/p>\n
Cosi se stalo<\/p>\n
Standa byl p\u016fvodn\u011b v\u011b\u0159\u00edc\u00ed \u010dlov\u011bk, ale nemoc mu v\u00edru vzala. A te\u010f\u2026, te\u010f u\u017e zase v\u011b\u0159\u00ed. Zlom ov\u0161em nenastal ve chv\u00edli, kdy se uzdravil. P\u0159i\u0161el p\u0159edt\u00edm.
\n„Stala se takov\u00e1 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed v\u011bc.“ Standa se zdr\u00e1h\u00e1 mluvit, boj\u00ed se, aby nebyl za bl\u00e1zna. Pak se osm\u011bl\u00ed a za\u010dne vypr\u00e1v\u011bt. „B\u011bhem jedn\u00e9 noci jsem opustil svoje t\u011blo. Ten ve\u010der mi bylo hodn\u011b \u0161patn\u011b. Le\u017eel jsem na z\u00e1dech, ruce zk\u0159\u00ed\u017een\u00e9 na prsou jako v rakvi, motala se mi hlava. Od sest\u0159i\u010dky z plze\u0148sk\u00e9 nemocnice jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee „TO“ m\u016f\u017ee p\u0159ij\u00edt kdykoli, \u017ee u\u017e se neprobud\u00edm. Byly asi dv\u011b hodiny r\u00e1no a j\u00e1\u2026 nev\u00edm, jak to popsat, ale najednou jsem nebyl ve sv\u00e9m t\u011ble. Jako bych z n\u011bj vypadl, vzn\u00e1\u0161el jsem se a pod sebou vid\u011bl sebe vedle sv\u00e9 \u017eeny, ale jen tu t\u011blesnou schr\u00e1nku. A jedin\u00e9, co jsem poci\u0165oval, byl stra\u0161n\u00fd strach. V \u017eivot\u011b jsem takov\u00fd nem\u011bl. B\u00e1l jsem se, \u017ee se do toho t\u011bla nevr\u00e1t\u00edm. A pak m\u011b chytila n\u011bjak\u00e1 stra\u0161n\u011b p\u0159\u00edjemn\u00e1 tepl\u00e1 ruka. A str\u010dila m\u011b zp\u00e1tky. V tu chv\u00edli jsem se probudil. B\u00e1l jsem se usnout, aby se to nestalo znovu. Jen\u017ee druh\u00fd den se to stalo zase. Trvalo to d\u00e9le a vid\u011bla m\u011b u toho \u017eena.“
\n„\u0160patn\u011b d\u00fdchal, skoro chr\u010del,“ zapoj\u00ed se Veronika. „Cht\u011bla jsem na n\u011bj s\u00e1hnout, ale n\u011bco mi \u0159\u00edkalo, a\u0165 to ned\u011bl\u00e1m, a tak jsem si jen po\u0159\u00e1d opakovala, a\u0165 u\u017e se probud\u00ed.“
\n„Po tomto z\u00e1\u017eitku jsem se za\u010dal modlit,“ pokra\u010duje Standa, „aby se u\u017e nikdy nic takov\u00e9ho nestalo. A ono se to u\u017e nikdy nestalo. Zp\u011btn\u011b m\u00e1m pocit, \u017ee v t\u011bch momentech, kdy jsem opou\u0161t\u011bl sv\u00e9 t\u011blo, m\u011b opustila i nemoc. A stoprocentn\u011b v\u00edm, \u017ee to nebyl jen sen. To v\u00edm jist\u011b.“
\nNe, Stanislav Vajda nen\u00ed bl\u00e1zen. S obdobn\u00fdmi pro\u017eitky se mnoz\u00ed lid\u00e9 na prahu \u017eivota a smrti sv\u011b\u0159uj\u00ed \u2013 a i pro n\u011b m\u00e1 profesor Kouteck\u00fd vysv\u011btlen\u00ed. Dokonce hned dv\u011b.
\n„Jsem s\u00e1m v\u011b\u0159\u00edc\u00ed \u010dlov\u011bk, tak\u017ee bych \u0159ekl: mo\u017en\u00e1 dostal tam odn\u011bkud n\u011bjak\u00e9 znamen\u00ed. Jist\u011b by se mi \u0159ada doktor\u016f vysm\u00e1la, ale to by mi nevadilo. Je i vysv\u011btlen\u00ed prozai\u010dt\u011bj\u0161\u00ed: byl na tom zle, \u0161patn\u011b se mu d\u00fdchalo, to v\u0161echno ovlivn\u00ed psychiku. Vid\u011bl, \u017ee unik\u00e1 ze \u017eivota, a pak p\u0159ijde n\u011bco, co ho do \u017eivota zp\u00e1tky vrac\u00ed. Ona ruka, kterou si ur\u010dit\u011b stra\u0161n\u011b p\u0159\u00e1l. A stalo se mu to dokonce dvakr\u00e1t. V\u00edte, jak mu to tu psychiku zlep\u0161ilo? A psychika velice ovliv\u0148uje imunitn\u00ed procesy v t\u011ble. Sou\u010dasn\u00e1 medic\u00edna na ni bohu\u017eel \u010dasto zapom\u00edn\u00e1.“
\nJosef Kouteck\u00fd usuzuje, \u017ee Stanislav Vajda je mimo\u0159\u00e1dn\u011b siln\u00fd \u010dlov\u011bk. A nepochybn\u011b je j\u00edm i jeho \u017eena, kter\u00e1 dok\u00e1zala o man\u017eelov\u011b nemoci a bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se smrti nemluvit a vytvo\u0159it doma t\u00e9m\u011b\u0159 idylick\u00e9 prost\u0159ed\u00ed. „Samoz\u0159ejm\u011b jsem na to nedok\u00e1zala nemyslet,“ p\u0159ipust\u00ed. „V\u0161echno se to uvnit\u0159 m\u011b pralo. Nap\u0159\u00edklad kdy\u017e jsem musela ob\u00edhat \u00fa\u0159ady a pt\u00e1t se na sirot\u010d\u00ed d\u016fchod. Pro\u010d, kdy\u017e je je\u0161t\u011b tady? Ale \u0159\u00edkali, a\u0165 jsem p\u0159ipraven\u00e1, \u017ee pak toho bude hrozn\u011b moc. Standa to tak cht\u011bl, aby v\u011bd\u011bl, \u017ee je v\u0161e zabezpe\u010den\u00e9. D\u011blala jsem to kv\u016fli n\u011bmu i d\u011btem. S hus\u00ed k\u016f\u017e\u00ed a hrozn\u00fdm pocitem.“
\nProfesor Kouteck\u00fd zmi\u0148uje je\u0161t\u011b jednu v\u011bc, kter\u00e1 rovn\u011b\u017e souvis\u00ed s psychikou. „Zn\u00e1m p\u0159\u00edpady nevyl\u00e9\u010diteln\u011b nemocn\u00fdch lid\u00ed, kte\u0159\u00ed tu d\u00e1vno nem\u011bli b\u00fdt, ale zem\u0159eli a\u017e ve chv\u00edli, kdy bylo spln\u011bno n\u011bco, co spln\u011bno b\u00fdt m\u011blo. Pamatuji vdovu, kter\u00e1 oproti v\u0161em p\u0159edpoklad\u016fm \u017eila a starala se o sv\u00e9ho syna, ne\u017e odpromoval a stal se sob\u011bsta\u010dn\u00fdm.“
\nA Standa m\u00e1 pro koho \u017e\u00edt. Pro Veroniku a t\u0159i mal\u00e9 d\u011bti, z nich\u017e to prost\u0159edn\u00ed, p\u011btilet\u00fd Kub\u00edk, je t\u011b\u017ece posti\u017een\u00e9 autismem a vy\u017eaduje celodenn\u00ed mat\u010dinu p\u00e9\u010di. „V\u016fbec si neum\u00edm p\u0159edstavit, co bych bez Standy d\u011blala,“ za\u0161ept\u00e1 mi Veronika mezit\u00edm, co neust\u00e1le odb\u00edh\u00e1 do d\u011btsk\u00e9ho pokoje.
\nAutistick\u00fd Kub\u00edk se projevuje t\u00edm, \u017ee houk\u00e1. Kdy\u017e je spokojen\u00fd i kdy\u017e se zlob\u00ed. „Byli jsme p\u0159ed \u010dasem u \u010cern\u00e9ho jezera na \u0160umav\u011b a kdosi se tam pohor\u0161oval, \u017ee je nevychovan\u00fd,“ popisuje Standa. „Neudr\u017eel jsem se a zvolal: Jen si, Kub\u00ed\u010dku, za\u0159vi!“
\nKub\u00edk m\u00e1 te\u010f t\u011b\u017e\u0161\u00ed obdob\u00ed. K autismu se p\u0159idaly epileptick\u00e9 z\u00e1chvaty a t\u011b\u017eko sn\u00e1\u0161\u00ed nasazen\u00e9 l\u00e9ky. \u010casem se to pr\u00fd zlep\u0161\u00ed, ale moment\u00e1ln\u011b je typick\u00e9 houk\u00e1n\u00ed prakticky nep\u0159etr\u017eit\u00e9. P\u016fvodn\u00ed p\u0159edstava, \u017ee v\u0161ichni vyraz\u00edme spole\u010dn\u011b ven, bere zasv\u00e9. Rodinn\u00e9 foto s d\u011btmi se nekon\u00e1, proto\u017ee aby jeden z rodiny chyb\u011bl, to rozhodn\u011b nejde.
\nA tak vyraz\u00edme na proch\u00e1zku sami. Standa se na kopci zahled\u00ed do d\u00e1li a usm\u011bje se, jako b\u011bhem toho dne mnohokr\u00e1t. „V\u011b\u0159\u00edm, \u017ee tenhle rok za\u010dneme z\u010dista. J\u00e1 i m\u016fj syn.“ –<\/p>\n
STANISLAV COBY B\u00ddVAL\u00dd VOJ\u00c1K DOB\u0158E V\u00cd, \u017dE DOBOJOV\u00c1NO NEM\u00c1.<\/p>\n
Martina Riebauerov\u00e1
\nReport\u00e9r<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
Toto je druh\u00fd d\u00edl p\u0159\u00edb\u011bhu Stanislava Vajdy. Srdcerv\u00e1\u010de, kter\u00fd onemocn\u011bl rakovinou lymfatick\u00fdch uzlin. Text, kter\u00fd vy\u0161el v listopadov\u00e9m Report\u00e9ru, byl vlastn\u011b jeho nekrolog. Standa, dev\u011btadvacetilet\u00fd […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[9],"tags":[],"class_list":["post-27049","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zpravy"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/27049","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=27049"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/27049\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=27049"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=27049"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=27049"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}