Kapitola 1 SEKRET\u00c1\u0158<\/p>\n\n\n\n
V Bellecouru bylo jaro \u2013 jaro roku 1789, t\u0159i m\u011bs\u00edce p\u0159ed p\u00e1dem Bastilly, kdy si \u0161lechta uv\u011bdomila, \u017ee ty nov\u00e9 filosofie, kter\u00fdm se tak dlouho vysm\u00edvala, nejsou \u017e\u00e1dn\u00fdmi marn\u00fdmi p\u0159eludy, za n\u011b\u017e je pova\u017eovala.
<\/p>\n\n\n\n
U t\u0159pytn\u00e9ho potoka, vinouc\u00edho se parkem Bellecouru, se proch\u00e1zel La Boulay, jeho\u017e huben\u00e1 postava v temn\u00e9m \u0161atu neladila se slunnou jarn\u00ed krajinou. Ale pod jeho chmurn\u00fdm kab\u00e1tem mu vesele p\u011blo srdce. Od\u011bv barvy inkoustu byl zn\u00e1mkou jeho \u00fa\u0159edn\u00ed hodnosti, nebo\u0165 byl sekret\u00e1\u0159em nejurozen\u011bj\u0161\u00edho mark\u00fdze de Fresnoy de Bellecour. Hubenou tv\u00e1\u0159 m\u011bl zamy\u0161lenou, ale v jeho velk\u00fdch o\u010d\u00edch z\u00e1\u0159ilo sv\u011btlo nov\u011b zrozen\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed. Pod pa\u017e\u00ed si nesl svazek nov\u00fdch filosofi\u00ed, je\u017e dal ned\u00e1vno sv\u011btu Jean-Jacques Rousseau a je\u017e nesm\u00edrn\u011b p\u0159isp\u011bly k bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se velk\u00e9 zm\u011bn\u011b.<\/p>\n\n\n\n
V tu chv\u00edli v\u0161ak jeho du\u0161e nebyla zaujata n\u011b\u010d\u00edm tak plesniv\u00fdm jako metafyzick\u00e9 sny star\u00e9ho Rousseaua. Nem\u011bl p\u0159\u00edli\u0161 chu\u0165 \u010d\u00edst \u201eRozpravy o p\u016fvodu nerovnosti\u201c, je\u017e tiskl loktem k boku. Rad\u011bji by radost\u00ed zp\u00edval a vym\u00fd\u0161lel ver\u0161e, je\u017e by v duchu recitoval sv\u00e9 bohyni. Byla to vysoce urozen\u00e1 d\u00e1ma, dcera jeho \u0161lechtick\u00e9ho zam\u011bstnavatele. On byl sice pouh\u00fdm p\u00edsa\u0159em, ano, ale p\u00edsa\u0159em s velkou du\u0161\u00ed a s velkou v\u00edrou v budoucnost, kterou nejasn\u011b v\u011b\u0161tila zatuchl\u00e1 kniha pod jeho pa\u017e\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e kr\u00e1\u010del po sametov\u00e9m tr\u00e1vn\u00edku a nedbale podr\u00e1\u017ekami drtil pozdn\u00ed petrkl\u00ed\u010de a ojedin\u011bl\u00e9 fialky, c\u00edtil, \u017ee mu rychleji ob\u00edh\u00e1 krev v t\u011ble, podn\u00edcen\u00e1 lahodn\u00fdm jarn\u00edm v\u00e1nkem, prosycen\u00fdm v\u016fn\u00ed hlohu a vlhk\u00e9 prsti. La Boulayovo \u0161t\u011bst\u00ed \u010derpalo s\u00edlu z radosti, je\u017e pronikala onoho dne celou p\u0159\u00edrodou.<\/p>\n\n\n\n
Za\u010dal si pozp\u011bvovat starosv\u011btskou milostnou p\u00edse\u0148 \u2013 zpo\u010d\u00e1tku nesm\u011ble, pak v\u0161ak odv\u00e1\u017en\u011bji, a\u017e se jeho hlas nesl ve stromov\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
\u201cSi le roi m’avait donne “ Kdyby mi kr\u00e1l dal
Paris, sa grande ville, Pa\u0159\u00ed\u017e, sv\u00e9 velk\u00e9 m\u011bsto,
Et qui’il me fallut quitter a j\u00e1 bych musel odej\u00edt
L’amour de ma mie, z l\u00e1sky ke sv\u00e9 d\u00edvce,
Je dirais au roi Louis \u0159ekl bych kr\u00e1li Ludv\u00edkovi
Reprenez votre Paris. Vezmi si svou Pa\u0159\u00ed\u017e zp\u011bt.
J’aime mieux ma mie, O gai! M\u00e1m svou d\u00edvku rad\u011bji, \u00f3 radosti!
J’aime mieux ma mie!\u201d M\u00e1m svou d\u00edvku rad\u011bji!“<\/p>\n\n\n\n
Jak rtu\u0165ovit\u00e9 je srdce zamilovan\u00e9ho! On, jen\u017e si oby\u010dejn\u011b po\u010d\u00ednal se slavnostn\u00ed v\u00e1\u017enost\u00ed, se te\u010f rozveselil do t\u00e9 m\u00edry, \u017ee dokonce zp\u00edv\u00e1 v z\u00e1meck\u00e9m parku. A jen proto, \u017ee se Suzanna de Bellecour na n\u011bj mile usm\u00edvala, kdy\u017e s n\u00edm v\u010dera chvilku mluvila.<\/p>\n\n\n\n
\u201eJak jsem dom\u00fd\u0161liv\u00fd,\u201c \u0159ekl vod\u00e1m potoku, a hned si v n\u00e1sleduj\u00edc\u00edm okam\u017eiku odporoval. \u201eAle ne, \u010dasy se m\u011bn\u00ed. Z\u00e1hy si budeme v\u0161ichni rovni, tak jak n\u00e1s stvo\u0159il dobr\u00fd B\u016fh a\u2026“
Odml\u010del se a zaduman\u011b se usm\u00e1l. A usm\u00e1l se je\u0161t\u011b radostn\u011bji, kdy\u017e si vzpomn\u011bl na v\u010derej\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv Suzanny.<\/p>\n\n\n\n
Posl\u00e9ze propukl ve sm\u00edch, kter\u00fd se rozlehl m\u00fdtinou, uml\u010del hlu\u010dn\u00e9ho drozda a zahnal ho na \u00fat\u011bk p\u0159es jisk\u0159iv\u00e9 vody potoka. N\u00e1hle se za mlad\u00fdm mu\u017eem ozval nejslad\u0161\u00ed hlas na sv\u011bt\u011b a ptal se po p\u0159\u00ed\u010din\u011b jeho tak\u0159ka bl\u00e1zniv\u00e9 veselosti. Ztichl, zalapal po dechu a nemotorn\u011b se obr\u00e1til. Hluboce se uklonil a zakoktal jako po\u0161etilec:
\u201eSle\u010dno! Vy\u2026 vy jste mne p\u0159ekvapila.“<\/p>\n\n\n\n
Jak se on, jeho\u017e jedin\u00fdmi druhy byly knihy, mohl nau\u010dit spr\u00e1vn\u00e9mu chov\u00e1n\u00ed ve spole\u010dnosti \u017eeny, zvl\u00e1\u0161t\u011b kdy\u017e pat\u0159ila ke spole\u010densk\u00e9 t\u0159\u00edd\u011b, kterou \u2013 i p\u0159es Rousseaua a ostatn\u00ed filosofy \u2013 pova\u017eoval za lep\u0161\u00ed ne\u017e tu, z n\u00ed\u017e vze\u0161el on s\u00e1m?<\/p>\n\n\n\n
\u201eNu, pane, jsem r\u00e1da, \u017ee jsem v\u00e1s p\u0159ekvapila v tak vesel\u00e9m rozmaru \u2013 proto\u017ee ten je, ma foi (na mou v\u011bru), dost vz\u00e1cn\u00fd\u2026“<\/p>\n\n\n\n
\u201ePravda, sle\u010dno, je dost vz\u00e1cn\u00fd,“ odpov\u011bd\u011bl La Boulay sice po\u0161etile, ale zdvo\u0159ile. A povzdechl si: \u201eBohu\u017eel!“
Suzanna se zasm\u00e1la. St\u00e1l p\u0159ed n\u00ed rozpa\u010dit\u011b a bylo mu st\u0159\u00eddav\u011b horko a zima.
\u201eVid\u00edm, \u017ee jste zesmutn\u011bl, kdy\u017e jste si pomyslel, jak vz\u00e1cn\u00e9 je \u0161t\u011bst\u00ed, vy, jen\u017e jste je\u0161t\u011b p\u0159ed chvilkou byl tak vesel\u00fd. Nebo to snad je m\u016fj p\u0159\u00edchod, co zachmu\u0159ilo oblohu va\u0161eho dobr\u00e9ho rozmaru?“ t\u00e1zala se \u010dtver\u00e1cky.<\/p>\n\n\n\n
La Boulay se uzard\u011bl jako \u0161kola\u010dka a horliv\u011b nam\u00edtal, \u017ee tomu tak nen\u00ed.
\u201eV\u00e1\u0161 p\u0159\u00edchod, sle\u010dno?\u201c opakoval. \u201eNe, ne! I kdybych byl smutn\u00fd, v\u00e1\u0161 p\u0159\u00edchod by rozpt\u00fdlil moji melancholii tak, jako p\u0159\u00edchod slunce rozpt\u00fdl\u00ed mlhu na hor\u00e1ch.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eVy jste b\u00e1sn\u00edk?\u201c vysm\u00edvala se mu hrav\u00fdm t\u00f3nem, pohazovala \u010dern\u00fdmi kade\u0159emi a up\u00edrala na n\u011bj zneklid\u0148uj\u00edc\u00ed pohled o\u010di, modr\u00fdch jako obloha nad nimi. \u201eVy jste b\u00e1sn\u00edk, pane. A j\u00e1 jsem to v\u016fbec netu\u0161ila, a\u010dkoli jsem v\u00e1s pova\u017eovala za velik\u00e9ho u\u010dence. M\u016fj otec \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee jste u\u010den\u00fd.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eNejsme snad v\u0161ichni b\u00e1sn\u00edky v n\u011bjak\u00e9m obdob\u00ed sv\u00e9ho \u017eivota?\u201c podotkl mlad\u00fd p\u00edsa\u0159, jen\u017e si ji\u017e zvykal na jej\u00ed p\u0159\u00edtomnost, ba dokonce j\u00ed byl uchv\u00e1cen. Odvaha se mu rychle vracela a hnala ho za meze diskr\u00e9tnosti.<\/p>\n\n\n\n
\u201eA v kter\u00e9m asi tak obdob\u00ed n\u00e1s zachvacuje tato touha po r\u00fdmov\u00e1n\u00ed? Objasn\u011bte mi to, pane!\u201c
La Boulay se usm\u00e1l a ovlivn\u011bn jej\u00edm vesel\u00fdm rozmarem, odpov\u011bd\u011bl odv\u00e1\u017en\u011b, a\u010dkoli to bylo proti jeho zvyklostem.<\/p>\n\n\n\n
\u201eZachvacuje n\u00e1s, sle\u010dno, za jarn\u00edho jitra jako je to dne\u0161n\u00ed. Copak nen\u00ed jaro dobou l\u00e1sky, co\u017e jej neop\u011bvovali b\u00e1sn\u00edci, kte\u0159\u00ed jsou j\u00edm inspirov\u00e1ni a podman\u011bni. Ta touha n\u00e1s uchvacuje v dubnu \u017eivota, kdy nos\u00edme v srdc\u00edch prvn\u00ed vonn\u00e9 poup\u011b toho, co se m\u00e1 zakr\u00e1tko rozvinout v n\u00e1dhern\u00fd letn\u00ed kv\u011bt, rud\u00fd jako roucho l\u00e1sky a von\u00edc\u00ed slad\u010deji ne\u017e v\u0161ecko ostatn\u00ed, co stvo\u0159il B\u016fh na zemi pro pot\u011b\u0161en\u00ed \u010dlov\u011bka.“<\/p>\n\n\n\n
V\u00e1\u0161nivost jeho projevu naplnila d\u00edvku \u00fadivem a vz\u00e1p\u011bt\u00ed i obavami, kter\u00e9 pramenily z intuice, j\u00ed\u017e dosud nerozum\u011bla. Nerv\u00f3zn\u011b se zasm\u00e1la:
\u201ePane sekret\u00e1\u0159i, m\u00e1m tedy vyrozum\u011bt z cel\u00e9 t\u00e9 va\u0161\u00ed \u00fa\u017easn\u00e9 mnohomluvnosti, \u017ee jste zamilov\u00e1n?“<\/p>\n\n\n\n
\u201eAno, jsem zamilovan\u00fd, sle\u010dno!\u201c zvolal La Boulay a up\u0159el na ni pohled tak pronikav\u00fd, \u017ee pla\u0161e sklopila o\u010di. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed se lekla, nebo\u0165 odhodil Rousseauovu knihu do tr\u00e1vy, kde se p\u0159evr\u00e1tila, a poklekl.
\u201eM\u016f\u017eete to opravdu ch\u00e1pat tak, \u017ee miluji\u2026 \u017ee miluji v\u00e1s, sle\u010dno!“
Kdy\u017e pronesl ta sm\u011bl\u00e1 slova, n\u00e1hle ho odvaha opustila a zachv\u00e1til ho strach. Zbledl a rozechv\u011bl se, p\u0159esto kle\u010del d\u00e1l a vy\u010dk\u00e1val, a\u017e ho vyzve, aby vstal. Pokradmu pozoroval jej\u00ed tv\u00e1\u0159. Vid\u011bl, jak se zachmu\u0159ila, jak se svra\u0161tilo jej\u00ed obo\u010d\u00ed, a vy\u010detl z t\u011bchto zn\u00e1mek sv\u016fj ortel, je\u0161t\u011b ne\u017e jej vynesla.<\/p>\n\n\n\n
\u201ePane, do jak\u00fdch krajnost\u00ed \u017eenete tu svou jarn\u00ed po\u0161etilost?\u201c odpov\u011bd\u011bla smutn\u011b. \u201eZapomn\u011bl jste na svoje spole\u010densk\u00e9 postaven\u00ed\u2026 a na moje. Dovolujete si se mnou takov\u00fdm zp\u016fsobem mluvit proto, \u017ee jsem k v\u00e1m vl\u00eddn\u00e1? Jak v\u00e1m m\u00e1m odpov\u011bd\u011bt, pane? Nejsem tak krut\u00e1, abych v\u00e1m odpov\u011bd\u011bla tak, jak byste si zasluhoval.“<\/p>\n\n\n\n
La Boulay se sice p\u0159ed chv\u00edl\u00ed zhrozil vlastn\u00ed sm\u011blosti, ale te\u010f kdy\u017e mu to vy\u010detla, zrudl hn\u011bvem \u2013 hn\u011bvem, jen\u017e se zrodil ze studu. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed se vzty\u010dil p\u0159ed d\u00edvkou v cel\u00e9 v\u00fd\u0161i sv\u00e9 huben\u00e9 postavy a z \u00fast mu za\u010dala proudit prudk\u00e1 slova, je\u017e dokonce p\u0159ekon\u00e1vala svoj\u00ed v\u00e1\u0161nivost\u00ed jeho p\u0159edchoz\u00ed milostn\u00e9 vyzn\u00e1n\u00ed. Rozhazoval rukama:
\u201eM\u00e9 spole\u010densk\u00e9 postaven\u00ed? Jakou chybu m\u00e1 moje spole\u010densk\u00e9 postaven\u00ed? Jsem sekret\u00e1\u0159, \u010dlov\u011bk studovan\u00fd a tedy akademick\u00fdm pr\u00e1vem i p\u00e1n. Ne, sle\u010dno, nesm\u011bjte se, je\u0161t\u011b se mi nevysm\u00edvejte! Z jak\u00e9ho d\u016fvodu mne vid\u00edte pod \u00farovn\u00ed t\u011bch plan\u00fdch hejsk\u016f, kte\u0159\u00ed pln\u00ed salon va\u0161eho otce? Nem\u00e1m snad pr\u00e1v\u011b tak p\u011bknou postavu? Nem\u00e1m snad pr\u00e1v\u011b tak siln\u00e9 pa\u017ee, tak obratn\u00e9 ruce, tak bystrou mysl a tak poctivou du\u0161i?\u201c A pokra\u010doval s divok\u00fdm m\u00e1chnut\u00edm pa\u017ee:
\u201eM\u00e1m v\u0161ecky tyto ctnosti, a p\u0159ece mnou opovrhujete \u2013 pro m\u00e9 spole\u010densk\u00e9 postaven\u00ed, jak \u0159\u00edk\u00e1te!“<\/p>\n\n\n\n
Ve\u0161ker\u00e1, po l\u00e9ta nahromad\u011bn\u00e1 nen\u00e1vist k hrdopy\u0161n\u00e9 t\u0159\u00edd\u011b, k n\u00ed\u017e n\u00e1le\u017eela, hrnula se v tom okam\u017eiku ven. Te\u010f si vzpomn\u011bl na tis\u00edcer\u00e1 poko\u0159en\u00ed, jimi\u017e ho zahrnovali privilegovan\u00ed a je\u017e se nemile dot\u00fdkala jeho hrd\u00e9ho ducha. Te\u010f si vzpomn\u011bl na opovr\u017een\u00ed, se kter\u00fdm ho oslovovali, jako by byl m\u00e9n\u011b ne\u017e bl\u00e1to, a to jen proto, \u017ee byl nucen se \u017eivit pomoc\u00ed hus\u00edho brku!<\/p>\n\n\n\n
Nehorlil ani tak proti jej\u00edmu opovr\u017een\u00ed, jako proti cel\u00e9 francouzsk\u00e9 \u0161lecht\u011b, kter\u00e1 mu up\u00edrala pr\u00e1vo nosit hrd\u011b hlavu, proto\u017ee nebyl synem v\u00e9vodkyn\u011b, mark\u00fdzy ani hrab\u011bnky. V\u0161echny ty velk\u00e9 my\u0161lenky zaset\u00e9 v jeho mysli revolu\u010dn\u00edmi filosofy, je\u017e hltal s takov\u00fdm porozum\u011bn\u00edm, ozvaly se te\u010f mocn\u011b v jeho nitru. A \u00faryvky t\u011bch my\u0161lenek p\u0159edhodil \u017een\u011b, je\u017e j\u00edm opovrhovala pro jeho n\u00edzk\u00e9 spole\u010densk\u00e9 postaven\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Ustoupila p\u0159ed n\u00edm se strachem, proto\u017ee vypadal divoce. Krom\u011b toho pronesl slova, z nich\u017e bylo patrn\u00e9, \u017ee je revolucion\u00e1\u0159em. V\u011bd\u011bla, \u017ee revolucion\u00e1\u0159i u\u017e\u00edvaj\u00ed n\u00e1sil\u00ed, a proto nen\u00ed radno je dr\u00e1\u017edit.
\u201ePane, vy nejste p\u0159i smyslech,“ vypravila ze sebe s n\u00e1mahou a sev\u0159ela v ruce zelen\u00fd samet sv\u00e9 jezdeck\u00e9 sukn\u011b, jako by se chystala k odchodu.
\u201eJsem zdrcena t\u00edm, co jste \u0159\u00edkal. Dosud jsme byli dob\u0159\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9, pane La Boulay. Zapome\u0148me na to! Ano?\u201c Pronesla to s l\u00e1kavou sm\u00ed\u0159livost\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
La Boulay se od n\u00ed napolo odvr\u00e1til a spo\u010dinul jisk\u0159\u00edc\u00edm zrakem na knize le\u017e\u00edc\u00ed v tr\u00e1v\u011b. Sklonil se a zdvihl ji. Te\u010f, kdy\u017e se setkal s nezdarem p\u0159i sv\u00fdch n\u00e1mluv\u00e1ch, vr\u00e1til se k Rousseauovi a zdvihl knihu skoro v pok\u00e1n\u00ed nad t\u00edm pokleskem. Pak odpov\u011bd\u011bl klidn\u011b s tv\u00e1\u0159\u00ed sice uzard\u011blou, ale bez zn\u00e1mek roz\u010dilen\u00ed:
\u201eJsem zcela p\u0159i smyslech, sle\u010dno. Ale vy jste nebyla v\u010dera ve\u010der na kr\u00e1tk\u00fd okam\u017eik sama sebou \u2013 a dnes op\u011bt, a proto jsem v\u00e1s tak oslovil.“<\/p>\n\n\n\n
Suzann\u011b zajisk\u0159ily o\u010di a opakovala:
\u201eJ\u00e1? J\u00e1 \u017ee jsem nebyla sama sebou? Co to pov\u00edd\u00e1te, pane sekret\u00e1\u0159i?\u201c<\/p>\n\n\n\n
\u201eV\u010dera ve\u010der a p\u0159ed chv\u00edl\u00ed op\u011bt jste byla tak vl\u00eddn\u00e1, usm\u00edvala jste se tak sladce.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eMon Dieu!\u201c zvolala hn\u011bviv\u011b. \u201eVid\u00edte, jak\u00fd jste, p\u0159esto\u017ee se tak honos\u00edte sebou sam\u00fdm! Na v\u00e1s se \u017eena nesm\u00ed usm\u00e1t, nesm\u00ed k v\u00e1m pron\u00e9st vl\u00eddn\u00e9 slovo, proto\u017ee si hned mysl\u00edte, \u017ee jste v n\u00ed vzbudil l\u00e1sku. Na mou v\u011bru, vy a lid\u00e9 va\u0161eho druhu si v\u016fbec nezasluhujete nic jin\u00e9ho, ne\u017e aby se s v\u00e1mi zach\u00e1zelo jako s vazaly. Vid\u00edte, jak zneu\u017e\u00edv\u00e1te na\u0161\u00ed vl\u00eddnosti! Pod\u00e1v\u00e1me v\u00e1m prst a vy si hned d\u011bl\u00e1te n\u00e1rok na celou ruku. A jen proto, \u017ee se mi v\u010dera ve\u010der zl\u00edbilo vym\u011bnit si s v\u00e1mi \u017eert a dnes n\u00e1hodou jsem k v\u00e1m byla op\u011bt vl\u00eddn\u00e1, odm\u011b\u0148ujete se mi ur\u00e1\u017ekami.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eDost u\u017e!\u201c zvolal La Boulay, kter\u00fd se op\u011bt roz\u010dilil. \u201e\u0158\u00edk\u00e1te p\u0159\u00edli\u0161 mnoho, sle\u010dno. \u0158ekne-li n\u011bkdo \u017een\u011b, \u017ee ji miluje, nen\u00ed to v\u016fbec ur\u00e1\u017ekou. B\u00fdt milov\u00e1n nen\u00ed pohanou. I nejni\u017e\u0161\u00edmu tvoru na zemi je dovoleno milovat t\u00e9ho\u017e Boha, jeho\u017e miluje kr\u00e1l. A dozn\u00e1me-li l\u00e1sku k Bohu, nen\u00ed to pro n\u011bho ur\u00e1\u017ekou. Pova\u017eujete snad \u017eenu za vy\u0161\u0161\u00ed bytost ne\u017e je B\u016fh?“<\/p>\n\n\n\n
\u201ePane, vy mi kladete ot\u00e1zky, na kter\u00e9 nem\u00e1m chu\u0165 odpov\u00eddat, vy zav\u00e1d\u00edte rozhovor, jeho\u017e se nechci z\u00fa\u010dastnit. Nech\u0165 sta\u010d\u00ed v\u00e1m i mn\u011b, \u017ee se c\u00edt\u00edm ura\u017eenou va\u0161imi slovy, va\u0161\u00edm t\u00f3nem i va\u0161\u00edm chov\u00e1n\u00edm. Nut\u00edte m\u011b k tomu, doh\u00e1n\u00edte mne k p\u0159\u00edkrosti. Skon\u010deme toto jednou prov\u017edy, pane. Pros\u00edm, abyste pochopil, \u017ee si nep\u0159eji, abyste m\u011b znova s t\u00edm obt\u011b\u017eoval, proto\u017ee jinak bych byla nucena dovolat se ochrany sv\u00e9ho otce nebo bratra.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eM\u016f\u017ee\u0161 se j\u00ed dovolat u\u017e te\u010f, Suzanno,\u201c ozval se mu\u017esk\u00fd hlas v hou\u0161tin\u011b za n\u00ed, hlas, kter\u00fd oba p\u0159ekvapil \u2013 i kdy\u017e ka\u017ed\u00e9ho z nich jinak. Ne\u017e se vzpamatovali, st\u00e1l p\u0159ed nimi mark\u00fdz de Bellecour. Byl to asi pades\u00e1tilet\u00fd mu\u017e, mohutn\u00e9 postavy. Jeho tv\u00e1\u0159, a\u010dkoliv pohledn\u00e1 a sv\u011bd\u010d\u00edc\u00ed o vzne\u0161en\u00e9m rodu, byla odul\u00e1 a nezdrav\u011b za\u017eloutl\u00e1. Ale jeho o\u010di byly pr\u00e1v\u011b tak bystr\u00e9 jako jeho \u00fasta smysln\u00e1 a v jeho pe\u010dliv\u011b u\u010desan\u00fdch \u010dern\u00fdch vlasech prosv\u00edtalo dosud jen m\u00e1lo \u0161edin.<\/p>\n\n\n\n
Postoupil pomalu vp\u0159ed, pohl\u00e9dl t\u00e1zav\u011b na svoji dceru, pak na sv\u00e9ho sekret\u00e1\u0159e:
\u201eNu\u017ee? Co se tu d\u011bje?“<\/p>\n\n\n\n
\u201eO nic nejde, pane,“ odpov\u011bd\u011bla. \u201eJe to jen bezv\u00fdznamn\u00e1 z\u00e1le\u017eitost, t\u00fdkaj\u00edc\u00ed se pana La Boulay a mne, kterou v\u00e1s nebudu obt\u011b\u017eovat.\u201c<\/p>\n\n\n\n
\u201eNen\u00ed to bezv\u00fdznamn\u00e1 z\u00e1le\u017eitost, pane!\u201c protestoval La Boulay, jeho\u017e hlas se podivn\u011b chv\u011bl. \u201eT\u00fdk\u00e1 se l\u00e1sky, kterou chov\u00e1m k va\u0161\u00ed dce\u0159i a o kter\u00e9 jsem j\u00ed pr\u00e1v\u011b pov\u011bd\u011bl.\u201c<\/p>\n\n\n\n
Mark\u00fdz na n\u011bho pohl\u00e9dl v tup\u00e9m \u00fa\u017easu. Pak se do jeho za\u017eloutl\u00fdch l\u00edc\u00ed vkradl rum\u011bnec a roz\u0161\u00ed\u0159il se a\u017e na \u010delo. Z jeho tlust\u00fdch rt\u016f se vydralo zabru\u010den\u00ed:
\u201eCanaille! (dareb\u00e1ku) Je mo\u017en\u00e9, \u017ee byste byl tak drz\u00fd?“<\/p>\n\n\n\n
Dr\u017eel v ruce jezdeck\u00fd bi\u010d\u00edk, kter\u00fd hroziv\u011b nap\u0159\u00e1hl. Ale La Boulay se nelekl. Pova\u017eoval se ji\u017e za ztracen\u00e9ho, a tak se chopil p\u0159\u00edle\u017eitosti, aby mohl sv\u016fj dluh je\u0161t\u011b zv\u00fd\u0161it. Hled\u011bl mark\u00fdzovi do o\u010d\u00ed a mra\u010dil se zrovna tak jako on:
\u201eTo, co jsem ud\u011blal, nen\u00ed ani drzost, ani sm\u011blost. V\u00e1m se to takov\u00e9 zd\u00e1, proto\u017ee j\u00e1 jsem sekret\u00e1\u0159em a ona je dcerou mark\u00fdze. Ale to jsou okolnosti, v nich\u017e jsme se ocitli n\u00e1hodou. Jako \u017eena m\u00e1 v\u011bt\u0161\u00ed v\u00fdznam ne\u017e jako va\u0161e dcera a j\u00e1 jako mu\u017e m\u00e1m v\u011bt\u0161\u00ed v\u00fdznam ne\u017e jako v\u00e1\u0161 sekret\u00e1\u0159. Nevyznal jsem t\u00e9to d\u00e1m\u011b svoji l\u00e1sku jako v\u00e1\u0161 sekret\u00e1\u0159, n\u00fdbr\u017e jako mu\u017e oslovuj\u00edc\u00ed \u017eenu. Vyznat l\u00e1sku je pr\u00e1vem ka\u017ed\u00e9ho mu\u017ee, vyslechnout takov\u00e9 vyzn\u00e1n\u00ed by m\u011blo b\u00fdt ct\u00ed pro ka\u017edou \u017eenu hodnou sv\u00e9ho jm\u00e9na. V primitivn\u00edch podm\u00ednk\u00e1ch\u2026“<\/p>\n\n\n\n
\u201eTis\u00edc \u010f\u00e1bl\u016f!“ rozzu\u0159il se mark\u00fdz, jen\u017e se ji\u017e nemohl udr\u017eet. \u201eM\u00e1m si d\u00e1t ur\u00e1\u017eet sluch t\u00edmhle h\u00fdk\u00e1n\u00edm? B\u00edd\u00e1ku, nau\u010d\u00edm t\u011b \u00fact\u011b k vy\u0161\u0161\u00edm osob\u00e1m!\u201c<\/p>\n\n\n\n
Jeho bi\u010d pr\u00e1skl, \u0159em\u00ednek se ve vzduchu sto\u010dil jako had a pak se ovinul kolem La Boulayovy hlavy a tv\u00e1\u0159e. Mlad\u00fd mu\u017e vyk\u0159ikl \u00falekem i bolest\u00ed, a kdy\u017e se \u0159em\u00ednek odpoutal, p\u0159itiskl si ruku na zran\u011bnou tv\u00e1\u0159. Uc\u00edtil jej znovu, kdy\u017e se mu zatnul do rukou, jimi\u017e si chr\u00e1nil tv\u00e1\u0159. Vrhl se s za\u0159v\u00e1n\u00edm na otce sv\u00e9 l\u00e1sky.
V\u00fd\u0161kou se sice mark\u00fdzovi rovnal, ale vahou sotva z poloviny. V jeho huben\u00fdch pa\u017e\u00edch a \u0161lachovit\u00fdch z\u00e1p\u011bst\u00edch se v\u0161ak tajila nerv\u00f3zn\u00ed s\u00edla. Sle\u010dna p\u0159ihl\u00ed\u017eela s pootev\u0159en\u00fdmi \u00fasty a s \u00fazkostn\u00fdm v\u00fdrazem v o\u010d\u00edch. Vyrval mark\u00fdzovi bi\u010d z ruky a odsko\u010dil od n\u011bj. Zlomil bi\u010d p\u0159es koleno a vzk\u0159ikl:
\u201e\u017de jsem v\u00e1m ho nep\u0159erazil o h\u0159bet, za to m\u016f\u017eete d\u011bkovat jen sv\u00e9mu v\u011bku, pane mark\u00fdzi.\u201c Pak odhodil oba kusy bi\u010de do vody bl\u00edzk\u00e9ho potoka.<\/p>\n\n\n\n
\u201eAle zjedn\u00e1m si zadostiu\u010din\u011bn\u00ed, pane. Tohle v\u00e1m oplat\u00edm.\u201c A uk\u00e1zal na rud\u00fd pruh na tv\u00e1\u0159i.
\u201eZadostiu\u010din\u011bn\u00ed?“ za\u0159val mark\u00fdz a chrapt\u011bl vztekem. \u201eVy byste cht\u011bl ode mne \u017e\u00e1dat zadostu\u010din\u011bn\u00ed, vy lumpe?\u201c<\/p>\n\n\n\n
\u201eNe,“ odpov\u011bd\u011bl mlad\u00fd mu\u017e s \u00fa\u0161klebkem. \u201eI v tomto p\u0159\u00edpad\u011b v\u00e1s chr\u00e1n\u00ed vy\u0161\u0161\u00ed v\u011bk. Ale vy m\u00e1te syna. A kdyby se z\u00edtra stalo, \u017ee byste syna ji\u017e nem\u011bl, mohl byste pova\u017eovat sebe sama za jeho vraha n\u00e1sledkem tohoto\u2026\u201c
A uk\u00e1zal op\u011bt na svou tv\u00e1\u0159.<\/p>\n\n\n\n
\u201eChcete t\u00edm \u0159\u00edci, \u017ee byste cht\u011bl souboj s vikomtem?“ vypravil ze sebe \u0161lechtic, kter\u00fd nev\u011b\u0159il sv\u00e9mu sluchu.<\/p>\n\n\n\n
\u201ePr\u00e1v\u011b to chci \u0159\u00edci, pane. Cvi\u010d\u00ed na souboj. A\u0165 to jednou ud\u011bl\u00e1 doopravdy.“<\/p>\n\n\n\n
\u201eBl\u00e1zne!\u201c odpov\u011bd\u011bl opovr\u017eliv\u011b mark\u00fdz, kter\u00fd se ji\u017e po\u010d\u00ednal ovl\u00e1dat. \u201eP\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edte-li se je\u0161t\u011b jednou k Bellecouru \u2013 objev\u00edte-li se jen v tomhle parku \u2013 d\u00e1m v\u00e1s za va\u0161i drzost utlouct sv\u00fdmi sluhy. Uchovejte si moje varov\u00e1n\u00ed v pam\u011bti, pane sekret\u00e1\u0159i, a vyh\u00fdbejte se Bellecouru, jako by byl zachv\u00e1cen morem! Poj\u010f, Suzanno!\u201c \u0159ekl a obr\u00e1til se ke sv\u00e9 dce\u0159i. \u201eStr\u00e1vili jsme u\u017e zna\u010dnou \u010d\u00e1st dne\u0161n\u00edho kr\u00e1sn\u00e9ho jitra ve spole\u010dnosti toho canaille.“
Nab\u00eddl dce\u0159i r\u00e1m\u011b a ona s n\u00edm odch\u00e1zela, ani\u017e by v\u011bnovala La Boulayovi jedin\u00fd pohled.<\/p>\n\n\n\n
Sekret\u00e1\u0159 z\u016fstal st\u00e1t na m\u00edst\u011b, kde ho opustili. Te\u010f, kdy\u017e se ji\u017e uklidnil, za\u010dal skl\u00ed\u010den\u011b uva\u017eovat o sv\u00e9 trapn\u00e9 situaci. Opovr\u017een\u00fd n\u00e1padn\u00edk, zbit\u00fd a propu\u0161t\u011bn\u00fd sekret\u00e1\u0159! Pohl\u00e9dl na knihu le\u017e\u00edc\u00ed v tr\u00e1v\u011b a poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b za\u010dal pochybovat o moudrosti star\u00e9ho Rousseaua. D\u00e1 se v\u016fbec je\u0161t\u011b n\u011bco napravit?
Mark\u00fdz a jeho dcera ji\u017e zmizeli za stromy. Mlad\u00fd revolucion\u00e1\u0159 se najednou c\u00edtil osam\u011ble. Nem\u011bl p\u0159\u00edbuzn\u00e9 ani p\u0159\u00e1tele. Posledn\u00ed dobou se cel\u00fd jeho \u017eivot soust\u0159e\u010foval na Suzannu a na tajnou l\u00e1sku k n\u00ed. Te\u010f mus\u00ed odej\u00edt z Bellecouru a ztratit d\u00edvku nav\u017edy z o\u010d\u00ed. A on ji miluje, miluje, miluje\u2026<\/p>\n\n\n\n
Rozepjal se vzlykem n\u00e1ru\u010d k nebi a p\u0159ejel si tv\u00e1\u0159 rukama. Kdy\u017e se v\u0161ak dotkl nab\u011bhl\u00e9ho \u0161r\u00e1mu, vymizela l\u00e1ska z jeho mysli a ozvala se v n\u00ed pomstychtivost. Zvolal hlasit\u011b:
\u201eTo mu oplat\u00edm \u2013 ano, B\u016fh je m\u00fdm sv\u011bdkem!\u201c
Pak se obr\u00e1til, zvedl knihu ze zem\u011b a pomalu odch\u00e1zel pod\u00e9l lesknouc\u00edho se potoka.<\/p>\n\n\n\n
nakladatelstv\u00ed Meisterkoch ZDEPTAN\u00c9 LILIE<\/a><\/p>\n\n\n\n Koment\u00e1\u0159e Zdeptan\u00e9 lilie | vyd\u00e1n\u00ed knihy | Datab\u00e1ze knih<\/a><\/p>\n\n\n\n <\/p>\n\n\n\n <\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" Kapitola 1 SEKRET\u00c1\u0158 V Bellecouru bylo jaro \u2013 jaro roku 1789, t\u0159i m\u011bs\u00edce p\u0159ed p\u00e1dem Bastilly, kdy si \u0161lechta uv\u011bdomila, \u017ee ty nov\u00e9 filosofie, kter\u00fdm […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":43597,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-43593","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/43593","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=43593"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/43593\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/43597"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=43593"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=43593"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=43593"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}