{"id":45420,"date":"2024-01-26T17:21:52","date_gmt":"2024-01-26T16:21:52","guid":{"rendered":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=45420"},"modified":"2024-01-26T17:23:50","modified_gmt":"2024-01-26T16:23:50","slug":"cteni-na-zimu-villette","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=45420","title":{"rendered":"\u010cTEN\u00cd NA ZIMU \u2013 VILLETTE"},"content":{"rendered":"\n

autor: Charlotte Bront\u00eb<\/a><\/p>\n\n\n\n

Kapitola prvn\u00ed: BRETTON <\/p>\n\n\n\n

Moje kmotra ob\u00fdvala p\u011bkn\u00fd d\u016fm v \u010dist\u00e9m, starobyl\u00e9m m\u011bste\u010dku Brettonu. Rodina jej\u00edho mu\u017ee tam s\u00eddlila u\u017e po mnoho generac\u00ed, a dokonce nesla i jm\u00e9no jejich rodi\u0161t\u011b: jmenovali se Brettonovi z Brettonu. Jako d\u00edt\u011b jsem jezd\u00edvala do Brettonu v\u011bt\u0161inou dvakr\u00e1t do roka na n\u00e1v\u0161t\u011bvu, a poka\u017ed\u00e9 velice r\u00e1da. Velk\u00e9, tich\u00e9 pokoje, vkusn\u011b rozestaven\u00fd n\u00e1bytek, \u010dist\u00e1 okna, venkovn\u00ed balk\u00f3n, shl\u00ed\u017eej\u00edc\u00ed na roztomilou starosv\u011btskou ulici, kde jako by st\u00e1le panovala ned\u011ble \u2013 tak ticho tam bylo, tak \u010dist\u00e1 dla\u017eba -, to v\u0161ecko mi bylo velice mil\u00e9. <\/p>\n\n\n\n

V dom\u00e1cnosti dosp\u011bl\u00fdch lid\u00ed se jedin\u00e9 d\u011bcko obvykle st\u00e1v\u00e1 st\u0159edem pozornosti, a tak\u00e9 mn\u011b se sv\u00fdm poklidn\u00fdm zp\u016fsobem hodn\u011b v\u011bnovala pan\u00ed Brettonov\u00e1, kter\u00e1 se stala vdovou s jedin\u00fdm synem je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e jsem ji poznala – jej\u00ed mu\u017e l\u00e9ka\u0159 j\u00ed zem\u0159el, kdy\u017e byla je\u0161t\u011b mlad\u00e1 a hezk\u00e1. Jak si ji pamatuji j\u00e1, mlad\u00e1 u\u017e nebyla, ale po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b hezk\u00e1, ztepil\u00e1, na Angli\u010danku sice p\u0159isn\u011bdl\u00e1, ale na jej\u00edch tv\u00e1\u0159\u00edch brunetky z\u00e1\u0159il st\u00e1le rum\u011bnec a zdrav\u00ed jisk\u0159ilo v jej\u00edch vesel\u00fdch \u010dern\u00fdch o\u010d\u00edch. <\/p>\n\n\n\n

Leckdo pokl\u00e1dal za politov\u00e1n\u00edhodn\u00e9, \u017ee sv\u00e9 barvy nep\u0159enesla na syna Grahama, kter\u00fd m\u011bl o\u010di modr\u00e9 a barvu jeho dlouh\u00fdch vlas\u016f se neodva\u017eovali pojmenovat ani dob\u0159\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9, jen kdy\u017e na n\u011b sv\u00edtilo slunce, \u0159\u00edkali, \u017ee jsou zlatist\u00e9. Po matce v\u0161ak pod\u011bdil rysy tv\u00e1\u0159e, jej\u00ed zuby, postavu a co hlavn\u00ed, jej\u00ed dokonal\u00e9 zdrav\u00ed a jej\u00ed letoru, kter\u00e1 n\u011bkdy znamen\u00e1 pro \u017eivot v\u00edc ne\u017e n\u011bjak\u00fd majetek. <\/p>\n\n\n\n

Ve \u010dtrn\u00e1cti letech jsem se do Brettonu p\u0159est\u011bhovala na del\u0161\u00ed dobu; jednou na podzim si m\u011b kmotra osobn\u011b vy\u017e\u00e1dala od p\u0159\u00edbuzn\u00fdch, u nich\u017e jsem tehdy \u017eila. Mysl\u00edm, \u017ee u\u017e z\u0159eteln\u011b vid\u011bla, \u017ee se bl\u00ed\u017e\u00ed ud\u00e1losti, o nich\u017e jsem j\u00e1 nem\u011bla potuchy, jen jak\u00e1si slabou\u010dk\u00e1 obava m\u011b napl\u0148ovala smutkem, a proto jsem byla r\u00e1da, \u017ee mohu zm\u011bnit prost\u0159ed\u00ed i spole\u010dnost. <\/p>\n\n\n\n

V bl\u00edzkosti m\u00e9 kmotry mi \u010das v\u017edycky plynul p\u011bkn\u011b – neub\u00edhal, ne\u0159\u00edtil se, ale pokojn\u011b plynul jako \u0159eka rovinou. Nevyskytovaly se tam divotvorn\u00e9 prom\u011bny ani vzru\u0161uj\u00edc\u00ed z\u00e1\u017eitky, ale j\u00e1 jsem m\u011bla r\u00e1da klid, a tak m\u00e1lo jsem st\u00e1la o rozruch, \u017ee kdy\u017e jsem ho pozd\u011bji musela pro\u017e\u00edvat, byl mi dost proti mysli a byla bych se r\u00e1da bez n\u011bj obe\u0161la. <\/p>\n\n\n\n

Jednoho dne p\u0159i\u0161el dopis, jeho\u017e obsah kmotru o\u010dividn\u011b p\u0159ekvapil a do jist\u00e9 m\u00edry zneklidnil. Nejprve jsem se domn\u00edvala, \u017ee p\u0159i\u0161el z m\u00e9ho bydli\u0161t\u011b, a cel\u00e1 jsem se chv\u011bla v o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed n\u011bjak\u00e9 zl\u00e9 zpr\u00e1vy. Mn\u011b v\u0161ak nikdo nic ne\u0159\u00edkal, a tak se mi zd\u00e1lo, \u017ee z toho mra\u010dna nebude d\u00e9\u0161\u0165. Ale p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed den jsem po n\u00e1vratu z dlouh\u00e9 proch\u00e1zky objevila ne\u010dekanou zm\u011bnu, jakmile jsem vstoupila do sv\u00e9ho pokoj\u00edku: k m\u00e9 posteli p\u0159ibyla v rohu mal\u00e1 post\u00fdlka s b\u00edl\u00fdmi nebesy a vedle m\u00e9ho mahagonov\u00e9ho pr\u00e1deln\u00edku st\u00e1la sk\u0159\u00ed\u0148ka z palisandrov\u00e9ho d\u0159eva. To bylo velk\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed. <\/p>\n\n\n\n

Vysv\u011btlen\u00ed se mi dostalo, kdy\u017e jsem p\u0159i\u0161la k ve\u010de\u0159i. Dozv\u011bd\u011bla jsem se, \u017ee na\u010das budu m\u00edt v pokoji malou d\u00edvenku, dcerku vzd\u00e1len\u00e9ho p\u0159\u00edbuzn\u00e9ho nebo\u017et\u00edka dr. Brettona. Tato hol\u010di\u010dka ned\u00e1vno ztratila matku, ale ve skute\u010dnosti pr\u00fd neutrp\u011bla tak velkou ztr\u00e1tu: pan\u00ed Homeov\u00e1 pr\u00fd byla sice kr\u00e1ska, ale rozmarn\u00e1 a lehkomysln\u00e1, sv\u00e9 d\u011bcko zanedb\u00e1vala a man\u017eelovi p\u0159inesla jen zklam\u00e1n\u00ed a roz\u010darov\u00e1n\u00ed. Jejich svazek se uk\u00e1zal tak nesourod\u00fd, \u017ee nakonec skon\u010dil rozchodem. Brzy po t\u00e9to rozluce se ona d\u00e1ma nastydla, dostala hore\u010dku a po kr\u00e1tk\u00e9 nemoci zem\u0159ela. <\/p>\n\n\n\n

Jej\u00ed mu\u017e, od p\u0159\u00edrody citliv\u00fd. a nav\u00edc \u0161okovan\u00fd touto zpr\u00e1vou, necht\u011bl si nechat vymluvit, \u017ee jej\u00ed p\u0159ed\u010dasn\u00fd skon nezavinila jeho vlastn\u00ed p\u0159\u00edsnost a mal\u00e1 shov\u00edvavost. Tak se podd\u00e1val v\u00fd\u010ditk\u00e1m sv\u011bdom\u00ed, \u017ee to v\u00e1\u017en\u011b podrylo jeho du\u0161evn\u00ed zdrav\u00ed a l\u00e9ka\u0159i mu doporu\u010duj\u00ed cestovat. Pan\u00ed Brettonov\u00e1 se nab\u00eddla, \u017ee mu zat\u00edm bude pe\u010dovat o dceru. <\/p>\n\n\n\n

Na m\u00e9 vypt\u00e1v\u00e1n\u00ed mi vypr\u00e1v\u011bla, co \u0159\u00edk\u00e1val jej\u00ed nebo\u017et\u00edk mu\u017e, \u017ee pan Home zd\u011bdil v\u011bdeck\u00e9 sklony po str\u00fdci z mat\u010diny strany, francouzsk\u00e9m u\u010denci: \u017ee v t\u00e9 rodin\u011b se sm\u00edsila francouzsk\u00e1 a skotsk\u00e1 krev a \u017ee m\u00e1 ve Francii p\u0159\u00edbuzn\u00e9, kte\u0159\u00ed si p\u00ed\u0161\u00ed p\u0159ed sv\u00e9 jm\u00e9no \u0161lechtick\u00fd p\u0159\u00eddomek de. Je\u0161t\u011b t\u00fd\u017e ve\u010der poslali slu\u017eebnou k dostavn\u00edku, kter\u00fdm m\u011bl p\u0159ijet mal\u00fd host. Pan\u00ed Brettonov\u00e1 a j\u00e1 jsme sed\u011bly v sal\u00f3n\u011b a \u010dekaly na ni samy, Graham Bretton byl pr\u00e1v\u011b na n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b u spolu\u017e\u00e1ka na venkov\u011b. Byl nevl\u00eddn\u00fd ve\u010der, d\u00e9\u0161\u0165 \u0161lehal do okenn\u00edch tabulek a neust\u00e1le sku\u010dela meluz\u00edna. <\/p>\n\n\n\n

Kr\u00e1tce p\u0159ed des\u00e1tou zvonek ohl\u00e1sil n\u00e1vrat Warrenov\u00e9. Je\u0161t\u011b ani nesta\u010dili otev\u0159\u00edt dve\u0159e, a u\u017e jsem vrazila do haly: tam le\u017eel kufr s n\u011bkolika krabicemi, u nich st\u00e1la ch\u016fva, a pod schody Warrenov\u00e1, v n\u00e1ru\u010d\u00ed b\u0159emeno zabalen\u00e9 do pl\u00e9du. <\/p>\n\n\n\n

\u201ePostavte m\u011b na zem,\u201c ozval se slab\u00fd hl\u00e1sek, \u201ea sundejte mi ten pl\u00e9d,\u201c pokra\u010dovala ta os\u016fbka, p\u0159i\u010dem\u017e drobounkou rukou vytahovala \u0161pendl\u00edk a s jak\u00fdmsi opovr\u017eliv\u00fdm kvapem se vypro\u0161\u0165ovala z obalu. <\/p>\n\n\n\n

\u201ePoj\u010f sem, zlat\u00ed\u010dko,\u201c oslovila ji pan\u00ed Brettonov\u00e1. \u201ePoj\u010f se mnou, a\u0165 se mi zah\u0159eje\u0161 u ohn\u011b.\u201c <\/p>\n\n\n\n

D\u00edvenka k n\u00ed r\u00e1zn\u011b vykro\u010dila. Kdy\u017e se zbavila sv\u00e9ho zakuklen\u00ed, vypadala mali\u010dk\u00e1, ale byla to p\u016fvabn\u00e1 postavi\u010dka, k\u0159epk\u00e1, \u00fatl\u00e1. Kdy\u017e usedla na mohutn\u00e9m kl\u00edn\u011b m\u00e9 kmotry, vypadala jako panenka. <\/p>\n\n\n\n

Pan\u00ed Brettonov\u00e1 si nepotrp\u011bla na mazlen\u00ed, i k sv\u00e9mu milovan\u00e9mu synovi se z\u0159\u00eddka chovala rozcitliv\u011ble, \u010dasto sp\u00ed\u0161 naopak, ale kdy\u017e se te\u010f na ni ta hol\u010di\u010dka usm\u00e1la, pol\u00edbila j\u00ed a zeptala se: \u201eJakpak se na\u0161e mali\u010dk\u00e1 jmenuje?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eSle\u010dinka.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eA d\u00e1l?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201ePolly. Tak j\u00ed \u0159\u00edk\u00e1 tat\u00ednek.“ <\/p>\n\n\n\n

\u201eBude tady Polly se mnou r\u00e1da?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAle ne po\u0159\u00e1d – jen ne\u017e se vr\u00e1t\u00ed tat\u00ednek. Tat\u00ednek odjel.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eV\u0161ak on se k Polly vr\u00e1t\u00ed, nebo si pro ni po\u0161le.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAle Harriet \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee a\u017e za hodn\u011b dlouho. Je nemocn\u00fd.\u201c O\u010di se j\u00ed zalily. <\/p>\n\n\n\n

Pan\u00ed Brettonov\u00e1, kter\u00e1 byla energick\u00e1 a v z\u00e1va\u017en\u00fdch z\u00e1le\u017eitostech dovedla vystupovat r\u00e1zn\u011b, v mali\u010dkostech \u010dasto projevovala velkou shov\u00edvavost. \u0158ekla mi: \u201eTe\u010f si j\u00ed nev\u0161\u00edmej!\u201c Ale j\u00e1 jsem se na ni d\u00edvala, jak si op\u0159ela loket o kol\u00ednko, jak ze sv\u00e9 panenkovsk\u00e9 suk\u00fdnky vyt\u00e1hla kapesn\u00ed\u010dek a nehlu\u010dn\u011b se rozplakala. Zanedlouho po\u017e\u00e1dala: \u201eM\u016f\u017eete mi zavolat Harriet? Harriet, j\u00e1 si mus\u00edm j\u00edt lehnout. Zeptejte se, jestli budu sp\u00e1t s v\u00e1mi.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eNe, sle\u010dinko,\u201c odpov\u011bd\u011bla j\u00ed ch\u016fva, \u201ebudete spole\u010dn\u011b s touhle sle\u010dnou,\u201c uk\u00e1zala na mne. <\/p>\n\n\n\n

Kdy\u017e jsem si asi za hodinu \u0161la lehnout, na\u0161la jsem ji je\u0161t\u011b vzh\u016fru. Urovnala si pol\u0161t\u00e1\u0159e, aby se o n\u011b z\u00e1d\u00ed\u010dky pohodln\u011b op\u00edrala, a jej\u00ed ru\u010dky, pevn\u011b sepjat\u00e9, spo\u010d\u00edvaly na pokr\u00fdvce v jak\u00e9msi ned\u011btsk\u00e9m klidu. Ne\u017e jsem zhasla lampu, doporu\u010dila jsem j\u00ed, a\u0165 si rad\u011bji lehne, jinak \u017ee prostydne. Vzala si kousek sv\u00e9ho \u0161atstva a zakryla si ram\u00ednka. <\/p>\n\n\n\n

Chvilku jsem potm\u011b poslouchala – bylo mi jasn\u00e9, \u017ee st\u00e1le je\u0161t\u011b pl\u00e1\u010de, ale plakala tichounce. Sotva jsem se za sv\u00edt\u00e1n\u00ed probudila, m\u00e9 ucho u\u017e zaslechlo n\u011bjak\u00e9 \u0161plouch\u00e1n\u00ed. Tak vida, ona u\u017e vstala! Postavila se k um\u00fdvadlu na stoli\u010dku, nam\u00e1hav\u011b nakl\u00e1n\u011bla d\u017eb\u00e1n, kter\u00fd neuzdvihla, aby si nalila do um\u00fdvadla vodu. Byla to zaj\u00edmav\u00e1 pod\u00edvan\u00e1, jak se takov\u00fd drobe\u010dek um\u00fdv\u00e1 a obl\u00e9k\u00e1, tak soust\u0159ed\u011bn\u011b a bez hluku. Z\u0159ejm\u011b je\u0161t\u011b na to nebyla zvykl\u00e1 a tkani\u010dky, knofl\u00edky, d\u00edrky a h\u00e1\u010dky j\u00ed p\u016fsobily pot\u00ed\u017ee, kter\u00e9 p\u0159ekon\u00e1vala s obdivuhodnou hou\u017eevnatost\u00ed. Slo\u017eila sv\u016fj no\u010dn\u00ed \u00fabor a docela \u00fapravn\u011b urovnala z\u00e1v\u011bsy kolem l\u016f\u017eka; potom se schovala do koutu, kde mi v\u00fdhled na ni zakr\u00fdvala b\u00edl\u00e1 z\u00e1clona, a byla zticha jako my\u0161ka. <\/p>\n\n\n\n

Jej\u00ed ch\u016fva zaklepala na dve\u0159e. Vysko\u010dila z \u00fakrytu: \u201eU\u017e jsem oble\u010den\u00e1, Harriet. Ale ut\u00e1hn\u011bte mi p\u00e1s a u\u010de\u0161te m\u011b, pros\u00edm.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eA\u017e tady nebudu, mus\u00edte se nechat obl\u00e9kat od t\u00e9 sle\u010dny.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAni za nic… Neud\u011blala jste mi rovnou p\u011b\u0161inku, Harriet.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eV\u00e1m je t\u011b\u017eko vyhov\u011bt. Takhle je to lep\u0161\u00ed?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eTo u\u017e je dobr\u00e9. Kam te\u010f m\u00e1m j\u00edt, kdy\u017e u\u017e jsem hotov\u00e1?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eOdvedu v\u00e1s do j\u00eddelny.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAch Harriet, kdybych rad\u0161i mohla b\u00fdt u tat\u00ednka! Tady nikoho nezn\u00e1m.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eMus\u00edte b\u00fdt hodn\u00e1, sle\u010dinko.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eV\u0161ak jsem hodn\u00e1, ale tady m\u011b to bol\u00ed,\u201c p\u0159itiskla si ru\u010dku na srdce. <\/p>\n\n\n\n

Kdy\u017e jsem p\u0159i\u0161la do j\u00eddelny, na\u0161la jsem Paulinu – jej\u00ed cel\u00e9 jm\u00e9no zn\u011blo Paulina Mary – sed\u011bt vedle pan\u00ed Brettonov\u00e9; p\u0159ed n\u00ed stal hrne\u010dek ml\u00e9ka, ru\u010dku ji zapl\u0148oval kraj\u00ed\u010dek chleba, ale nejedla. <\/p>\n\n\n\n

\u201eNev\u00edm, co si s tou malou po\u010d\u00edt,\u201c prohodila ke mn\u011b pan\u00ed Brettonov\u00e1, \u201ev\u016fbec nechce j\u00edst a na o\u010d\u00edch je j\u00ed vid\u011bt, \u017ee m\u00e1lo spala. Snad kdyby si n\u011bkoho u n\u00e1s obl\u00edbila, sp\u00ed\u0161 by si zvykla.\u201c Uplynulo v\u0161ak n\u011bkolik dn\u00ed a zd\u00e1lo se, \u017ee k nikomu v dom\u011b lehce nep\u0159ilne. Nebyla v\u00fdslovn\u011b zlobiv\u00e1 ani zarputil\u00e1, ale t\u011b\u017eko si p\u0159edstavit n\u011bkoho, koho by bylo tak nesnadn\u00e9 ut\u011b\u0161it. Tesknila, \u017e\u00e1dn\u00fd dosp\u011bl\u00fd by se nedovedl tv\u00e1\u0159it truchliv\u011bji. Mn\u011b, Lucii Snowov\u00e9, nebyla d\u00e1na \u017e\u00e1dn\u00e1 p\u0159epjat\u00e1 obrazotvornost, ale kdykoli jsem ji p\u0159istihla v kout\u011b s hlavou op\u0159enou o trpasli\u010d\u00ed ru\u010dku, bylo mi, jako by u n\u00e1s stra\u0161ilo. Jak by bylo toto jej\u00ed tr\u00e1pen\u00ed skon\u010dilo, kdyby bylo pokra\u010dovalo bez p\u0159eru\u0161en\u00ed d\u00e1l, lze t\u011b\u017eko odhadnout, ale p\u0159i\u0161el v n\u011bm n\u00e1hl\u00fd zvrat. <\/p>\n\n\n\n

Jednou odpoledne, kdy ji pan\u00ed Brettonov\u00e1 vyl\u00e1kala z jej\u00edho obvykl\u00e9ho m\u00edste\u010dka v kout\u011b, vysadila ji na okno, a aby ji zam\u011bstnala, \u0159ekla j\u00ed, a\u0165 pozoruje chodce a odpo\u010d\u00edt\u00e1v\u00e1, kolik p\u016fjde p\u00e1n\u016f a dam. Polly tam sed\u011bla nete\u010dn\u011b, tak\u0159ka se ani ned\u00edvala ven, ani nepo\u010d\u00edtala, kdy\u017e vtom se j\u00ed n\u00e1padn\u011b rozev\u0159ely o\u010di. Smutn\u00fd v\u00fdraz z nich zmizel a m\u00edsto n\u011bho nastoupil pohled dychtiv\u00e9ho o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed. <\/p>\n\n\n\n

\u201eJe to on!\u201c vyhrkla a vyl\u00e9tla z m\u00edstnosti jako \u0161\u00edp. Pozorovala jsem z okna, jak se ve sv\u00e9 \u010dern\u00e9 suk\u00fdnce a lemovan\u00e9 z\u00e1st\u011bre\u010dce (oby\u010dejn\u00e9 d\u011btsk\u00e9 z\u00e1st\u011brky necht\u011bla nosit) rozb\u011bhla doprost\u0159ed ulice a uvid\u011bla jsem, jak ji kdosi popadl do n\u00e1ru\u010de. Ten dobr\u00fd skutek ud\u011blal jak\u00fdsi p\u00e1n a te\u010f ji vedl k domu, z n\u011bho\u017e ji vid\u011bl vyb\u011bhnout. Soudila jsem, \u017ee ji odevzd\u00e1 slu\u017eebn\u00e9 a odejde, jen\u017ee on ve\u0161el dovnit\u0159 i s Paulinou. Z toho, jak ho pan\u00ed Brettonov\u00e1 p\u0159ijala, jsem hned poznala, \u017ee je to jej\u00ed zn\u00e1m\u00fd. V\u00edtala ho, ale jej\u00ed pohled i chov\u00e1n\u00ed vyjad\u0159ovaly p\u0159\u00edmou v\u00fdtku. \u0158ekl: \u201eNemohl jsem odjet za hranice, dokud se na vlastn\u00ed o\u010di nep\u0159esv\u011bd\u010d\u00edm, jak si tady zvykla.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAle t\u00edm ji znova jen rozru\u0161\u00edte.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eDouf\u00e1m, \u017ee ne. Tak – jakpak se m\u00e1 tat\u00ednkova Polly?\u201c S t\u011bmito slovy usedl a Paulinu opatrn\u011b postavil na zem. <\/p>\n\n\n\n

\u201eA jakpak se m\u00e1 m\u016fj tat\u00ednek?\u201c op\u00e1\u010dila Polly, op\u0159ela se mu o koleno a vzhl\u00ed\u017eela mu do tv\u00e1\u0159e. Nebyl to ok\u00e1zal\u00fd v\u00fdjev, neopl\u00fdval velk\u00fdmi slovy, ale citem p\u0159\u00edmo p\u0159ekypoval. Pan Home m\u011bl rysy p\u0159\u00edsn\u00e9, skoro tvrd\u00e9: \u010delo hranat\u00e9, l\u00edcn\u00ed kosti vysedl\u00e9 a mohutn\u00e9. Vypadal z\u00e1rove\u0148 hrd\u011b i dom\u00e1cky. Cit a dojet\u00ed se mu zrcadlily v cel\u00e9m obli\u010deji, kter\u00fd byl te\u010f cel\u00fd rozechv\u011bl\u00fd. Polo\u017eil ruku na dce\u0159inu zdvi\u017eenou hlavu. <\/p>\n\n\n\n

Polly ho vyzvala: \u201eDej Polly hubi\u010dku!\u201c <\/p>\n\n\n\n

Pol\u00edbil ji. A j\u00e1 jsem si p\u0159\u00e1la, aby se te\u010f rozk\u0159i\u010dela – bylo by mi p\u0159i pohledu na ni leh\u010deji u srdce. Polly byla a\u017e kupodivu tich\u00e1, ale o\u010dividn\u011b te\u010f m\u011bla v\u0161ecko, po \u010dem tou\u017eila. P\u0159i sva\u010din\u011b jsem na n\u00ed mohla nechat o\u010di. P\u0159edev\u0161\u00edm dirigovala Warrenovou: \u201eSemhle mi postav\u00edte tat\u00ednkovu \u017eidli a mou k n\u00ed, mezi tat\u00ednka a pan\u00ed Brettonovou, j\u00e1 ho mus\u00edm sama obsluhovat\u201c <\/p>\n\n\n\n

B\u011bhem j\u00eddla mu prokazovala dal\u0161\u00ed pozornosti. Up\u0159\u00edmn\u011b \u0159e\u010deno, mn\u011b p\u0159ipadalo, \u017ee si po\u010d\u00edn\u00e1 dost v\u0161ete\u010dn\u011b, ale jej\u00ed otec, zaslepen\u00fd jako v\u0161ichni rodi\u010de, byl s jej\u00edmi \u00fasluhami o\u010dividn\u011b spokojen\u00fd. \u0158ekl pan\u00ed Brettonov\u00e9: \u201eTohle je moje pot\u011b\u0161en\u00ed\u010dko!\u201c <\/p>\n\n\n\n

Ale i tato d\u00e1ma m\u011bla sv\u00e9 vlastn\u00ed pot\u011b\u0161en\u00ed\u010dko, a t\u0159eba\u017ee bylo daleko v\u011bt\u0161\u00edch rozm\u011br\u016f a toho \u010dasu nep\u0159\u00edtomn\u00e9, s jeho slabinou sympatizovala. Toto druh\u00e9 \u201epot\u011b\u0161en\u00ed\u010dko\u201c se objevilo na sc\u00e9n\u011b je\u0161t\u011b t\u00fd\u017e ve\u010der. Po sva\u010din\u011b jsme sed\u011bli u krbu, kdy\u017e se Graham octl v na\u0161em kruhu, nebo l\u00e9pe \u0159e\u010deno, kdy\u017e ho prolomil, nebo\u0165 jeho p\u0159\u00edchod znamenal velk\u00fd rozruch. Graham byl v t\u00e9 dob\u011b hezk\u00fd \u0161estn\u00e1ctilet\u00fd mlad\u00edk, opl\u00fdvaj\u00edc\u00ed r\u016fzn\u00fdmi rozvern\u00fdmi n\u00e1pady. <\/p>\n\n\n\n

\u201eMami,\u201c ozval se, kdy\u017e n\u011bjakou dobu ml\u010dky pozoroval postavi\u010dku p\u0159ed sebou a kdy\u017e mu kr\u00e1tk\u00e1 nep\u0159\u00edtomnost pana Homea dodala sebejistoty, \u201emami, vid\u00edm v t\u00e9to spole\u010dnosti d\u00e1mu, kter\u00e9 jsem dosud nebyl p\u0159edstaven.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eGrahame, j\u00e1 si nep\u0159eji, aby sis z t\u00e9 hol\u010di\u010dky d\u011blal legraci. Nebudu ti trp\u011bt, aby se ti stala ter\u010dem vtipkov\u00e1n\u00ed.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eSle\u010dno Homeov\u00e1, dovolte mi, abych se v\u00e1m tedy p\u0159edstavil s\u00e1m. V\u00e1\u0161 slu\u017eebn\u00edk Graham Bretton. Douf\u00e1m, sle\u010dno, \u017ee se v\u00e1m vede dob\u0159e.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eSnesiteln\u011b,\u201c odpov\u011bd\u011bla povznesen\u011b. <\/p>\n\n\n\n

\u201ePo\u010d\u00edt\u00e1m s t\u00edm, \u017ee mi tady poskytnete trochu v\u00edc z\u00e1bavy, ne\u017e mi v\u011bnuj\u00ed mamka se sle\u010dnou Snowovou.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAle j\u00e1 brzo odjedu s tat\u00ednkem, u va\u0161\u00ed matky dlouho nez\u016fstanu.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eKdepak, z\u016fstanete tady se mnou, to u\u017e v\u00edm p\u0159edem. M\u00e1m pon\u00edka, na tom se budete vozit, a spoustu kn\u00ed\u017eek, budeme si u nich pov\u00eddat o obr\u00e1zc\u00edch.\u201c <\/p>\n\n\n\n

R\u00e1no p\u0159ed odjezdem m\u011bl pan Home d\u016fv\u011brnou rozmluvu se svou dcerkou v okenn\u00edm v\u00fdklenku. Otec slzel, ale Polly, jak jsem si v\u0161imla, neplakala. Teprve kdy\u017e se za n\u00edm zav\u0159ely dve\u0159e, svezla se na kolena s v\u00fdk\u0159ikem: \u201eTat\u00ednku!\u201c V nejbli\u017e\u0161\u00edch minut\u00e1ch nesm\u00edrn\u011b trp\u011bla. Za to kr\u00e1tk\u00e9 \u00fadob\u00ed sv\u00e9ho d\u011btsk\u00e9ho v\u011bku pro\u017e\u00edvala tak siln\u00e9 city, jak\u00e9 n\u011bkte\u0159\u00ed lid\u00e9 v\u016fbec nepoznaj\u00ed. Toho dne se nedala od nikoho t\u011b\u0161it, ani p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed den, teprve pak se st\u00e1vala p\u0159\u00edstupn\u011bj\u0161\u00ed. <\/p>\n\n\n\n

T\u0159et\u00ed ve\u010der sed\u011bla na podlaze ztr\u00e1pen\u011b a ml\u010dky. Graham vstoupil do pokoje a beze slova ji zdvihl. Nebr\u00e1nila se, sp\u00ed\u0161 se mu stulila do n\u00e1ru\u010d\u00ed jakoby zcela vys\u00edlen\u00e1. Kdy\u017e se s n\u00ed posadil, op\u0159ela si o n\u011bho hlavu a v n\u011bkolika minut\u00e1ch usnula. Graham ji odnesl do post\u00fdlky. Nep\u0159ekvapilo m\u011b, \u017ee p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed r\u00e1no byla jej\u00ed prvn\u00ed ot\u00e1zka: \u201eKde je pan Graham?\u201c P\u0159\u00e1telsk\u00fd svazek takto uzav\u0159en\u00fd se nem\u011bl brzo rozpadnout, naopak \u010das a okolnosti jej je\u0161t\u011b v\u00edc stmelovaly. Ti dva byli dost nesourod\u00e1 dvojice, ale kupodivu si m\u011bli po\u0159\u00e1d co pov\u00eddat. Pokud jde o Paulinu, jej\u00ed prav\u00e1 povaha se projevovala teprve v bl\u00edzkosti mlad\u00e9ho Grahama. <\/p>\n\n\n\n

Jakmile se uklidnila a p\u0159ivykla dom\u00e1c\u00edmu prost\u0159ed\u00ed, vych\u00e1zela s pan\u00ed Brettonovou docela dob\u0159e. Cel\u00fd den vysed\u00e1vala na stoli\u010dce, u\u010dila se svou \u00falohu, \u0161ila nebo si malovala \u010d\u00edslice, ale nikdy se u n\u00ed neobjevila ani jisk\u0159i\u010dka originality. Za takov\u00fdch okolnost\u00ed jsem si j\u00ed nev\u0161\u00edmala, nebyla zaj\u00edmav\u00e1. Ale kdy\u017e ve\u010der zaklepal na dve\u0159e Graham, r\u00e1zem se cel\u00e1 zm\u011bnila. Graham o n\u00ed jednou prohodil: \u201eTo d\u011bcko snad je podvr\u017een\u00e1 divo\u017eenka, je docela jin\u00e1 ne\u017e ostatn\u00ed d\u011bti, ale bez t\u011bch jej\u00edch podivn\u016fstek bych se doma nudil, je s n\u00ed jin\u00e1 z\u00e1bava ne\u017e s tebou nebo se sle\u010dnou Snowovou.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eSle\u010dno Snowov\u00e1,“ Obr\u00e1tila se na mne zase Paulina, \u201ev\u00edte, kter\u00fd den v t\u00fddnu m\u00e1m Grahama nejrad\u0161i?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eCopak je n\u011bkter\u00fd den v t\u00fddnu jin\u00fd ne\u017e v ostatn\u00edch \u0161esti?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eTo se v\u00ed! Copak to nev\u00edte? Pro m\u011b je nejb\u00e1je\u010dn\u011bj\u0161\u00ed v ned\u011bli, je doma cel\u00fd den, nezlob\u00ed m\u011b a ve\u010der b\u00fdv\u00e1 tak hodn\u00fd!\u201c <\/p>\n\n\n\n

Nemohla jsem se v\u0161ak dlouho bavit pozorov\u00e1n\u00edm tohoto vztahu. Polly nebyla v Brettonu ani cel\u00e9 dva m\u011bs\u00edce, kdy\u017e p\u0159i\u0161el od pana Homea dopis, j\u00edm\u017e oznamoval, \u017ee se usadil na pevnin\u011b u p\u0159\u00edbuzn\u00fdch z mat\u010diny strany, a proto\u017ee se mu Anglie zprotivila, nechce se tam vr\u00e1tit d\u0159\u00edv ne\u017e za n\u011bkolik let, a \u017ee proto chce m\u00edt svou dceru co nejd\u0159\u00edve u sebe. <\/p>\n\n\n\n

\u201eJsem zv\u011bdav\u00e1, jak tu novinu p\u0159ijme,\u201c \u0159ekla pan\u00ed Brettonov\u00e1. I j\u00e1 jsem byla na to zv\u011bdav\u00e1 a vzala jsem si za \u00fakol, j\u00ed to ozn\u00e1mit. Na\u0161la jsem ji na divanu, vypadala velice spokojen\u011b. Chovala panenku, z\u00e1rove\u0148 se v\u0161ak jej\u00ed o\u010di zam\u011bstn\u00e1valy obr\u00e1zkovou kn\u00ed\u017ekou, kterou m\u011bla na kl\u00edn\u011b. <\/p>\n\n\n\n

\u201eSle\u010dno Snowov\u00e1, to je b\u00e1je\u010dn\u00e1 kn\u00ed\u017eka,\u201c sd\u011blovala mi \u0161eptem. \u201eM\u00e1m ji od Grahama. P\u00ed\u0161e se v n\u00ed o dalek\u00fdch zem\u00edch, daleko, daleko od Anglie. Cestovatel do n\u00ed mus\u00ed uplavat tis\u00edce a tis\u00edce mil po mo\u0159i. <\/p>\n\n\n\n

\u201ePolly,\u201c vpadla jsem j\u00ed do \u0159e\u010di, \u201er\u00e1da byste cestovala?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eTe\u010f je\u0161t\u011b ne,\u201c zn\u011bla jej\u00ed roz\u0161afn\u00e1 odpov\u011b\u010f, \u201eale snad ve dvaceti, a\u017e budu velk\u00e1 jako pan\u00ed Brettonov\u00e1, potom snad budu cestovat s Grahamem. Pojedeme do \u0160v\u00fdcarska a vylezeme na Mont Blanc, anebo pojedeme po lodi do Ji\u017en\u00ed Ameriky a vy\u0161plh\u00e1me a\u017e na vrcholek \u010cim-\u010dim-\u010dimborasa.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAle jak by se v\u00e1m l\u00edbilo cestovat te\u010f, s tat\u00ednkem?\u201c<\/p>\n\n\n\n

Jej\u00ed odpov\u011b\u010f, kter\u00e1 se dostavila a\u017e po chvilce, vyj\u00e1d\u0159ila ne\u010dekan\u00fd my\u0161lenkov\u00fd obrat, pro ni tak p\u0159\u00edzna\u010dn\u00fd: \u201ePro\u010d o tom tak hloup\u011b mluvit? Pro\u010d mi p\u0159ipom\u00edn\u00e1te tat\u00ednka? Co je v\u00e1m po tom? U\u017e jsem na n\u011bho zrovna p\u0159est\u00e1vala myslet, a te\u010f to za\u010dne znova.\u201c Rty se j\u00ed t\u0159\u00e1sly. <\/p>\n\n\n\n

Honem jsem ji sezn\u00e1mila s faktem, \u017ee tat\u00ednek p\u00ed\u0161e, aby za n\u00edm s Harriet ihned odjela. \u201eTak co, Polly, jste r\u00e1da?“ <\/p>\n\n\n\n

Neodpov\u011bd\u011bla mi. Odlo\u017eila knihu, p\u0159estala h\u00fd\u010dkat panenku a jen se na m\u011b v\u00e1\u017en\u011b d\u00edvala. Tato v\u00fdznamn\u00e1 zpr\u00e1va ji cel\u00fd den udr\u017eovala v zamlklosti. Ve\u010der v okam\u017eiku, kdy zaslechla zdola p\u0159ich\u00e1zet Grahama, octla se r\u00e1zem vedle mne, rovnala mi na krku stu\u017eku s medail\u00f3nkem, vytahovala mi z vlas\u016f h\u0159eb\u00ednek a znova ho zastrkovala, a mezit\u00edm vstoupil Graham. <\/p>\n\n\n\n

\u201ePov\u011bzte mu to,\u201c po\u0161eptala mi, \u201e\u0159ekn\u011bte mu, \u017ee odjedu.\u201c <\/p>\n\n\n\n

U \u010daje jsem mu to podle jej\u00edho p\u0159\u00e1n\u00ed ozn\u00e1mila. Graham byl pr\u00e1v\u011b pln\u011b zaujat jakousi \u0161koln\u00ed sout\u011b\u017e\u00ed, kter\u00e9 se \u00fa\u010dastnil, novinku jsem mu musela opakovat, ne\u017e ji v\u016fbec vzal na v\u011bdom\u00ed, a pak se nad ni pozdr\u017eel jen letmo: \u201e\u017de Polly odj\u00ed\u017ed\u00ed? Ale to je \u0161koda! Bude mi moc sch\u00e1zet, moje My\u0161i\u010dka, ale stejn\u011b zase k n\u00e1m mus\u00ed p\u0159ijet, vi\u010f, mamko?\u201c Honem honem dopil \u010daj, vzal si sv\u00ed\u010dku, stolek i knihu a za malou chv\u00edli byl zabo\u0159en do studia. <\/p>\n\n\n\n

\u201eMy\u0161i\u010dka\u201c se p\u0159ikradla k n\u011bmu, ulehla na koberec u jeho nohou, tv\u00e1\u0159\u00ed k podlaze, ml\u010dky a bez hnut\u00ed setrvala v t\u00e9 poloze a\u017e do chv\u00edle, kdy m\u011bla j\u00edt do postele. Kdy\u017e ji ch\u016fva zavolala, vstala a docela poslu\u0161n\u011b ode\u0161la, kdy\u017e n\u00e1m v\u0161em pop\u0159\u00e1la p\u0159idu\u0161en\u00fdm hl\u00e1skem dobrou noc. Nemohu \u0159\u00edci, \u017ee bych se hodinu nato b\u00e1la j\u00edt do pokoje, ale m\u011bla jsem tu\u0161en\u00ed, \u017ee bude je\u0161t\u011b vzh\u016fru. A skute\u010dn\u011b – sed\u011bla cel\u00e1 zk\u0159ehl\u00e1 na pelesti jako b\u00edl\u00e9 pt\u00e1\u010de. <\/p>\n\n\n\n

\u201eCht\u011bla byste d\u00e1t Grahamovi je\u0161t\u011b jednou dobrou noc? Je\u0161t\u011b neode\u0161el do sv\u00e9ho pokoje,\u201c zeptala jsem se. Hned nat\u00e1hla ru\u010dky, abych ji vzala. Zabalila jsem ji do \u0161\u00e1lu a odnesla zp\u00e1tky do sal\u00f3nu. <\/p>\n\n\n\n

\u201eNem\u016f\u017ee usnout, nen\u00ed r\u00e1da, \u017ee v\u00e1s mus\u00ed opustit.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eRozmazlil jsem si ji,\u201c \u0159ekl rozveselen\u011b, vzal ji ode mne a pol\u00edbil ji na horkou tv\u00e1\u0159i\u010dku a rozp\u00e1len\u00e9 rty. \u201ePolly, \u017ee ty o m\u011b stoj\u00ed\u0161 v\u00edc ne\u017e o tat\u00ednka?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eJ\u00e1 t\u011b m\u00e1m r\u00e1da, ale tob\u011b na mn\u011b nez\u00e1le\u017e\u00ed,\u201c za\u0161eptala. <\/p>\n\n\n\n

Ujistil ji o opaku, znovu ji pol\u00edbil, vr\u00e1til mi ji do n\u00e1ru\u010d\u00ed a j\u00e1 jsem ji odn\u00e1\u0161ela, bohu\u017eel neuklidn\u011bnou. \u201ePaulino, nem\u011bla byste se tr\u00e1pit, \u017ee Graham o v\u00e1s tolik nestoj\u00ed jako vy o n\u011bho. To jinak nejde: je to hoch a vy jste d\u011bv\u010d\u00e1tko, je mu je \u0161estn\u00e1ct pry\u010d a v\u00e1m sotva \u0161est let!\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAle kdy\u017e j\u00e1 ho m\u00e1m tolik r\u00e1da! M\u011bl by m\u011b m\u00edt r\u00e1d aspo\u0148 tro\u0161i\u010dku.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eM\u00e1 v\u00e1s r\u00e1d. Jste jeho mil\u00e1\u010dek.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eJ\u00e1 \u017ee jsem Graham\u016fv mil\u00e1\u010dek?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAno, pokud v\u00edm, na \u017e\u00e1dn\u00e9 d\u011bcko si tolik nepotrp\u00ed.\u201c Toto m\u00e9 uji\u0161t\u011bn\u00ed zm\u00edrnilo jej\u00ed \u017eal, dokonce se i usm\u00e1la. Vyb\u00eddla jsem ji: \u201eD\u011b\u0165\u00e1tko, tak u\u017e si lehn\u011bte a sp\u011bte!\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eKdy\u017e j\u00e1 m\u00e1m tak studenou postel, nemohu se v n\u00ed zah\u0159\u00e1t.\u201c Vid\u011bla jsem, jak se cel\u00e1 t\u0159ese. <\/p>\n\n\n\n

\u201ePoj\u010fte si lehnout ke mn\u011b!\u201c nab\u00eddla jsem j\u00ed, ale nev\u011b\u0159ila jsem, \u017ee m\u00e9 pozv\u00e1n\u00ed p\u0159ijme. Kupodivu v\u0161ak ke mn\u011b ihned p\u0159ib\u011bhla, jen se kmitla po koberci jako drobn\u00fd p\u0159\u00edzrak. P\u0159it\u00e1hla jsem ji k sob\u011b pod pokr\u00fdvku, byla jako led. Cel\u00e1 se nerv\u00f3zn\u011b chv\u011bla, a j\u00e1 jsem ji uklid\u0148ovala, t\u011b\u0161ila a laskala. Kone\u010dn\u011b usnula. Je to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed d\u011bcko, \u0159\u00edkala jsem si, kdy\u017e na ni ob\u010das zasv\u00edtil m\u011bs\u00edc a j\u00e1 se na ni d\u00edvala. Jak bude sn\u00e1\u0161et r\u00e1ny osudu, kter\u00e9 \u010dekaj\u00ed na ka\u017ed\u00e9ho z n\u00e1s? P\u0159\u00ed\u0161t\u00ed den odjela. P\u0159i lou\u010den\u00ed se t\u0159\u00e1sla jako osika, ale dr\u017eela se state\u010dn\u011b.<\/p>\n\n\n\n

Meisterkoch Knihy (myflexumshop.com)<\/a><\/p>\n\n\n\n

<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Charlotte Bront\u00eb Kapitola prvn\u00ed: BRETTON Moje kmotra ob\u00fdvala p\u011bkn\u00fd d\u016fm v \u010dist\u00e9m, starobyl\u00e9m m\u011bste\u010dku Brettonu. Rodina jej\u00edho mu\u017ee tam s\u00eddlila u\u017e po mnoho generac\u00ed, […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":45425,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-45420","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/45420","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=45420"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/45420\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/45425"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=45420"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=45420"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=45420"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}