Kapitola 8. PAST SE ZAV\u00cdR\u00c1<\/p>\n\n\n\n
Monsieur Gaubert, mu\u017e jest\u0159\u00e1b\u00ed tv\u00e1\u0159e, opustil Champs-aux-Capucins a b\u011b\u017eel vytrvale celou cestu a\u017e k hostinci Veau qui T\u00e9te. Dob\u011bhl tam t\u00e9m\u011b\u0159 bez dechu a s obavami. P\u0159ed hospodou dosud \u010dekal dostavn\u00edk. Postilion st\u00e1l op\u0159en o vrata a hovo\u0159il s jedn\u00edm z ko\u010d\u00ed. Voj\u00e1ci st\u00e1li u sv\u00fdch kon\u00ed na str\u00e1\u017ei a \u010dekali s tvrdo\u0161\u00edjnou trp\u011blivost\u00ed tak, jak jim Garnache na\u0159\u00eddil. Ve dve\u0159\u00edch v\u00fd\u010depu st\u00e1l bd\u011bl\u00fd Rabecq a neklidn\u011b vyhl\u00ed\u017eel sv\u00e9ho p\u00e1na.<\/p>\n\n\n\n
Jakmile spat\u0159il Gauberta b\u011b\u017e\u00edc\u00edho tak rychle, \u017ee sotva popadal dech, \u0161el mu pln obav vst\u0159\u00edc. P\u0159es ulici, od pal\u00e1ce k nim p\u0159ich\u00e1zel monsieur de Tressan a houpal se v boc\u00edch p\u0159i ka\u017ed\u00e9m kroku. Rabecq, p\u0159et\u00e9kaj\u00edc\u00ed zl\u00fdmi p\u0159edtuchami, na Gauberta vzk\u0159ikl:<\/p>\n\n\n\n
\u201eCo se stalo? Kde je monsieur de Garnache?“<\/p>\n\n\n\n
Gaubert se zastavil, zavr\u00e1voral, spr\u00e1skl ruce a zana\u0159\u00edkal: \u201eZabit! Byl zavra\u017ed\u011bn! To bylo hrozn\u00e9!“<\/p>\n\n\n\n
Rabecq ho uchopil za rameno a podep\u0159el rukou, aby se nezhroutil na zem.<\/p>\n\n\n\n
\u201eCo to \u0159\u00edk\u00e1te?\u201c vyjekl.<\/p>\n\n\n\n
Tressan se tak\u00e9 zastavil a obr\u00e1til se ke Gaubertovi.<\/p>\n\n\n\n
\u201eKdo byl zabit? Snad ne monsieur de Garnache?\u201c<\/p>\n\n\n\n
\u201eM\u016fj Bo\u017ee, ano!\u201c zakv\u00edlel Gaubert. \u201eByla to past, zr\u00e1dn\u00e1 l\u00e9\u010dka, do n\u00ed\u017e n\u00e1s zavedli. \u010cty\u0159i z t\u011bch mu\u017e\u016f se do n\u00e1s pustili, sotva jsme do\u0161li na Champs-aux-Capucins. St\u00e1l jsem mu po boku, ale kdy\u017e jsem ho vid\u011bl klesnout pod smrtelnou ranou, b\u011b\u017eel jsem pro pomoc!“<\/p>\n\n\n\n
\u201ePro Krista P\u00e1na!“ zavzlykal Rabecq a pustil rameno pana Gauberta.<\/p>\n\n\n\n
\u201eKdo to ud\u011blal?\u201c t\u00e1zal se Tressan bur\u00e1civ\u00fdm hlasem.<\/p>\n\n\n\n
\u201eNev\u00edm, kdo to byl. P\u00e1n, kter\u00fd s monsieurem Garnachem h\u00e1dku za\u010dal, se jmenoval Sanguinetti. Nyn\u00ed tam je rva\u010dka. K t\u00e9 pod\u00edvan\u00e9 se se\u0161lo mnoho lid\u00ed, kte\u0159\u00ed souboj cht\u011bli vid\u011bt, a ti se potom za\u010dali rv\u00e1t mezi sebou. Kdyby jen, u v\u0161ech kozl\u016f, v\u010das zakro\u010dili, aby uboh\u00e9ho pana de Garnache zachr\u00e1nili p\u0159ed zavra\u017ed\u011bn\u00edm!“<\/p>\n\n\n\n
\u201eRva\u010dka?\u201c vyk\u0159ikl de Tressan, v n\u011bm\u017e se n\u00e1hle probudil kr\u00e1lovsk\u00fd \u00fa\u0159edn\u00edk.<\/p>\n\n\n\n
\u201eAno, rva\u010dka,“ odpov\u011bd\u011bl Gaubert lhostejn\u011b. \u201eTe\u010f si tam vz\u00e1jemn\u011b pod\u0159ez\u00e1vaj\u00ed hrdla.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eAle v\u00edte ur\u010dit\u011b, \u017ee monsieur je mrtev?“ uji\u0161\u0165oval se Rabecq a v jeho hlase se dala post\u0159ehnout prosba o odvol\u00e1n\u00ed t\u00e9 zl\u00e9 zv\u011bsti.<\/p>\n\n\n\n
Gaubert se na okam\u017eik odml\u010del a zd\u00e1lo se, \u017ee p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed. \u201eVid\u011bl jsem ho padnout,\u201c \u0159ekl, \u201etak\u00e9 m\u016f\u017ee b\u00fdt, \u017ee je pouze t\u011b\u017ece ran\u011bn.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eA vy jste ho tam nechal?\u201c vyk\u0159ikl sluha: \u201eVy jste ho tam nechal jen tak?\u201c<\/p>\n\n\n\n
Gaubert pokr\u010dil rameny: \u201eCo jsem mohl d\u011blat, kdy\u017e na m\u011b byli \u010dty\u0159i? A krom\u011b toho lid\u00e9 se u\u017e za\u010d\u00ednali rv\u00e1t a myslel jsem si tedy, \u017ee ud\u011bl\u00e1m nejl\u00e9pe, p\u016fjdu-li sem pro pomoc. Tito voj\u00e1ci nyn\u00ed\u2026“<\/p>\n\n\n\n
\u201eAj!\u201c p\u0159eru\u0161il Tressan jeho napov\u011bzenou my\u0161lenku. Obr\u00e1til se sm\u011brem k ser\u017eantovi a zavolal ho. Pak se Gaubertovi p\u0159edstavil: \u201eJ\u00e1 jsem sene\u0161al v Dauphin\u00e9e a uklidn\u011bn\u00ed tamt\u00e9 rva\u010dky to je moje starost.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eJsem \u0161\u0165asten, \u017ee v\u00e1s nach\u00e1z\u00edm pr\u00e1v\u011b tady,“ uklonil se Gaubert. \u201eNemohl bych sv\u011b\u0159it v\u011bci lep\u0161\u00edm ruk\u00e1m.“<\/p>\n\n\n\n
Ale Tressan si ho ji\u017e nev\u0161\u00edmal a rozk\u00e1zal okam\u017eit\u011b ser\u017eantovi, aby jel tryskem se v\u0161emi sv\u00fdmi voj\u00e1ky na Champs-aux-Capucins.<\/p>\n\n\n\n
Rabecq se v\u0161ak n\u00e1hle vzpamatoval a pokro\u010dil dop\u0159edu:<\/p>\n\n\n\n
\u201eNe, monsieur le senechal,\u201c vpadl do Tressanovy \u0159e\u010di, nebo\u0165 si vzpomn\u011bl na sv\u016fj \u00fakol. \u201eTito mu\u017ei jsou zde proto, aby hl\u00eddali mademoiselle de la Vauvray. Nechte je zde. P\u016fjdu tam s\u00e1m.“<\/p>\n\n\n\n
Sene\u0161al se na n\u011bho pod\u00edval s opovr\u017eliv\u011b sta\u017een\u00fdm spodn\u00edm rtem:<\/p>\n\n\n\n
\u201eP\u016fjdete? A co tam s\u00e1m zm\u016f\u017eete? Kdo vlastn\u011b jste?<\/p>\n\n\n\n
\u201eJsem sluha pana de Garnache.\u201c<\/p>\n\n\n\n
\u201eLokaj! Ach!“ Tressan opovr\u017eliv\u011b m\u00e1vl rukou, obr\u00e1til se k n\u011bmu z\u00e1dy a opakoval sv\u00e9 rozkazy, jako by tam Rabecq ani nebyl.<\/p>\n\n\n\n
\u201eNa Champs-aux-Capucins! Ale tryskem! Dal\u0161\u00ed mu\u017ee po\u0161lu za v\u00e1mi.“<\/p>\n\n\n\n
Ser\u017eant vlet\u011bl koni na h\u0159bet a za\u0159val rozkaz. Voj\u00e1ci oto\u010dili a energicky kon\u011b pob\u00eddli do trysku. Jejich podkovy h\u0159m\u011bly dlouhou ulic\u00ed, kdy\u017e Rabecq uchopil Jeho Milost sene\u0161ala za rameno.<\/p>\n\n\n\n
\u201eZadr\u017ete je, monsieur!\u201c je\u010del roz\u010dilen\u011b. \u201eZadr\u017ete je! V tom je n\u011bjak\u00fd podvod!“<\/p>\n\n\n\n
\u201eZadr\u017eet?\u201c opakoval sene\u0161al. \u201eJste \u0161\u00edlen\u00fd?\u201c Set\u0159\u00e1sl Rabecqovu ruku ze sv\u00e9ho ramene, odvr\u00e1til se a t\u011b\u017ekop\u00e1dn\u00fdm krokem ode\u0161el do sv\u00e9ho pal\u00e1ce.<\/p>\n\n\n\n
Rabecq rozzloben\u011b klel. Te\u010f nemohl sle\u010dnu opustit a nechat ji v hospod\u011b bez ochrany. A za\u010dalo se v n\u011bm vzm\u00e1hat podez\u0159en\u00ed, kter\u00e9 p\u0159er\u016fstalo v jistotu, \u017ee ten Gaubert, kter\u00fd nyn\u00ed vstupoval do dve\u0159\u00ed v\u00fd\u010depu, oklamal sene\u0161ala historkou, aby ho p\u0159im\u011bl k odvol\u00e1n\u00ed voj\u00e1k\u016f z m\u00edsta, kde jich bude za chv\u00edli ur\u010dit\u011b zapot\u0159eb\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Pln strachu, zl\u00fdch p\u0159edtuch a ned\u016fv\u011bry, \u0161el sklesl\u00fd Rabecq za panem Gaubertem. Ale kdy\u017e p\u0159ekro\u010dil pr\u00e1h, spat\u0159ily jeho o\u010di cosi, nad \u010d\u00edm na okam\u017eik zkamen\u011bl a co jeho podez\u0159en\u00ed prom\u011bnilo v jistotu.<\/p>\n\n\n\n
V hospod\u011b bylo \u0161est chlap\u016f od hlav a\u017e k pat\u00e1m ozbrojen\u00fdch, hrub\u00e9ho vzez\u0159en\u00ed a n\u00e1padn\u011b p\u0159ipom\u00ednaj\u00edc\u00edch mu\u017ee, kter\u00e9 v\u010dera vid\u011bl na n\u00e1dvo\u0159\u00ed Condillacu. Jejich p\u0159\u00edtomnost si neum\u011bl nijak vysv\u011btlit \u2013 mohli sem p\u0159ij\u00edt jedin\u011b st\u00e1jemi, nebo\u0165 jinak by je byl vid\u011bl p\u0159ich\u00e1zet.<\/p>\n\n\n\n
V\u0161ichni byli seskupeni na konci v\u00fd\u010depu u dve\u0159\u00ed vedouc\u00edch na schody. Hospodsk\u00fd st\u00e1l n\u011bkolik krok\u016f od nich a pozoroval je znepokojen\u00fdma o\u010dima. Av\u0161ak co Rabecqa zneklidnilo ze v\u0161eho nejv\u00edce, bylo to, \u017ee mu\u017e, kter\u00fd si \u0159\u00edkal Gaubert, st\u00e1l u skupiny zabr\u00e1n v \u017eiv\u00fd rozhovor se \u0161t\u00edhl\u00fdm a n\u00e1dhern\u011b od\u011bn\u00fdm mlad\u00edkem, v n\u011bm\u017e ihned poznal pana Mariuse de Condillac.<\/p>\n\n\n\n
Rabecq se bezd\u011b\u010dn\u011b zastavil a zaslechl, jak Marius \u0159\u00edk\u00e1 Gaubertovi: \u201e\u0158ekn\u011bte j\u00ed, \u017ee si pan de Garnache p\u0159eje, aby p\u0159i\u0161la dol\u016f.“<\/p>\n\n\n\n
Po t\u011bchto slovech k nim Rabecq p\u0159istoupil. Gaubert se k n\u011bmu okam\u017eit\u011b obr\u00e1til a usm\u00e1l se. Marius se rychle rozhl\u00e9dl po sv\u00fdch lidech a dal sv\u00fdm pochop\u016fm znamen\u00ed. Dva okam\u017eit\u011b pro\u0161li dve\u0159mi a stoupali po schodech nahoru. Zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed \u010dty\u0159i se se\u0159adili na prahu jako str\u00e1\u017e.<\/p>\n\n\n\n
Gaubert n\u00e1sledov\u00e1n Mariusem, poode\u0161el stranou k nerv\u00f3zn\u00edmu hostinsk\u00e9mu, kter\u00fd st\u00e1l s rukama op\u0159en\u00fdma v bok. Rabecq nesly\u0161el, co mu \u0159\u00edkali, ale jasn\u011b zaslechl odpov\u011b\u010f.<\/p>\n\n\n\n
\u201eBien (dob\u0159e), monsieur de Condillac,\u201c d\u011bl hostinsk\u00fd uctiv\u011b. \u201eNechci se m\u00edchat do va\u0161ich z\u00e1le\u017eitost\u00ed \u2013\u2060 ani za cel\u00fd sv\u011bt ne. Jsem slep\u00fd a hluch\u00fd.\u201c<\/p>\n\n\n\n
Marius p\u0159ijal toto otrock\u00e9 uji\u0161t\u011bn\u00ed s \u00fa\u0161klebkem a Rabecq \u0161el odv\u00e1\u017en\u011b ke dve\u0159\u00edm a k ozbrojenc\u016fm p\u0159ed nimi.<\/p>\n\n\n\n
\u201eDovolte, p\u00e1nov\u00e9,“ \u0159ekl a cht\u011bl, aby mu umo\u017enili proj\u00edt.<\/p>\n\n\n\n
\u201ePane, t\u011bmito dve\u0159mi nem\u016f\u017eete,\u201c zn\u011bla uctiv\u00e1, ale rozhodn\u00e1 odpov\u011b\u010f.<\/p>\n\n\n\n
Sluha st\u00e1l chv\u00edli ti\u0161e, chv\u011bl se zlost\u00ed a prokl\u00ednal Tressana. Kdyby tu byli voj\u00e1ci, byl by s t\u011bmi pochopy brzy hotov. Kdy\u017e je jeho p\u00e1n mrtev, nakonec se p\u0159ece jen stane po v\u016fli Condillac\u016f a sle\u010dna bude jejich. Ale Rabecq te\u010f na ni, ani na Condillac nemyslel. Jeho smysl pro v\u011brnost byl tak siln\u00fd, jako povinnost, kterou m\u011bl ke sv\u00e9mu p\u00e1novi. Poodstoupil a tasil me\u010d.<\/p>\n\n\n\n
\u201eNechte mne proj\u00edt!\u201c za\u0159val. Ale v tom okam\u017eiku usly\u0161el slab\u00e9 zazvon\u011bn\u00ed jin\u00e9 tasen\u00e9 zbran\u011b a musel se obr\u00e1tit, aby \u010delil \u00fatoku, kter\u00fd na n\u011bho zezadu podnikl pan de Gaubert.<\/p>\n\n\n\n
\u201eVy \u0161pinav\u00fd, lotrovsk\u00fd zr\u00e1d\u010de!\u201c vyk\u0159ikl vztekle sluha, ale to bylo v\u0161e, co mu dovolili. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed ho uchopily siln\u00e9 pa\u017ee, me\u010d mu vyrvali z ruky a Rabecq byl sra\u017een k zemi a hozen do kouta, kde si mu jeden z ozbrojenc\u016f klekl na prsa.<\/p>\n\n\n\n
Za chv\u00edli se dve\u0159e otev\u0159ely a Rabecq mohl jen sk\u0159\u00edp\u011bt zuby v bezmocn\u00e9 \u00fazkosti, kdy\u017e uvid\u011bl sle\u010dnu, kter\u00e1 se na prahu prudce zarazila. Zbledla a o\u010di se j\u00ed roz\u0161\u00ed\u0159ily p\u0159i pohledu na pana Mariuse, kter\u00fd se j\u00ed hluboce uklonil.<\/p>\n\n\n\n
St\u00e1la okam\u017eik ve dve\u0159\u00edch mezi ob\u011bma pochopy, kte\u0159\u00ed ji p\u0159ivedli, a jej\u00ed o\u010di objevily p\u0159idu\u0161en\u00e9ho Rabecqa v jeho ned\u016fstojn\u00e9m postaven\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
\u201eKde je monsieur de Garnache?\u201c zakol\u00edsala.<\/p>\n\n\n\n
\u201eJe tam, kam mus\u00ed d\u0159\u00edve nebo pozd\u011bji doj\u00edt v\u0161ichni, kdo se odv\u00e1\u017e\u00ed k\u0159i\u017eovat v\u016fli Condillac\u016f,“ odtu\u0161il Marius p\u00e1novit\u011b.<\/p>\n\n\n\n
\u201eChcete \u0159\u00edci, \u017ee je mrtv\u00fd?\u201c vyk\u0159ikla.<\/p>\n\n\n\n
\u201eMysl\u00edm, \u017ee to je v tu chv\u00edli velmi pravd\u011bpodobn\u00e9,\u201c usm\u00e1l se. \u201eTak vid\u00edte, mademoiselle! Kdy\u017e v\u00e1s ochr\u00e1nce, kter\u00e9ho v\u00e1m kr\u00e1lovna ustanovila, tak nehezky opustil, ud\u011blala byste dob\u0159e, kdybyste se vr\u00e1tila do bezpe\u010d\u00ed pod st\u0159echu m\u00e9 matky. Bu\u010fte uji\u0161t\u011bna, \u017ee v\u00e1\u0161 n\u00e1vrat uv\u00edt\u00e1me s velkou radost\u00ed. Z va\u0161eho odjezdu nevin\u00edme nikoho krom\u011b pana de Garnache a ten za hrub\u00fd \u00fanos, kter\u00fd provedl, ji\u017e zaplatil.“<\/p>\n\n\n\n
V zoufalstv\u00ed se odvr\u00e1tila od \u0161lechtice, kter\u00fd se j\u00ed vysm\u00edval, a cht\u011bla prosit hostinsk\u00e9ho, jako kdyby j\u00ed mohl pomoci, a\u010dkoli by nemohl pomoci ani s\u00e1m sob\u011b.<\/p>\n\n\n\n
\u201ePane\u2026,“<\/p>\n\n\n\n
Ale Marius ji p\u0159\u00edk\u0159e p\u0159eru\u0161il a p\u0159ik\u00e1zal: \u201eOdve\u010fte ji odtud! Do vozu! Rychle!“<\/p>\n\n\n\n
Sna\u017eila se se jim br\u00e1nit, ale n\u00e1sil\u00edm ji vlekli ke dve\u0159\u00edm. Jako posledn\u00ed \u0161el za nimi Gaubert.<\/p>\n\n\n\n
\u201eP\u0159ij\u010f za chv\u00edli za n\u00e1mi!\u201c rozk\u00e1zal mu\u017ei kle\u010d\u00edc\u00edmu na t\u011b\u017ece d\u00fdchaj\u00edc\u00edm Rabecqovi. Jejich kroky dozn\u00edvaly, venku bouchly dve\u0159e, n\u011bkdo k\u0159i\u010del rozkazy, ozval se dusot kopyt, lomoz a zask\u0159\u00edp\u011bn\u00ed kol a kone\u010dn\u011b drn\u010den\u00ed t\u011b\u017ek\u00e9ho vozu, kter\u00fd se rychle vzdaloval.<\/p>\n\n\n\n
Rabecq si jasn\u011b uv\u011bdomil, co se stalo. Chlap ho kone\u010dn\u011b pustil, vysko\u010dil a zmizel d\u0159\u00edve, ne\u017e Rabecq mohl povstat. Kdy\u017e se Rabecq zm\u00e1to\u0159il, b\u011b\u017eel hned ke dve\u0159\u00edm. V d\u00e1lce vid\u011bl uj\u00ed\u017ed\u011bt na koni mu\u017ee, kter\u00fd na n\u011bm kle\u010del. Dostavn\u00edk ji\u017e zmizel z dohledu.<\/p>\n\n\n\n
Sluha se obr\u00e1til a jeho ho\u0159\u00edc\u00ed o\u010di dopadly na hostinsk\u00e9ho.<\/p>\n\n\n\n
\u201eTy prase! Ty zbab\u011bl\u00e9 prase!\u201c k\u0159i\u010del na n\u011bho, aby aspo\u0148 trochu ulevil sv\u00e9 zlosti.<\/p>\n\n\n\n
\u201eCo chcete?\u201c nam\u00edtal polekan\u00fd hospodsk\u00fd. \u201eByli by m\u011b pod\u0159ezali, kdybych se jim postavil na odpor.“<\/p>\n\n\n\n
Rabecq na n\u011bho vychrlil je\u0161t\u011b mno\u017estv\u00ed nad\u00e1vek, a\u017e kone\u010dn\u011b p\u0159estal a s posledn\u00edm vy\u0161t\u011bknut\u00edm pohrd\u00e1n\u00ed, si \u0161el pro sv\u016fj me\u010d, kter\u00fd byl pohozen do jin\u00e9ho kouta v\u00fd\u010depu. Sh\u00fdbl se a vz\u00e1p\u011bt\u00ed za sebou usly\u0161el rychl\u00e9 kroky a od prahu rozzloben\u00fd hlas vyk\u0159ikl:<\/p>\n\n\n\n
\u201eRabecqu!“<\/p>\n\n\n\n
Me\u010d mu vypadl z ruky, Rabecq n\u00e1hle zesl\u00e1bl radost\u00ed. \u201eMonsieur!\u201c zavzlykal a slzy vstoupily drsn\u00e9mu sluhovi do o\u010d\u00ed. \u201eMonsieur!\u201c opakoval se slzami st\u00e9kaj\u00edc\u00edmi v proudech po huben\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch. \u201eD\u00edky Bohu! Monsieur! D\u00edky Bohu!“<\/p>\n\n\n\n
\u201eZa co d\u00edky?\u201c t\u00e1zal se Garnache, kter\u00fd se k n\u011bmu bl\u00ed\u017eil s mra\u010dnem bou\u0159e na \u010dele. \u201eKde je v\u016fz? Kde voj\u00e1ci? Je sle\u010dna naho\u0159e v pokoji? Odpov\u011bz mi!“<\/p>\n\n\n\n
Uchopil Rabecqa za z\u00e1p\u011bst\u00ed takovou silou, \u017ee nechyb\u011blo mnoho a byl by mu ruku zlomil. O\u010di mu ho\u0159ely zlost\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
\u201eOni \u2013\u2060 oni,“ koktal Rabecq a nem\u011bl odvahu \u0159\u00edci, co se stalo. B\u00e1l se, \u017ee by ho zabil. Kone\u010dn\u011b se v hr\u016fze odv\u00e1\u017eil n\u011b\u010deho nesl\u00fdchan\u00e9ho, co by ho ani ve snu nenapadlo a co mu mo\u017en\u00e1 tehdy zachr\u00e1nilo \u017eivot. Za\u010dal na sv\u00e9ho p\u00e1na k\u0159i\u010det: \u201eVy hlup\u00e1ku! Po\u0159\u00e1d jsem v\u00e1m \u0159\u00edkal, abyste byl na str\u00e1\u017ei. Varoval jsem v\u00e1s, radil jsem k opatrnosti. Ale vy jste m\u00fdch slov nedbal. Vy tomu rozum\u00edte l\u00e9pe ne\u017e Rabecq a v\u0161ecko mus\u00ed j\u00edt tak, jak vy chcete. Musil jste pry\u010d a rv\u00e1t se? Oni v\u00e1s podvedli, p\u011bkn\u011b jste jim nab\u011bhl, docela jak oni cht\u011bli!“<\/p>\n\n\n\n
Garnache ho pustil a odstoupil o krok dozadu. V\u00fdbuch neobvykl\u00e9ho kazatele p\u0159isp\u011bl k jeho vyst\u0159\u00edzliv\u011bn\u00ed. Pochopil, co se stalo, a uv\u011bdomil si tak\u00e9, \u017ee jedin\u011b on s\u00e1m si zaslou\u017e\u00ed pok\u00e1r\u00e1n\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
\u201eKdo \u2014 kdo\u017ee mne\u2026?\u201c koktal.<\/p>\n\n\n\n
\u201eGaubert \u2013\u2060 ten, co si \u0159\u00edk\u00e1 Gaubert. On a jeho p\u0159\u00e1tel\u00e9. Vyl\u00e1kali v\u00e1s odtud. Potom se Gaubert vr\u00e1til s pov\u00edda\u010dkou, \u017ee jste byl z\u00e1ke\u0159n\u011b zabit a \u017ee je tam rva\u010dka. A n\u00e1hodou sem p\u0159i\u0161el je\u0161t\u011b monsieur de Tressan a Gaubert ho vyzval, aby tam poslal voj\u00e1ky k uklidn\u011bn\u00ed t\u00e9 rva\u010dky. Marn\u011b jsem se mu sna\u017eil v tom zabr\u00e1nit, byl jsem pro n\u011bj jen vzduch. Gaubert se tady se\u0161el s p\u00e1nem z Condillacu a \u0161esti jeho \u017eoldn\u00e9\u0159i, kte\u0159\u00ed u\u017e \u010dekali. P\u0159emohli mne a sle\u010dnu odvlekli do vozu. D\u011blal jsem, co se dalo, ale\u2026“<\/p>\n\n\n\n
\u201eJak dlouho jsou pry\u010d?\u201c p\u0159eru\u0161il ho.<\/p>\n\n\n\n
\u201eJen chv\u00edli p\u0159ed va\u0161\u00edm p\u0159\u00edchodem.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eTo byl tedy onen v\u016fz, kter\u00fd jsem potkal u Savojsk\u00e9 br\u00e1ny. Mus\u00edm za nimi, Rabecqu. Zatracen\u011b!“ zvolal a ude\u0159il za\u0165atou p\u011bst\u00ed do otev\u0159en\u00e9 dlan\u011b druh\u00e9 ruky. \u201eTakhle v\u0161echno zma\u0159it\u2026\u201c Pot\u00e9 se obr\u00e1til a \u0159ekl p\u0159es rameno:<\/p>\n\n\n\n
\u201eJdu k Tressanovi.\u201c<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e vy\u0161el na verandu, p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011bla ulic\u00ed vracej\u00edc\u00ed se eskorta. Ser\u017eant p\u0159i pohledu na pana de Garnache vyk\u0159ikl p\u0159ekvapen\u00edm.<\/p>\n\n\n\n
\u201eVy jste \u017eiv a zdr\u00e1v, monsieur! Sly\u0161el jsem, \u017ee jste mrtev a m\u011bl jsem strach, \u017ee to je pravda, proto\u017ee v\u0161echno ostatn\u00ed, co n\u00e1m tu namluvili, bylo z\u0159ejm\u011b sou\u010d\u00e1st\u00ed n\u011bjak\u00e9ho zatracen\u00e9ho \u017eertu.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eU \u010fasa \u2013\u2060 \u017eertu! Ne, to nebyl \u017eert. Vertudieu!“ zvolal Garnache vztekle: \u201eVra\u0165te se rad\u011bji do sene\u0161alsk\u00e9ho pal\u00e1ce. J\u00e1 u\u017e v\u00e1s nepot\u0159ebuji,\u201c a trpce dodal: \u201eTe\u010f budu pot\u0159ebovat daleko v\u00edce vojska.\u201c<\/p>\n\n\n\n
<\/p>\n\n\n\n
Meisterkoch nakladatelstv\u00ed <\/a>Rom\u00e1ny (meisterkoch.eu)<\/a><\/p>\n\n\n\n <\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" Kapitola 8. PAST SE ZAV\u00cdR\u00c1 Monsieur Gaubert, mu\u017e jest\u0159\u00e1b\u00ed tv\u00e1\u0159e, opustil Champs-aux-Capucins a b\u011b\u017eel vytrvale celou cestu a\u017e k hostinci Veau qui T\u00e9te. Dob\u011bhl tam […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":42634,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-42633","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/42633","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=42633"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/42633\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/42634"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=42633"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=42633"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=42633"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}