Br\u00fdle jsem nosila odmali\u010dka. V m\u00fdch osmn\u00e1cti letech, kdy\u017e jsem si cht\u011bla ud\u011blat \u0159idi\u010d\u00e1k, m\u011b na kontrole o\u010dn\u00ed specialista upozornil: „M\u00e1te degenera\u010dn\u00ed zm\u011bny na s\u00edtnici, a to nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 banalita.“<\/p>\n
Nev\u011bd\u011bla jsem, \u010deho p\u0159esn\u011b se b\u00e1t, to mi do\u0161lo a\u017e o n\u011bkolik let pozd\u011bji. „Bohu\u017eel va\u0161e o\u010dn\u00ed vada je vstupenkou do slepoty,“ sd\u011blil mi jin\u00fd o\u010dn\u00ed l\u00e9ka\u0159. Byla jsem v \u0161oku, v\u017edy\u0165 v na\u0161\u00ed rodin\u011b se nikdy v\u00e1\u017en\u00e1 zrakov\u00e1 vada neobjevila!<\/p>\n
M\u00e1m psa, mobil a po\u010d\u00edta\u010d<\/p>\n
Bylo to slo\u017eit\u00e9 obdob\u00ed, uzdravit jsem se nemohla, s postupnou ztr\u00e1tou zraku jsem se musela vyrovnat, a hlavn\u011b se na ni v\u010das p\u0159ipravit. Dnes nevid\u00edm t\u00e9m\u011b\u0159 nic, rozezn\u00e1v\u00e1m jen noc a den. Na\u0161t\u011bst\u00ed v sou\u010dasnosti existuj\u00ed po\u010d\u00edta\u010de s ode\u010d\u00edta\u010dem obrazovky, chytr\u00e9 telefony a speci\u00e1ln\u00ed aplikace pro nevidom\u00e9, aby mohli pou\u017e\u00edvat e-mail, Facebook, pos\u00edlat SMS zpr\u00e1vy. Technice sice moc nerozum\u00edm, ale za po\u010d\u00edta\u010d jsem vd\u011b\u010dn\u00e1, d\u00edky n\u011bmu m\u00e1m dostatek informac\u00ed a mohu tak\u00e9 poslouchat audioknihy. I kdy\u017e je mi l\u00edto, \u017ee nem\u016f\u017eu vz\u00edt knihu do ruky a prohl\u00e9dnout si obr\u00e1zky. Nejv\u011bt\u0161\u00edm o\u0159\u00ed\u0161kem pro mne bylo nau\u010dit se orientovat v prostoru a chodit v ter\u00e9nu s b\u00edlou hol\u00ed. Brzy jsem si proto po\u0159\u00eddila vodic\u00edho psa, kter\u00fd do m\u00e9ho \u017eivota p\u0159inesl mnoho radostn\u00fdch z\u00e1\u017eitk\u016f. D\u00edky n\u011bmu se s v\u011bt\u0161\u00ed jistotou pohybuji na ulici, ale pom\u00e1h\u00e1 mi i p\u0159i komunikaci s lidmi. T\u0159eba v autobuse se lid\u00e9 ob\u010das vypt\u00e1vaj\u00ed: „Jak se takov\u00fd pes cvi\u010d\u00ed?“ Na\u0161t\u011bst\u00ed jsem docela upov\u00eddan\u00e1, a tak si n\u011bkdy hezky popov\u00edd\u00e1m s \u00fapln\u011b ciz\u00edmi lidmi.<\/p>\n
Hmat a hlas<\/p>\n
Oproti nevidom\u00fdm od narozen\u00ed m\u00e1m tu v\u00fdhodu, \u017ee pou\u017e\u00edv\u00e1m vizu\u00e1ln\u00ed pam\u011b\u0165. Kdy\u017e t\u0159eba vezmu do ruky jablko, dok\u00e1\u017eu si ho p\u0159edstavit. I tak je pro m\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9, abych si mohla na v\u011bci s\u00e1hnout. R\u00e1da ohmat\u00e1v\u00e1m kameny, k\u016fru ze strom\u016f, listy, kv\u011bty. Hmatem „vid\u00edm“, jak je v\u0161e v p\u0159\u00edrod\u011b rozmanit\u00e9, tvary i struktura. P\u0159i setk\u00e1n\u00ed s \u010dlov\u011bkem zase nejd\u0159\u00edve vn\u00edm\u00e1m jeho hlas. Lidi si vizualizovat nemus\u00edm, podstatn\u00e9 je, zda m\u00e1me spolu o \u010dem mluvit, zda jsme nalad\u011bn\u00ed na stejnou vlnu.<\/p>\n
Stala jsem se m\u00e1mou<\/p>\n
Je pravda, \u017ee spousta v\u011bc\u00ed vypad\u00e1 dnes u\u017e jinak, ne\u017e jsem si je p\u0159ed oslepnut\u00edm ulo\u017eila do pam\u011bti. T\u0159eba na\u0161i rodnou vesni\u010dku m\u00e1m v „hlav\u011b“ dob\u0159e ulo\u017eenou, nicm\u00e9n\u011b v\u00edm, \u017ee domy se opravuj\u00ed, stav\u00ed se nov\u00e9 a ves nab\u00edr\u00e1 jinou podobu. I svoje bl\u00edzk\u00e9 m\u00e1m v pam\u011bti ulo\u017een\u00e9 jako mlad\u0161\u00ed, ne\u017e jsou dnes. Jak \u010das pracuje, n\u011bkter\u00e9 v\u011bci zapom\u00edn\u00e1m a u\u017e si je nevybavuji do takov\u00fdch detail\u016f. Po ztr\u00e1t\u011b zraku se zm\u011bnilo mnoh\u00e9 i v m\u00e9m v \u017eivot\u011b. N\u011bkte\u0159\u00ed kamar\u00e1di m\u016fj handicap vzali v pohod\u011b, a jin\u00ed si s t\u00edm v\u016fbec nev\u011bd\u011bli rady. Nesn\u00e1\u0161\u00edm, kdy\u017e ke mn\u011b n\u011bkdo p\u0159istupuje jako k chud\u00e1\u010dkovi. V\u017edy\u0165 \u017eiju stejn\u011b jako ostatn\u00ed \u017eeny, p\u0159es v\u0161echny sv\u00e9 pot\u00ed\u017ee po\u0159\u00e1d chod\u00edm do pr\u00e1ce. A tak\u00e9 jsem \u0161\u0165astnou m\u00e1mou dvou syn\u016f. Dvacetilet\u00fd Tom\u00e1\u0161 a osmn\u00e1ctilet\u00fd Michal se narodili v dob\u011b, kdy jsem m\u011bla je\u0161t\u011b zbytky zraku. \u017dijeme v rodinn\u00e9m domku s m\u00fdmi rodi\u010di, m\u00e1me samostatn\u00fd byt.<\/p>\n
Z dobrovolnice se stala kamar\u00e1dka<\/p>\n
Kdy\u017e jsem ztr\u00e1cela zrak, do\u0161lo mi, \u017ee budu st\u00e1le v\u00edce z\u00e1visl\u00e1 na pomoci druh\u00fdch lid\u00ed. U n\u00e1s na vesnici jde sp\u00ed\u0161 o pomoc rodiny nebo p\u0159\u00e1tel, ale p\u0159i cest\u00e1ch do Prahy, kde tr\u00e1v\u00edm \u010das kv\u016fli zam\u011bstn\u00e1n\u00ed, jsem pot\u0159ebovala pravidelnou v\u00fdpomoc. Proto jsem se obr\u00e1tila na dobrovolnick\u00e9 centrum Okam\u017eik, z. \u00fa. Tam jsem si mohla objednat jednor\u00e1zov\u00fd doprovod nebo si rovnou naj\u00edt dobrovoln\u00edka na dlouhodobou spolupr\u00e1ci. A m\u011bla jsem \u0161t\u011bst\u00ed \u2013 \u0160\u00e1rka Nobilisov\u00e1 mi u\u017e n\u011bkolik let pom\u00e1h\u00e1 a dnes jsou z n\u00e1s velk\u00e9 p\u0159\u00edtelkyn\u011b. Chod\u00edme spole\u010dn\u011b nakupovat, na v\u00fdstavy nebo si zaplavat. V\u00e1\u017e\u00edm si toho, \u017ee se mnou tr\u00e1v\u00ed sv\u016fj voln\u00fd \u010das bez n\u00e1roku na odm\u011bnu. Pozor na horlivce!<\/p>\n
Krom\u011b rodiny, p\u0159\u00e1tel, \u0160\u00e1rky a v\u0161elijak\u00fdch kompenza\u010dn\u00edch pom\u016fcek mi v \u017eivot\u011b nejv\u00edc pom\u00e1h\u00e1 m\u016fj optimismus. M\u00e1m \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee jsem ho dostala do v\u00ednku, a h\u00fd\u010dk\u00e1m si ho. Ka\u017ed\u00fd den chci naj\u00edt a vn\u00edmat n\u011bco pozitivn\u00edho kolem sebe, a\u0165 u\u017e je to mil\u00e1 prodava\u010dka v obchod\u011b nebo cvrlikaj\u00edc\u00ed pt\u00e1ci, kte\u0159\u00ed m\u011b r\u00e1no probud\u00ed. Je d\u016fle\u017eit\u00e9 si tyhle kr\u00e1sn\u00e9 okam\u017eiky uv\u011bdomovat a nenechat je jen kolem sebe proplout. I kdy\u017e tak\u00e9 se n\u011bkdy trochu zlob\u00edm, to kdy\u017e se mi stane, \u017ee se na m\u011b lid\u00e9 na ulici neomalen\u011b vrhaj\u00ed ve snaze mi pomoci. Ochotu oce\u0148uji, ale d\u016fle\u017eit\u00e9 je, aby se m\u011b doty\u010dn\u00ed nejd\u0159\u00edve zeptali, zda pomoc pot\u0159ebuji. Jednou jsem vystoupila z metra a cht\u011bla jsem doj\u00edt k eskal\u00e1tor\u016fm. „Schody!“ dala jsem povel sv\u00e9mu vodic\u00edmu psovi. \u0160li jsme po n\u00e1stupi\u0161ti, a najednou m\u011b n\u011bjak\u00e1 pan\u00ed chytila za ruk\u00e1v se slovy: „Poj\u010fte! Honem!“ A pak u\u017e jsem ud\u011blala jen dlouh\u00fd krok a ozvalo se: „Ukon\u010dete v\u00fdstup a n\u00e1stup, dve\u0159e se zav\u00edraj\u00ed.“ Pan\u00ed m\u011b v dobr\u00e9m \u00famyslu nalo\u017eila zp\u00e1tky do metra, kter\u00fdm jsem p\u0159ijela.<\/p>\n
Do Prahy za prac\u00ed<\/p>\n
Velkou komplikac\u00ed, kter\u00e1 mi na n\u00e1lad\u011b nep\u0159id\u00e1, jsou rozkopan\u00e9 ulice, v\u00fdluky v doprav\u011b a hodn\u011b lid\u00ed na chodn\u00edc\u00edch v centru Prahy, p\u0159i\u010dem\u017e mnoho z nich kouk\u00e1 sp\u00ed\u0161 do mobilu ne\u017e na cestu. A zima? Tu bych nejrad\u011bji zaspala! Zpo\u017e\u010fuj\u00ed se autobusy, orienta\u010dn\u00ed body jsou zachumelen\u00e9 a na tras\u00e1ch, je\u017e dob\u0159e zn\u00e1m, mus\u00edm b\u00fdt po\u0159\u00e1d ve st\u0159ehu. Velk\u00e1 „lah\u016fdka“ je pro m\u011b uklouzan\u00fd chodn\u00edk, nav\u00edc \u010depice nebo kapuce p\u0159es u\u0161i znamenaj\u00ed zhor\u0161en\u00ed sluchov\u00fdch vjem\u016f. Zimn\u00ed cestov\u00e1n\u00ed je prost\u011b probl\u00e9m \u2013 a j\u00e1 p\u0159itom cestuji opravdu \u010dasto, kv\u016fli pr\u00e1ci i sv\u00fdm z\u00e1jm\u016fm. Doma ve v\u00fdchodn\u00edch \u010cech\u00e1ch m\u00e1m vlastn\u00ed d\u00edlni\u010dku, v n\u00ed\u017e vyr\u00e1b\u00edm keramiku Noemi podle Axmanovy techniky hmatov\u00e9ho modelov\u00e1n\u00ed. Pravideln\u011b jezd\u00edm do Prahy do d\u00edlny Hmateli\u00e9r, kde p\u0159\u00edle\u017eitostn\u011b p\u016fsob\u00edm jako lektorka hmatov\u00e9ho modelov\u00e1n\u00ed. Nevidom\u00ed, ale i vidouc\u00ed lid\u00e9 si tam mohou vyrobit drobnou keramiku \u010di reli\u00e9f \u2013 ti, kte\u0159\u00ed vid\u00ed, pracuj\u00ed se zakryt\u00fdma o\u010dima. M\u00fdm zam\u011bstn\u00e1n\u00edm je pr\u00e1ce pr\u016fvodce na Neviditeln\u00e9 v\u00fdstav\u011b v Praze na Novom\u011bstsk\u00e9 radnici. V\u00fdstava je to z\u00e1\u017eitkov\u00e1, n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edci si u n\u00e1s mohou v zatemn\u011bn\u00e9 \u010d\u00e1sti vyzkou\u0161et, co obn\u00e1\u0161\u00ed b\u00fdt nevidom\u00fd. P\u0159ij\u010fte si to tak\u00e9 zkusit. Libu\u0161e Petra\u0161ov\u00e1, v\u00fdchodn\u00ed \u010cechy<\/p>\n
Jak vid\u00ed spolupr\u00e1ci s Libu\u0161\u00ed dobrovolnice \u0160\u00e1rka? K dobrovolnictv\u00ed jsem se dostala prost\u0159ednictv\u00edm Dne otev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed v Hmateli\u00e9ru, d\u00edln\u011b pro nevidom\u00e9. Absolvovala jsem dobrovolnick\u00fd kurz a doprov\u00e1zela v ter\u00e9nu nevidom\u00e9 registrovan\u00e9 ve sdru\u017een\u00ed Okam\u017eik, z. \u00fa. Nyn\u00ed se star\u00e1m u\u017e jen o jednu klientku, a to pr\u00e1v\u011b o Libu\u0161ku. V\u00edd\u00e1me se jednou t\u00fddn\u011b, pom\u016f\u017eu j\u00ed za\u0159\u00eddit, co pot\u0159ebuje, zajdeme na ob\u011bd nebo jen na k\u00e1vu a pov\u00edd\u00e1me si. Setk\u00e1n\u00ed s Libu\u0161\u00ed m\u011b nab\u00edj\u00ed pozitivn\u00ed energi\u00ed, kdy\u017e sleduji, co v\u0161echno p\u0159es sv\u016fj o\u010dn\u00ed handicap sama zvl\u00e1d\u00e1, jej\u00ed aktivita m\u011b samotnou motivuje. A nesm\u00edrn\u011b ji obdivuji. V\u00edce o Hmateli\u00e9ru na www.hmatelier.cz a www.keramika-noemi.webnode.cz<\/p>\n
\u0160\u00e1rka Jansov\u00e1
\nP\u0159ekvapen\u00ed<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
Br\u00fdle jsem nosila odmali\u010dka. V m\u00fdch osmn\u00e1cti letech, kdy\u017e jsem si cht\u011bla ud\u011blat \u0159idi\u010d\u00e1k, m\u011b na kontrole o\u010dn\u00ed specialista upozornil: „M\u00e1te degenera\u010dn\u00ed zm\u011bny na s\u00edtnici, […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":14885,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[9],"tags":[],"class_list":["post-27378","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-zpravy"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/27378","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=27378"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/27378\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/14885"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=27378"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=27378"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=27378"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}