Romantick\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh se odehr\u00e1v\u00e1 koncem 16. stolet\u00ed za vl\u00e1dy Al\u017eb\u011bty I. \u0160lechtic z Cornwallu, Oliver Tressilian, je zasnouben s kr\u00e1snou Rosamundou Godolphinovou, kter\u00e1 jeho l\u00e1sku op\u011btuje, p\u0159esto\u017ee ho jej\u00ed bratr nen\u00e1vid\u00ed. Kdy\u017e je jej\u00ed bratr zabit, vina pad\u00e1 na Olivera a Rosamunda nev\u011b\u0159\u00ed, \u017ee je nevinn\u00fd. Pro Olivera se v\u011bci rychle vyv\u00edjej\u00ed k hor\u0161\u00edmu, a nakonec se ocit\u00e1 v otroctv\u00ed ve St\u0159edomo\u0159\u00ed a dostane se do bohat\u00e9ho Al\u017e\u00edru, kyp\u00edc\u00edho m\u011bsta, kter\u00e9 je tav\u00edc\u00edm kotlem mnoha ras a n\u00e1rodnost\u00ed. O n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f pozd\u011bji se v Al\u017e\u00edru setk\u00e1v\u00e1me s ob\u00e1van\u00fdm muslimsk\u00fdm korz\u00e1rem zn\u00e1m\u00fdm jako Sakr-el-Bahr neboli „Mo\u0159sk\u00fd jest\u0159\u00e1b“. St\u00e1v\u00e1 se zde ter\u010dem intrik pa\u0161ovy sicilsk\u00e9 man\u017eelky Fenzileh a jej\u00edho syna Marzaka. Prozat\u00edm je v\u0161ak pod ochranou samotn\u00e9ho pa\u0161i a chyst\u00e1 se vr\u00e1tit do Cornwallu, aby se pomstil…
Hrdina za\u017eije zradu, k\u0159ivdy, utrpen\u00ed v otroctv\u00ed, projde prom\u011bnou a pl\u00e1nuje pomstu, p\u0159i\u010dem\u017e je zcela nepochopen svou l\u00e1skou. Olivera nen\u00ed snadn\u00e9 si obl\u00edbit, dovede b\u00fdt bezohledn\u00fd a krut\u00fd, ale je tak\u00e9 schopen sebereflexe, sm\u00ed\u0159en\u00ed i zm\u011bny k lep\u0161\u00edmu.<\/p>\n\n\n\n
Kapitola 1. PENARROW<\/p>\n\n\n\n
Sir Oliver Tressilian sed\u011bl pohodln\u011b ve vysok\u00e9 j\u00eddeln\u011b kr\u00e1sn\u00e9ho domu v Penarrow, v odlehl\u00e9m kout\u011b Cornwallu. Bylo to vzne\u0161en\u00e9 dvoupatrov\u00e9 s\u00eddlo z \u010derven\u00fdch cihel, vystav\u011bn\u00e9 v italsk\u00e9m stylu, zaplaven\u00e9 z\u00e1\u0159\u00edjov\u00fdm sluncem, kter\u00e9 do n\u011bj padalo vysok\u00fdmi okny. Ale chloubou Penarrowu byla zahrada se vznosn\u00fdmi balustr\u00e1dami, lemuj\u00edc\u00edmi t\u0159i terasy s kr\u00e1sn\u00fdmi v\u00fdhledy do soumra\u010dn\u00e9 zelen\u011b.<\/p>\n\n\n\n
Sir Oliver byl dob\u0159e nalad\u011bn, ani ne tak proto, \u017ee v tomto p\u011btadvac\u00e1t\u00e9m roce sv\u00e9ho \u017eivota obdr\u017eel od panensk\u00e9 kr\u00e1lovny \u010destn\u00fd ryt\u00ed\u0159sk\u00fd titul za sv\u00e9 vojensk\u00e9 z\u00e1sluhy, jako sp\u00ed\u0161 proto, \u017ee jeho n\u00e1mluvy se sle\u010dnou Rosamundou Godolphinovou prob\u011bhly hladce a \u0161\u0165astn\u011b. Sed\u011bl ve sv\u00e9m vysok\u00e9m k\u0159esle, dlouh\u00e9 nohy nata\u017eeny p\u0159ed sebou, na pevn\u00fdch rtech z\u00e1dum\u010div\u00fd \u00fasm\u011bv. Snil o sv\u00e9 pan\u00ed a byl n\u00e1le\u017eit\u011b vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee ho \u0160t\u011bst\u011bna tak p\u011bkn\u011b vybavila, \u017ee mohl hodit do kl\u00edna sv\u00e9 Rosamundy titul a tak\u00e9 trochu sl\u00e1vy. Ale ani jeho d\u016fvtip, ani z\u00edskan\u00e9 v\u011bdomosti nezd\u00e1ly se ho pou\u010dit, \u017ee ze v\u0161ech boh\u016f, je\u017e vl\u00e1dnou osudu lidstva, nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e9ho tak ironick\u00e9ho a zlovoln\u00e9ho jako Cupida, onoho nevinn\u011b vypadaj\u00edc\u00edho chlape\u010dka, jen\u017e je v\u0161ak krut\u00fdm a zlomysln\u00fdm rozpustou.<\/p>\n\n\n\n
Pr\u00e1v\u011b kdy\u017e se jeho lehce zamy\u0161len\u00e9 o\u010di usm\u00edvaly na ve\u010dern\u00edm sluncem oz\u00e1\u0159enou zahradu, padl p\u0159es n\u011b \u0161ikmo st\u00edn, o n\u011bm\u017e netu\u0161il, \u017ee je symbolem st\u00ednu, jen\u017e pr\u00e1v\u011b pad\u00e1 na slunce jeho \u017eivota. Po st\u00ednu n\u00e1sledovala postava \u2013\u2060 vysok\u00e1 a od\u011bn\u00e1 v pestr\u00fd \u0161at pod \u0161irok\u00fdm, \u010dern\u00fdm \u0161pan\u011blsk\u00fdm kloboukem s krvav\u011b rud\u00fdmi pery. \u0160vihala dlouhou, stuhami okr\u00e1\u0161lenou hol\u00ed, a kr\u00e1\u010dela rozv\u00e1\u017en\u011b jako s\u00e1m osud. Ze rt\u016f sira Olivera zmizel \u00fasm\u011bv. Potom se zvolna zase vracel, ale nebyl to ji\u017e onen laskav\u00fd a zahlouban\u00fd, ale p\u0159em\u011bnil se v \u00fasm\u011bv rozhodnosti a um\u00edn\u011bnosti.<\/p>\n\n\n\n
Vtom vstoupil sluha Nicholas, aby ozn\u00e1mil p\u0159\u00edchod pana Petra Godolphina a v pat\u00e1ch za n\u00edm ve\u0161el s\u00e1m pan Godolphin, \u0161t\u00edhl\u00fd mlad\u00edk s oholenou, pohlednou tv\u00e1\u0159\u00ed, poznamenanou pov\u00fd\u0161enost\u00ed. Sir Oliver vstal a uklonil se.<\/p>\n\n\n\n
\u201eNicku, \u017eidli pro pana Godolphina a dal\u0161\u00ed \u0161\u00e1lek. V\u00edt\u00e1m v\u00e1s v Penarrow.“<\/p>\n\n\n\n
\u00da\u0161klebek kmitl p\u0159es obli\u010dej o t\u0159i roky mlad\u0161\u00edho mu\u017ee. \u201eSkl\u00e1d\u00e1te mi poklonu, pane, kterou, jak se ob\u00e1v\u00e1m, v\u00e1m nemohu oplatit.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eDost \u010dasu k tomu, a\u017e p\u0159ijdu o to \u017e\u00e1dat,“ \u0159ekl sir Oliver s dobrou n\u00e1ladou, t\u0159eba\u017ee p\u0159edst\u00edranou.<\/p>\n\n\n\n
\u201eA\u017e o to p\u0159ijdete \u017e\u00e1dat?“<\/p>\n\n\n\n
\u201eO pohostinstv\u00ed ve va\u0161em dom\u011b,“ vysv\u011btloval.<\/p>\n\n\n\n
\u201ePr\u00e1v\u011b o t\u00e9 v\u011bci jsem si s v\u00e1mi p\u0159i\u0161el promluvit.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eNeposad\u00edte se?“ zval ho sir Oliver a uk\u00e1zal na k\u0159eslo, kter\u00e9 Nicholas p\u0159isunul. T\u00fdm\u017e gestem pokynul sluhovi, aby ode\u0161el.<\/p>\n\n\n\n
Godolphin pozv\u00e1n\u00ed ignoroval. \u201eSly\u0161el jsem,“ pravil, \u201e\u017ee jste byl v\u010dera na Godolphin Courtu.“ Odml\u010del se a kdy\u017e sir Oliver nic nepop\u0159el, dodal stroze: \u201eP\u0159i\u0161el jsem, pane, abych v\u00e1m ozn\u00e1mil, \u017ee \u010dest va\u0161ich n\u00e1v\u0161t\u011bv je takov\u00e1, \u017ee bychom na ni r\u00e1di zapomn\u011bli.“<\/p>\n\n\n\n
V \u00fasil\u00ed, kter\u00e9 vynalo\u017eil, aby si zachoval sebeovl\u00e1d\u00e1n\u00ed p\u0159i tak p\u0159\u00edm\u00e9 ur\u00e1\u017ece, trochu zbledl pod sv\u00fdm op\u00e1len\u00edm.<\/p>\n\n\n\n
\u201eJist\u011b pochop\u00edte, Pet\u0159e,“ odpov\u011bd\u011bl pomalu, \u201e\u017ee jste toho \u0159ekl p\u0159\u00edli\u0161 mnoho, pokud nedod\u00e1te n\u011bco nav\u00edc.“ Odml\u010del se a chv\u00edli sv\u00e9ho hosta zva\u017eoval. \u201eNev\u00edm, jestli v\u00e1m Rosamunda \u0159ekla, \u017ee mi v\u010dera prok\u00e1zala tu \u010dest, \u017ee svolila st\u00e1t se mou \u017eenou.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eJe to d\u00edt\u011b, kter\u00e9 je\u0161t\u011b nem\u00e1 rozum.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eZn\u00e1te snad n\u011bjak\u00fd dobr\u00fd d\u016fvod, pro\u010d by m\u011bla zm\u011bnit sv\u016fj \u00famysl?“ t\u00e1zal se sir Oliver lehce vyz\u00fdvav\u011b.<\/p>\n\n\n\n
Pan Godolphin se posadil, p\u0159ehodil si nohu p\u0159es nohu a polo\u017eil si klobouk na koleno.<\/p>\n\n\n\n
\u201eZn\u00e1m jich tucet,“ odpov\u011bd\u011bl. \u201eAle nemus\u00edm je uv\u00e1d\u011bt. Posta\u010d\u00ed, kdy\u017e v\u00e1m p\u0159ipomenu, \u017ee Rosamund\u011b je teprve sedmn\u00e1ct, \u017ee jsem jej\u00edm poru\u010dn\u00edkem a \u017ee stoj\u00ed tak\u00e9 pod poru\u010denstv\u00edm sira Johna Killigrewa. Ani sir John, ani j\u00e1 nem\u016f\u017eeme schv\u00e1lit tohle zasnouben\u00ed.“<\/p>\n\n\n\n
\u201ePanebo\u017ee!“ vybuchl sir Oliver. \u201eKdo \u017e\u00e1d\u00e1 o va\u0161e schv\u00e1len\u00ed nebo o schv\u00e1len\u00ed sira Johna? S pomoc\u00ed bo\u017e\u00ed va\u0161e sestra dosp\u011bje z\u00e1hy v \u017eenu a stane se vlastn\u00ed pan\u00ed. Nesp\u011bch\u00e1m zase tak zoufale, abych se o\u017eenil, a svou povahou \u2013\u2060 jak snad pozorujete \u2013\u2060 jsem kupodivu trp\u011bliv\u00fd. Chci i \u010dekat.“<\/p>\n\n\n\n
\u201e\u010cek\u00e1n\u00ed v\u00e1m v tomto p\u0159\u00edpad\u011b nepom\u016f\u017ee, sire Olivere. Nejlep\u0161\u00ed bude, kdy\u017e to pochop\u00edte. My jsme se u\u017e rozhodli.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eRozhodli? Panebo\u017ee! V\u00edte co, po\u0161lete ke mn\u011b sira Johna, aby mi pov\u011bd\u011bl o sv\u00e9m rozhodnut\u00ed, a j\u00e1 mu zase n\u011bco \u0159eknu o sv\u00e9m. Vy\u0159i\u010fte mu ode mne, pane Godolphine, \u017ee bude-li se nam\u00e1hat p\u0159ij\u00edt a\u017e na Penarrow, vlastn\u00ed rukou mu p\u0159ist\u0159ihnu ty jeho kupl\u00ed\u0159sk\u00e9 u\u0161i!“<\/p>\n\n\n\n
\u201eA zat\u00edm,“ \u0159ekl pan Godolphin podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b, \u201enecht\u011bl byste zkusit tyto svoje lupi\u010dsk\u00e9 dovednosti u mne?“<\/p>\n\n\n\n
\u201eU v\u00e1s?“ opakoval sir Oliver a zm\u011b\u0159il si ho s dobromysln\u00fdm opovr\u017een\u00edm. \u201eNejsem \u0159ezn\u00edkem p\u00edsklat, mil\u00fd hochu. Krom\u011b toho jste bratrem sv\u00e9 sestry a nechci zv\u011bt\u0161ovat p\u0159ek\u00e1\u017eky, kter\u00e9 jsou ji\u017e beztak na cest\u011b.“ Potom se jeho t\u00f3n zm\u011bnil. Naklonil se p\u0159es st\u016fl.<\/p>\n\n\n\n
\u201eNechme toho u\u017e, Pet\u0159e. Pov\u011bzte mi rad\u011bji, co stoj\u00ed za celou tou v\u011bc\u00ed. Co\u017epak bychom nemohli urovnat rozpory, o kter\u00fdch se domn\u00edv\u00e1te, \u017ee existuj\u00ed? Sira Johna se to net\u00fdk\u00e1. Je to lakomec, kter\u00fd nestoj\u00ed ani za lusknut\u00ed prsty. Ale vy jste n\u011bco docela jin\u00e9ho! Vy jste jej\u00edm bratrem. Tak mi \u0159ekn\u011bte, co v\u00e1m vad\u00ed. Bu\u010fme up\u0159\u00edmn\u00ed a p\u0159\u00e1tel\u0161t\u00ed!“<\/p>\n\n\n\n
\u201eP\u0159\u00e1tel\u0161t\u00ed!“ Godolphin se znovu u\u0161kl\u00edbl. \u201eV tom n\u00e1m \u0161li p\u0159\u00edkladem na\u0161i otcov\u00e9.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eZ\u00e1le\u017e\u00ed na tom? T\u00edm v\u011bt\u0161\u00ed hanba pro n\u011b, kdy\u017e byli sousedy a nemohli si b\u00fdt p\u0159\u00e1teli. M\u011bli bychom se \u0159\u00eddit p\u0159\u00edkladem tak b\u00eddn\u00fdm?“<\/p>\n\n\n\n
\u201eNechcete snad \u0159\u00edci, \u017ee chyba byla na stran\u011b m\u00e9ho otce!“ zvolal Godolphin s bl\u00ed\u017e\u00edc\u00edm se hn\u011bvem.<\/p>\n\n\n\n
\u201eNem\u00e1m nic takov\u00e9ho na mysli, hochu. Ale \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee je to hanba pro oba.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eTis\u00edc l\u00e1ter!“ zaklel Petr. \u201eVy zlo\u0159e\u010d\u00edte mrtv\u00e9mu?“<\/p>\n\n\n\n
\u201eJestli ano, tak jim ob\u011bma. Ale j\u00e1 to ned\u011bl\u00e1m. Pouze odsuzuji chybu, kterou by oba museli uznat, kdyby byli zase na\u017eivu.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eTak se, pane, omezte na odsouzen\u00ed sv\u00e9ho vlastn\u00edho otce, s n\u00edm\u017e by \u017e\u00e1dn\u00fd \u010destn\u00fd \u010dlov\u011bk nemohl \u017e\u00edt v m\u00edru\u2026“<\/p>\n\n\n\n
\u201eZvolna, zvolna, dobr\u00fd pane\u2026“<\/p>\n\n\n\n
\u201eRalph Tressilian byl hanbou cel\u00e9mu kraji. Nen\u00ed jedin\u00e9 vesnice mezi t\u00edmto domem a Trurem nebo Helstonem, aby se nehem\u017eila velk\u00fdmi tressiliansk\u00fdmi nosy, jako je ten v\u00e1\u0161, na pam\u00e1tku va\u0161eho zh\u00fdral\u00e9ho otce.“<\/p>\n\n\n\n
Siru Oliverovi se z\u00fa\u017eily o\u010di a usm\u00e1l se. \u201eZaj\u00edmalo by m\u011b, jak jste p\u0159i\u0161el vy ke sv\u00e9mu nosu?“<\/p>\n\n\n\n
Godolphin vztekle vysko\u010dil a k\u0159eslo se za n\u00edm s rachotem p\u0159evr\u00e1tilo. \u201ePane,“ vybuchl, \u201eur\u00e1\u017e\u00edte pam\u00e1tku m\u00e9 matky!“<\/p>\n\n\n\n
Sir Oliver se zasm\u00e1l. \u201eMo\u017en\u00e1, \u017ee si s t\u00edm trochu pohr\u00e1v\u00e1m, snad na opl\u00e1tku za va\u0161e zdvo\u0159ilosti na \u00fa\u010det m\u00e9ho otce.“<\/p>\n\n\n\n
Pan Godolphin ho pozoroval, neschopen slova, a potom bodnut sv\u00fdm vztekem, naklonil se p\u0159es st\u016fl, zvedl h\u016fl a ude\u0159il j\u00ed Olivera prudce do ramene. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed se oto\u010dil a d\u016fstojn\u011b odkr\u00e1\u010del ke dve\u0159\u00edm. V p\u016fli cesty se zastavil.<\/p>\n\n\n\n
\u201eBudu o\u010dek\u00e1vat va\u0161e p\u0159\u00e1tele a celou d\u00e9lku va\u0161eho me\u010de,“ \u0159ekl.<\/p>\n\n\n\n
Oliver se znovu zasm\u00e1l: \u201eMysl\u00edm, \u017ee se nebudu obt\u011b\u017eovat.“<\/p>\n\n\n\n
Godolphin se oto\u010dil, aby se mu op\u011bt postavil \u010delem. \u201eJak\u017ee, nech\u00e1te se ude\u0159it?“<\/p>\n\n\n\n
Oliver pokr\u010dil rameny. \u201eNikdo to nevid\u011bl.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eAle j\u00e1 rozhl\u00e1s\u00edm v\u0161ude, \u017ee jsem v\u00e1s zbil hol\u00ed.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eT\u00edm rozhl\u00e1s\u00edte, \u017ee jste lh\u00e1\u0159em, proto\u017ee v\u00e1m nikdo neuv\u011b\u0159\u00ed.“ Potom znovu nasadil sm\u00ed\u0159liv\u00fd t\u00f3n.<\/p>\n\n\n\n
\u201eNo tak, Pet\u0159e, chov\u00e1me se ned\u016fstojn\u011b. Co se t\u00fd\u010de t\u00e9 r\u00e1ny, p\u0159izn\u00e1v\u00e1m, \u017ee jsem si ji zaslou\u017eil. Matka je posv\u00e1tn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e otec. Tak\u017ee m\u016f\u017eeme prohl\u00e1sit, \u017ee jsme si vyrovn\u00e1ni. Nemohli bychom se vyrovnat i ve v\u0161em ostatn\u00edm? Co n\u00e1m prosp\u011bje, kdy\u017e budeme udr\u017eovat hloup\u00fd spor, kter\u00fd vznikl mezi na\u0161imi otci?“<\/p>\n\n\n\n
\u201eMezi n\u00e1mi je toho v\u00edc,“ odpov\u011bd\u011bl Godolphin. \u201eNedovol\u00edm, aby si moje sestra vzala pir\u00e1ta.“<\/p>\n\n\n\n
\u201ePir\u00e1ta? Proboha! Jsem r\u00e1d, \u017ee n\u00e1s nikdo nesly\u0161\u00ed, proto\u017ee od t\u00e9 doby, co m\u011b Jej\u00ed Milost pasovala na ryt\u00ed\u0159e za moje slu\u017eby na mo\u0159i, maj\u00ed va\u0161e slova velmi bl\u00edzko ke zrad\u011b. To, co kr\u00e1lovna schv\u00e1l\u00ed a ocen\u00ed, m\u016f\u017ee schv\u00e1lit i Petr Godolphin, a dokonce i v\u00e1\u0161 mentor John Killigrew. Ale vy schvalujete jen to, co schvaluje Killigrew. Domn\u00edv\u00e1m se, \u017ee to on v\u00e1s sem poslal.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eNejsem nikomu sluhou,“ odpov\u011bd\u011bl mlad\u00edk nakva\u0161en\u011b, nebo\u0165 se mrzel nad Oliverovou domn\u011bnkou, je\u017e odpov\u00eddala pravd\u011b.<\/p>\n\n\n\n
\u201eNazvat m\u011b pir\u00e1tem je po\u0161etilost. Hawkins, s n\u00edm\u017e jsem se plavil, byl tak\u00e9 kr\u00e1lovnou odm\u011bn\u011bn titulem ryt\u00ed\u0159e. A ten, kdo n\u00e1s naz\u00fdv\u00e1 pir\u00e1ty, ur\u00e1\u017e\u00ed samu kr\u00e1lovnu. A co m\u00e1te je\u0161t\u011b proti mn\u011b? Douf\u00e1m, \u017ee jsem pr\u00e1v\u011b tak dobr\u00fd jako ka\u017ed\u00fd jin\u00fd v Cornwallu. Rosamunda m\u011b poct\u00edv\u00e1 svou n\u00e1klonnost\u00ed a j\u00e1 jsem bohat, a budu je\u0161t\u011b bohat\u0161\u00ed, jakmile zazn\u00ed svatebn\u00ed zvony.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eZbohatl jste z n\u00e1mo\u0159n\u00edho lupi\u010dstv\u00ed, zbohatl jste z poklad\u016f ze zajat\u00fdch lod\u00ed a tak\u00e9 z v\u00fdt\u011b\u017eku za otroky, zajat\u00e9 v Africe a prodan\u00e9 na plant\u00e1\u017ee, nacpal jste se t\u011bmi pen\u011bzi jako se nacpe up\u00edr krv\u00ed mrtv\u00fdch lid\u00ed.\u201c<\/p>\n\n\n\n
\u201eTo \u0159\u00edk\u00e1 sir John?“ t\u00e1zal se sir Oliver m\u011bkk\u00fdm hlasem.<\/p>\n\n\n\n
\u201eJ\u00e1 to \u0159\u00edk\u00e1m.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eTo jsem sly\u0161el, ale pt\u00e1m se, kde jste se tu p\u011bknou lekci nau\u010dil. Je sir John v\u00e1\u0161 preceptor? Ov\u0161em \u017ee je! Nemus\u00edte mi to \u0159\u00edkat. J\u00e1 si to s n\u00edm vy\u0159\u00edd\u00edm. Zat\u00edm mi dovolte, abych v\u00e1m odhalil \u010dist\u00fd a nesobeck\u00fd pramen star\u00e9 z\u00e1\u0161ti sira Johna. Uvid\u00edte, jak\u00fdm up\u0159\u00edmn\u00fdm a poctiv\u00fdm \u0161lechticem je sir John, kter\u00fd byl p\u0159\u00edtelem va\u0161eho otce a va\u0161\u00edm poru\u010dn\u00edkem.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eNebudu naslouchat tomu, co o n\u011bm chcete vykl\u00e1dat.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eAle budete, na opl\u00e1tku za to, \u017ee jste m\u011b p\u0159im\u011bl poslouchat, co o mn\u011b \u0159\u00edk\u00e1 on. Sir Killigrew chce od kr\u00e1lovny z\u00edskat povolen\u00ed ke stavb\u011b p\u0159\u00edstavu v Smithicku p\u0159i \u00fast\u00ed \u0159eky Fal. Douf\u00e1, \u017ee tam nad p\u0159\u00edstavem vyroste cel\u00e9 m\u011bsto ve st\u00ednu jeho z\u00e1mku Arwenack. P\u0159edst\u00edr\u00e1, \u017ee je u\u0161lechtile nezi\u0161tn\u00fd \u010dlov\u011bk, kter\u00e9mu jde o prosperitu zem\u011b, a zapom\u00edn\u00e1 zm\u00ednit, \u017ee v\u0161echna ta p\u016fda je jeho a \u017ee to bude jeho vlastn\u00ed prosperita. \u0160\u0165astnou n\u00e1hodou jsme se setkali v Lond\u00fdn\u011b, kdy\u017e sir John byl s touto z\u00e1le\u017eitost\u00ed u dvora. Ale osud tomu chce, \u017ee j\u00e1 m\u00e1m podobn\u00e9 z\u00e1jmy, a to v Truru a Penrynu. Ale na rozd\u00edl od sira Johna jsem v t\u00e9to v\u011bci poctiv\u00fd a prohla\u0161uji to. \u0158ekl jsem to Johnovi, proto\u017ee um\u00edm b\u00fdt p\u0159\u00edmo\u010dar\u00fd, a kr\u00e1lovn\u011b jsem sv\u00e9 z\u00e1m\u011bry sd\u011blil formou protin\u00e1vrhu k \u017e\u00e1dosti sira Johna.“<\/p>\n\n\n\n
Pokr\u010dil rameny. \u201eByl jsem jedn\u00edm z n\u00e1mo\u0159n\u00edk\u016f, kte\u0159\u00ed pom\u00e1hali zni\u010dit neporazitelnou Armadu kr\u00e1le Filipa. Proto byla moje \u017e\u00e1dost p\u0159\u00edzniv\u011b posouzena, a sir John jel dom\u016f s pr\u00e1zdn\u00fdma rukama. Div\u00edte se, \u017ee m\u011b nen\u00e1vid\u00ed? \u017de mi sp\u00edl\u00e1 do pir\u00e1t\u016f, a je\u0161t\u011b do hor\u0161\u00edch v\u011bc\u00ed? Je p\u0159irozen\u00e9, \u017ee zkresluje m\u00e9 \u010diny na mo\u0159i, proto\u017ee pr\u00e1v\u011b tyto moje z\u00e1sluhy mi umo\u017enily po\u0161kodit jeho zisk. Pro tento boj si sir John vybral zbran\u011b pomluv, ale tyto zbran\u011b nejsou moje, jak mu uk\u00e1\u017eu je\u0161t\u011b dnes. Pokud nev\u011b\u0159\u00edte tomu, co \u0159\u00edk\u00e1m, poj\u010fte se mnou a bu\u010fte p\u0159\u00edtomen mal\u00e9mu dialogu, kter\u00fd, jak douf\u00e1m, s t\u00edm proklatcem povedu.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eZapom\u00edn\u00e1te,“ \u0159ekl Godolphin, \u201e\u017ee i j\u00e1 m\u00e1m v okol\u00ed Smithicku sv\u00e9 z\u00e1jmy jako John a \u017ee vy jim \u0161kod\u00edte.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eOho!“ houkl sir Oliver. \u201eTe\u010f kone\u010dn\u011b z cel\u00e9ho toho mraku spravedliv\u00e9ho hn\u011bvu nad mou \u0161patnou tressilianskou krv\u00ed a pir\u00e1tsk\u00fdmi zp\u016fsoby vykouklo slunce pravdy! I vy jste jen p\u0159ekupn\u00edk. Te\u010f vid\u00edte, jak\u00fd jsem byl bl\u00e1zen, kdy\u017e jsem v\u00e1m v\u011b\u0159il, \u017ee jste up\u0159\u00edmn\u00fd.“ Hlas se mu zhoupl a rty se mu zkroutily v opovr\u017een\u00ed, kter\u00e9 ude\u0159ilo druh\u00e9ho jako r\u00e1na. \u201eP\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee bych s v\u00e1mi nemarnil \u010das, kdybych v\u011bd\u011bl, \u017ee jste \u010dlov\u011bk tak n\u00edzk\u00fd a politov\u00e1n\u00edhodn\u00fd.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eTato slova\u2026“ za\u010dal pan Godolphin a strnule se nap\u0159\u00edmil.<\/p>\n\n\n\n
\u201eVyjad\u0159uj\u00ed mnohem m\u00e9n\u011b, ne\u017e co zasluhujete,“ p\u0159eru\u0161il ho sir Oliver a pak pozvedl hlas a zavolal: \u201eNicku!“<\/p>\n\n\n\n
\u201eBude\u0161 se za n\u011b zodpov\u00eddat!“ odsekl host.<\/p>\n\n\n\n
\u201eOdpov\u00edd\u00e1m pr\u00e1v\u011b te\u010f,“ zn\u011bla stroh\u00e1 odpov\u011b\u010f. \u201eP\u0159ij\u00edt sem a \u017evanit o zh\u00fdralosti m\u00e9ho mrtv\u00e9ho otce a o d\u00e1vn\u00e9m sporu mezi n\u00edm a v\u00e1mi, blekotat o m\u00e9m pir\u00e1tstv\u00ed a o m\u00fdch zp\u016fsobech \u017eivota jako o opr\u00e1vn\u011bn\u00e9m d\u016fvodu, pro\u010d si nemohu vz\u00edt va\u0161i sestru, zat\u00edmco skute\u010dn\u00fdm podn\u011btem va\u0161eho nep\u0159\u00e1telstv\u00ed nen\u00ed nic v\u00edc ne\u017e n\u011bkolik mizern\u00fdch liber ro\u010dn\u011b, kter\u00e9 v\u00e1m br\u00e1n\u00edm str\u010dit si do kapsy. Proboha, a\u0165 u\u017e jste pry\u010d.“<\/p>\n\n\n\n
V tu chv\u00edli vstoupil Nick.<\/p>\n\n\n\n
\u201eJe\u0161t\u011b o mn\u011b usly\u0161\u00edte, sire Olivere,“ pronesl ti\u0161e Godolphin, bled\u00fd vztekem. \u201eD\u00e1te mi za tato slova zadostiu\u010din\u011bn\u00ed.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eNebojuji\u2026 s hokyn\u00e1\u0159i,“ odm\u00edtl Oliver.<\/p>\n\n\n\n
\u201eVy se opova\u017eujete m\u011b tak naz\u00fdvat?“<\/p>\n\n\n\n
\u201eJe to opravdu pon\u00ed\u017een\u00ed po\u010destn\u00e9 t\u0159\u00eddy, to p\u0159izn\u00e1v\u00e1m. Nicku, otev\u0159ete panu Godolphinovi dve\u0159e!“<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
Romantick\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh se odehr\u00e1v\u00e1 koncem 16. stolet\u00ed za vl\u00e1dy Al\u017eb\u011bty I. \u0160lechtic z Cornwallu, Oliver Tressilian, je zasnouben s kr\u00e1snou Rosamundou Godolphinovou, kter\u00e1 jeho l\u00e1sku […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":41691,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-41686","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/41686","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=41686"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/41686\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/41691"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=41686"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=41686"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=41686"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}