Pa\u0159\u00ed\u017e byla v letech 1793-4 d\u011bji\u0161t\u011bm jakob\u00ednsk\u00e9ho teroru. Konaly se popravy \u0161lechtic\u016f i kn\u011b\u017e\u00ed, kte\u0159\u00ed dosud neuprchli do exilu. Hlavy tis\u00edce lid\u00ed „k\u00fdchly do ko\u0161e“, kter\u00fd st\u00e1l pod ost\u0159\u00edm ob\u00e1van\u00e9 gilotiny, je\u017e byla ost\u0159\u00edm revoluce. Sansculot Chauvini\u00e8re zachr\u00e1n\u00ed hrab\u011bnku Cl\u00e9onii de Montsorbier p\u0159ed popravou a v souladu se sv\u00fdmi pl\u00e1ny ji vyveze z Pa\u0159\u00ed\u017ee v p\u0159estrojen\u00ed. I kdy\u017e je velmi inteligentn\u00ed, nen\u00ed dost chytr\u00fd na to, aby nenechal svou ko\u0159ist uniknout. V souboji d\u016fvtipu je nucen se vypo\u0159\u00e1dat s Cl\u00e9oni\u00ed a jej\u00edm nov\u00fdm spojencem, vikomtem de Corbalem.<\/p>\n\n\n\n
Kapitola 1. V\u011aZEN\u00cd<\/p>\n\n\n\n
St\u00edny se m\u00edhaly za \u0161irokou m\u0159\u00ed\u017e\u00ed, kter\u00e1 tvo\u0159ila horn\u00ed \u010d\u00e1st t\u011b\u017ek\u00fdch dubov\u00fdch dve\u0159\u00ed na konci galerie. Ti, kte\u0159\u00ed byli nejbl\u00ed\u017e a v\u011bd\u011bli, co to znamen\u00e1, zatajili dech. Od nich se strach nesl jako vlna po cel\u00e9 dlouh\u00e9, \u00fazk\u00e9 hale osudu pod galeri\u00ed a v\u0161ichni shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed umlkli.<\/p>\n\n\n\n
V tom tichu zazn\u011blo zask\u0159\u00edp\u00e1n\u00ed kl\u00ed\u010de v z\u00e1mku jako v\u00fdst\u0159el z pistole. T\u011b\u017ek\u00e9 dve\u0159e se otev\u0159ely. Vstoupil \u017eal\u00e1\u0159n\u00edk, osmahl\u00fd, svalnat\u00fd chlap v modr\u00e9 ko\u0161ili, odhaluj\u00edc\u00ed zarostl\u00e1 prsa, a v pat\u00e1ch mu \u0161el loveck\u00fd pes. Postavil se stranou na podestu \u0161irok\u00e9ho schodi\u0161t\u011b, aby pustil do pop\u0159ed\u00ed mlad\u00e9ho gentlemana v p\u0159il\u00e9hav\u00e9m \u010dern\u00e9m kab\u00e1t\u011b a s kulat\u00fdm \u010dern\u00fdm kloboukem, kter\u00fd byl vp\u0159edu ozdoben p\u0159ezkou a po stran\u011b kokardou. Listina v jeho ruce upoutala pozornost asi stovky mu\u017e\u016f a \u017een, kter\u00e9 tam vyvedli z cel, aby vyslechli jej\u00ed obsah.<\/p>\n\n\n\n
V jejich tv\u00e1\u0159\u00edch se zra\u010dil strach, v mnoh\u00fdch otup\u011blost nebo hrd\u00e9 opovr\u017een\u00ed a vzdor. Nebo\u0165 tento gentleman, Robert Wolf, \u00fa\u0159edn\u00edk revolu\u010dn\u00edho tribun\u00e1lu, byl adjutantem ve\u0159ejn\u00e9ho \u017ealobce. Jeho listina obsahovala seznam, na kter\u00e9m Fouquier-Tinville pracoval p\u016fl noci ve sv\u00e9m mal\u00e9m pokoji v Caesarov\u011b v\u011b\u017ei v justi\u010dn\u00edm pal\u00e1ci, kde bydlel, pracoval a spal, a kter\u00fd opou\u0161t\u011bl jen, kdy\u017e \u0161el k ob\u011bdu nebo k tribun\u00e1lu. Fouquier-Tinville byl mu\u017e neochv\u011bjn\u00e9 horlivosti, sv\u011bdomit\u00fd slu\u017eebn\u00edk lidu, kter\u00fd se \u0161et\u0159il tak m\u00e1lo ve vykon\u00e1v\u00e1n\u00ed sv\u00fdch povinnost\u00ed, \u017ee zanedb\u00e1val sv\u00e9 zdrav\u00ed, svou cho\u0165 i sv\u00e1 d\u00edtka. Seznam, nad kter\u00fdm tak ob\u011btav\u011b pracoval dlouho do noci, byl seznam lid\u00ed, u nich\u017e bude dnes vykon\u00e1n rozsudek smrti.<\/p>\n\n\n\n
Ob\u010dan Wolf vystoupil hbit\u011b na okraj podesty a chystal se \u010d\u00edst jm\u00e9na t\u011bch, kter\u00e9 se Fouquier-Tinville rozhodl dnes r\u00e1no pohnat k fourn\u00e9e (d\u00e1vce), jak to naz\u00fdval cynick\u00fd \u017eargon lidu. Je\u0161t\u011b v\u0161ak po\u010dkal, a\u017e se t\u0159i mu\u017ei, kte\u0159\u00ed jej n\u00e1sledovali, zastav\u00ed, aby temn\u00e1 ozv\u011bna jejich krok\u016f neru\u0161ila jeho p\u0159ednes. Prvn\u00edm z nich byl Chauvini\u00e8re, poslanec za Nivernais, vysok\u00fd, \u0161t\u00edhl\u00fd chlap\u00edk, asi t\u0159icetilet\u00fd, v jeho\u017e postav\u011b se zra\u010dila jist\u00e1 m\u00edra elegance. Na sob\u011b m\u011bl jezdeck\u00fd kab\u00e1t se st\u0159\u00edbrn\u00fdmi knofl\u00edky, jeho\u017e \u0161osy spl\u00fdvaly skoro a\u017e k podpatk\u016fm vysok\u00fdch jezdeck\u00fdch bot ozdoben\u00fdch t\u0159apcem pod kolenem. Op\u00e1s\u00e1n byl trojbarevnou \u0161erpou a trojbarevn\u00e1 kokarda zdobila jeho \u0161ed\u00fd klobouk, kter\u00fd byl zakon\u010den chocholem z \u010dern\u00fdch per. V jeho huben\u00e9m obli\u010deji s orl\u00edm nosem a ohrnut\u00fdm horn\u00edm rtem bylo mo\u017en\u00e9 \u010d\u00edst sansculotskou dom\u00fd\u0161livost a sebev\u011bdom\u00ed. (Sansculoti byli radik\u00e1ln\u00ed republik\u00e1ni) Jeho bystr\u00e9 o\u010di chladn\u011b zkoumaly mu\u017ee i \u017eeny v z\u00e1stupu, z nich\u017e v\u011bt\u0161ina byla tak pe\u010dliv\u011b od\u011bna, \u017ee by mohli b\u00fdt p\u0159ipu\u0161t\u011bni k audienci u kr\u00e1le. Byl to ka\u017edodenn\u00ed z\u00e1zrak, jen\u017e v\u011bzni konali p\u0159i nepatrn\u00e9m vybaven\u00ed ve sv\u00fdch \u017eal\u00e1\u0159\u00edch.<\/p>\n\n\n\n
Chtiv\u00fd zrak poslance p\u00e1tral d\u00e1l, a\u017e kone\u010dn\u011b spo\u010dinul na mademoiselle de Montsorbier, stoj\u00edc\u00ed vzp\u0159\u00edmen\u011b vedle \u017eidle, na kter\u00e9 v mdlob\u00e1ch zhroucen\u011b sed\u011bla jej\u00ed matka. Jej\u00ed modrozelen\u00e9 o\u010di se znepokojen\u00edm zakmitaly, kdy\u017e se setkaly s jeho pohledem, ve kter\u00e9m zajisk\u0159il z\u00e1jem. Jej\u00ed \u0148adra se znateln\u011b dmula pod mu\u0161el\u00ednov\u00fdm \u017eiv\u016ftkem a prozrazovala n\u00e1hl\u00e9 rozru\u0161en\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Chauvini\u00e8re se obr\u00e1til k ob\u011bma mu\u017e\u016fm za n\u00edm v \u010dern\u00e9m od\u011bvu, kte\u0159\u00ed ho doprov\u00e1zeli. N\u011bco jim po\u0161eptal do ucha a svou st\u0159\u00edbrem okovanou hol\u00ed uk\u00e1zal na ni. Dva p\u00e1ry o\u010d\u00ed sledovaly sm\u011br, kam nam\u00ed\u0159il, a mademoiselle Cl\u00e9onie de Montsorbier strnula. Instinktivn\u011b tu\u0161ila, \u017ee jejich pohledy nev\u011bst\u00ed nic dobr\u00e9ho.
Potom se nata\u017een\u00e1 h\u016fl sklonila a v\u0161ichni t\u0159i mu\u017ei se d\u016fstojn\u011b se\u0159adili, kdy\u017e Robert Wolf za\u010dal p\u0159ed\u010d\u00edtat jm\u00e9na propadl\u00fdch osudu. Jeho hlas nebyl pod t\u00edhou chv\u00edle rozechv\u011bl\u00fd, byl toti\u017e jen sou\u010d\u00e1st\u00ed velk\u00e9ho revolu\u010dn\u00edho stroje. Wolf nenesl \u017e\u00e1dnou odpov\u011bdnost za to, co konal, a tak byl vzd\u00e1len pocit\u016f a dojm\u016f nad \u010diny, kter\u00e9 nebyly jeho vlastn\u00ed. Jeliko\u017e nabyl cviku ve sv\u00e9m \u00fa\u0159adu, po ka\u017ed\u00e9m jm\u00e9n\u011b se odml\u010del, aby to n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed nezaniklo ve v\u00fdk\u0159ic\u00edch, kter\u00e9 n\u00e1sledovaly za ka\u017ed\u00fdm jeho vyvol\u00e1n\u00edm. Ka\u017ed\u00e9 vysloven\u00e9 jm\u00e9no bylo toti\u017e prov\u00e1zeno hlubok\u00fdm vzdechem, tu rozruchem kolem jmenovan\u00e9 osoby, \u010dast\u011bji pak v\u00fdk\u0159ikem hr\u016fzy, p\u0159ech\u00e1zej\u00edc\u00edm v usedav\u00e9 \u0161tkan\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Hlas zn\u011bl d\u00e1le:
\u201eB\u00fdval\u00fd mark\u00fdz de La Tourette.“
Mark\u00fdz, \u0161vih\u00e1k prost\u0159edn\u00edho v\u011bku v modr\u00e9m kab\u00e1t\u011b se st\u0159\u00edbrn\u00fdmi krajkami, pohodil hlavou \u2013 sli\u010dnou hlavou, kter\u00e1 m\u011bla brzy odpadnout od ramen \u2013 a ost\u0159e zadr\u017eel dech. Hned se v\u0161ak vzpamatoval. Vzpomn\u011bl si, \u010d\u00edm je povinen sv\u00e9 krvi a sv\u00e9 sebe\u00fact\u011b. Pokr\u010dil rameny a usm\u00e1l se na omluvu, ale tv\u00e1\u0159 m\u011bl bledou jako k\u0159\u00edda.<\/p>\n\n\n\n
\u201eU\u010din\u00ed to konec t\u00e9 jednotv\u00e1rnosti,\u201c pravil ti\u0161e sv\u00e9mu sousedovi, kdy\u017e vz\u00e1p\u011bt\u00ed bylo vyvol\u00e1no dal\u0161\u00ed jm\u00e9no.
\u201eB\u00fdval\u00e1 hrab\u011bnka de Montsorbier.<\/p>\n\n\n\n
Madame de Montsorbier, mal\u00e1, asi pades\u00e1tilet\u00e1 \u017eena se zpola zvedla ze sv\u00e9 \u017eidle a neartikulovan\u011b zana\u0159\u00edkala, jako by se dusila. Kolena se j\u00ed t\u0159\u00e1sla a klesla zase zp\u011bt do \u017eidle, op\u00edraj\u00edc se o dceru. Mademnoiselle de Montsorbier ztuhla, a na smrt bled\u00e1, ochranitelsky objala omdl\u00e9vaj\u00edc\u00ed matku. Naslouchala \u00fa\u0159edn\u00edkovu hlasu a \u010dekala a\u017e vyvol\u00e1 i jej\u00ed jm\u00e9no. T\u00e9m\u011b\u0159 doufala, \u017ee je usly\u0161\u00ed, aby mohla prov\u00e1zet svou matku p\u0159ed tribun\u00e1l a pak na popravi\u0161t\u011b. Jedin\u00e9, na co myslela, bylo to, \u017ee ta k\u0159ehk\u00e1 \u017eena, kter\u00e1 j\u00ed dala \u017eivot, ji bude ve sv\u00e9 smrteln\u00e9 \u00fazkosti pot\u0159ebovat, jak ji a\u017e dosud nikdy nepot\u0159ebovala. Takov\u00e1 byla srdnatost mademoiselle de Montsorbier a nejhlub\u0161\u00ed malomyslnost ji uchv\u00e1tila teprve tehdy, kdy\u017e cel\u00fd seznam byl p\u0159e\u010dten, ani\u017e by bylo vyvol\u00e1no jej\u00ed jm\u00e9no.<\/p>\n\n\n\n
Dvacet vyvolan\u00fdch osob ode\u0161lo, n\u011bkte\u0159\u00ed vr\u00e1vorav\u00fdm krokem, jin\u00ed se zachmu\u0159enou odhodlanost\u00ed, n\u011bkolik s divadeln\u00ed ok\u00e1zalost\u00ed a lehkost\u00ed po kr\u00e1tk\u00e9m rozlou\u010den\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Mademoiselle de Monsorbier jako ve snu zaslechla tich\u00fd, p\u0159\u00edjemn\u00fd hlas mark\u00fdze de la Tourette, oslovuj\u00edc\u00ed v\u00e9vodu de Chaulnes.<\/p>\n\n\n\n
\u201eAspo\u0148 jednou m\u00e1m p\u0159ednost p\u0159ed v\u00e1mi, monseigneur.\u201c
V\u00e9voda ti\u0161e odv\u011btil:<\/p>\n\n\n\n
\u201eK m\u00e9 nekone\u010dn\u00e9 l\u00edtosti, jeliko\u017e ztr\u00e1c\u00edm va\u0161i p\u0159\u00edjemnou spole\u010dnost, drah\u00fd mark\u00fdzi. Av\u0161ak spol\u00e9h\u00e1m se na to, \u017ee se brzy sejdeme v r\u00e1ji. Vy\u0159i\u010fte moje poklony Fouquier-Tinvillovi.“<\/p>\n\n\n\n
Dva \u010detn\u00edci se n\u00e1hle vyno\u0159ili p\u0159ed n\u00ed, ani\u017e by v\u011bd\u011bla, odkud se objevili.
\u201eB\u00fdval\u00e1 Montsorbier,\u201c pravil jeden z nich a polo\u017eil ruku na zemdlen\u00e1 ramena star\u0161\u00ed pan\u00ed.
Mademoiselle de Montsorbier se k n\u011bmu obr\u00e1tila, ale nebyla s to ve sv\u00e9 du\u0161evn\u00ed tr\u00fdzni uspo\u0159\u00e1dat sv\u00e9 zmaten\u00e9 my\u0161lenky v souvisl\u00e9 vyj\u00e1d\u0159en\u00ed.
\u201eTo je v\u0161ak moje matka! Zde je n\u011bjak\u00fd omyl. Ona nem\u016f\u017ee j\u00edt beze mne. Vid\u00edte, jak je slab\u00e1. Moje jm\u00e9no nebylo dosud vyvol\u00e1no. Je to opominut\u00ed. Oznamte jim to, \u017ee na mne zapomn\u011bli. Nechte mne j\u00edt s n\u00ed!“<\/p>\n\n\n\n
Mu\u017e na ni mrzut\u011b pohl\u00e9dl a pochybova\u010dn\u011b ohrnul spodn\u00ed ret.
\u201eTo nen\u00ed na\u0161e v\u011bc.\u201c Zacloumal hrab\u011bnkou, kter\u00e1 byla skoro v bezv\u011bdom\u00ed. \u201eMus\u00edte j\u00edt s n\u00e1mi, ob\u010danko.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eMohu v\u0161ak j\u00edt s n\u00ed? Sm\u00edm j\u00edt s n\u00ed?“<\/p>\n\n\n\n
\u201eTo nen\u00ed v rozkazu.“<\/p>\n\n\n\n
Mademoiselle de Montsorbier zalomila rukama a vyk\u0159ikla: \u201eM\u016f\u017eete to v\u0161ak vysv\u011btlit tribun\u00e1lu!“
\u201ePah! Pro\u010d m\u00e1te tak nasp\u011bch k\u00fdchat do ko\u0161e? V\u0161ak na v\u00e1s p\u0159ijde taky brzy \u0159ada, ob\u010danko. Chop se j\u00ed, Gastone.“<\/p>\n\n\n\n
Oba mu\u017ei uchopili hrab\u011bnku a zpola ji nesli, zpola vlekli. D\u00edvka sko\u010dila za nimi.
\u201eMus\u00edm j\u00edt s n\u00ed! Mus\u00edm\u2026“<\/p>\n\n\n\n
Jeden z nich ji ude\u0159il loktem do \u017ealudku, a\u017e j\u00ed vyrazil dech, a odstr\u010dil ji. \u201eNa mou du\u0161i! Jste proklat\u011b vlezl\u00e1! \u0160kod\u00edte si, holka!“<\/p>\n\n\n\n
Zavr\u00e1vorala zp\u011bt k d\u0159ev\u011bn\u00e9 \u017eidli, kterou hrab\u011bnka opustila, a sp\u00ed\u0161e se do n\u00ed zhroutila, ne\u017e usedla.
\u201eMami!\u201c \u0161tkala, kdy\u017e kone\u010dn\u011b popadla dech. \u201eMami!“<\/p>\n\n\n\n
Sed\u011bla zde na smrt bled\u00e1 jako kamenn\u00e1 socha, v hlubok\u00e9m z\u00e1rmutku, sv\u00e9 jemn\u00e9 ruce sv\u00edrala mezi koleny.
Pr\u00e1v\u011b tak jim byl p\u0159ed m\u011bs\u00edcem vyrv\u00e1n jej\u00ed otec, aby byl p\u0159edveden p\u0159ed tribun\u00e1l, a od t\u00e9 doby ut\u011b\u0161ovala a podporovala svou matku. Nyn\u00ed i jej\u00ed matka ode\u0161la a sama. Ta k\u0159ehk\u00e1 pan\u00ed, kter\u00e1 nikdy nebyla sama. U\u017e se nikdy nevr\u00e1t\u00ed! Nikdo z t\u011bch, kdo takhle ode\u0161el, se u\u017e nikdy nevr\u00e1til, a jen velmi m\u00e1lo bylo t\u011bch, kte\u0159\u00ed unikli mraziv\u00e9mu \u0161lehnut\u00ed gilotiny a byli propu\u0161t\u011bni na svobodu.<\/p>\n\n\n\n
Pro\u010d ji vynechali? Pro\u010d j\u00ed bylo odep\u0159eno b\u00fdt spolu s n\u00ed a\u017e do konce? Co j\u00ed nyn\u00ed zb\u00fdvalo?
Vedle n\u00ed se ozval pronikav\u00fd, pov\u00fd\u0161en\u00fd hlas, nikoli nep\u0159\u00edjemn\u00fd, a\u010dkoli zn\u011bl skoro ironicky.
\u201eTo je ta mlad\u00e1 \u017eena, kter\u00e1 si \u017e\u00e1d\u00e1 va\u0161i pozornost, ob\u010dan\u00e9. Pov\u0161imn\u011bte si jej\u00ed otup\u011blosti, jej\u00ed nep\u0159irozen\u00e9 bledosti, strnulosti jej\u00edho pohledu. Konejte svou \u00fa\u0159edn\u00ed povinnost. Nen\u00ed na mn\u011b, abych v\u00e1m rozkazoval nebo d\u00e1val rady, ale na v\u00e1s je, abyste rozhodovali.<\/p>\n\n\n\n
Obr\u00e1tila se, pohl\u00e9dla vzh\u016fru a v jej\u00edm pohledu bylo podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed a vzdor, jako kdy\u017e se polapen\u00e9 divok\u00e9 zv\u00ed\u0159e st\u0159etne se sv\u00fdm uchvatitelem. Zachytila sv\u00edt\u00edc\u00ed zraky Chauvini\u00e8ra, pronikav\u00e9 a posm\u011b\u0161n\u00e9, kter\u00e9 za\u010d\u00ednala nen\u00e1vid\u011bt, a dokonce se jich i b\u00e1t \u2013 ona, je\u017e se nikdy nikoho neb\u00e1la ve sv\u00e9m hrd\u00e9m, mlad\u00e9m \u017eivot\u011b.<\/p>\n\n\n\n
Ji\u017e n\u011bkolikr\u00e1t b\u011bhem posledn\u00edch t\u0159\u00ed t\u00fddn\u016f p\u0159istihla tyto o\u010di, jak na n\u00ed spo\u010dinuly p\u00e1trav\u00fdm, chtiv\u00fdm pohledem, p\u0159i n\u011bm\u017e ji zamrazilo ve v\u0161ech \u00fadech. Ji\u017e dvakr\u00e1t nalezl p\u0159\u00edle\u017eitost si s n\u00ed promluvit, kdy\u017e kr\u00e1\u010del v\u011bze\u0148skou chodbou Conciergerie (pal\u00e1c, kter\u00fd slou\u017eil spr\u00e1vci kr\u00e1lovsk\u00e9ho pal\u00e1ce, za Velk\u00e9 francouzsk\u00e9 revoluce slou\u017eil jako v\u011bzen\u00ed) na obhl\u00eddku, jej\u00edm\u017e jedin\u00fdm \u00fa\u010delem byl patrn\u011b jen rozhovor s n\u00ed. Poka\u017ed\u00e9 se ovl\u00e1dla, aby p\u0159ed n\u00edm zakryla sv\u00e9 rozho\u0159\u010den\u00ed nad ur\u00e1\u017ekou, kterou jeho pohledy a jeho slova vyvolaly, a aby mu odpov\u011bd\u011bla s ledovou d\u016fstojnost\u00ed. Bylo nutn\u00e9 se ovl\u00e1dnout i nyn\u00ed. Nesm\u011bl nikdy tu\u0161it jej\u00ed strach p\u0159ed n\u00edm, ten ne\u010destn\u00fd strach, pro kter\u00fd nen\u00e1vid\u011bla samu sebe.<\/p>\n\n\n\n
Oba mu\u017ei v \u010dern\u00e9m od\u011bvu, kte\u0159\u00ed st\u00e1li za Chauvini\u00e8rem, ji zpytav\u011b pozorovali. Ten vy\u0161\u0161\u00ed se naklonil trochu kup\u0159edu, nat\u00e1hl neohrabanou ruku a uchopil jej\u00ed z\u00e1p\u011bst\u00ed.
\u201eV\u00e1\u0161 puls, ob\u010danko.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eM\u016fj puls?\u201c opakovala jako by pro sebe a podle bu\u0161en\u00ed ve sp\u00e1nc\u00edch poznala, \u017ee j\u00ed rychle bije. Potom ji zase opanoval \u017eal.<\/p>\n\n\n\n
\u201eMonsieur, ob\u010dane, poslan\u010de! Odvedli mou matku a omylem m\u011b vynechali. Dejte rozkaz, monsieur, pros\u00edm v\u00e1s sna\u017en\u011b, aby moje jm\u00e9no bylo p\u0159id\u00e1no do dne\u0161n\u00edho seznamu\u2026“<\/p>\n\n\n\n
\u201eAh!“ pravil Chauvini\u00e9r s tak zvl\u00e1\u0161tn\u00edm p\u0159\u00edzvukem, \u017ee zastavil proud jej\u00edch proseb. Pohl\u00e9dl na mu\u017ee v \u010dern\u00e9m a v\u00fdznamn\u011b zvedl obo\u010d\u00ed.
\u201eSly\u0161\u00edte ji, ob\u010dane l\u00e9ka\u0159i! Je to \u017e\u00e1dost mlad\u00e9 \u017eeny zdrav\u00e9ho ducha? P\u0159\u00e1t si, dokonce \u00fap\u011bnliv\u011b prosit o smrt ve v\u011bku, kdy se \u017eivot rozvinuje jako vonn\u00e1 r\u016f\u017ee, kdy krev proud\u00ed v \u017eil\u00e1ch v\u0159el\u00e1 a \u010dist\u00e1! Nen\u00ed to dostate\u010dn\u00e9 potvrzen\u00ed toho, co jsem ji\u017e tu\u0161il? Av\u0161ak,\u201c op\u011bt v jeho o\u010d\u00edch kmitl z\u00e1blesk posm\u011bchu, \u201eneslu\u0161\u00ed se, abych p\u016fsobil na va\u0161e m\u00edn\u011bn\u00ed. Mus\u00edte si utvo\u0159it \u00fasudek sami. Konejte!\u201c<\/p>\n\n\n\n
Pokynul rukou, je\u017e byla dlouh\u00e1 a \u00fatl\u00e1 jako ruka aristokrata, a rovn\u011b\u017e tak graci\u00e9zn\u00ed ve sv\u00e9m posunku, kter\u00fd v sob\u011b jemn\u011b slu\u010doval vyzv\u00e1n\u00ed s rozkazem.<\/p>\n\n\n\n
L\u00e9ka\u0159i si povzdechli a zamru\u010deli.
\u201eCo se mne t\u00fd\u010de\u2026“ pravil men\u0161\u00ed, \u201emn\u011b se nel\u00edb\u00ed jej\u00ed o\u010di. Ten divok\u00fd, ustra\u0161en\u00fd pohled a ten celkov\u00fd v\u00fdraz pomaten\u00ed\u2026 hm! hm!\u201c<\/p>\n\n\n\n
\u201eA pak jej\u00ed bledost, jak pravil ob\u010dan poslanec,“ podotkl druh\u00fd. \u201eVelice nep\u0159irozen\u00e9! A ten puls! Zkuste ho v\u0161ak s\u00e1m!“<\/p>\n\n\n\n
D\u00edvka se dala do sm\u00edchu a kroutila hlavou. Byl to sm\u00edch krajn\u00ed trpkosti.
\u201eNep\u0159irozen\u00e9! Moje bledost, m\u016fj puls, m\u016fj ustra\u0161en\u00fd pohled! Nep\u0159irozen\u00e9! A moji matku odvlekli k soudu a na popravi\u0161t\u011b. Cht\u011bli byste, messieurs, abych byla klidn\u00e1? Snad dokonce vesel\u00e1? Moje matka\u2026\u201c<\/p>\n\n\n\n
\u201eTi\u0161e, m\u00e9 d\u00edt\u011b!\u201c Mal\u00e1 ruka doktora pohladila jej\u00ed \u010delo a jeho palec n\u011bco d\u011blal s jej\u00edmi v\u00ed\u010dky. Jeho dotek byl v\u0161ak p\u0159\u00edjemn\u00fd, skoro hypnotick\u00fd.<\/p>\n\n\n\n
\u201eNenechte se uchv\u00e1tit v\u00e1\u0161n\u00ed, ob\u010danko. Klid, pros\u00edm, \u00fapln\u00fd klid. Zde nen\u00ed t\u0159eba \u017e\u00e1dn\u00e9ho roz\u010dilov\u00e1n\u00ed. Jsme va\u0161i p\u0159\u00e1tel\u00e9, ob\u010danko.“<\/p>\n\n\n\n
Obr\u00e1til se k Chauvini\u00e8rovi. \u201eCo prav\u00ed tato d\u00edvka, je ov\u0161em spr\u00e1vn\u00e9. N\u00e1hl\u00e9 rozru\u0161en\u00ed, ne\u0161\u0165astn\u00e1 ud\u00e1lost, kter\u00e9 byla sv\u011bdkem, jej\u00ed p\u0159irozen\u00fd \u017eal nad\u2026\u201c Umlkl, v\u011btu nedokon\u010dil, nebo\u0165 \u010delo Chauvini\u00e9rovo se svra\u0161tilo tak hroziv\u011b, \u017ee se a\u017e zachv\u011bl.<\/p>\n\n\n\n
\u201eOv\u0161em,\u201c pravil poslanec hlasem studen\u00fdm jako ost\u0159\u00ed gilotiny, \u201ena v\u00e1s je, abyste si utvo\u0159ili n\u00e1zor, nikoliv v\u0161ak abych j\u00e1 v\u00e1m d\u00e1val pokyny. Nezapom\u00ednejte v\u0161ak, \u017ee jsem v\u00e1s sem p\u0159ivedl z ur\u010dit\u00e9ho d\u016fvodu. Toti\u017e, \u017ee jsem vid\u011bl za jin\u00fdch okolnost\u00ed tyt\u00e9\u017e zn\u00e1mky na t\u00e9to ob\u010dance v dob\u011b, kdy \u017e\u00e1dn\u00e1 vn\u011bj\u0161\u00ed p\u0159\u00ed\u010dina nemohla b\u00fdt pozorov\u00e1na tak, jako se snad podle va\u0161eho domn\u011bn\u00ed vyskytla nyn\u00ed.“<\/p>\n\n\n\n
Mal\u00fd l\u00e9ka\u0159 se pohotov\u011b chopil tohoto sp\u00e1sn\u00e9ho v\u00fdroku.
\u201eAh, to je v\u0161ak rozhoduj\u00edc\u00ed,\u201c zvolal p\u0159esv\u011bd\u010div\u011b. \u201eJestli\u017ee tyto symptomy \u2013 ten puls, k\u0159e\u010dovit\u00e9 \u0161kub\u00e1n\u00ed, ta hore\u010dnatost v o\u010d\u00edch a\u2026 a ostatn\u00ed \u2013 jevily se trvale a bez dostate\u010dn\u00e9 p\u0159\u00ed\u010diny, pak je mo\u017en\u00fd jen jedin\u00fd z\u00e1v\u011br. Alespo\u0148,\u201c obr\u00e1til se ke sv\u00e9mu kolegovi, \u201eto je m\u016fj n\u00e1zor.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eA m\u016fj,\u201c pravil druh\u00fd p\u0159\u00edk\u0159e. \u201eRozhodn\u011b m\u016fj. Nep\u0159ipou\u0161t\u00ed to \u017e\u00e1dn\u00e9 spory.“<\/p>\n\n\n\n
Chauvini\u00e9rovy rty se na okam\u017eik k\u0159e\u010dovit\u011b sev\u0159ely.
\u201ePro laika je pot\u011b\u0161en\u00edm, ob\u010dane l\u00e9ka\u0159i, kdy\u017e shled\u00e1, \u017ee jeho domn\u011bnky jsou v\u011bdecky potvrzeny u\u010denci. Vyd\u00e1te tedy osv\u011bd\u010den\u00ed o t\u00e9to ob\u010dance tak, aby ve\u0159ejn\u00fd \u017ealobce mohl potvrdit jej\u00ed p\u0159epravu do nemocnice, nap\u0159\u00edklad do Archev\u00each\u00e9.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eNic men\u0161\u00edho spravedlnost ne\u017e\u00e1d\u00e1,\u201c pravil mal\u00fd l\u00e9ka\u0159.
\u201eA humanita,“ dolo\u017eil druh\u00fd.<\/p>\n\n\n\n
\u201eZajist\u00e9,\u201c pravil Chauvini\u00e8re. \u201eSpravedlnost a lidskost mus\u00ed souhlasit, \u017ee tato posti\u017een\u00e1 d\u00edvka nem\u016f\u017ee b\u00fdt souzena, a revolu\u010dn\u00ed tribun\u00e1l m\u00e1 p\u0159\u00edli\u0161 vyvinut\u00fd smysl pro sv\u00e9 povinnosti, ne\u017e aby cht\u011bl postavit p\u0159ed soud osobu, kter\u00e1 je do\u010dasn\u011b nebo trvale nep\u0159\u00ed\u010detn\u00e1, a nem\u016f\u017ee se proto sama h\u00e1jit. Po\u0161lete-li dnes sv\u00e9 osv\u011bd\u010den\u00ed ve\u0159ejn\u00e9mu \u017ealobci, va\u0161e odpov\u011bdnost v t\u00e9to z\u00e1le\u017eitosti kon\u010d\u00ed. Ob\u010dan\u00e9, nen\u00ed ji\u017e d\u016fvod, abych v\u00e1s zde d\u00e9le zdr\u017eoval.“<\/p>\n\n\n\n
K\u00fdvl hlavou na znamen\u00ed, \u017ee je propou\u0161t\u00ed, nadut\u011b, jako kn\u00ed\u017ee star\u00e9ho re\u017eimu. L\u00e9ka\u0159i se hluboce a pon\u00ed\u017een\u011b uklonili, jako kdyby byl kr\u00e1lovsk\u00e9 krve, a obr\u00e1tili se k odchodu.<\/p>\n\n\n\n
\u201eAh, po\u010dkejte!\u201c zvolala mademoiselle de Montsorbier pronikav\u00fdm hlasem. \u201eP\u00e1nov\u00e9, p\u00e1nov\u00e9!\u201c
Av\u0161ak velitelsk\u00e1 ruka poslance jim pokynula k odchodu. Pak se jeho zrak zvolna p\u0159enesl na d\u00edv\u010dinu tv\u00e1\u0159. <\/p>\n\n\n\n
Postavila se mu pevn\u011b \u010delem.
\u201eTvrd\u00ed se, \u017ee jsem \u0161\u00edlen\u00e1?“ nam\u00edtla vzpurn\u011b.
Obdivoval se jej\u00edmu duchu a hrdosti povahy, kter\u00e1 ji \u010dinila \u017e\u00e1douc\u00ed v jeho o\u010d\u00edch. Byla p\u0159\u00edli\u0161 sli\u010dn\u00e1, p\u0159\u00edli\u0161 jemn\u00e1, ne\u017e aby o n\u011bco prosila mu\u017ee hrub\u00e9ho ra\u017een\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Chauvini\u00e8re byl pr\u00e1vn\u00edk, ale v p\u0159edrevolu\u010dn\u00ed dob\u011b nem\u011bl, stejn\u011b jako mnoho jin\u00fdch, kte\u0159\u00ed byli nyn\u00ed na vrcholu, ve sv\u00e9m povol\u00e1n\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 \u00fasp\u011bch. Byl v j\u00e1d\u0159e trochu poetou a milovn\u00edkem t\u011blesn\u00fdch rozko\u0161\u00ed. Byl si v\u011bdom toho, \u017ee trval\u00e1 kr\u00e1sa je kr\u00e1sa ducha a \u017ee tam, kde chyb\u00ed kr\u00e1sa du\u0161evn\u00ed, povrchn\u00ed kr\u00e1sa t\u011bla brzy omrz\u00ed.
L\u00edbilo se mu, jak se postavila zp\u0159\u00edma, skoro bojovn\u011b proti n\u011bmu, a pousm\u00e1l se.
\u201eMus\u00edte se h\u00e1dat kv\u016fli p\u0159etv\u00e1\u0159ce, kter\u00e1 v\u00e1m daruje \u017eivot, kter\u00e1 v\u00e1s odtrhne od ost\u0159\u00ed gilotiny? Jestli ano, pak ve va\u0161em v\u011bku jste skute\u010dn\u011b \u0161\u00edlen\u00e1, jak hodlaj\u00ed o v\u00e1s dosv\u011bd\u010dit.“
Mno\u017estv\u00ed ot\u00e1zek se vyno\u0159ilo v jej\u00ed usou\u017een\u00e9 mysli. Pronesla jedinou:
\u201eJak\u00fd z\u00e1jem m\u00e1te na mn\u011b, monsieur, \u017ee m\u00e1te starost o m\u016fj \u017eivot?“<\/p>\n\n\n\n
\u201eAh, tak!\u201c jeho tv\u00e1\u0159 se vyjasnila a kolem jeho rt\u016f zahr\u00e1l \u00fasm\u011bv tak v\u00fdznamn\u00fd, \u017ee jeho obli\u010dej u\u010dinil t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159\u00edjemn\u00fdm a n\u011b\u017en\u00fdm.
\u201eOb\u010danko, pt\u00e1te se p\u0159\u00edli\u0161 mnoho, v\u00edce, ne\u017e by bylo moudr\u00e9 odpov\u011bd\u011bt. Porou\u010d\u00edm se v\u00e1m.“<\/p>\n\n\n\n
S\u0148al klobouk a uklonil se, potom se vzd\u00e1lil se vzp\u0159\u00edmenou hlavou a nev\u0161\u00edmal si aristokratick\u00fdch v\u011bz\u0148\u016f, kte\u0159\u00ed mu ustupovali z cesty. Nev\u0161\u00edmal si zl\u00fdch pohled\u016f mu\u017e\u016f, ani ur\u00e1\u017eek \u017een vyj\u00e1d\u0159en\u00fdch ve sp\u011b\u0161n\u00e9m odta\u017een\u00ed objemn\u00fdch sukn\u00ed, aby se snad neposkvrnily dotekem jeho osoby.<\/p>\n\n\n\n
Byl to mu\u017e, kter\u00fd m\u011bl \u00fasp\u011bch proto, \u017ee pohrdal mali\u010dkostmi.<\/p>\n\n\n\n
konec kapitoly<\/p>\n\n\n\n
Corbalova svatba | Datab\u00e1ze knih (databazeknih.cz)<\/a><\/p>\n\n\n\n Corbalova svatba (meisterkoch.eu)<\/a><\/p>\n\n\n\n Rom\u00e1ny (meisterkoch.eu)<\/a><\/p>\n\n\n\n <\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" Pa\u0159\u00ed\u017e byla v letech 1793-4 d\u011bji\u0161t\u011bm jakob\u00ednsk\u00e9ho teroru. Konaly se popravy \u0161lechtic\u016f i kn\u011b\u017e\u00ed, kte\u0159\u00ed dosud neuprchli do exilu. Hlavy tis\u00edce lid\u00ed „k\u00fdchly do ko\u0161e“, […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":42979,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-42943","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/42943","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=42943"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/42943\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/42979"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=42943"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=42943"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=42943"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}