Rozhovor jsme vedly na d\u00e1lku, p\u0159esto jsem se c\u00edtila, jako bych byla u \u0161v\u00fdcarsk\u00e9 filozofky doma. Nejen\u017ee jsem se sezn\u00e1mila s jej\u00edm obrovsk\u00fdm psem, kter\u00fd po amputaci chod\u00ed po t\u0159ech, hlavn\u011b jsem se mohla zeptat jej\u00ed dcery Carlotty, jak\u00e9 pro ni je, \u017ee se jej\u00ed p\u0159\u00edb\u011bh objevuje v mat\u010din\u011b knize. „Jsem neskute\u010dn\u011b hrd\u00e1,“ odpov\u00edd\u00e1 drobn\u00e1 d\u00edvka. Kniha je o Ullin\u011b sebevra\u017ed\u011b a Carlottin\u011b narozen\u00ed. Ulla je sestra Barbary Schmitzov\u00e9 a v ml\u00e1d\u00ed si vzala \u017eivot, Carlotta se narodila s t\u011b\u017ek\u00fdm posti\u017een\u00edm. Jak se k t\u011bmto dv\u011bma v\u00fdzv\u00e1m postavit jako filozofka?<\/p>\n\n\n\n
– Pan\u00ed Schmitzov\u00e1, po habilitaci jste se rozhodla opustit akademickou sf\u00e9ru. Za\u010dala jste u\u010dit na gymn\u00e1ziu. To je neobvykl\u00e9.<\/p>\n\n\n\n
Je to tak, po habilitaci jsem se rozhodla, \u017ee nebudu usilovat o profesuru. M\u011bla jsem k tomu n\u011bkolik d\u016fvod\u016f. Jedn\u00edm z nich byla moje dcera Carlotta, kter\u00e1 by si musela zvyknout na nov\u00e9 prost\u0159ed\u00ed. Ur\u010dit\u011b bychom se museli st\u011bhovat. Ale to nebylo to hlavn\u00ed. Po habilitaci jsem nabyla dojem, \u017ee se filozofie natolik specializovala, \u017ee j\u00ed m\u00e1lokdo rozum\u00ed, a m\u00e1m-li b\u00fdt up\u0159\u00edmn\u00e1, nevid\u011bla jsem v tom smysl.<\/p>\n\n\n\n
A za\u010dala jste u\u010dit na st\u0159edn\u00ed….<\/p>\n\n\n\n
P\u0159esn\u011b tak, d\u011bl\u00e1m to dodnes, ale vrhla jsem se i do mnoha dal\u0161\u00edch v\u011bc\u00ed, t\u0159eba jsem se dala na divadlo a re\u017e\u00edrovala.<\/p>\n\n\n\n
– Ale nyn\u00ed jste napsala filozofickou knihu, za kterou jste byla nominov\u00e1na na cenu Tractatus. S filozofi\u00ed jste se tedy neroze\u0161la.<\/p>\n\n\n\n
Ano, jednoho dne mi dorazila pozv\u00e1nka, abych svou p\u0159edn\u00e1\u0161kou otev\u0159ela velk\u00fd l\u00e9ka\u0159sk\u00fd kongres. Jen\u017ee j\u00e1 u\u017e l\u00e9ta nep\u0159edn\u00e1\u0161ela. T\u00e9ma zn\u011blo Jak\u00fd \u017eivot je hoden \u017eit\u00ed?. Zpo\u010d\u00e1tku se mi v\u016fbec neda\u0159ilo t\u00e9ma uchopit. Pak jsem si v\u0161ak uv\u011bdomila, \u017ee tato ot\u00e1zka je zaprv\u00e9 st\u011b\u017eejn\u00ed pro mnoho, ne-li v\u011bt\u0161inu lid\u00ed, \u017ee se zadruh\u00e9 k t\u00e9to ot\u00e1zce v\u00e1\u017ee spoustu p\u0159edsudk\u016f, ale p\u0159edev\u0161\u00edm mi do\u0161lo: V\u017edy\u0165 ta ot\u00e1zka se mne t\u00fdk\u00e1 \u00fapln\u011b osobn\u011b! A kdy\u017e u\u017e jsem na p\u0159edn\u00e1\u0161ce pracovala, pochopila jsem, \u017ee je na \u010dase, abych poprv\u00e9 hovo\u0159ila o sv\u00e9m p\u0159\u00edb\u011bhu. Dosud o n\u011bm nikdo nev\u011bd\u011bl. \u0158ekla jsem si, \u017ee kdy\u017e na kongresu bude tis\u00edcovka l\u00e9ka\u0159\u016f a j\u00e1 m\u00e1m takov\u00e9 mno\u017estv\u00ed lid\u00ed oslovit, mus\u00edm v sob\u011b naj\u00edt odvahu a promluvit sama za sebe, ne se op\u00edrat o to, co kde kdo \u0159\u00edkal. Tehdy jsem poprv\u00e9 ve\u0159ejn\u011b mluvila o Carlott\u011b.<\/p>\n\n\n\n
– Kniha je to sv\u00e9bytn\u00e1. Vypr\u00e1v\u00edte o sob\u011b, sv\u00e9 dce\u0159i, sest\u0159e, d\u00edv\u00e1te se na problematiku i sociologick\u00fdma o\u010dima, ale t\u00e9ma rozv\u00edj\u00edte filozoficky. Na koho jste myslela, kdy\u017e jste knihu psala?<\/p>\n\n\n\n
Nejprve k prvn\u00ed \u010d\u00e1sti va\u0161\u00ed ot\u00e1zky: Pozv\u00e1n\u00ed na kongres pro m\u011b bylo p\u0159elomov\u00e9. Byl to pro m\u011b impulz, jak znovu objevit filozofii. Zcela svobodn\u011b, bez akademick\u00fdch omezen\u00ed. Prost\u011b jsem psala, jak se mi zl\u00edbilo. Neboj\u00edm se \u0159\u00edct, \u017ee jsem se znovu nau\u010dila milovat filozofii. Kdy\u017e jsem na knize pracovala, myslela jsem hlavn\u011b na rodi\u010de d\u011bt\u00ed s posti\u017een\u00edm, ale i na lidi pe\u010duj\u00edc\u00ed o osoby s demenc\u00ed nebo obecn\u011b na ty, kter\u00e9 postihla t\u011b\u017ek\u00e1 nemoc. Nyn\u00ed u\u017e vid\u00edm, \u017ee tato ot\u00e1zka je st\u011b\u017eejn\u00ed tak\u0159ka pro ka\u017ed\u00e9ho. Ka\u017ed\u00fd se n\u011bkdy b\u011bhem \u017eivota dostane do skute\u010dn\u00e9 t\u00edsn\u011b.<\/p>\n\n\n\n
– Va\u0161e dcera trp\u00ed Robinow\u00fdm syndromem, vz\u00e1cn\u00fdm genetick\u00fdm onemocn\u011bn\u00edm, kter\u00e9 p\u016fsob\u00ed abnormality v r\u016fstu, ale \u010dasto je spjat\u00e9 i s du\u0161evn\u00edmi nemocemi. P\u0159esto o sv\u016fj \u017eivot v\u017edy bojovala. Va\u0161e sestra st\u00e1la v sedmat\u0159iceti letech uprost\u0159ed \u017eivota, m\u011bla syna, byla zdrav\u00e1, talentovan\u00e1 \u2013 a vzala si \u017eivot. Je to trochu mysterium…<\/p>\n\n\n\n
Ano, nep\u0159est\u00e1v\u00e1 to b\u00fdt z\u00e1hada. V\u00edte, bylo d\u011bsiv\u00e9 vid\u011bt, jak moje d\u00edt\u011b mus\u00ed bojovat o sv\u00e9 pr\u00e1vo na \u017eivot, o spole\u010densk\u00e9 uzn\u00e1n\u00ed! Naproti tomu moje sestra byla tak \u017eiv\u00fd \u010dlov\u011bk s \u010detn\u00fdmi dary, o kter\u00e9 se r\u00e1da d\u011blila s ostatn\u00edmi… Nikdy to nepochop\u00edm zcela. Nikdy nenajdu posledn\u00ed d\u00edlek tohoto obrazu. P\u0159ipad\u00e1m si jako pes, kter\u00fd je na stop\u011b, t\u0159eba se i proklest\u00ed hou\u0161t\u00edm, ale nakonec p\u0159ed n\u00edm stejn\u011b vyroste ze\u010f a dal\u0161\u00ed stopa u\u017e nen\u00ed\u2026<\/p>\n\n\n\n
– Ve sv\u00e9 knize poznamen\u00e1v\u00e1te: „Kdy\u017e spat\u0159\u00edme posti\u017een\u00e9ho<\/strong> \u010dlov\u011bka, \u010dasto si \u0159\u00edk\u00e1me: \u201aTakov\u00e1 trag\u00e9die.\u2018 Kdy\u017e se doslechneme o tom, \u017ee n\u011bkdo sp\u00e1chal sebevra\u017edu, leckdy n\u00e1s napadne: \u201aJak state\u010dn\u00e9, jak svobodomysln\u00e9\u2018\u2026“ Takto se na posti\u017een\u00ed<\/strong> i sebevra\u017edy d\u00edv\u00e1 \u010dasto i filozofie. P\u0159ejali jsme od n\u00ed tato stanoviska, anebo je naopak filozofie p\u0159ejala od spole\u010dnosti a zv\u00fdslovnila je?<\/p>\n\n\n\n Do oboj\u00edho, jak do hr\u016fzy z posti\u017een\u00ed<\/strong>, tak do heroizace smrti, se prom\u00edt\u00e1 siln\u00fd d\u016fraz na autonomii, kter\u00fd je vlastn\u00ed filozofii i liber\u00e1ln\u00ed spole\u010dnosti. Tak\u017ee bych nejsp\u00ed\u0161 vych\u00e1zela ze vz\u00e1jemn\u00e9ho p\u016fsoben\u00ed. Filozofii z toho nelze „vinit“, v\u017edy p\u0159ej\u00edm\u00e1 to, co je ve spole\u010dnosti. Filozofov\u00e9 nic nevym\u00fd\u0161lej\u00ed, oni „jen“ cizeluj\u00ed. Ale t\u00edm, \u017ee tyto p\u0159edpoklady \u010din\u00ed v\u00fdslovn\u00fdmi, vracej\u00ed je do spole\u010dnosti \u010dasto v siln\u011bj\u0161\u00ed podob\u011b. V\u00fdsledkem je, \u017ee zrovna situaci sebevraha a \u010dlov\u011bka s posti\u017een\u00edm vn\u00edm\u00e1me naprosto zkreslen\u011b.<\/p>\n\n\n\n – Ale tato my\u0161lenka, \u017ee lid\u00e9 s posti\u017een\u00edm nemaj\u00ed pr\u00e1vo na \u017eivot, p\u0159ece nen\u00ed spjat\u00e1 s liber\u00e1ln\u00edmi spole\u010dnostmi. Aspo\u0148 tedy douf\u00e1m, \u017ee pr\u00e1v\u011b tyto spole\u010dnosti takov\u00e9 hledisko odm\u00edtaj\u00ed\u2026<\/p>\n\n\n\n Up\u00edrat lidem s posti\u017een\u00edm pr\u00e1vo na \u017eivot je vlastn\u00ed p\u0159edev\u0161\u00edm p\u0159edmodern\u00edm spole\u010dnostem. Posti\u017een\u00ed<\/strong> se d\u0159\u00edv ch\u00e1palo jako trest bo\u017e\u00ed. Toto n\u00e1bo\u017eensk\u00e9 hledisko se transformovalo do sekul\u00e1rn\u00edho pohledu, podle kter\u00e9ho je posti\u017een\u00ed<\/strong> jak\u00e1si vada, co\u017e je model celosv\u011btov\u011b p\u0159evl\u00e1daj\u00edc\u00ed. Jist\u011b to souvis\u00ed s t\u00edm, \u017ee jinakost vyvol\u00e1v\u00e1 strach a hr\u016fzu. Ale d\u00edky hrobov\u00fdm n\u00e1lez\u016fm v\u00edme, \u017ee i n\u011bkter\u00e9 velmi ran\u00e9 spole\u010dnosti pe\u010dovaly o posti\u017een\u00e9<\/strong>. Lid\u00e9, kte\u0159\u00ed nemohli chodit, \u017eili roky. Nem\u016f\u017eeme si to tedy usnad\u0148ovat tvrzen\u00edm To je tak odjak\u017eiva, zkr\u00e1tka p\u0159irozen\u00e1 reakce na deformitu. Nen\u00ed to pravda. Sp\u00ed\u0161 si mus\u00edme uv\u011bdomovat, jak velkou roli sehr\u00e1v\u00e1 spole\u010dnost v tom, jak pohl\u00ed\u017e\u00edme na lidi, kte\u0159\u00ed nespl\u0148uj\u00ed normu. Ale i dnes je pro osoby se zdravotn\u00edm posti\u017een\u00edm obt\u00ed\u017en\u00e9 z\u00edskat pln\u00e9 pr\u00e1vo na \u017eivot \u2013 sv\u011bd\u010d\u00ed o tom diskuse t\u00fdkaj\u00edc\u00ed se prenat\u00e1ln\u00ed diagnostiky.<\/p>\n\n\n\n – V knize tvrd\u00edte, \u017ee kdyby se filozofie v\u00edc zaj\u00edmala o \u017eivot lid\u00ed s posti\u017een\u00edm, velmi by j\u00ed to prosp\u011blo. Jak to mysl\u00edte?<\/p>\n\n\n\n Budou-li filozofov\u00e9 zohled\u0148ovat lidi s posti\u017een\u00edm, vyman\u00ed se ze sv\u00e9ho jednostrann\u00e9ho d\u016frazu na autonomii a rozum. Proto\u017ee rozumem a autonomi\u00ed \u010dlov\u011bka opravdu nevystihneme. Ale to je celkem z\u0159ejm\u00e9. Proto chci zd\u016fraznit n\u011bco jin\u00e9ho: Mnoho lid\u00ed si mysl\u00ed \u2013 kdysi jsem tak uva\u017eovala i j\u00e1 \u2013, \u017ee lid\u00e9 s posti\u017een\u00edm jsou nepochopiteln\u00ed, \u017ee jsou \u00fapln\u011b jin\u00ed. To je zvr\u00e1cen\u00e1 p\u0159edstava. Nen\u00ed to pravda.<\/p>\n\n\n\n – S t\u011b\u017ece nemocn\u00fdmi lidmi hovo\u0159\u00edte pravideln\u011b. Co se \u010dlov\u011bk jako filozof tedy dov\u00ed?<\/p>\n\n\n\n Lid\u00e9 s t\u011b\u017ek\u00fdmi posti\u017een\u00edmi maj\u00ed \u010dasto velmi siln\u00e9 p\u0159edstavy o tom, co je to nap\u0159\u00edklad spravedlnost. Je to logick\u00e9, za\u017eili spoustu nespravedlnosti, \u010dasto takov\u00e9 nespravedlnosti, kter\u00e9 zdrav\u00fd \u010dlov\u011bk v\u016fbec nevn\u00edm\u00e1. Jen\u017ee tato p\u0159\u00edko\u0159\u00ed, kter\u00e1 jsou pro zdrav\u00e9ho neviditeln\u00e1, mohou n\u011bco podstatn\u00e9ho vypov\u00eddat o tom, v jak\u00e9 spole\u010dnosti \u017eijeme. D\u00edky lidem s posti\u017een\u00edmi z\u00edsk\u00e1v\u00e1me ost\u0159ej\u0161\u00ed pohled na sebe sam\u00e9. Bez jejich o\u010d\u00ed vid\u00edme ze sv\u011bta p\u0159\u00edli\u0161 m\u00e1lo!<\/p>\n\n\n\n – Na za\u010d\u00e1tku na\u0161eho rozhovoru jste poznamenala, \u017ee se va\u0161e dcera pr\u00e1v\u011b vr\u00e1tila z pr\u00e1ce, a dodala jste: „Nezn\u00e1m nikoho, kdo by pracoval tak r\u00e1d jako moje dcera.“ Na druhou stranu v knize uv\u00e1d\u00edte, \u017ee smrt va\u0161\u00ed sestry a va\u0161eho otce, kter\u00fd rovn\u011b\u017e sp\u00e1chal sebevra\u017edu, souvisela s prac\u00ed. Mohou n\u00e1s lid\u00e9 s posti\u017een\u00edm nau\u010dit nov\u00e9mu hledisku na pr\u00e1ci? V\u00edm, ta ot\u00e1zka je trochu p\u0159epjat\u00e1, ale napadla m\u011b, tak ji pokl\u00e1d\u00e1m… Ano, jsem p\u0159esv\u011bd\u010dena, \u017ee ta radost, to napln\u011bn\u00ed, kter\u00e9 Carlotta ve sv\u00e9 pr\u00e1ci nach\u00e1z\u00ed, je n\u011bco, z \u010deho si m\u016f\u017eeme hodn\u011b odn\u00e9st. Probl\u00e9m n\u00e1s zdrav\u00fdch vid\u00edm v tom, \u017ee svou pr\u00e1ci velmi spojujeme s vlastn\u00edm sebev\u011bdom\u00edm. Jakmile budeme lep\u0161\u00ed ne\u017e ostatn\u00ed, budeme siln\u011bj\u0161\u00ed, \u0159\u00edk\u00e1me si. To nen\u00ed v\u016fbec samoz\u0159ejm\u00fd p\u0159edpoklad, ale v na\u0161\u00ed spole\u010dnosti roz\u0161\u00ed\u0159en\u00fd. Probl\u00e9m je, \u017ee i tehdy, kdy\u017e si tuto podivnost, tuto sout\u011b\u017eivost ve vztahu k druh\u00fdm uv\u011bdom\u00edme, nen\u00ed snadn\u00e9 se z n\u00ed vymanit. Na\u0161e spole\u010dnost tuto cti\u017e\u00e1dost odm\u011b\u0148uje. Akademick\u00fd sv\u011bt z n\u00ed \u017eije\u2026 A jist\u011b, ur\u010dit\u011b m\u00edra sout\u011b\u017eivosti je podstatn\u00e1. Kdy\u017e v\u0161ak nezn\u00e1te nic ne\u017e sout\u011b\u017e, t\u011b\u017eko najdete klid a \u0161t\u011bst\u00ed.<\/p>\n\n\n\n – Ale je dost paradoxn\u00ed tvrdit, \u017ee pr\u00e1v\u011b lid\u00e9 s t\u011b\u017ek\u00fdm posti\u017een\u00edm toto um\u011bj\u00ed\u2026<\/p>\n\n\n\n Jen\u017ee je to pravda. Anebo l\u00e9pe: \u017eij\u00ed \u017eivot, kter\u00fd je to nau\u010d\u00ed. Moje dcera netou\u017e\u00ed b\u00fdt lep\u0161\u00ed ne\u017e ostatn\u00ed. To sd\u00edl\u00ed s dal\u0161\u00edmi posti\u017een\u00fdmi<\/strong> lidmi, kte\u0159\u00ed maj\u00ed \u00fa\u017easn\u011b vycizelovan\u00fd cit pro to, co neum\u011bj\u00ed, co nikdy nezvl\u00e1dnou. Jejich v\u00fdhodou je, \u017ee toto v\u011bdom\u00ed velmi z\u00e1hy v\u010dlen\u00ed do sv\u00e9ho \u017eivota, do sv\u00e9ho sebepojet\u00ed, a pak t\u00edm u\u017e netrp\u00ed. Takto se p\u0159irozen\u011b a spont\u00e1nn\u011b vyrovn\u00e1vaj\u00ed s vlastn\u00edmi vadami a omezen\u00edmi \u2013 a to je cesta ke \u0161t\u011bst\u00ed. My v\u0161ichni m\u00e1me vady, kter\u00e9 nikdy neodstran\u00edme, akor\u00e1t \u017ee se s jejich existenc\u00ed \u010dasto nevyrovn\u00e1me za cel\u00fd \u017eivot.<\/p>\n\n\n\n – Skute\u010dn\u011b existuj\u00ed pr\u016fzkumy, podle kter\u00fdch lid\u00e9 s posti\u017een\u00edm uv\u00e1d\u011bj\u00ed vy\u0161\u0161\u00ed \u017eivotn\u00ed spokojenost ne\u017e zdrav\u00ed lid\u00e9. Odvol\u00e1v\u00e1te se na fenom\u00e9n druh\u00e9ho \u017eivota…<\/p>\n\n\n\n Ano, tato vy\u0161\u0161\u00ed kvalita lid\u00ed s posti\u017een\u00edm, o n\u011b\u017e je dob\u0159e postar\u00e1no, to je docela zn\u00e1m\u00fd fenom\u00e9n, a\u010d je pro zdrav\u00e9ho \u010dlov\u011bka, kter\u00fd mnohdy nezn\u00e1 \u017e\u00e1dnou osobu s posti\u017een\u00edm, p\u0159ekvapiv\u00fd. Ale k tomu „druh\u00e9mu \u017eivotu“. O tomto pojmu se hovo\u0159\u00ed ve vztahu k lidem, kte\u0159\u00ed byli zdrav\u00ed a n\u00e1hle b\u011bhem \u017eivota v\u00e1\u017en\u011b onemocn\u011bli. V knize vypr\u00e1v\u00edm o Karlu-Heinzi Pantkovi, kter\u00fd onemocn\u011bl tzv. syndromem uzam\u010den\u00ed. To je skute\u010dn\u011b t\u011b\u017ek\u00e9 posti\u017een\u00ed<\/strong>, pacientovi nez\u0159\u00eddka ochrne cel\u00e9 t\u011blo. Pan Pantke odvedl nezm\u011brnou pr\u00e1ci v tom, \u017ee pot\u00e9, co p\u0159ekonal nejhor\u0161\u00ed \u0161ok, za\u010dal hore\u010dn\u011b pracovat na tom, aby dostal informace o t\u00e9to nemoci mezi lidi. Ale ne\u0161lo mu o to, aby lid\u00e9 v\u011bd\u011bli, jak pacienti trp\u00ed. Cht\u011bl, aby lid\u00e9 v\u011bd\u011bli i to, co lze z\u00edskat. Pr\u00e1v\u011b v t\u00e9to souvislosti napsal knihu s n\u00e1zvem Druh\u00fd \u017eivot. V n\u00ed p\u00ed\u0161e: „P\u0159ijdete o v\u0161e, ale pr\u00e1v\u011b t\u00edm si uv\u011bdom\u00edte hodnotu \u017eivota sam\u00e9ho.“ To je nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed v\u011bta, na ni\u017e jsem p\u0159i pr\u00e1ci na knize narazila. Nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct, \u017ee j\u00ed zcela rozum\u00edm, ale tu\u0161\u00edm, \u017ee se t\u00edm \u0159\u00edk\u00e1 n\u011bco podstatn\u00e9ho. S panem Pantkem jsem vedla nes\u010detn\u011b rozhovor\u016f a mimo jin\u00e9 mi \u0159ekl: „Hodnota \u017eivota sam\u00e9ho \u2013 to je to, co na\u0161e spole\u010dnost nevid\u00ed.“ Jak tomu porozum\u011bt? Vysv\u011btluji si to t\u0159eba i na p\u0159\u00edb\u011bz\u00edch lid\u00ed, kte\u0159\u00ed se rozhodli odej\u00edt do kl\u00e1\u0161tera. I oni se v\u0161eho vzd\u00e1vaj\u00ed, ale ne proto, aby se c\u00edtili chud\u0161\u00ed. Ne, oni cht\u011bj\u00ed c\u00edtit v\u00edc, proto tam p\u0159ece jdou! Zd\u00e1 se mi, \u017ee ta v\u011bta se dot\u00fdk\u00e1 i jedn\u00e9 roz\u0161\u00ed\u0159en\u00e9 iluze: \u017ee lid\u00e9 se st\u00e1vaj\u00ed sami sebou t\u00edm, \u017ee se st\u00e1vaj\u00ed bohat\u0161\u00edmi \u2013 majetkem, schopnost\u00ed, p\u0159\u00e1teli \u2013, ale mo\u017en\u00e1 se st\u00e1v\u00e1me sami sebou t\u00edm, \u017ee odkl\u00e1d\u00e1me. Anebo \u017ee bychom pr\u00e1v\u011b v tom odkl\u00e1d\u00e1n\u00ed n\u011bco hrozn\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9ho zakusili, n\u011bco, z \u010deho \u017eijeme? Takhle o tom p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm.<\/p>\n\n\n\n – T\u00e9ma druh\u00e9ho \u017eivota se objevuje tak\u00e9 v souvislosti se sebevra\u017edou. V knize vypr\u00e1v\u00edte o \u017een\u011b, kter\u00e1 p\u0159e\u017eila pokus o sebevra\u017edu. Policista j\u00ed m\u011bl tehdy \u0159\u00edct v\u011btu, kter\u00e1 pro ni byla rozhoduj\u00edc\u00ed: „Darem jste dostala druh\u00fd \u017eivot. Ud\u011blejte z tohoto n\u011bco!“ Kdy\u017e se pod\u00edv\u00e1m na va\u0161e koment\u00e1\u0159e k sebevra\u017ed\u011b, jsou nesm\u00edrn\u011b kritick\u00e9 v\u016f\u010di spole\u010dnosti, kter\u00e1 m\u00e1 pr\u00fd sklon sebevrahy heroizovat. Co t\u00edm m\u00edn\u00edte?<\/p>\n\n\n\n Pod\u00edvejte, po \u010dem tou\u017e\u00ed ti, kte\u0159\u00ed se vrhaj\u00ed do smrti? Mnohdy hledaj\u00ed klid. Jen\u017ee smrt nen\u00ed klid. Klid mus\u00edme naj\u00edt v \u017eivot\u011b. P\u0159izn\u00e1m se, \u017ee b\u011bhem sv\u00e9 pr\u00e1ce na knize jsem se stala velmi kritickou v\u016f\u010di asistovan\u00e9 sebevra\u017ed\u011b. To je t\u00e9ma, kter\u00e9 se nyn\u00ed v\u00e1\u0161niv\u011b diskutuje v N\u011bmecku. Lid\u00e9 h\u00e1j\u00edc\u00ed pr\u00e1vo na asistovanou sebevra\u017edu se op\u00edraj\u00ed o jakousi absolutn\u00ed svobodu, a jakmile n\u011bco nam\u00edtnete, c\u00edt\u00ed se napadeni. Ned\u00e1vno jsem v diskusi zm\u00ednila, \u017ee ona \u017eena, kter\u00e1 sko\u010dila ze st\u0159echy, na\u0161t\u011bst\u00ed p\u0159e\u017eila. Obo\u0159il se na m\u011b kdosi z publika: „Jak m\u016f\u017eete \u0159\u00edct na\u0161t\u011bst\u00ed?! V\u017edy\u0165 cht\u011bla zem\u0159\u00edt!“ Mnoz\u00ed to ch\u00e1pou tak, \u017ee i smrt pat\u0159\u00ed do sf\u00e9ry na\u0161\u00ed svobody. S t\u00edm nesouhlas\u00edm, av\u0161ak nehled\u011b na to je t\u0159eba rozli\u0161ovat. Na jedn\u00e9 stran\u011b tu m\u00e1me probl\u00e9m, na kter\u00fd m\u011b upozornili gerontologov\u00e9: Jak se vypo\u0159\u00e1dat s velmi star\u00fdmi lidmi, kte\u0159\u00ed jsou hospitalizovan\u00ed, v\u011bd\u00ed, \u017ee je u\u017e nic ne\u010dek\u00e1, \u017ee se ji\u017e nikdy nepod\u00edvaj\u00ed dom\u016f nebo se nikdy sami nenajed\u00ed. Smrt zde znamen\u00e1 odpoutat je od techniky, bez n\u00ed\u017e by ji\u017e ne\u017eili. Jen\u017ee pak tu m\u00e1me p\u0159\u00edpady mlad\u00fdch lid\u00ed. A zvl\u00e1\u0161\u0165 s ohledem na tyto mlad\u00e9 nebo mlad\u0161\u00ed lidi chci \u0159\u00edct zcela jasn\u011b: „Ne, sebevra\u017eda nen\u00ed jen osobn\u00ed rozhodnut\u00ed. Je to osobn\u00ed trag\u00e9die a trag\u00e9die pro bli\u017en\u00ed.“ M\u016fj otec sp\u00e1chal sebevra\u017edu, kdy\u017e mi bylo sedmn\u00e1ct, moje sestra o dvacet let pozd\u011bji. Ka\u017ed\u00fd trochu p\u0159em\u00fd\u0161liv\u00fd \u010dlov\u011bk m\u00e1 povinnost vz\u00edt v \u00favahu, \u017ee m\u016f\u017ee zalo\u017eit tzv. efekt napodobitele, \u017ee smrt vlastn\u00ed rukou vt\u00e1hne do sv\u00e9 rodiny jako \u0159e\u0161en\u00ed sv\u00e9ho druhu. V\u00edte, to nen\u00ed v\u016fbec vz\u00e1cn\u00fd jev. V mnoh\u00fdch rodin\u00e1ch se vine historie sebevra\u017ed.<\/p>\n\n\n\n – Ne\u0159\u00edk\u00e1te to zcela explicitn\u011b, ale vylo\u017eila jsem si to tak, \u017ee sebevra\u017eda va\u0161eho otce a va\u0161\u00ed sestry souvisela v obou p\u0159\u00edpadech s prac\u00ed. N\u00e1\u0161 ne<\/p>\n\n\n\n – v\u017edy zdrav\u00fd vztah k pr\u00e1ci zkoum\u00e1te i na pozad\u00ed sociologick\u00fdch v\u00fdzkum\u016f. V na\u0161\u00ed spole\u010dnosti m\u00e1me bu\u010f p\u0159\u00edli\u0161 m\u00e1lo pr\u00e1ce, p\u0159\u00edpadn\u011b v\u016fbec \u017e\u00e1dnou, nebo naopak p\u0159\u00edli\u0161 mnoho pr\u00e1ce. Oboj\u00ed je v\u00fdzvou a oboj\u00ed n\u00e1s uvrh\u00e1v\u00e1 do zoufalstv\u00ed…<\/p>\n\n\n\n Asi m\u00e1te pravdu, by\u0165 jsem si to mo\u017en\u00e1 takto jasn\u011b neuv\u011bdomila. Ale ano, asi je fakt, \u017ee ob\u011b sebevra\u017edy souvisely s prac\u00ed… V\u00edte, m\u011b vlastn\u011b \u0161okuje, \u017ee v na\u0161\u00ed spole\u010dnosti pova\u017eujeme za m\u00e9n\u011b ostudn\u00e9 se zab\u00edt ne\u017e \u0159\u00edct: „Je toho na m\u011b moc. Miz\u00edm. D\u00e1v\u00e1m v\u00fdpov\u011b\u010f. Takhle j\u00e1 \u017e\u00edt nechci.“ Nen\u00ed ta druh\u00e1 varianta odv\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00ed, p\u0159\u00edm\u011bj\u0161\u00ed, dosp\u011blej\u0161\u00ed? V\u017edy\u0165 se na v\u011bc d\u00edv\u00e1me \u010dasto \u00fapln\u011b zvr\u00e1cen\u011b. M\u00edsto toho, abychom se nau\u010dili zast\u00e1vat tento postoj, za\u010dali jsme nyn\u00ed \u0161ermovat s pojmem resilience. \u010casto nyn\u00ed sl\u00fdch\u00e1me: „Sta\u0148te se odoln\u011bj\u0161\u00edmi, snesete toho v\u00edc.“ Mysl\u00edm, \u017ee bychom na to m\u011bli j\u00edt jinak a um\u011bt \u0159\u00edct: „Pod\u00edvejte, j\u00e1 v t\u011bchto podm\u00ednk\u00e1ch pracovat nebudu a necho\u010fte na m\u011b s resilienc\u00ed. Dejte mi prost\u011b pokoj.“ Napad\u00e1 m\u011b ale je\u0161t\u011b jedna v\u011bc. \u017dijeme ve spole\u010dnosti, v n\u00ed\u017e pr\u00e1ce nesm\u00ed b\u00fdt nikdy jen prac\u00ed. Mus\u00ed b\u00fdt v\u00fdzvou. Neust\u00e1le se m\u00e1me p\u0159ekon\u00e1vat, co\u017e znamen\u00e1 chodit po hran\u011b. Jist\u011b, v ka\u017ed\u00e9 spole\u010dnosti je ur\u010dit\u00e9 procento lid\u00ed, kte\u0159\u00ed si \u017eivot bez takov\u00fdch v\u00fdzev neum\u011bj\u00ed p\u0159edstavit. Ale jsem p\u0159esv\u011bd\u010dena, \u017ee valnou v\u011bt\u0161inu lid\u00ed tohle prost\u011b ni\u010d\u00ed.<\/p>\n\n\n\n – Va\u0161e kniha \u00fast\u00ed do paradoxu, anebo sp\u00ed\u0161, m\u00edrn\u011bji \u0159e\u010deno, do jedn\u00e9 pozoruhodn\u00e9 asymetrie. Kdy\u017e mi n\u011bkdo \u0159ekne: „M\u016fj \u017eivot je hoden \u017eit\u00ed“, mus\u00edm to respektovat. Ale kdy\u017e mi n\u011bkdo \u0159ekne: „M\u016fj \u017eivot nen\u00ed hoden \u017eit\u00ed“, nesm\u00edm to jen tak akceptovat… Jak to?<\/p>\n\n\n\n Je zkr\u00e1tka chyba myslet si, \u017ee tyto dv\u011b v\u011bty jsou na stejn\u00e9 \u00farovni. Kdy\u017e mi n\u011bkdo s t\u011b\u017ek\u00fdm zdravotn\u00edm posti\u017een\u00edm \u0159ekne: „M\u016fj \u017eivot stoj\u00ed za to \u017e\u00edt“, m\u00fdm \u00fakolem je zpozorn\u011bt a poslouchat, proto\u017ee ten \u010dlov\u011bk se mi pravd\u011bpodobn\u011b chyst\u00e1 \u0159\u00edct n\u011bco, na co bych sama jako zdrav\u00fd \u010dlov\u011bk nep\u0159i\u0161la. Ale kdy\u017e mi n\u011bkdo \u0159ekne: „M\u016fj \u017eivot nen\u00ed hoden \u017eit\u00ed“, je mou povinnost\u00ed sna\u017eit se pochopit jeho situaci a hledat zp\u016fsoby, jak mu d\u00e1t nad\u011bji. Nelze jen tak pokr\u010dit rameny a \u0159\u00edct: „Aha, d\u00edky za informaci, tv\u016fj \u017eivot \u2013 tvoje autonomie.“ Na druhou stranu je fakt, \u017ee nikdo si nesm\u00ed myslet, \u017ee bude druh\u00e9ho opravovat. Nelze tedy takov\u00e9mu \u010dlov\u011bku nam\u00edtat: „Nepov\u00eddej, j\u00e1 to v\u00edm l\u00e9pe. Tv\u016fj \u017eivot je hoden \u017eit\u00ed.“ To se \u010dasto d\u011bje v n\u00e1bo\u017eensk\u00fdch kontextech a je to podle m\u011b podobn\u011b hloup\u00e9 jako prvn\u00ed reakce. My p\u0159ece dob\u0159e v\u00edme, \u017ee to, jak druz\u00ed posuzuj\u00ed sv\u016fj \u017eivot, souvis\u00ed s t\u00edm, v jak\u00e9 spole\u010dnosti \u017eijeme. Tyto soudy jsou pron\u00e1\u0161eny na konkr\u00e9tn\u00edm spole\u010densk\u00e9m pozad\u00ed. Jestli\u017ee je n\u011bkdo p\u0159esv\u011bd\u010den, \u017ee jeho \u017eivot nen\u00ed hoden \u017eit\u00ed, nejde o soukrom\u00e9 rozhodnut\u00ed. M\u00e1me povinnost zeptat se: Napad\u00e1 n\u00e1s n\u011bco, co m\u016f\u017eeme ud\u011blat pro to, aby tento \u010dlov\u011bk za\u010dal m\u00edt sv\u016fj \u017eivot aspo\u0148 trochu r\u00e1d? Krok za krokem? Mo\u017en\u00e1 ne, mo\u017en\u00e1 sel\u017eeme, ale m\u00e1me povinnost tento krok u\u010dinit.<\/p>\n\n\n\n – Tomuto kroku \u0159\u00edk\u00e1te nad\u011bje.<\/p>\n\n\n\n Ano, tento krok je bytostn\u011b spjat\u00fd s nad\u011bj\u00ed. Kdy\u017e zem\u0159el m\u016fj otec, bylo mi sedmn\u00e1ct a c\u00edtila jsem se hrozn\u011b, byl to m\u016fj nejbli\u017e\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk. Mnoho let nato, kdy\u017e mi zem\u0159ela sestra, byla jsem na tom znovu mizern\u011b a zatou\u017eila jsem zjistit, jak jsem se tehdy z toho ot\u0159esu dostala. Cel\u00fd \u017eivot si vedu den\u00edk, a tak jsem ho vyt\u00e1hla a za\u010detla se do textu sv\u00e9ho mladistv\u00e9ho j\u00e1. Vyd\u011bsilo m\u011b to. \u017divot mi p\u0159ipadal beznad\u011bjn\u00fd, ani j\u00e1 jsem necht\u011bla \u017e\u00edt. Ale postupn\u011b, v pr\u016fb\u011bhu roku a\u017e dvou, se cosi za\u010dalo m\u011bnit. Najednou jsem c\u00edtila budoucnost. Svitla mi nad\u011bje. „Lidsk\u00fd \u017eivot je cosi, v \u010dem se krok za krokem vytv\u00e1\u0159\u00ed prostor pro nad\u011bji,“ napsal Ludwig Wittgenstein. To je pravda, \u010dlov\u011bk mus\u00ed b\u00fdt trp\u011bliv\u00fd. V t\u011bch sedmn\u00e1cti jsem poprv\u00e9 pochopila, co je to nad\u011bje. A moje posledn\u00ed kniha nad\u011bj\u00ed kon\u010d\u00ed. Pro m\u011b je st\u011b\u017eejn\u00ed, \u017ee nad\u011bje bytostn\u011b souvis\u00ed s v\u016fl\u00ed, ale nespl\u00fdv\u00e1 s n\u00ed. Nad\u011bje je sp\u00ed\u0161 postoj, kter\u00fd roste \u2013 ale mus\u00edte j\u00ed to dovolit a \u010d\u00edhat na ni. Pokud douf\u00e1te, \u017ee vyhrajete v loterii, ale nekoup\u00edte si los, nem\u00e1te n\u00e1rok doufat… Ale nad\u011bje nen\u00ed nikdy jen aktivn\u00ed. Nikdy nen\u00ed zcela v na\u0161\u00ed moci \u2013 je stra\u0161n\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9 uv\u011bdomit si i tento pasivn\u00ed rozm\u011br \u017eivota. <\/p>\n\n\n\n BARBARA SCHMITZOV\u00c1 (1968)<\/p>\n\n\n\n Filozofka a u\u010ditelka, jako v\u011bdeck\u00e1 pracovnice p\u016fsob\u00ed na univerzit\u011b v Basileji, jako u\u010ditelka na gymn\u00e1ziu. Jej\u00ed diserta\u010dn\u00ed pr\u00e1ce o Wittgensteinov\u011b filozofii jazyka byla ocen\u011bna Cenou Eugena Finka. Kniha Jak\u00fd \u017eivot je hoden \u017eit\u00ed? Filozofick\u00e9 a biografick\u00e9 p\u0159\u00edstupy vy\u0161la roku 2022 v nakladatelstv\u00ed Reclam a byla nominov\u00e1na na cenu Tractatus. Autorka aktu\u00e1ln\u011b p\u0159ipravuje knihu o zranitelnosti.<\/p>\n\n\n\n T\u00fdden\u00edk Echo – TEREZA MAT\u011aJ\u010cKOV\u00c1<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" Rozhovor jsme vedly na d\u00e1lku, p\u0159esto jsem se c\u00edtila, jako bych byla u \u0161v\u00fdcarsk\u00e9 filozofky doma. Nejen\u017ee jsem se sezn\u00e1mila s jej\u00edm obrovsk\u00fdm psem, kter\u00fd […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":18935,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[12],"tags":[],"class_list":["post-40409","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-rozhovory"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/40409","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=40409"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/40409\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/18935"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=40409"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=40409"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=40409"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}