{"id":45432,"date":"2024-01-28T13:55:51","date_gmt":"2024-01-28T12:55:51","guid":{"rendered":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=45432"},"modified":"2024-01-30T00:46:28","modified_gmt":"2024-01-29T23:46:28","slug":"cteni-na-zimu-villette-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=45432","title":{"rendered":"\u010cTEN\u00cd NA ZIMU – VILLETTE"},"content":{"rendered":"\n

autor: Charlotte Bront\u00eb<\/a><\/p>\n\n\n\n

Kapitola druh\u00e1: VILLETTE <\/p>\n\n\n\n

Kdy\u017e jsem odch\u00e1zela z Brettonu, co\u017e bylo n\u011bkolik t\u00fddn\u016f po Paulinin\u011b odchodu, nenapadlo m\u011b, \u017ee u\u017e tam nikdy nep\u0159ijedu na n\u00e1v\u0161t\u011bvu. Vr\u00e1tila jsem se do sv\u00e9ho domova, odkud jsem byla pry\u010d \u0161est m\u011bs\u00edc\u016f. I m\u00e9 kmot\u0159e \u010das p\u0159inesl zm\u011bnu: p\u011bkn\u00e9 jm\u011bn\u00ed, kter\u00e9 spravovala pro syna a kter\u00e9 bylo z valn\u00e9 \u010d\u00e1sti investov\u00e1no do jak\u00e9si akciov\u00e9 spole\u010dnosti, se pr\u00fd scvrklo na zlomek p\u016fvodn\u00ed hodnoty. Graham, jak jsem se n\u00e1hodou doslechla, si na\u0161el zam\u011bstn\u00e1n\u00ed a odst\u011bhoval se i s matkou z Brettonu a zdr\u017eovali se toho \u010dasu v Lond\u00fdn\u011b. Tak mi nez\u016fstala ani mo\u017enost uch\u00fdlit se k nim, musela jsem se spol\u00e9hat jen na sebe. Nem\u00e1m vrozenou samostatnost ani \u010dinorodou povahu, ale okolnosti m\u011b p\u0159inutily po\u010d\u00ednat si sob\u011bsta\u010dn\u011b; a kdy\u017e si pro mne poslala sle\u010dna Marchmontov\u00e1, p\u0159ijala jsem jej\u00ed v\u00fdzvu s nad\u011bj\u00ed, \u017ee mi poskytne zam\u011bstn\u00e1n\u00ed, na n\u011b\u017e bych sta\u010dila. <\/p>\n\n\n\n

Sle\u010dna Marchmontov\u00e1 byla z\u00e1mo\u017en\u00e1 a \u017eila ve v\u00fdstavn\u00e9m dom\u011b, ale u\u017e dvacet let ji revmatismus tak su\u017eoval, \u017ee byla ochrnut\u00e1 na rukou i na nohou. Jej\u00ed slu\u017eebn\u00e1, nebo vlastn\u011b sp\u00ed\u0161 spole\u010dnice, kter\u00e1 ji n\u011bkolik let o\u0161et\u0159ovala, m\u011bla p\u0159ed svatbou, a tak, kdy\u017e se doslechla o m\u00e9m sirot\u010d\u00edm \u00fad\u011blu, poslala pro mne a navrhla mi, \u017ee bych mohla nastoupit na jej\u00ed m\u00edsto. Pov\u011bd\u011bla mi to po sva\u010din\u011b, kdy\u017e jsme sed\u011bly samy dv\u011b u jej\u00edho krbu. <\/p>\n\n\n\n

\u201eNebyl by to lehk\u00fd \u017eivot,\u201c upozor\u0148ovala m\u011b up\u0159\u00edmn\u011b, \u201eproto\u017ee j\u00e1 pot\u0159ebuji velkou p\u00e9\u010di a vy byste byla hodn\u011b v\u00e1zan\u00e1; ale v porovn\u00e1n\u00ed s t\u00edm, jak se v\u00e1m vedlo v posledn\u00ed dob\u011b, bylo by to pro v\u00e1s \u00fanosn\u00e9.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eNejsem si jista, jestli budu m\u00edt dost s\u00edly na takovou pr\u00e1ci,\u201c \u0159ekla jsem. <\/p>\n\n\n\n

\u201eTo d\u011bl\u00e1 starost i mn\u011b, vypad\u00e1te dost zb\u011bdovan\u011b. M\u00e1te u\u017e n\u011bco vyhl\u00eddnut\u00e9ho?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eDosud nic ur\u010dit\u00e9ho, ale snad se n\u011bco najde.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eKdy\u017e mysl\u00edte, zkuste to podle sv\u00e9ho, a pokud v\u00e1m to nevyjde, poj\u010fte ke mn\u011b. M\u00e1 nab\u00eddka bude pro v\u00e1s platit je\u0161t\u011b t\u0159i m\u011bs\u00edce.\u201c <\/p>\n\n\n\n

To byla od n\u00ed laskavost. D\u011bkovala jsem j\u00ed – a zat\u00edmco jsem vyjad\u0159ovala svou vd\u011b\u010dnost, p\u0159epadl ji z\u00e1chvat bolest\u00ed. Poslou\u017eila jsem j\u00ed, \u0159\u00eddila jsem se jej\u00edmi pokyny a ve chv\u00edli, kdy se j\u00ed ulevilo, bylo u\u017e mezi n\u00e1mi jak\u00e9si pouto. Ze sv\u00e9 strany jsem poznala, \u017ee je to \u017eena r\u00e1zn\u00e1 a p\u0159i v\u0161ech sv\u00fdch t\u011blesn\u00fdch \u00fatrap\u00e1ch trp\u011bliv\u00e1, i kdy\u017e n\u011bkdy pod vlivem dlouhodob\u00e9 du\u0161evn\u00ed tr\u00fdzn\u011b dost popudliv\u00e1, a ona shledala, \u017ee podle ochoty, s n\u00ed\u017e jsem j\u00ed vych\u00e1zela vst\u0159\u00edc, mohla by po\u010d\u00edtat s mou trp\u011blivost\u00ed. Druh\u00fd den si pro mne znovu poslala a dal\u0161\u00edch p\u011bt \u0161est dn\u00ed st\u00e1la o mou spole\u010dnost. Zakr\u00e1tko se mi jej\u00ed n\u00e1pad, \u017ee bych se m\u011bla st\u00e1t jej\u00ed spole\u010dnic\u00ed, jevil v nov\u00e9m sv\u011btle. Za dal\u0161\u00ed t\u00fdden jsem vyslovila souhlas, \u017ee u n\u00ed z\u016fstanu. A tak se dva p\u0159etopen\u00e9 t\u011bsn\u00e9 pokoje staly m\u00fdm sv\u011btem; a zchroml\u00e1 star\u0161\u00ed \u017eena mou pan\u00ed i p\u0159\u00edtelkyn\u00ed. Cel\u00fd m\u016fj vnit\u0159n\u00ed \u017eivot se z\u00fa\u017eil k tomuto m\u00e9mu posl\u00e1n\u00ed. Nedo\u017eadovala jsem se proch\u00e1zek na \u010derstv\u00e9m vzduchu, nepot\u0159ebovala jsem v\u00edc j\u00eddla, ne\u017e p\u0159edstavovaly skromn\u00e9 porce pro nemocnou. <\/p>\n\n\n\n

Jednou v \u00fanoru po m\u00edrn\u00e9 zim\u011b se ohl\u00e1sily p\u0159edjarn\u00ed vich\u0159ice. Ulo\u017eila jsem sle\u010dnu Marchmontovou do postele, sed\u011bla jsem u krbu a \u0161ila. Za okny sku\u010del vichr a v ka\u017ed\u00e9m jeho z\u00e1vanu se neslo teskn\u00e9, nervy dr\u00e1saj\u00edc\u00ed kv\u00edlen\u00ed. Marn\u011b jsem si ucp\u00e1vala u\u0161i p\u0159ed t\u00edm podivn\u00fdm a otravn\u00fdm n\u00e1\u0159kem. Kolikr\u00e1t za sv\u016fj \u017eivot jsem u\u017e sly\u0161ela tut\u00e9\u017e meluz\u00ednu a v\u017edycky mi n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed ud\u00e1losti potvrdily, \u017ee jej\u00ed \u00fap\u011bn\u00ed je p\u0159edznamen\u00e1n\u00edm nadch\u00e1zej\u00edc\u00ed zm\u011bny v atmosf\u00e9\u0159e, ohro\u017euj\u00edc\u00ed n\u00e1\u0161 \u017eivot. Ten n\u00e1razovit\u00fd, \u017ealostn\u011b st\u00e9naj\u00edc\u00ed a dlouze kv\u00edl\u00edc\u00ed v\u00edtr ohla\u0161uje, jak jsem se p\u0159esv\u011bd\u010dila, epidemick\u00e9 choroby. \u0158\u00edkala jsem si: \u201eV takov\u00fdch v\u011btrn\u00fdch \u00fadob\u00edch pro\u017e\u00edv\u00e1 na\u0161e zem\u011b \u0161tvanici a vybo\u010duje ze sv\u00e9 dr\u00e1hy; a nejslab\u0161\u00ed z n\u00e1s hynou pod neklidn\u00fdm dechem, kter\u00fd chrl\u00ed roz\u017ehaven\u00e9 vulk\u00e1ny.\u201c <\/p>\n\n\n\n

Kolem p\u016flnoci vich\u0159ice na p\u016flhodinku ustoupila mrtv\u00e9mu tichu. C\u00edtila jsem, jak se venku ochladilo. Odhrnula jsem z\u00e1clony: podle jasn\u00e9ho mihot\u00e1n\u00ed hv\u011bzd jsem uhodla, \u017ee je siln\u00fd mr\u00e1z. Kdy\u017e jsem se obr\u00e1tila, shledala jsem, \u017ee se sle\u010dna Marchmontov\u00e1 na m\u011b d\u00edv\u00e1.<\/p>\n\n\n\n

\u201eJe venku jasno?\u201c zeptala se.<\/p>\n\n\n\n

P\u0159isv\u011bd\u010dila jsem. <\/p>\n\n\n\n

\u201eMyslela jsem si to, proto\u017ee se c\u00edt\u00edm tak zdrav\u00e1 a sv\u011b\u017e\u00ed. C\u00edt\u00edm se tak mlad\u00e1 a spokojen\u00e1, je mi u srdce tak lehko. Co kdyby v m\u00e9m tr\u00e1pen\u00ed nastal obrat a j\u00e1 se uzdravila? To by byl z\u00e1zrak!\u201c<\/p>\n\n\n\n

Ale dnes se z\u00e1zraky ned\u011bj\u00ed, pomyslela jsem si a p\u0159ekvapovalo m\u011b, \u017ee od n\u00ed sly\u0161\u00edm takov\u00e9 \u0159e\u010di. Zavedla hovor na minulost a z\u0159ejm\u011b se j\u00ed d\u00e1vn\u00e9 ud\u00e1losti dnes vybavovaly neoby\u010dejn\u011b \u017eiv\u011b. \u201eDnes se mi dob\u0159e vzpom\u00edn\u00e1. Vybavuje se mi moje l\u00e1ska, jedin\u00e1 l\u00e1ska m\u00e9ho \u017eivota, n\u00e1klonnost jedin\u00e9ho \u010dlov\u011bka, kterou jsem kdy z\u00edskala, v\u017edy\u0165 j\u00e1 jsem nebyla nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 hodn\u00e1 ani p\u0159ita\u017eliv\u00e1. Ale kdy\u017e jsem se zamilovala a byla jsem milov\u00e1na, jak\u00fd n\u00e1dhern\u00fd \u017eivot jsem to pro\u017e\u00edvala! Vid\u00edm p\u0159ed sebou ten skv\u011bl\u00fd rok sv\u00e9ho ml\u00e1d\u00ed: m\u016fj dobr\u00fd, v\u011brn\u00fd Frank! O\u010d byl lep\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1! A napad\u00e1 m\u011b pr\u00e1v\u011b dnes, kdy\u017e m\u00e1m v hlav\u011b tak jasno, pro\u010d, pro\u010d jen mi ho osud vzal?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eU\u017e tedy ne\u017eije?\u201c \u0161pitla jsem.<\/p>\n\n\n\n

\u201eMil\u00e9 d\u011bv\u010de, tenkr\u00e1t na \u0161t\u011bdr\u00fd ve\u010der jsem se sv\u00e1te\u010dn\u011b p\u0159istrojila a bla\u017een\u011b jsem \u010dekala, a\u017e m\u016fj mil\u00fd – kter\u00fd se u\u017e zakr\u00e1tko m\u011bl st\u00e1t m\u00fdm man\u017eelem – p\u0159ijede k n\u00e1m. Jako dnes to vid\u00edm: zasn\u011b\u017een\u00fd soumrak se vkr\u00e1d\u00e1 do oken, na kter\u00fdch nebyla zata\u017eena z\u00e1clona; cht\u011bla jsem toti\u017e vid\u011bt, jak se bl\u00ed\u017e\u00ed po b\u00edl\u00e9 cest\u011b. \u010cek\u00e1m s jak\u00fdmsi vnit\u0159n\u00edm neklidem, ale v du\u0161i ani st\u00edn obav. Ru\u010di\u010dka hodin se sunula u\u017e k des\u00e1t\u00e9, jen z\u0159\u00eddka tak dlouho me\u0161kal. A vtom se u\u017e bl\u00ed\u017e\u00ed, cvalem, aby dohnal zpo\u017ed\u011bn\u00ed. Franku, co jede\u0161 jako bl\u00e1zen, pl\u00edsn\u00edm ho v duchu, ty ode mne dostane\u0161, co proto! A u\u017e je tady, vid\u00edm kon\u011b, sly\u0161\u00edm dusot jeho kopyt – ale co vle\u010de za sebou po travnat\u00e9m svahu, jakou to t\u011b\u017ekou, divnou tmavou hmotu? Nemohla jsem ne\u017e vyb\u011bhnout ven. Co se stalo? pt\u00e1m se. M\u016fj sluha Tom\u00e1\u0161 m\u011b zhurta pos\u00edl\u00e1 zp\u00e1tky dovnit\u0159. Ale j\u00e1 jsem u\u017e na kolenou p\u0159ed t\u00edm, co tam le\u017e\u00ed – u toho, co jsem vid\u011bla vl\u00e1\u010det po zemi. Frank nebyl mrtv\u00fd, ani v bezv\u011bdom\u00ed. Odnesla jsem si ho dovnit\u0159 nedala jsem se od n\u011bho nik\u00fdm odehnat. Sv\u00e9 m\u00edsto jsem neuvolnila nikomu krom\u011b l\u00e9ka\u0159e, a kdy\u017e ten ud\u011blal, co bylo v jeho moci, o\u0161et\u0159ovala jsem si sv\u00e9ho um\u00edraj\u00edc\u00edho Franka sama. M\u011bl je\u0161t\u011b dost s\u00edly, aby m\u011b objal. Do posledn\u00edho dechu mi \u0161eptal l\u00e1skypln\u00e1 slova. To se p\u0159ihodilo p\u0159ed t\u0159iceti lety. Od t\u00e9 doby st\u016f\u0148u. A nemoc ze mne ud\u011blala jen ztr\u00e1penou a sobeckou \u017eenskou.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eVykonala jste hodn\u011b dobr\u00e9ho,\u201c nam\u00edtla jsem. V\u011bd\u011bla jsem o n\u00ed, jak \u0161t\u011bd\u0159e rozd\u00e1v\u00e1 almu\u017eny. <\/p>\n\n\n\n

\u201eMysl\u00edte to, \u017ee jsem nezav\u0159ela ruku, kde jsem mohla ulevit b\u00edd\u011b pen\u011bzi? Ale jak\u00e1pak to je z\u00e1sluha… V\u0161ichni bychom m\u011bli p\u0159ij\u00edmat sv\u016fj \u00fad\u011bl bez rept\u00e1n\u00ed a p\u0159i\u010di\u0148ovat se, abychom aspo\u0148 jin\u00e9 ob\u0161\u0165astnili. A j\u00e1 hned z\u00edtra ud\u011bl\u00e1m n\u011bco i pro tebe, Lucie, n\u011bco, co ti p\u0159ijde vhod, a\u017e u\u017e tady nebudu. Te\u010f si jdi lehnout! Pr\u00e1v\u011b bij\u00ed dv\u011b. O m\u011b se neboj, c\u00edt\u00edm, \u017ee se mi bude dob\u0159e sp\u00e1t.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u0160la jsem si lehnout do sv\u00e9ho koutku v jej\u00edm pokoji. Noc prob\u011bhla klidn\u011b – klidn\u011b pro\u0161la i jej\u00ed posledn\u00ed hodinka, ti\u0161e a bez bolesti: r\u00e1no u\u017e ji na\u0161lo bez \u017eivota, t\u00e9m\u011b\u0159 vystydlou, ale s pokojn\u00fdm v\u00fdrazem na tv\u00e1\u0159i. P\u0159edchoz\u00ed o\u017eiven\u00ed a dobr\u00e1 n\u00e1lada byly jen p\u0159edzv\u011bst\u00ed konce – sta\u010dil jedin\u00fd n\u00e1raz, aby se p\u0159etrhla nit \u017eivota tak dlouho t\u011b\u017ece zkou\u0161en\u00e9ho. Kdy\u017e mi zem\u0159ela pan\u00ed a j\u00e1 zase z\u016fstala sama, musela jsem si hledat nov\u00e9 zam\u011bstn\u00e1n\u00ed. <\/p>\n\n\n\n

V t\u00e9 dob\u011b jsem m\u011bla pon\u011bkud pocuchan\u00e9 nervy. Ale dluhy jsem nem\u011bla a ani jsem nebyla docela bez pen\u011bz; i kdy\u017e sle\u010dna Marchmontov\u00e1 u\u017e nem\u011bla kdy m\u011b obdarovat, jak m\u011bla v \u00famyslu, p\u0159ece jen mi po poh\u0159bu mzdu vyplatil jej\u00ed vzd\u00e1len\u00fd bratranec a d\u011bdic, z n\u011bho\u017e se jinak vyklubal prav\u00fd lakomec, opak sv\u00e9 velkodu\u0161n\u00e9 p\u0159\u00edbuzn\u00e9. <\/p>\n\n\n\n

Byla jsem tedy majitelkou patn\u00e1cti liber, jak\u017etak\u017e zdrav\u00e1 na t\u011ble i na duchu – ve srovn\u00e1n\u00ed s mnoha jin\u00fdmi lidmi jsem na tom je\u0161t\u011b nebyla tak zle. Ale byl tady jeden h\u00e1\u010dek: jednoho kr\u00e1sn\u00e9ho dne mi bylo d\u00e1no na srozum\u011bnou, abych se do t\u00fddne vyst\u011bhovala ze sv\u00e9ho dosavadn\u00edho bytu, a nem\u011bla jsem ani zd\u00e1n\u00ed, kam se m\u00e1m vrtnout S t\u00edmto probl\u00e9mem jsem se obr\u00e1tila ke sv\u00e9mu jedin\u00e9mu a posledn\u00edmu \u00fato\u010di\u0161ti, k na\u0161\u00ed b\u00fdval\u00e9 slu\u017eebn\u00e9: b\u00fdvala mou ch\u016fvou a te\u010f vedla velkou dom\u00e1cnost nedaleko vily sle\u010dny Marchmontov\u00e9. <\/p>\n\n\n\n

Nav\u0161t\u00edvila jsem ji, ale poradit mi neum\u011bla. Odch\u00e1zela jsem od n\u00ed za soumraku. P\u0159ed sebou jsem m\u011bla dv\u011b m\u00edle cesty; byla jasn\u00e1, mraziv\u00e1 noc. P\u0159es v\u0161ecku osam\u011blost chudobu a bezradnost mi srdce tlouklo zlehka a mlad\u011b – nebylo mi tehdy je\u0161t\u011b ani t\u0159iadvacet let, jinak bych se asi byla vyd\u011bsila, kdy\u017e p\u0159ede mnou v onen ve\u010der na severn\u00ed obloze tajupln\u011b zasv\u00edtila pol\u00e1rn\u00ed z\u00e1\u0159e. Ale tento vz\u00e1cn\u00fd ciz\u00ed host mi nenahnal strach, sp\u00ed\u0161 jako by do m\u011b vlil novou s\u00edlu. Vyvstala ve mn\u011b odv\u00e1\u017en\u00e1 my\u0161lenka, jako by mi cosi na\u0161ept\u00e1valo: \u201eSeber se a jdi odsud!\u201c „A kam“ odpov\u011bd\u011bla jsem ot\u00e1zkou. Nemusela jsem odpov\u011b\u010f hledat dlouho. Kdy\u017e jsem se v t\u00e9to venkovsk\u00e9 krajin\u011b \u00farodn\u00e9 st\u0159edoanglick\u00e9 roviny rozhl\u00e9dla, uvid\u011bla jsem v duchu p\u0159ed sebou – Lond\u00fdn. <\/p>\n\n\n\n

Druh\u00fd den jsem znovu nav\u0161t\u00edvila svou b\u00fdvalou ch\u016fvu a \u0159ekla ji sv\u016fj pl\u00e1n. Pan\u00ed Barrettov\u00e1 byla roz\u0161afn\u00e1 hospodyn\u011b, ale o sv\u011bt\u011b toho nev\u011bd\u011bla o mnoho v\u00edc ne\u017e j\u00e1. Kdy\u017e mi rozv\u00e1\u017en\u011b rozb\u00edrala n\u011bkter\u00e9 obt\u00ed\u017ee, p\u0159i\u010dem\u017e kr\u00e1jela pomeran\u010dovou kuru na marmel\u00e1du, do m\u00edstnosti vb\u011bhlo jak\u00e9si d\u011bcko. Matka toho d\u00edt\u011bte b\u00fdvala mou spolu\u017ea\u010dkou – hezk\u00e1, ale m\u00e1lo nadan\u00e1 dcera z t\u00e9to vily. P\u0159i\u0161la si pro synka, aby \u0161el na proch\u00e1zku se svou bonou, kterou p\u0159itom oslovila francouzsky – tak jsem zjistila, \u017ee je to cizinka. <\/p>\n\n\n\n

Pan\u00ed Barrettov\u00e1 podotkla, \u017ee je skoro na \u00farovni dom\u00e1c\u00ed u\u010ditelky a \u017ee pr\u00fd pov\u00eddala, kolik Angli\u010danek zast\u00e1v\u00e1 v zahrani\u010d\u00ed stejn\u011b dobr\u00e9 m\u00edsto, jak\u00e9 m\u00e1 ona zde. Tuhle n\u00e1hodnou informaci jsem si ulo\u017eila do pam\u011bti, jako dobr\u00e9 hospodyn\u011b schov\u00e1vaj\u00ed odst\u0159i\u017eky pro str\u00fd\u010dka P\u0159\u00edhodu. Ne\u017e jsem se se svou d\u00e1vnou p\u0159\u00edtelkyni rozlou\u010dila, dostala jsem od n\u00ed adresu slu\u0161n\u00e9ho hostince ve st\u0159edu Lond\u00fdna, kde pr\u00fd d\u0159\u00edve dva moji str\u00fdcov\u00e9 \u010dasto bydl\u00edvali. <\/p>\n\n\n\n

Pades\u00e1t mil do Lond\u00fdna znamenalo den cesty dostavn\u00edkem. Dorazila jsem tam za sychrav\u00e9ho \u00fanorov\u00e9ho ve\u010dera kolem dev\u00e1t\u00e9. Poprv\u00e9 v Lond\u00fdn\u011b! A poprv\u00e9 v hostinci! Utlu\u010den\u00e1 j\u00edzdou, promrzl\u00e1, bez zku\u0161enosti a n\u011b\u010d\u00ed pomocn\u00e9 ruky – a p\u0159ece jsem si musela n\u011bjak poradit. Nutnost m\u011b donutila zaplatit nosi\u010di, objednat si pokoj u vr\u00e1tn\u00e9ho a ost\u00fdchav\u011b se obr\u00e1tit na vyfint\u011bnou pokojskou, ba nechat si l\u00edbit jej\u00ed nadut\u00e9 jedn\u00e1n\u00ed. Ale kdy\u017e jsem si zachovala neochv\u011bjn\u00fd klid v\u016f\u010di n\u00ed i v\u016f\u010di \u010d\u00ed\u0161n\u00edkovi, vynutila jsem si aspo\u0148 slu\u0161n\u00fd t\u00f3n. Nejprve m\u011b asi pokl\u00e1dali za slu\u017eebnou, rychle o mn\u011b zm\u011bnili m\u00edn\u011bn\u00ed, ale st\u00e1le byli na v\u00e1\u017ek\u00e1ch, maj\u00ed-li se ke mn\u011b chovat spatra, nebo \u00faslu\u017en\u011b. <\/p>\n\n\n\n

Dr\u017eela jsem se tak dlouho, dokud jsem nepojedla, neoh\u0159\u00e1la se u krbu a dokud jsem se neoctla ve sv\u00e9m pokoj\u00edku; ale sotva jsem se posadila k posteli a slo\u017eila na pol\u0161t\u00e1\u0159 hlavu i pa\u017ee, dolehla na m\u011b hrozn\u00e1 skl\u00ed\u010denost. Co si jen po\u010dnu samotink\u00e1 v tom velk\u00e9m Lond\u00fdn\u011b? Kam se m\u00e1m obr\u00e1tit? Co si po\u010d\u00edt? Pol\u0161t\u00e1\u0159, ruce i vlasy jsem sm\u00e1\u010dela slzami. Ale sv\u00e9ho kroku jsem nelitovala, necht\u011bla jsem se vr\u00e1tit.<\/p>\n\n\n\n

Jakmile jsem sfoukla sv\u00ed\u010dku a ulehla jsem, ozval se do noci jak\u00fdsi mohutn\u00fd temn\u00fd zvuk, zadun\u011blo to dvan\u00e1ctkr\u00e1t, a j\u00e1 jsem si \u0159ekla: Le\u017e\u00edm ve st\u00ednu katedr\u00e1ly St. Paul. <\/p>\n\n\n\n

Kdy\u017e jsem se druh\u00fd den r\u00e1no, prvn\u00edho b\u0159ezna, probudila a odhrnula z\u00e1clonu, uvid\u011bla jsem, jak se slunce prod\u00edr\u00e1 hustou mlhou. Nad st\u0159echami, skoro v mrac\u00edch, jsem spat\u0159ila velebnou modravou b\u00e1\u0148: D\u00d3M. Hled\u011bla jsem na n\u011bj a v m\u00e9m nitru jako by se ozvalo: Dob\u0159e jsem ud\u011blala, \u017ee jsem sem p\u0159ijela! To jsem si \u0159ekla a pe\u010dliv\u011b jsem se obl\u00e9kala. <\/p>\n\n\n\n

Kdy\u017e mi \u010d\u00ed\u0161n\u00edk dole p\u0159inesl sn\u00eddani, dok\u00e1zala jsem si s n\u00edm popov\u00eddat klidn\u011b, m\u00e1lem vesele. Byl to star\u0161\u00ed pro\u0161ediv\u011bl\u00fd \u010dlov\u011bk a v tomto m\u00edst\u011b str\u00e1vil v\u00edc ne\u017e dvacet let. Kdy\u017e jsem se p\u0159ed n\u00edm zm\u00ednila o sv\u00fdch dvou str\u00fdc\u00edch, dob\u0159e se na n\u011b pamatoval a mluvil o nich s respektem. T\u00edm si z\u00edskal jasno, kam pat\u0159\u00edm, a nad\u00e1le se ke mn\u011b choval slu\u0161n\u011b. <\/p>\n\n\n\n

Po sn\u00eddani jsem se vydala ven. Prov\u00e1zelo m\u011b radostn\u00e9 nad\u0161en\u00ed: u\u017e to, \u017ee si sama chod\u00edm po Lond\u00fdn\u011b, mi p\u0159ipadalo jako dobrodru\u017estv\u00ed. Ve\u0161la jsem do knihkupectv\u00ed a koupila si tam kn\u00ed\u017eku – bylo to vlastn\u011b vyd\u00e1n\u00ed nad m\u00e9 pom\u011bry, ale usoudila jsem, \u017ee ji mohu darovat pan\u00ed Barrettov\u00e9. Za to odpoledne jsem pro\u017eila podivuhodn\u00fd kus \u017eivota. \u0160la jsem, kam m\u011b o\u010di vedly, pln\u00fdmi dou\u0161ky jsem u\u017e\u00edvala svobody a radosti, a\u017e jsem se octla, nev\u00edm jak, p\u0159\u00edmo v srdci velkom\u011bstsk\u00e9ho ruchu. Kone\u010dn\u011b jsem pln\u011b vychutn\u00e1vala Lond\u00fdn. Pot\u00e1p\u011bla jsem se do jeho proudu, odva\u017eovala jsem se p\u0159ech\u00e1zet jeho nebezpe\u010dn\u00e9 k\u0159i\u017eovatky. V\u0161ecko to podnikat na vlastn\u00ed p\u011bst mi p\u016fsobilo radost, snad bezd\u016fvodnou, po\u0161etilou, ale opravdovou.<\/p>\n\n\n\n

Nakonec jsem se, zesl\u00e1bl\u00e1 a vyhl\u00e1dl\u00e1 (u\u017e po l\u00e9ta jsem nec\u00edtila takov\u00fd zdrav\u00fd hlad), vr\u00e1tila kolem druh\u00e9 hodiny do sv\u00e9ho tmav\u00e9ho starom\u00f3dn\u00edho hostince. K ob\u011bdu jsem m\u011bla p\u0159\u00edrodn\u00ed pe\u010d\u00ednku a zeleninu, a oboj\u00ed mi chutnalo v\u00fdte\u010dn\u011b. P\u0159\u00edjemn\u011b znaven\u00e1 jsem si na hodinku schrupla. Kdy\u017e jsem se probudila, cel\u00e9 dv\u011b hodiny jsem rozva\u017eovala: Nem\u00e1m co ztratit! Nev\u00fdslovn\u00e1 nechu\u0165 k \u017eivotu, kter\u00fd jsem do t\u00e9 doby vedla, mi br\u00e1nila v n\u00e1vratu. Jestli\u017ee se mi nepoda\u0159\u00ed m\u016fj z\u00e1m\u011br, koho to bude bolet krom\u011b mne? I kdybych zem\u0159ela daleko od – cht\u011bla jsem \u0159\u00edci od domova, j\u00e1 v\u0161ak \u017e\u00e1dn\u00fd domov nem\u00e1m – daleko od Anglie, kdo by m\u011b oplak\u00e1val? A tak ke v\u0161emu odhodlan\u00e1 jsem si ud\u011blala pl\u00e1n. Je\u0161t\u011b t\u00fd\u017e ve\u010der jsem od sv\u00e9ho nov\u00e9ho zn\u00e1m\u00e9ho \u010d\u00ed\u0161n\u00edka z\u00edskala informaci o tom, kdy odj\u00ed\u017ed\u011bj\u00ed lod\u011b do p\u0159\u00edstavu na kontinent\u011b, do Boue-Marine. <\/p>\n\n\n\n

Shledala jsem, \u017ee nemohu ma\u0159it \u010das: \u017ee si mus\u00edm zajistit kabinu je\u0161t\u011b dnes ve\u010der. Kdy\u017e jsem vyrovnala \u00fa\u010det a odm\u011bnila se \u010d\u00ed\u0161n\u00edkovi spropitn\u00fdm, jak dnes v\u00edm, kr\u00e1lovsk\u00fdm, obstaral mi i dro\u017eku. Tak\u00e9 m\u011b sv\u011b\u0159il vozkovi se \u017e\u00e1dost\u00ed, aby m\u011b v p\u0159\u00edstavu nenechal napospas p\u0159evozn\u00edk\u016fm; ten sice sl\u00edbil, ale slib nedodr\u017eel a vyklopil m\u011b rovnou do jejich nejv\u011bt\u0161\u00edho chumlu. Octla jsem se v nemil\u00e9 situaci. Byla tma jako v ranci a p\u0159evozn\u00edci se za\u010dali tahat o m\u00e9 zavazadlo. Je\u0161t\u011b h\u016f\u0159 ne\u017e noc, osam\u011blost a nezvykl\u00e9 prost\u0159ed\u00ed m\u011b vyv\u00e1d\u011blo z m\u00edry jejich klen\u00ed – dodnes jsem na n\u011b nezapomn\u011bla. Ale bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed jsem vstoupila do jednoho \u010dlunu a r\u00e1zn\u011b jsem \u017e\u00e1dala, a\u0165 mi m\u016fj kufr podaj\u00ed – ale honem! Majitel \u010dlunu, kter\u00e9ho jsem si vybrala, stal se m\u00fdm spojencem. <\/p>\n\n\n\n

Vypluli jsme. \u0158eka byla temn\u00e1 jako proud inkoustu, sv\u011btla, kter\u00e1 se po n\u00ed vlnila, vych\u00e1zela z pob\u0159e\u017en\u00edch budov, a pohupovaly se na n\u00ed sv\u011btl\u00e9 lodi. N\u011bkolik jsme jich minuli; moje lo\u010f se jmenovala \u0160ipka, a kone\u010dn\u011b se mi vyno\u0159ila z \u010dern\u00e9 noci, cel\u00e1 b\u00edl\u00e1 a osv\u011btlen\u00e1. <\/p>\n\n\n\n

\u201eTak jsme tady!\u201c \u0159ekl p\u0159evozn\u00edk a rovnou si \u0159ekl o \u0161est \u0161ilink\u016f, co\u017e byla cena zna\u010dn\u011b nadsazen\u00e1. Zaplatila jsem ji: u\u017e t\u0159ikr\u00e1t za uplynul\u00e9 dva dny jsem lidem dala nep\u0159im\u011b\u0159enou odm\u011bnu, ale ut\u011b\u0161ovala jsem se v\u011bdom\u00edm, \u017ee chybami se \u010dlov\u011bk u\u010d\u00ed. <\/p>\n\n\n\n

V d\u00e1msk\u00e9m odd\u011blen\u00ed byla statn\u00e1, hezk\u00e1, n\u00e1padn\u011b oble\u010den\u00e1 stevardka. Po\u017e\u00e1dala jsem ji, a\u0165 m\u011b zavede do m\u00e9 kabiny. Bru\u010dela, \u017ee nen\u00ed zvykem, aby cestuj\u00edc\u00ed chodili na lo\u010f tak brzo. Odbyla jsem ji zkr\u00e1tka: \u201eKdy\u017e u\u017e jsem tady, u\u017e tady z\u016fstanu, a te\u010f mi laskav\u011b uka\u017ete mou kajutu.\u201c <\/p>\n\n\n\n

Poslechla, ale dost neochotn\u011b. Sundala jsem si \u010depec, slo\u017eila si v\u011bci a lehla jsem si. Te\u010f u\u017e m\u00e1m to nejhor\u0161\u00ed za sebou, a dokud \u0160ipka nedopluje do p\u0159\u00edstavu, nemus\u00edm se o nic starat. Co bude potom, na to se mi necht\u011blo myslet. Cel\u00e1 zmo\u0159en\u00e1 jsem upadla do polosp\u00e1nku. Stevardka se celou noc bavila – nikoli se mnou, ale se sv\u00fdm synem, kter\u00fd se j\u00ed podobal jako vejce vejci. Celou noc se o n\u011b\u010dem dohadovali, po\u0159\u00e1d k n\u00ed p\u0159ich\u00e1zel a zas odch\u00e1zel. K r\u00e1nu se \u0159e\u010d sto\u010dila nov\u00fdm sm\u011brem, na jak\u00e9si Watsonovy, kter\u00e9 r\u00e1no \u010dekala a kte\u0159\u00ed byli u n\u00ed ve v\u00e1\u017enosti kv\u016fli \u0161t\u011bdr\u00e9mu spropitn\u00e9mu.<\/p>\n\n\n\n

P\u0159i v\u00fdchodu slunce nastoupili cestuj\u00edc\u00ed na lo\u010f a Watsonovi byli slavnostn\u011b uv\u00edt\u00e1ni. Byli \u010dty\u0159i: dva mu\u017ei a dv\u011b \u017eeny. Krom\u011b nich p\u0159istoupila je\u0161t\u011b jedna pasa\u017e\u00e9rka, mladink\u00e1 sle\u010dna, kterou vyprov\u00e1zel star\u0161\u00ed p\u00e1n pon\u011bkud se\u0161l\u00e9ho zjevu. Tyto dv\u011b skupiny tvo\u0159ily n\u00e1padn\u00fd kontrast: Watsonovi byli bezpochyby boh\u00e1\u010di, \u017eeny – ob\u011b mlad\u00e9 a jedna z nich dokonce kr\u00e1ska – byly oble\u010deny n\u00e1kladn\u011b a pest\u0159e, ale na lo\u010f nevhodn\u011b. Mu\u017ei byli mal\u00ed, p\u0159itloustl\u00ed a ten star\u0161\u00ed, b\u0159ichat\u011bj\u0161\u00ed, byl man\u017eelem, nejsp\u00ed\u0161 novoman\u017eelem mlad\u00e9 krasavice. Nad t\u00edmto objevem jsem nesm\u00edrn\u011b u\u017easla, ale je\u0161t\u011b v\u00edc jsem se divila, \u017ee ji toto pouto nijak neskli\u010duje, byla naopak a\u017e bujn\u011b vesel\u00e1. <\/p>\n\n\n\n

Dal\u0161\u00ed cestovatelka, kterou vyprovodil onen star\u0161\u00ed p\u00e1n, byla hezounk\u00e1 d\u00edvenka, jej\u00ed\u017e prost\u00e9 kartounov\u00e9 \u0161aty, slam\u011bn\u00fd klobou\u010dek beze v\u0161ech ozdob a velk\u00fd \u0161\u00e1l, p\u016fvabn\u011b p\u0159ehozen\u00fd, tvo\u0159ily od\u011bv m\u00e1lem kvakersky prost\u00fd, j\u00ed v\u0161ak slu\u0161el. Zazn\u011bl zvonec; jej\u00ed otec ji pol\u00edbil a vr\u00e1til se na b\u0159eh. <\/p>\n\n\n\n

Na\u0161e po\u0161tovn\u00ed lo\u010f odrazila. Cizinci tvrd\u00ed, \u017ee jen anglick\u00e9 d\u00edvky je mo\u017en\u00e9 nechat cestovat bez doprovodu, a \u017easnou nad odvahou jejich rodi\u010d\u016f a poru\u010dn\u00edk\u016f. Zdali je tato sle\u010dna z t\u011bch, kter\u00e9 je mo\u017eno klidn\u011b nechat bez dozoru, jsem tehdy nev\u011bd\u011bla, ale brzy se uk\u00e1zalo, \u017ee d\u016fstojn\u00e1 samota j\u00ed nen\u00ed po chuti. P\u0159ito\u010dila se ke mn\u011b a oslovila m\u011b: \u201eCestujete r\u00e1da po mo\u0159i?\u201c <\/p>\n\n\n\n

Vysv\u011btlila jsem j\u00ed, \u017ee z\u00e1libu v plavb\u011b teprve mus\u00edm vyzkou\u0161et, proto\u017ee jsem p\u0159edt\u00edm je\u0161t\u011b na mo\u0159i nebyla. <\/p>\n\n\n\n

„\u00c1, to je b\u00e1je\u010dn\u00e9! To v\u00e1m p\u0159\u00edmo z\u00e1vid\u00edm, prvn\u00ed dojmy jsou v\u017edycky nejzaj\u00edmav\u011bj\u0161\u00ed. J\u00e1 u\u017e m\u00e1m za sebou tolik plaveb, \u017ee si na svou prvn\u00ed cestu v\u016fbec nevzpom\u00edn\u00e1m, mo\u0159e je mi fuk a v\u016fbec – jsem docela blazeovan\u00e1.\u201c<\/p>\n\n\n\n

Nemohla jsem se zdr\u017eet sm\u00edchu: \u201eNa to jste snad p\u0159\u00edli\u0161 mlad\u00e1, abyste u\u017e byla blazeovan\u00e1!\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eU\u017e je mi sedmn\u00e1ct!\u201c prohl\u00e1sila pon\u011bkud dot\u010den\u00fdm t\u00f3nem. <\/p>\n\n\n\n

\u201eA kam jedete vy?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eVlastn\u011b ani nem\u00e1m zd\u00e1n\u00ed – v\u00edm jenom, \u017ee jedu do p\u0159\u00edstavu Boue-Marine.\u201c <\/p>\n\n\n\n

Vyvalila na m\u011b o\u010di, ale pak se bez dal\u0161\u00edho z\u00e1jmu sv\u011b\u0159ovala: \u201eJ\u00e1 jedu do penzion\u00e1tu. Sama u\u017e nev\u00edm, kolik\u00e1t\u00e1 je to \u0161kola, a p\u0159itom po\u0159\u00e1d nic neum\u00edm. Nezn\u00e1m nic, docela nic, v\u011b\u0159te mi – jenom dob\u0159e hr\u00e1t na klav\u00edr a p\u011bkn\u011b tan\u010dit. Francouzsky a n\u011bmecky samoz\u0159ejm\u011b mluv\u00edm, ale \u010dten\u00ed a psan\u00ed mi moc nejde – tehdy po mn\u011b cht\u011bli, abych p\u0159elo\u017eila do angli\u010dtiny jednu str\u00e1nku z n\u011bmeck\u00e9 kn\u00ed\u017eky, a j\u00e1 to nesvedla. Tat\u00ed\u010dek byl cel\u00fd bez sebe, \u017ee pr\u00fd to vypad\u00e1, jako by pan de Bassompierre – v\u00edte, m\u016fj str\u00fdc, co mi v\u0161ecky ty \u0161koly plat\u00ed – vyhazoval pen\u00edze oknem.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eA kde jste te\u010f?\u201c vypt\u00e1vala jsem se.<\/p>\n\n\n\n

\u201e\u00c1le – v… tento…\u201c Sle\u010dna Franshawov\u00e1 sl\u016fvkem \u201etento\u201c nahradila n\u00e1zev hlavn\u00edho m\u011bsta Kr\u00e1lovstv\u00ed labassecoursk\u00e9ho – Villette, na n\u011b\u017e si nemohla vzpomenout. <\/p>\n\n\n\n

\u201eTam chod\u00edte do \u0161koly? Je to dobr\u00fd \u00fastav?\u201c<\/p>\n\n\n\n

„Ale kde, hrozn\u00fd, ale ka\u017edou ned\u011bli m\u00e1m vych\u00e1zku a v\u0161ecky professeurs pust\u00edm z hlavy a \u00fakoly po\u0161lu au diable – k \u010dertu – v\u00edte, tohle bych se neodv\u00e1\u017eila anglicky vypustit z \u00fast, ale ve francouz\u0161tin\u011b na tom nic nen\u00ed -, a tak si n\u011bco u\u017eiju… Co se mi u\u017e zase sm\u011bjete?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eNe v\u00e1m – usm\u00edv\u00e1m se vlastn\u00edm n\u00e1pad\u016fm.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eA jak\u00e9 to m\u00e1te n\u00e1pady?\u201c a nevy\u010dkala na odpov\u011b\u010f: \u201eTe\u010f mi mus\u00edte pov\u011bd\u011bt, kam vlastn\u011b jedete.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eKam m\u011b o\u010di povedou a nohy ponesou. Mus\u00edm si vyd\u011bl\u00e1vat na \u017eivobyt\u00ed.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eVyd\u011bl\u00e1vat?\u201c zd\u011bsila se. \u201eTak\u017ee vy jste chud\u00e1? Och, j\u00e1 v\u00edm, co to je chudoba: my doma jsme taky dost chud\u00ed. Tat\u00ed\u010dek se jmenuje kapit\u00e1n Fanshaw, je u\u017e ve v\u00fdslu\u017eb\u011b, ale z dobr\u00e9 rodiny, a n\u011bkte\u0159\u00ed na\u0161i p\u0159\u00edbuzn\u00ed jsou dost z\u00e1mo\u017en\u00ed, ale pom\u00e1h\u00e1 n\u00e1m jenom m\u016fj str\u00fdc a kmotr de Bassompierre, kter\u00fd trvale bydl\u00ed ve Francii – ten se star\u00e1 o n\u00e1s d\u011bv\u010data. M\u00e1m je\u0161t\u011b p\u011bt sester a t\u0159i bratry. Postupn\u011b n\u00e1s vyvdaj\u00ed, te\u010f se pr\u00e1v\u011b vdala sestra Augusta, jej\u00ed man\u017eel vypad\u00e1 star\u0161\u00ed ne\u017e tat\u00ed\u010dek, dostal v Indii \u017elutou zimnici, ale je bohat\u00fd. Augusta m\u00e1 ko\u010d\u00e1r a velk\u00fd d\u016fm, my si v\u0161ichni mysl\u00edme, \u017ee ud\u011blala terno. Nen\u00ed to lep\u0161\u00ed ne\u017e si vyd\u011bl\u00e1vat na \u017eivobyt\u00ed, jak vy \u0159\u00edk\u00e1te?\u201c<\/p>\n\n\n\n

Po kr\u00e1tk\u00e9 odmlce, kterou vyplnila z\u00edv\u00e1n\u00edm, se optala: \u201eTrp\u00edte mo\u0159skou nemoc\u00ed?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eA vy?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eSe mnou je to hrozn\u00e9, sta\u010d\u00ed, abych zahl\u00eddla mo\u0159e. U\u017e mi to za\u010d\u00edn\u00e1. P\u016fjdu dol\u016f.\u201c Ode\u0161la do kajuty a zanedlouho ji n\u00e1sledovali i Watsonovi, a tak jsem byla cel\u00e9 odpoledne na palub\u011b sama. M\u011bla jsem klidnou, m\u00e1lem bla\u017eenou n\u00e1ladu. Dokud n\u00e1m funguje t\u011blo a mozek, nemus\u00ed n\u00e1s skli\u010dovat ani nebezpe\u010d\u00ed, samota a nejist\u00e1 budoucnost – zvl\u00e1\u0161t\u011b kdy\u017e n\u00e1m svoboda prop\u016fj\u010duje k\u0159\u00eddla a nad\u011bje n\u00e1s vede za svou hv\u011bzdou. <\/p>\n\n\n\n

Mo\u0159sk\u00e1 nemoc m\u011b p\u0159epadla a\u017e dlouho potom, co jsme minuli Margate – a\u017e do t\u00e9 doby jsem se op\u00e1jela rozko\u0161\u00ed z mo\u0159sk\u00e9ho v\u00e1nku, z mo\u0159sk\u00fdch pt\u00e1k\u016f houpaj\u00edc\u00edch se na vrcholc\u00edch vln, z b\u00edl\u00fdch plachet v potemn\u011bl\u00e9 d\u00e1lce i z pokojn\u00e9ho, by\u0165 kaln\u00e9ho nebe nad t\u00edm v\u0161\u00edm. Kajuta sle\u010dny Fanshawov\u00e9 byla n\u00e1hodou hned vedle m\u00e9, a tak m\u011b bohu\u017eel po celou dobu na\u0161eho spole\u010dn\u00e9ho utrpen\u00ed je\u0161t\u011b tr\u00e1pila sv\u00fdm bezohledn\u00fdm sobectv\u00edm.<\/p>\n\n\n\n

A\u017e nakonec, rozmrzel\u00e1 jej\u00edm protivn\u00fdm f\u0148uk\u00e1n\u00edm, jsem ji ok\u0159ikla, a\u0165 dr\u017e\u00ed jazyk za zuby. Toto napomenut\u00ed na ni blahod\u00e1rn\u011b zap\u016fsobilo a stoj\u00ed za zm\u00ednku, \u017ee mi je nem\u011bla za zl\u00e9.<\/p>\n\n\n\n

Jak se stm\u00edvalo, bylo mo\u0159e \u010d\u00edm d\u00e1l bou\u0159liv\u011bj\u0161\u00ed. Za\u010daly se k\u00e1cet kusy n\u00e1bytku, cestuj\u00edc\u00edm bylo h\u016f\u0159 a h\u016f\u0159 a sle\u010dna Fanshawov\u00e1 prohla\u0161ovala mezi steny, \u017ee ur\u010dit\u011b um\u0159e. <\/p>\n\n\n\n

\u201eAle je\u0161t\u011b ne hned, mil\u00e1nku,\u201c chl\u00e1cholila ji stevardka, \u201eu\u017e se bl\u00ed\u017e\u00edme k p\u0159\u00edstavu.\u201c <\/p>\n\n\n\n

A skute\u010dn\u011b, za \u010dtvrthodinku bylo mo\u0159e klidn\u00e9 a kolem p\u016flnoci jsme byli na m\u00edst\u011b. To m\u011b rozesmutnilo – opravdu jsem litovala, \u017ee plavba skon\u010dila. M\u011bla jsem po oddechu, op\u011bt mi za\u010d\u00ednaly starosti, tr\u00fdzniv\u00e9 starosti.<\/p>\n\n\n\n

Kdy\u017e jsem vy\u0161la na palubu, sv\u011btla ciz\u00edho p\u0159\u00edstavn\u00edho m\u011bsta mi p\u0159ipom\u00ednala nes\u010detn\u00e9 v\u00fdhru\u017en\u00e9 o\u010di. P\u0159\u00e1tel\u00e9 Watsonov\u00fdch se dostavili k uv\u00edt\u00e1n\u00ed, houf zn\u00e1m\u00fdch si odv\u00e1d\u011bl sle\u010dnu Fanshawovou. A j\u00e1? Kam m\u00e1m j\u00edt j\u00e1? N\u011bkam p\u0159ece j\u00edt mus\u00edm. Kdy\u017e jsem d\u00e1vala stevardce spropitn\u00e9 – a zd\u00e1lo se, \u017ee ji p\u0159ekvapila jeho v\u00fd\u0161e -, po\u017e\u00e1dala jsem ji, aby mi laskav\u011b poradila n\u011bjak\u00fd slu\u0161n\u00fd hostinec, kde bych mohla p\u0159espat. A ona mi nejen dala dobrou informaci, ale zavolala i posluhu a dala mu na starost mne – zavazadlo \u0161lo na celnici. <\/p>\n\n\n\n

Jak jsem byla r\u00e1da, kdy\u017e se kone\u010dn\u011b zav\u0159ely dve\u0159e hotelov\u00e9ho pokoj\u00ed\u010dku za mnou a za mou \u00fanavou! R\u00e1no jsem se probudila s o\u017eivlou odvahou a s osv\u011b\u017eenou hlavou. Teprve te\u010f, kdy\u017e jsem sch\u00e1zela po schodech dol\u016f, jsem zpozorovala, \u010deho jsem si v noci ve sv\u00e9 vy\u010derpanosti nev\u0161imla, \u017ee je to vlastn\u011b velk\u00fd hotel. <\/p>\n\n\n\n

Prohl\u00ed\u017eela jsem si vysok\u00fd strop, malovan\u00e9 zdi a \u017eilkovan\u00fd mramor schodi\u0161t\u011b, po n\u011bm\u017e jsem sestupovala, a uv\u011bdomovala si rozd\u00edl mezi tou n\u00e1dherou a mezi pokoj\u00ed\u010dkem, kter\u00fd mi p\u0159id\u011blili k p\u0159esp\u00e1n\u00ed. Podivovala jsem se p\u0159itom neomyln\u00e9mu \u010dichu vr\u00e1tn\u00fdch a pokojsk\u00fdch, s n\u00edm\u017e t\u0159\u00edd\u00ed p\u0159i ubytov\u00e1n\u00ed hosty. Mne r\u00e1zem odhadli a za\u0159adili mezi hosty bezv\u00fdznamn\u00e9. <\/p>\n\n\n\n

Kdy\u017e jsem kone\u010dn\u011b dorazila do velik\u00e9 haly, zalit\u00e9 slune\u010dn\u00ed z\u00e1\u0159\u00ed, instinktivn\u011b jsem zam\u00ed\u0159ila do m\u00edstnosti, kter\u00e1 byla kav\u00e1rnou. Usedla jsem k jednomu stolku, kam mi \u010d\u00ed\u0161n\u00edk vz\u00e1p\u011bt\u00ed p\u0159inesl sn\u00eddani, kterou jsem s n\u00e1mahou poz\u0159ela. Byla bych se tam c\u00edtila voln\u011bji, kdybych byla kolem sebe vid\u011bla n\u011bjak\u00e9 \u017eeny, ale nebyla tam ani jedin\u00e1. Nikdo m\u011b v\u0161ak neobt\u011b\u017eoval pohledy: jestli\u017ee bylo na tom v\u0161em n\u011bco v\u00fdst\u0159edn\u00edho, vysv\u011btlili si to slovem \u201eAngli\u010danka\u201c. <\/p>\n\n\n\n

Sn\u00eddan\u011b skon\u010dila a j\u00e1 musela d\u00e1l – ale kam? \u201eJe\u010f do Villette!\u201c radil mi vnit\u0159n\u00ed hlas; vyvolala ho bez pochyby vzpom\u00ednka na letmou pozn\u00e1mku sle\u010dny Fanshawov\u00e9, kterou utrousila p\u0159i lou\u010den\u00ed: \u201eByla bych r\u00e1da, kdybyste p\u0159ijela k pan\u00ed Beckov\u00e9, m\u00e1 n\u011bkolik fakan\u016f a hled\u00e1 anglickou guvernantku, aspo\u0148 p\u0159ed \u010dasem se po n\u00ed sh\u00e1n\u011bla.\u201c <\/p>\n\n\n\n

Kdo je pan\u00ed Beckov\u00e1, kde bydl\u00ed, to jsem nev\u011bd\u011bla. Vyptala jsem se, jak se do Villette dostanu, zajistila jsem si m\u00edsto v dostavn\u00edku a jela jsem tam, vedena t\u00edmto nejasn\u00fdm z\u00e1m\u011brem, pouh\u00fdm n\u00e1znakem pl\u00e1nu. Cestu jsem pln\u011b vychutn\u00e1vala, p\u0159esto\u017ee bylo chladno a de\u0161tivo. Krajina, kterou jsme proj\u00ed\u017ed\u011bli, byla hol\u00e1, ploch\u00e1 a bez zelen\u011b, rozbahn\u011bn\u00e9 kan\u00e1ly se t\u00e1hly jako polomrtv\u00ed zelenav\u00ed hadi pod\u00e9l cesty, zast\u0159i\u017een\u00e9 vrby lemovaly rovn\u00e1 pole, obd\u011bl\u00e1van\u00e1 jako zeleninov\u00e9 zahrady. I nebe bylo jednotv\u00e1rn\u011b \u0161ed\u00e9, ovzdu\u0161\u00ed nehybn\u00e9 a vlhk\u00e9, ale p\u0159esto mi bylo veselo. Doufala jsem, \u017ee do Villette p\u0159ijedeme d\u0159\u00edv, ne\u017e se snese noc, ale jeli jsme tak pomalu a zast\u00e1vky byly tak dlouh\u00e9, \u017ee kdy\u017e jsme vj\u00ed\u017ed\u011bli na p\u0159edm\u011bst\u00ed, padla na m\u011bsto takov\u00e1 tma, \u017ee by se dala kr\u00e1jet.<\/p>\n\n\n\n

P\u0159ed po\u0161tou se dostavn\u00edk zastavil a cestuj\u00edc\u00ed z n\u011bho vystoupili. Sh\u00e1n\u011bla jsem se po sv\u00e9m kuf\u0159\u00edku – l\u00edstek s adresou jsem k n\u011bmu p\u0159iv\u00e1zala zelenou stu\u017ekou, abych ho rozeznala na prvn\u00ed pohled; jen\u017ee se nikde nic nezazelenalo, i kdy\u017e u\u017e byla v\u0161echna zavazadla vylo\u017eena na zem. Kampak se m\u016fj kuf\u0159\u00edk s tou tro\u0161kou \u0161atstva i s kabelkou, v n\u00ed\u017e le\u017e\u00ed zbytek pen\u011bz z m\u00fdch patn\u00e1cti liber, pod\u011bl? Tehdy jsem neum\u011bla mluvit francouzsky a okolo m\u011b ka\u017ed\u00fd, jak se mi zd\u00e1lo, drmolil jen po francouzsku. Co jsem m\u011bla d\u011blat? Polo\u017eila jsem kondukt\u00e9rovi ruku na rameno, prstem jsem uk\u00e1zala na jeden kufr a pak na st\u0159echu dostavn\u00edku, mimikou jsem se sna\u017eila vyj\u00e1d\u0159it svou ot\u00e1zku.<\/p>\n\n\n\n

Nepochopil m\u011b, popadl kufr, na n\u011bj\u017e jsem uk\u00e1zala, a u\u017eu\u017e se ho chystal polo\u017eit na vozidlo. \u201eCo to d\u011bl\u00e1te, to je m\u016fj kufr!\u201c ohradil se jak\u00fdsi \u010dlov\u011bk bezvadnou angli\u010dtinou a vz\u00e1p\u011bt\u00ed to opakoval francouzsky. Ale j\u00e1 jsem zaslechla rodnou mluvu a obr\u00e1tila jsem se na nezn\u00e1m\u00e9ho krajana, ani jsem si v t\u00e9 trapn\u00e9 chv\u00edli nev\u0161imla, jak vypad\u00e1: <\/p>\n\n\n\n

\u201ePane, j\u00e1 neum\u00edm francouzsky; sm\u00edm v\u00e1s poprosit, abyste se zeptal toho \u010dlov\u011bka, co se stalo s m\u00fdm kufrem?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eJak ten v\u00e1\u0161 kufr vypadal?\u201c <\/p>\n\n\n\n

Popsala jsem sv\u016fj kufr a nezapomn\u011bla jsem ani na tu zelenou stu\u017eku. Dozv\u011bd\u011bla jsem se: \u201eTenhle \u010dlov\u011bk dozn\u00e1v\u00e1, \u017ee m\u011bl v\u016fz p\u0159et\u00ed\u017een\u00fd a \u017ee v\u00e1\u0161 kuf\u0159\u00edk s n\u011bkolika jin\u00fdmi zavazadly zase slo\u017eil a zanechal v Boue-Marine; slibuje, \u017ee ho z\u00edtra doveze, a tak ho poz\u00edt\u0159\u00ed ur\u010dit\u011b budete m\u00edt tady v kancel\u00e1\u0159i.\u201c <\/p>\n\n\n\n

Angli\u010dan asi vy\u010detl z m\u00e9ho v\u00fdrazu, jak jsem poklesla na mysli, nebo\u0165 se m\u011b vl\u00eddn\u011b zeptal: \u201eM\u00e1te zde ve m\u011bst\u011b n\u011bjak\u00e9 zn\u00e1m\u00e9?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eNem\u00e1m, a ani nev\u00edm, kam m\u00e1m j\u00edt.\u201c N\u00e1sledovala odmlka, b\u011bhem n\u00ed\u017e se v\u00edc p\u0159ito\u010dil ke sv\u011btlu lampy nad jeho hlavou, a j\u00e1 jsem post\u0159ehla, \u017ee je to mlad\u00fd, elegantn\u00ed a hezk\u00fd mu\u017e. M\u011bl milou tv\u00e1\u0159; vypadal hrd\u011b, ale nikoli pov\u00fd\u0161en\u011b. <\/p>\n\n\n\n

\u201eV kuf\u0159\u00edku jste m\u011bla v\u0161echny pen\u00edze?\u201c zastavil m\u011b, kdy\u017e u\u017e jsem se obracela k odchodu. Byla jsem \u0161\u0165astn\u00e1, \u017ee jsem mohla odpov\u011bd\u011bt podle pravdy: \u201eNe, m\u00e1m dost v pen\u011b\u017eence, abych do poz\u00edt\u0159ka vysta\u010dila v n\u011bjak\u00e9m hostinci. Ale v\u016fbec se ve Villette nevyzn\u00e1m.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eMohu v\u00e1m d\u00e1t adresu hostince, jak\u00fd pot\u0159ebujete, nen\u00ed to odsud daleko. Dostanete se tam nejkrat\u0161\u00ed cestou po bulv\u00e1ru a pak projdete parkem. Ale je u\u017e dost pozd\u011b, abyste se vydala sama p\u0159es park, doprovod\u00edm v\u00e1s kousek.\u201c <\/p>\n\n\n\n

Bulv\u00e1r byl docela pust\u00fd, v parku byla tma, ale j\u00e1 jsem nem\u011bla ani tro\u0161ku strach, byla bych kr\u00e1\u010dela za t\u011bmito spolehliv\u00fdmi kroky t\u0159eba celou noc, t\u0159eba na kraj sv\u011bta. <\/p>\n\n\n\n

\u201eTe\u010f se d\u00e1te touhle \u0161irokou ulic\u00ed, a\u017e p\u0159ijdete ke schod\u016fm, a po nich sejdete do \u00fazk\u00e9 uli\u010dky, kde je v\u00e1\u0161 hostinec. Tam se anglicky domluv\u00edte. Dobrou noc.\u201c<\/p>\n\n\n\n

Srde\u010dn\u011b jsem mu pod\u011bkovala a sp\u011b\u0161n\u011b jsem zam\u00ed\u0159ila honosnou ulic\u00ed a nap\u0159\u00ed\u010d n\u00e1m\u011bst\u00edm, ale pr\u00e1v\u011b kdy\u017e jsem m\u00edjela kolon\u00e1du, vystoupili z n\u00ed dva kn\u00edrat\u00ed mu\u017e\u0161t\u00ed a sledovali m\u011b. Brzy jsem narazila na jakousi hl\u00eddku a moji pron\u00e1sledovatele se ztratili, ale zahnali m\u011b d\u00e1l, ne\u017e jsem si myslela, najednou jsem nev\u011bd\u011bla, kde jsem.<\/p>\n\n\n\n

A\u017e kone\u010dn\u011b jsem p\u0159ece do\u0161la k jak\u00fdmsi zch\u00e1tral\u00fdm schod\u016fm. Uli\u010dka, do n\u00ed\u017e m\u011b zavedly, byla opravdu \u00fazk\u00e1, ale nebyl v n\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd hostinec. \u0160la jsem d\u00e1l. A\u017e v tich\u00e9, p\u011bkn\u011b dl\u00e1\u017ed\u011bn\u00e9 ulici jsem zahl\u00e9dla ho\u0159et sv\u011btlo nad vchodem pom\u011brn\u011b velik\u00e9ho domu. To bude asi ten hostinec! B\u011b\u017eela jsem k n\u011bmu, kolena se u\u017e pode mnou podlamovala, byla jsem na konci sv\u00fdch sil. Nebyl to v\u0161ak hostinec, na velk\u00fdch vratech se skv\u011bla mosazn\u00e1 tabule s n\u00e1pisem \u201ePensionnat des Demoiselles\u201c a pod n\u00edm jm\u00e9no majitelky, \u201emadame Beckov\u00e9\u201c.<\/p>\n\n\n\n

Strnula jsem. Hlavou mi prol\u00e9tlo plno n\u00e1pad\u016f, ale nic jsem nepl\u00e1novala – bez rozmy\u0161len\u00ed a uva\u017eov\u00e1n\u00ed jsem stiskla zvonek. Kone\u010dn\u011b se p\u0159ede mnou otev\u0159ely dve\u0159e. Mysl\u00edm, \u017ee kdybych byla po\u017e\u00e1dala o rozhovor s madame Beckovou francouzsky, nebyla bych tak pozd\u011b ve\u010der vpu\u0161t\u011bna, ale takto m\u011b bona v elegantn\u00edm \u010depci, kter\u00e1 m\u011b z\u0159ejm\u011b pokl\u00e1dala za novou u\u010ditelku, bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed zavedla do studen\u00e9ho sal\u00f3nu.<\/p>\n\n\n\n

Hodiny nad krbem pr\u00e1v\u011b odb\u00edjely dev\u011bt. Uplynula \u010dtvrthodinka. Sed\u011bla jsem a up\u00edrala o\u010di na dve\u0159e s pozlacen\u00fdmi li\u0161tami. V\u0161ude ticho, nikde nic se nehnulo. <\/p>\n\n\n\n

\u201eVy jste anglick\u00e1?\u201c ozvalo se pojednou vedle mne. M\u00e1lem jsem vysko\u010dila, bylo to tak ne\u010dekan\u00e9. P\u0159ede mnou v\u0161ak nest\u00e1l \u017e\u00e1dn\u00fd duch, ale boubelat\u00e1 pani\u010dka v \u017eupanu a \u010dis\u0165ounk\u00e9m no\u010dn\u00edm \u010depci. P\u0159isv\u011bd\u010dila jsem, \u017ee jsem Angli\u010danka, a bez dal\u0161\u00edho p\u0159edstavov\u00e1n\u00ed jsme se rovnou octly v zaj\u00edmav\u00e9 konverzaci. <\/p>\n\n\n\n

Madame Beckov\u00e1 svou \u00favodn\u00ed ot\u00e1zkou t\u00e9m\u011b\u0159 vy\u010derpala znalost\u00ed na\u0161\u00ed ostrovn\u00ed \u0159e\u010di a d\u00e1l se rozhovo\u0159ila ve sv\u00e9 mate\u0159\u0161tin\u011b. I kdy\u017e jsme p\u0159i tom nad\u011blaly dost r\u00e1musu – madame m\u011bla dar jazyka, s jak\u00fdm jsem se do t\u00e9 doby nesetkala -, nemohly jsme se domluvit. Brzy si p\u0159ivolala pomoc, \u201ema\u00eetresse\u201c, u\u010ditelku, kter\u00e1 se n\u011bjakou dobu vzd\u011bl\u00e1vala v irsk\u00e9m kl\u00e1\u0161te\u0159e, a kterou proto pova\u017eovali za experta v angli\u010dtin\u011b. \u0158e\u010d m\u00e9ho Albionu stra\u0161liv\u011b komolila, ale p\u0159ece jak\u017etak\u017e p\u0159etlumo\u010dila m\u016fj p\u0159\u00edb\u011bh: \u017ee jsem ode\u0161la z vlasti, abych si roz\u0161\u00ed\u0159ila v\u011bdomosti a vyd\u011blala si na chl\u00e9b, \u017ee jsem ochotn\u00e1 d\u011blat cokoli, opatrovat d\u011bti nebo pracovat jako komorn\u00e1. Madame to v\u0161ecko vyslechla a prost\u0159ednictv\u00edm tlumo\u010dnice m\u011b po\u017e\u00e1dala, a\u0165 odejdu a vr\u00e1t\u00edm se a\u017e z\u00edtra.<\/p>\n\n\n\n

Jen\u017ee mn\u011b se nezamlouvalo vystavit se nebezpe\u010d\u00ed no\u010dn\u00ed ulice nanovo. Energicky a s vynucen\u00fdm klidem jsem se obr\u00e1tila p\u0159\u00edmo k n\u00ed: \u201eBu\u010fte uji\u0161t\u011bn\u00e1, madame, \u017ee jestli\u017ee mi poskytnete zam\u011bstn\u00e1n\u00ed te\u010f, poslou\u017e\u00ed to i va\u0161im z\u00e1jm\u016fm. A jestli\u017ee m\u011b ihned p\u0159ijmete do sv\u00fdch slu\u017eeb, bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e u\u017e zde z\u016fstanu p\u0159es noc: jak si m\u00e1m naj\u00edt nocleh, kdy\u017e se tady ve Villette nevyzn\u00e1m a neovl\u00e1d\u00e1m zdej\u0161\u00ed \u0159e\u010d?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eM\u016f\u017ee v\u00e1s n\u011bkdo doporu\u010dit?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eNikdo.\u201c <\/p>\n\n\n\n

Optala se, kde m\u00e1m zavazadla. St\u00e1le je\u0161t\u011b byla na v\u00e1\u017ek\u00e1ch. Vtom se ozvaly mu\u017esk\u00e9 kroky, kter\u00e9 v p\u0159eds\u00edni m\u00ed\u0159ily k v\u00fdchodu. \u201eTo je monsieur Paul! Zavolejte mi ho sem!\u201c<\/p>\n\n\n\n

U\u010ditelka odb\u011bhla ke dve\u0159\u00edm sal\u00f3nu a zavolala monsieura Paula. Na prahu se objevil mal\u00fd sn\u011bd\u00fd mu\u017e\u00edk s br\u00fdlemi. \u201eMon cousin,\u201c oslovila bratrance madame, \u201eo tob\u011b je zn\u00e1mo, \u017ee se vyzn\u00e1\u0161 ve fyziognomii. P\u0159e\u010dti mi, co je veps\u00e1no do t\u00e9hle tv\u00e1\u0159e.<\/p>\n\n\n\n

Mu\u017e\u00edk na m\u011b soust\u0159edil obr\u00fdlen\u00fd pohled, jako by mi cht\u011bl proniknout a\u017e do ledv\u00ed. \u201eA jedn\u00e1\u0161 s n\u00ed o n\u011b\u010dem d\u016fle\u017eit\u00e9m?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eNab\u00edz\u00ed mi sv\u00e9 slu\u017eby, chce d\u011blat bonu nebo guvernantku. Vypr\u00e1v\u00ed historku dost hodnov\u011brnou, ale nem\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00e9 doporu\u010den\u00ed. Up\u0159en\u011b si m\u011b prohl\u00ed\u017eel.\u201eA pot\u0159ebovala bys ji?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eVlastn\u011b ano. V\u00ed\u0161, jak m\u011b madame Sv\u00edny znechucuje.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eP\u0159ijmi ji! Jestli v n\u00ed p\u0159evl\u00e1d\u00e1 dobro, tv\u016fj dobr\u00fd skutek se ti vyplat\u00ed. A kdyby zlo – dobr\u00fd skutek, sest\u0159enko, v\u017edycky z\u016fstane dobr\u00fdm skutkem. Dobrou noc.\u201c A s \u00faklonou tento z\u00e1hadn\u00fd rozhod\u010d\u00ed m\u00e9ho osudu zmizel. <\/p>\n\n\n\n

A madame m\u011b do sv\u00fdch slu\u017eeb p\u0159ijala je\u0161t\u011b t\u00fd\u017e ve\u010der. P\u0159ik\u00e1zala on\u00e9 u\u010ditelce, a\u0165 se o mne postar\u00e1, a kucha\u0159ka v kr\u00e1tk\u00e9 sukni a d\u0159ev\u00e1c\u00edch mi p\u0159inesla ve\u010de\u0159i – maso ve zvl\u00e1\u0161tn\u00ed nakysl\u00e9 om\u00e1\u010dce, \u201etartine\u201c, neboli chl\u00e9b s m\u00e1slem a pe\u010denou hru\u0161ku. M\u011bla jsem hlad, a tak jsem se s povd\u011bkem najedla. <\/p>\n\n\n\n

Po ve\u010dern\u00ed modlitb\u011b p\u0159i\u0161la madame, aby si m\u011b znovu prohl\u00e9dla. Vedla m\u011b nahoru \u0159adou mal\u00fdch lo\u017enic, kter\u00e9 – jak jsem se pozd\u011bji dozv\u011bd\u011bla – b\u00fdvaly kdysi celami jepti\u0161ek, a\u017e do m\u00edstnosti, kde spaly v post\u00fdlk\u00e1ch t\u0159i mal\u00e9 d\u011bti. Bylo tam dusno od rozp\u00e1len\u00fdch kamen, ale zav\u00e1n\u011bl tam pach p\u0159ekvapiv\u00fd a zde naprosto ne\u010dekan\u00fd: pach whisky. U stolu vsed\u011b spala \u017eensk\u00e1, nesourod\u011b oble\u010den\u00e1 do hedv\u00e1bn\u00fdch \u0161at\u016f a vln\u011bn\u00e9 z\u00e1st\u011bry; aby nemohlo doj\u00edt k omylu, st\u00e1la u lokte t\u00e9to sp\u00edc\u00ed kr\u00e1sky l\u00e1hev a pr\u00e1zdn\u00e1 sklenka. <\/p>\n\n\n\n

Madame se na tento pozoruhodn\u00fd obr\u00e1zek d\u00edvala klidn\u011b, bez n\u00e1znaku nelibosti. S \u00fasm\u011bvem mi uk\u00e1zala na \u010dtvrtou postel, \u010d\u00edm\u017e mi dala najevo, \u017ee ta je moje. Potom kdy\u017e zhasla sv\u00ed\u010dku a roz\u017eehla no\u010dn\u00ed lampi\u010dku, zmizela do sv\u00e9ho pokoje. M\u011bla jsem lehk\u00e9 span\u00ed a v hlubok\u00e9 noci jsem se n\u00e1hle probudila. V\u0161ude bylo ticho, jen uprost\u0159ed lo\u017enice st\u00e1la postava v b\u00edl\u00e9m: madame v no\u010dn\u00ed ko\u0161ili. P\u0159edst\u00edrala jsem, \u017ee sp\u00edm, a ona si m\u011b dlouze prohl\u00ed\u017eela. Pak se postavila ke stoli\u010dce, na n\u00ed\u017e jsem m\u011bla slo\u017een\u00e9 \u0161atstvo, a ka\u017ed\u00fd jeho kousek podrobila v\u00fdzkumu. Podle m\u00fdch svr\u0161k\u016f si asi cht\u011bla utvo\u0159it p\u0159edstavu o m\u00e9 majetnosti, \u010distotnosti a podobn\u011b. <\/p>\n\n\n\n

Kdy\u017e takto vykonala svou mor\u00e1ln\u00ed povinnost, jako duch se vytratila. U dve\u0159\u00ed se obr\u00e1tila, up\u0159ela zrak na hrdinku smutn\u00e9 postavy, kter\u00e1 dosud u pr\u00e1zdn\u00e9 sklenice pochrupovala. Osud pan\u00ed Sv\u00edny – jak vyslovila irsk\u00e9 jm\u00e9no Sweeny – byl o\u010dividn\u011b zpe\u010det\u011bn.<\/p>\n\n\n\n

Na druh\u00fd den jsem se s pan\u00ed Sweeny sezn\u00e1mila bl\u00ed\u017e. Kdy\u017e poznala, \u017ee ji m\u00e1m odsud vypudit, vystr\u010dila dr\u00e1pky. Ale pan\u00ed Beckov\u00e1 ode\u0161la z pokoje a za n\u011bkolik minut se mezi n\u00e1mi objevil str\u00e1\u017en\u00edk. Pan\u00ed Sweeny se v\u0161emi sv\u00fdmi svr\u0161ky musela zmizet. A b\u011bhem cel\u00e9 t\u00e9to sc\u00e9ny madame ani nesvra\u0161tila \u010delo, z \u00fast j\u00ed nevy\u0161lo jedin\u00e9 ost\u0159ej\u0161\u00ed slovo. Tato af\u00e9ra se odehr\u00e1la p\u0159ed sn\u00eddan\u00ed, v kr\u00e1tk\u00e9 chv\u00edli, co madame jako Jit\u0159enka vy\u0161la ze sv\u00e9ho pokoje a pak chladnokrevn\u011b usedla ke k\u00e1v\u011b.<\/p>\n\n\n\n

Kdy\u017e se madame Beckov\u00e1 upravila, byla z n\u00ed os\u016fbka sice tro\u0161ku p\u0159i t\u011ble, ale docela p\u016fvabn\u00e1. M\u011bla sv\u011b\u017e\u00ed r\u016f\u017eovou ple\u0165 a jasn\u011b modr\u00e9 o\u010di. Hedv\u00e1bn\u00e9 \u0161aty j\u00ed padly jako ulit\u00e9, jak to svedou jen francouzsk\u00e9 \u0161vadleny, \u010delo vysok\u00e9, ale \u00fazk\u00e9, napov\u00eddalo jej\u00ed velk\u00e9 schopnosti a jistou dobrosrde\u010dnost, p\u0159esn\u011b vymezenou; \u00fasta se vyzna\u010dovala tvrd\u00fdmi, tenk\u00fdmi rty. P\u011bstovala dobro\u010dinnost a svou nadvl\u00e1du si udr\u017eovala m\u00edrn\u00fdmi prost\u0159edky: ani jednou pr\u00fd nepok\u00e1rala nechutnou pan\u00ed Sweeny pro jej\u00ed opilstv\u00ed a nepo\u0159\u00e1dnost; ale musela na hodinu odej\u00edt, jakmile se to madame hodilo. Doslechla jsem se, \u017ee ani u\u010ditel\u016fm se v tomto \u00fastavu nic nevyt\u00fdk\u00e1, jen\u017ee se tu dost \u010dasto vym\u011b\u0148uj\u00ed – \u017ee zmiz\u00ed odsud, nikdo ani nev\u00ed jak, a na jejich m\u00edsto nastupuj\u00ed nov\u00ed. Ustav byl z\u00e1rove\u0148 intern\u00e1tem i extern\u00ed \u0161kolou, externistek bylo p\u0159es sto, chovanek kolem dvaceti. Ty v\u0161ecky madame \u0159\u00eddila a z\u00e1rove\u0148 s nimi \u010dty\u0159i u\u010ditelky, dva u\u010ditele, \u0161est slu\u017eebn\u00fdch a t\u0159i d\u011bti, v\u0161ecko bez zjevn\u00e9 n\u00e1mahy: st\u00e1le m\u011bla co d\u011blat, ale jen z\u0159\u00eddka sp\u011bchala. Pom\u00e1hal j\u00ed v tom jej\u00ed speci\u00e1ln\u00ed syst\u00e9m, kter\u00fd lze charakterizovat hesly: \u201eV\u0161ude m\u011bj o\u010di!\u201c a \u201e\u0160pehuj!\u201c <\/p>\n\n\n\n

V\u011bd\u011bla, \u017ee vychov\u00e1vat d\u00edvky k slep\u00e9 nev\u011bdomosti omezov\u00e1n\u00edm svobody a ned\u016fv\u011brou nen\u00ed nejlep\u0161\u00ed metodou, jak z nich utv\u00e1\u0159et po\u010destn\u00e9 a dobr\u00e9 \u017eeny, ale tvrdila, \u017ee na kontinentu jsou zvykl\u00e9 na uzdu u\u017e odmali\u010dka, a kdyby se jim povolily ot\u011b\u017ee, vedlo by to i p\u0159i dozoru ke \u0161patn\u00fdm konc\u016fm. Prohla\u0161ovala, \u017ee se j\u00ed protiv\u00ed u\u017e\u00edvat takov\u00fdch prost\u0159edk\u016f, ale \u017ee to zkr\u00e1tka jinak nejde. Byla to opravdu velice schopn\u00e1 \u017eena, byla by mohla ve sv\u00e9 osob\u011b spojovat funkci ministersk\u00e9ho p\u0159edsedy s posl\u00e1n\u00edm nejvy\u0161\u0161\u00edho policejn\u00edho \u0159editele. Byla roz\u0161afn\u00e1, neoblomn\u00e1 a neup\u0159\u00edmn\u00e1; ml\u010denliv\u00e1, prohnan\u00e1, bd\u011bl\u00e1 a nevyzpytateln\u00e1, bystr\u00e1 a neciteln\u00e1. Tyto poznatky o n\u00ed jsem ov\u0161em nez\u00edskala ani za m\u011bs\u00edc, ani za p\u016fl roku. Nejd\u0159\u00edve mi padl do o\u010d\u00ed blahobytn\u00fd vn\u011bj\u0161ek tohoto prosperuj\u00edc\u00edho penzion\u00e1tu, velk\u00fd d\u016fm pln\u00fd zdrav\u00fdch d\u011bv\u010dat. Z\u00edsk\u00e1valy tu v\u011bdomosti z\u00e1zra\u010dn\u011b lehkou metodou, s ni\u010d\u00edm se nemusely p\u0159\u00edli\u0161 mo\u0159it, st\u00e1le byly n\u011b\u010d\u00edm zam\u011bstn\u00e1v\u00e1ny, ale nikdo je nesek\u00fdroval. <\/p>\n\n\n\n

U\u010ditelsk\u00fd sbor m\u011bl t\u00edm v\u00edc pr\u00e1ce, aby \u017ea\u010dky nep\u0159et\u011b\u017eoval. Byla to \u0161kola v nejednom ohledu lep\u0161\u00ed ne\u017e anglick\u00e9 \u00fastavy obdobn\u00e9ho typu. Za domem se rozkl\u00e1dala velk\u00e1 zahrada, kde v l\u00e9t\u011b \u017ea\u010dky tr\u00e1vily v\u011bt\u0161inu \u010dasu mezi r\u016f\u017eov\u00fdmi ke\u0159i a ovocn\u00fdmi stromy. Madame se usadila v prostorn\u00e9m alt\u00e1nu a postupn\u011b k n\u00ed p\u0159ich\u00e1zely jednotliv\u00e9 t\u0159\u00eddy \u0161\u00edt a studovat. Mezit\u00edm tam p\u0159ich\u00e1zeli u\u010ditel\u00e9 p\u0159edn\u00e9st kr\u00e1tk\u00e9 \u017eiv\u00e9 lekce. <\/p>\n\n\n\n

Katolick\u00e9 sv\u00e1tky poskytovaly \u017ea\u010dk\u00e1m krom\u011b pravideln\u00fdch vych\u00e1zkov\u00fdch dn\u016f \u010dast\u00e9 volno, nebo se chodilo na v\u00fdlet do p\u0159\u00edrody, spojen\u00fd s poho\u0161t\u011bn\u00edm na venkovsk\u00e9m statku. To v\u0161ecko se mi jevilo jako sam\u00e1 p\u0159\u00edjemn\u00e1 za\u0159\u00edzen\u00ed a madame jako vt\u011blen\u00e1 dobrota. Ale nastala chv\u00edle, kdy jsem byla odvol\u00e1na ze sv\u00e9 pozorovatelny, z d\u011btsk\u00e9ho pokoje, a byla jsem p\u0159inucena vej\u00edt v u\u017e\u0161\u00ed styk s t\u00edmto mal\u00fdm uzav\u0159en\u00fdm sv\u011btem. <\/p>\n\n\n\n

Jednou jsem jako obvykle poslouchala, jak d\u011bti p\u0159ed\u010d\u00edtaj\u00ed sv\u00e9 anglick\u00e9 \u00fakoly, a p\u0159itom jsem pro madame p\u00e1rala hedv\u00e1bn\u00e9 \u0161aty, kdy\u017e vtom jako by n\u00e1hodou ve\u0161la do pokoje a poslouchala. Najednou m\u011b oslovila t\u00f3nem tak\u0159ka vy\u010d\u00edtav\u00fdm: \u201eMiss, \u017ee vy jste byla doma vychovatelkou?\u201c<\/p>\n\n\n\n

S \u00fasm\u011bvem jsem j\u00ed to vyvr\u00e1tila, ale od toho dne m\u011b asi dva t\u00fddny sledovala, a kdy\u017e si m\u011b takto o\u0165ukala, r\u00e1zn\u011b zakro\u010dila: jednou r\u00e1no se znenad\u00e1n\u00ed objevila a jako by ve sp\u011bchu mi \u0159ekla, \u017ee u\u010ditel angli\u010dtiny pan Wilson dnes r\u00e1no nep\u0159i\u0161el na hodinu a jestli bych za n\u011bho pro jednou ne\u0161la d\u00e1t \u017ea\u010dk\u00e1m aspo\u0148 anglick\u00fd dikt\u00e1t, aby jim lekce neodpadla.<\/p>\n\n\n\n

\u201eTak poj\u010fte,\u201c vyzvala m\u011b, kdy\u017e jsem se sklonila nad nast\u0159\u00edhanou d\u011btskou z\u00e1st\u011brkou, \u201enechte toho \u0161it\u00ed!\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eAle Fifinka tu z\u00e1st\u011brku pot\u0159ebuje, madame.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eFifinka po\u010dk\u00e1, te\u010f v\u00e1s pot\u0159ebuji j\u00e1.\u201c A proto\u017ee m\u011b opravdu pot\u0159ebovala a u\u017e dlouho byla nespokojen\u00e1 se sv\u00fdm u\u010ditelem angli\u010dtiny, popadla m\u011b za ruku a odv\u00e1d\u011bla dol\u016f. Rudla jsem a t\u0159\u00e1sla se od hlavy a\u017e k pat\u011b. Madame se na mne obr\u00e1tila a spustila p\u0159\u00edsn\u011b: \u201eTak co: p\u016fjdete zp\u00e1tky – nebo vp\u0159ed?\u201c a uk\u00e1zala rukou nejprve na vchod do obytn\u00e9 \u010d\u00e1sti domu a potom na velk\u00e9 dve\u0159e do u\u010debny. <\/p>\n\n\n\n

\u201eVp\u0159ed,\u201c \u0159ekla jsem.<\/p>\n\n\n\n

\u201eJenom\u017ee nem\u016f\u017eete p\u0159edstoupit p\u0159ed t\u0159\u00eddu tak roz\u010dilen\u00e1,\u201c zad\u00edvala se na mne tvrd\u00fdm pohledem, kter\u00fd ve mn\u011b utvrdil pevn\u00e9 odhodl\u00e1n\u00ed.<\/p>\n\n\n\n

\u201eJsem tak m\u00e1lo rozru\u0161en\u00e1 jako tenhle k\u00e1men,\u201c dupla jsem do dla\u017eby, \u201enebo jako vy, madame.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eBon! Ale mus\u00edm v\u00e1s upozornit, \u017ee p\u0159ed v\u00e1mi nebudou zp\u016fsobn\u00e9 anglick\u00e9 sle\u010dinky. Budou to zdej\u0161\u00ed \u017ea\u010dky, p\u0159\u00edm\u00e9, prosto\u0159ek\u00e9 a vzpurn\u00e9.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u0158ekla jsem: \u201eTo v\u00edm. V\u00edm i to, \u017ee po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b nemluv\u00edm francouzsky dost plynn\u011b, \u017ee se snad n\u011bkdy p\u0159e\u0159eknu, a ty nejhloup\u011bj\u0161\u00ed se mi proto budou sm\u00e1t. Ale i tak hodl\u00e1m j\u00edt na tu lekci.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eVylekan\u00e9 u\u010ditelky v\u017edycky hod\u00ed p\u0159es palubu. A ne\u010dekejte, \u017ee v\u00e1m p\u0159ijdu na pomoc j\u00e1 nebo n\u011bkdo jin\u00fd,\u201c dodala madame. <\/p>\n\n\n\n

M\u00edsto odpov\u011bdi jsem otev\u0159ela dve\u0159e, zdvo\u0159ile jsem ji pustila nap\u0159ed a \u0161la za n\u00ed. Byly tam t\u0159i u\u010debny a z nich ta, v n\u00ed\u017e jsem m\u011bla vystupovat, nejv\u011bt\u0161\u00ed, s nejv\u011bt\u0161\u00edm po\u010dtem \u017ea\u010dek, a to divo\u010dej\u0161\u00edch a nezkrotn\u011bj\u0161\u00edch ne\u017e v druh\u00fdch t\u0159\u00edd\u00e1ch. Byla jsem si v\u011bdoma, \u017ee ani jedna z nich nen\u00ed nepou\u010den\u00e1 o tom, jak\u00e9 postaven\u00ed zauj\u00edm\u00e1m v dom\u00e1cnosti madame Beckov\u00e9. <\/p>\n\n\n\n

Madame m\u011b uvedla n\u011bkolika chladn\u00fdmi v\u011btami a odplula ze t\u0159\u00eddy. Na tu svou prvn\u00ed hodinu nikdy nezapomenu. Tehdy jsem poprv\u00e9 za\u010dala ch\u00e1pat velk\u00fd rozd\u00edl mezi ide\u00e1ln\u00ed \u201ejeune fille\u201c v pojet\u00ed b\u00e1sn\u00edk\u016f a romanopisc\u016f a mezi \u201ed\u00edvenkou\u201c, jak\u00e1 je ve skute\u010dnosti. <\/p>\n\n\n\n

T\u0159i krasavice se \u0161lechtick\u00fdm titulem si sedly do prvn\u00ed lavice s \u00famyslem d\u00e1t najevo, \u017ee n\u011bjak\u00e1 ch\u016fva od d\u011bt\u00ed je u\u010dit nebude. V\u011bd\u011bly, \u017ee dodne\u0161ka se jim v\u017edycky poda\u0159ilo zapudit neobl\u00edben\u00e9 u\u010ditele, a domn\u00edvaly se, \u017ee nad \u201emiss Snow\u201c bude v\u00edt\u011bzstv\u00ed lehk\u00e9.<\/p>\n\n\n\n

Kdybych byla mohla mluvit vlastn\u00edm jazykem, byla bych je dovedla upoutat, ale takto jsem mohla podniknout jen jedno: p\u0159istoupila jsem k Blanche – baronce de Melcy – vzala j\u00ed zpod ruky jej\u00ed se\u0161it, a kdy\u017e jsem chladnokrevn\u011b p\u0159e\u010detla jej\u00ed \u00fakol, stejn\u011b chladnokrevn\u011b jsem ten poka\u0148kan\u00fd list p\u0159etrhla. T\u00edm jsem p\u0159iv\u00e1bila pozornost t\u0159\u00eddy a zti\u0161ila hluk. <\/p>\n\n\n\n

Jen jedna d\u00edvka docela vzadu st\u00e1le vzdorovala a d\u00e1l povykovala. V\u0161imla jsem si, \u017ee sed\u00ed docela bl\u00edzko dv\u00ed\u0159ek, kter\u00e9 se otv\u00edraly do skladi\u0161t\u011b pom\u016fcek. Proch\u00e1zela jsem t\u0159\u00eddou, naoko bez c\u00edle, a p\u0159itom jsem zjistila, \u017ee dv\u00ed\u0159ka jsou pootev\u0159en\u00e1. Znenad\u00e1n\u00ed jsem se bleskov\u011b obr\u00e1tila k t\u00e9 d\u00edvce – a v dal\u0161\u00edm okam\u017eiku u\u017e byla v kom\u016frce, z\u00e1mek za n\u00ed zaklapl a kl\u00ed\u010d jsem m\u011bla v kapse.<\/p>\n\n\n\n

Tato d\u00edvka Dolores – byla to Katal\u00e1nka – m\u011bla nesn\u00e1\u0161enlivou povahu, spolu\u017ea\u010dky se j\u00ed b\u00e1ly a nem\u011bly ji r\u00e1dy, a tak se jim tento trest docela l\u00edbil. <\/p>\n\n\n\n

Na chvilku se rozhostilo naprost\u00e9 ticho a potom se \u00fasm\u011bv – nikoli sm\u00edch – \u0161\u00ed\u0159il od lavice k lavici; a kdy\u017e jsem se pak klidn\u011b vr\u00e1tila na stup\u00ednek, zdvo\u0159ile po\u017e\u00e1dala o ticho a za\u010dala jim diktovat, u\u017e se jim pera rozb\u011bhla po pap\u00ed\u0159e a cel\u00e1 hodina prob\u011bhla v po\u0159\u00e1dku a piln\u00e9 pr\u00e1ci. <\/p>\n\n\n\n

\u201eCest bien,\u201c \u0159ekla mi madame, kdy\u017e jsem vy\u0161la ze t\u0159\u00eddy, cel\u00e1 rozp\u00e1len\u00e1 a pon\u011bkud vy\u010derpan\u00e1, \u201eca ira!\u201c – Je to dobr\u00e9, p\u016fjde to! Po celou dobu poslouchala za dve\u0159mi. <\/p>\n\n\n\n

Od toho dne jsem p\u0159estala b\u00fdt vychovatelkou jej\u00edch d\u011bt\u00ed a stala jsem se u\u010ditelkou angli\u010dtiny. Zv\u00fd\u0161ila mi mzdu, ale i p\u0159i polovi\u010dn\u00edm platu pana Wilsona jsem ud\u011blala t\u0159ikr\u00e1t v\u00edce pr\u00e1ce ne\u017e on. <\/p>\n\n\n\n

Meisterkoch Knihy (myflexumshop.com)<\/a><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Charlotte Bront\u00eb Kapitola druh\u00e1: VILLETTE Kdy\u017e jsem odch\u00e1zela z Brettonu, co\u017e bylo n\u011bkolik t\u00fddn\u016f po Paulinin\u011b odchodu, nenapadlo m\u011b, \u017ee u\u017e tam nikdy nep\u0159ijedu […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":45439,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-45432","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/45432","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=45432"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/45432\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":45649,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/45432\/revisions\/45649"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/45439"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=45432"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=45432"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=45432"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}