{"id":45655,"date":"2024-02-04T06:58:29","date_gmt":"2024-02-04T05:58:29","guid":{"rendered":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=45655"},"modified":"2024-02-04T06:58:37","modified_gmt":"2024-02-04T05:58:37","slug":"cteni-na-zimu-villette-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.invarena.cz\/?p=45655","title":{"rendered":"\u010cTEN\u00cd NA ZIMU – VILLETTE"},"content":{"rendered":"\n

autor: Charlotte Bront\u00eb<\/a><\/p>\n\n\n\n

Kapitola \u010dtvrt\u00e1: DOKTOR JOHN <\/p>\n\n\n\n

Madame Beckov\u00e1 se vyzna\u010dovala ve v\u0161em naprostou d\u016fslednost\u00ed: ke ka\u017ed\u00e9mu se chovala shov\u00edvav\u011b, ale k nikomu n\u011b\u017en\u011b. Ani vlastn\u00ed d\u011bti ji nevyv\u00e1d\u011bly z ust\u00e1len\u00e9 rovnov\u00e1hy: nikdy nepoc\u00edtila touhu posadit si d\u011bti na kl\u00edn, zl\u00edbat jejich r\u016f\u017eov\u00e9 rt\u00edky, rozpustile je pomuchlat v n\u00e1ru\u010d\u00ed a zahrnout mazlen\u00edm. Druh\u00e1 jej\u00ed dcera byla, jak v\u0161ichni \u0159\u00edkali, sp\u00ed\u0161 po nebo\u017et\u00edku otci. Opravdu, Fifinka po matce v du\u0161evn\u00edm ohledu v\u016fbec nebyla, i kdy\u017e po n\u00ed zd\u011bdila zdrav\u00e9 t\u00edlko, modr\u00e9 o\u010di a rum\u011bn\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Srd\u00ed\u010dko m\u011bla up\u0159\u00edmn\u00e9 a radostn\u00e9, bylo to neposedn\u00e9 stvo\u0159en\u00ed toho typu, kter\u00e9 se na ka\u017ed\u00e9m kroku ocit\u00e1 v nebezpe\u010d\u00ed.<\/p>\n\n\n\n

Jednoho kr\u00e1sn\u00e9ho dne si usmyslela spadnout z nejvy\u0161\u0161\u00edho kamenn\u00e9ho schodu a kut\u00e1let se po strm\u00e9m schodi\u0161ti a\u017e dol\u016f, a kdy\u017e madame zaslechla ten zlov\u011bstn\u00fd r\u00e1mus sv\u00fdma tenk\u00fdma u\u0161ima, vy\u0161la z j\u00eddelny, zdvihla ji a klidn\u011b prohl\u00e1sila: \u201eTo d\u00edt\u011b si zlomilo ruku.\u201c<\/p>\n\n\n\n

Doufaly jsme, \u017ee to nen\u00ed pravda, ale mal\u00e1 buclat\u00e1 ru\u010dka z\u016fst\u00e1vala bezvl\u00e1dn\u00e1. Madame bez me\u0161k\u00e1n\u00ed s obdivuhodnou chladnokrevnost\u00ed nasedla do ko\u010d\u00e1ru a jela pro l\u00e9ka\u0159e. Sv\u00e9ho rodinn\u00e9ho doktora nezastihla doma, ale to ji nep\u0159ivedlo do rozpak\u016f: hledala tak dlouho, a\u017e na\u0161la n\u00e1hradn\u00edka, a p\u0159ivezla ho s sebou. J\u00e1 jsem zat\u00edm d\u011bcku ust\u0159ihla ruk\u00e1v a\u017e k ram\u00ednku a ulo\u017eila je do postele. \u017d\u00e1dn\u00e1 z n\u00e1s – toti\u017e vr\u00e1tn\u00e1, vychovatelka, guvernantka a j\u00e1 -, kter\u00e9 jsme se sb\u011bhly do vytopen\u00e9ho d\u011btsk\u00e9ho pokoje, jsme si nov\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e p\u0159\u00edli\u0161 neprohl\u00ed\u017eely; kdy\u017e se p\u0159ibl\u00ed\u017eil k Fifin\u010din\u011b post\u00fdlce, rozk\u0159i\u010dela se z plna hrdla anglicky (mluvila jsem s n\u00ed anglicky jako s ob\u011bma druh\u00fdmi d\u011btmi):\u201eJ\u00e1 v\u00e1s nechci! J\u00e1 chci doktora Pillula!\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eDoktor Pillule je m\u016fj dobr\u00fd p\u0159\u00edtel,\u201c p\u0159i\u0161la odpov\u011b\u010f v bezvadn\u00e9 angli\u010dtin\u011b, \u201eale te\u010f je zam\u011bstn\u00e1n hodn\u011b daleko odsud a j\u00e1 jsem tady m\u00edsto n\u011bho.\u201c Pak po\u017e\u00e1dal o sklenku oslazen\u00e9 vody, dal Fifince n\u011bkolik l\u017ei\u010dek, sl\u00edbil j\u00ed dal\u0161\u00ed, a\u017e bude po operaci, a hned se pustil do pr\u00e1ce. Pot\u0159eboval k tomu pomoc, ale kucha\u0159ka, vr\u00e1tn\u00e1, i jej\u00ed bona se r\u00e1zem vytratily. J\u00e1 jsem se b\u00e1la t\u0159eba jen dotknout bolav\u00e9ho \u00fadu, kdy\u017e jsem v\u0161ak vid\u011bla, \u017ee je to nezbytn\u00e9, u\u017e jsem zdvihala ruku, ale pozd\u011b: madame Beckov\u00e1 u\u017e zat\u00edm nap\u0159\u00e1hla svou, a ta byla pevn\u00e1, nechv\u011bla se jako moje. Madame se nemusela do klidu nutit ani klid p\u0159edst\u00edrat. <\/p>\n\n\n\n

Kdy\u017e doktor skon\u010dil operaci, blahop\u0159\u00e1l j\u00ed k jej\u00ed chladnokrevnosti a ji jeho poklony t\u011b\u0161ily. Snad na ni dobr\u00fdm dojmem p\u016fsobil i cel\u00fd l\u00e9ka\u0159\u016fv zjev, jeho hlas i vystupov\u00e1n\u00ed. Tento mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 nevypadal v\u0161edn\u011b. Jeho postava se v t\u00e9to mal\u00e9 m\u00edstnosti mezi \u017eenami holandsk\u00e9ho typu ty\u010dila impozantn\u011b vysoko; m\u011bla v\u00fdrazn\u00fd, u\u0161lechtil\u00fd profil, o\u010di snad a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 \u017eiv\u00e9, ale jinak mil\u00e9ho v\u00fdrazu, stejn\u011b jako jeho \u00fasta; \u0159eck\u00e1 brada s dol\u00ed\u010dkem m\u011bla kr\u00e1sn\u00fd tvar. A pokud jde o jeho \u00fasm\u011bv: bylo v n\u011bm cosi vl\u00eddn\u00e9ho, ale z\u00e1rove\u0148 \u010dlov\u011bku p\u0159ipom\u00ednal v\u0161ecky jeho vlastn\u00ed slab\u016fstky a zraniteln\u00e1 m\u00edsta. Fifince se v\u0161ak l\u00edbil doktor\u016fv \u00fasm\u011bv i \u017eertov\u00e1n\u00ed: a\u010dkoli ji potr\u00e1pil, p\u0159\u00e1telsky mu podala ru\u010di\u010dku a p\u0159\u00e1la dobrou noc. Vl\u00eddn\u011b ji pohladil a odch\u00e1zel dolu s madame, kter\u00e1 mu p\u0159edv\u00e1d\u011bla oh\u0148ostroj sv\u00e9 nejv\u011bt\u0161\u00ed roztomilosti a v\u00fd\u0159e\u010dnosti. P\u0159ij\u00edmal to s dobrodu\u0161nou zdvo\u0159ilost\u00ed, v n\u00ed\u017e byla v\u0161ak p\u0159\u00edm\u011bs nepopsateln\u00e9ho \u0161ibalstv\u00ed. <\/p>\n\n\n\n

V\u0161imla jsem si, \u017ee a\u010dkoli francouzsky mluvil dob\u0159e, anglicky mu to \u0161lo je\u0161t\u011b l\u00edp – vypadal barvou pleti i postavou jako Angli\u010dan. Ale v\u0161imla jsem si je\u0161t\u011b n\u011b\u010deho: kdy\u017e odch\u00e1zel z pokoje a na chv\u00edli se ke mn\u011b poobr\u00e1til, vyno\u0159ila se mi jist\u00e1 vzpom\u00ednka: byl to p\u00e1n, kter\u00e9ho jsem tenkr\u00e1t oslovila u po\u0161ty, kter\u00fd m\u011b pak doprovodil temn\u00fdm, kr\u00e1paj\u00edc\u00edm parkem. Te\u010f jsem poznala i jeho r\u00e1zn\u00fd, pravideln\u00fd krok. <\/p>\n\n\n\n

Dalo by se p\u0159edpokl\u00e1dat, \u017ee prvn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bva mlad\u00e9ho chirurga u n\u00e1s bude tak\u00e9 posledn\u00ed, ale sudi\u010dky rozhodly jinak: doktora Pillula povolali k bohat\u00e9mu star\u00e9mu hypochondrovi a tento pacient, jemu\u017e p\u0159edepsal zm\u011bnu vzduchu a cestov\u00e1n\u00ed, trval na tom, aby ho n\u011bkolik t\u00fddn\u016f na cest\u00e1ch prov\u00e1zel, a tak nov\u00e9mu l\u00e9ka\u0159i nezb\u00fdvalo ne\u017e pokra\u010dovat v l\u00e9\u010db\u011b. V\u00eddala jsem ho \u010dasto, nebo\u0165 madame rekonvalescentku nesv\u011b\u0159ovala vychovatelce, ale \u017e\u00e1dala m\u011b, abych podle mo\u017enosti co nejv\u00edc pob\u00fdvala v d\u011btsk\u00e9m pokoji. <\/p>\n\n\n\n

Fifinka se rychle uzdravovala, ale ani potom nebyl l\u00e9ka\u0159 propu\u0161t\u011bn: star\u0161\u00ed Desir\u00e9e prohl\u00e1sila, \u017ee pr\u00fd tak\u00e9 st\u016fn\u011b. Um\u011bla se mistrn\u011b p\u0159etva\u0159ovat. Odpozorovala, jak nemocnou v\u0161ichni rozmazluj\u00ed, a napadlo ji, \u017ee by si taky mohla zastonat. Svou komedii sehr\u00e1la dob\u0159e a jej\u00ed matka je\u0161t\u011b l\u00edp; jej\u00ed p\u0159etv\u00e1\u0159ku r\u00e1zem prokoukla, ale tv\u00e1\u0159ila se, jako by tomu v\u011b\u0159ila.<\/p>\n\n\n\n

Nejv\u00edc m\u011b p\u0159ekvapovalo, \u017ee i doktor John (tak ho podle jeho p\u0159\u00e1n\u00ed oslovovala Fifinka a my jsme jeho p\u0159\u00edjmen\u00ed neznali) s t\u00edm ml\u010dky souhlasil a p\u0159istoupil na taktiku madame Beckov\u00e9. Ob\u010das na n\u011bm sice bylo zn\u00e1t komick\u00e9 rozpaky, zat\u00e9kal pohledem z d\u011bcka na matku, ale nakonec se vzdal a hr\u00e1l v t\u00e9to fra\u0161ce svou roli d\u00e1l. <\/p>\n\n\n\n

Desir\u00e9e se cpala jako budul\u00ednek, ve dne v noci sk\u00e1kala po posteli, z pol\u0161t\u00e1\u0159\u016f a pokr\u00fdvek si d\u011blala stany, bavila se t\u00edm, \u017ee se trepkami strefovala do vychovatelky a vy\u0161klebovala se sestr\u00e1m – zkr\u00e1tka, p\u0159ekypovala zdrav\u00edm a uli\u010dnictv\u00edm a mal\u00e1tnost p\u0159edst\u00edrala jen ve chv\u00edli, kdy ji jednou za den nav\u0161t\u00edvili matka s l\u00e9ka\u0159em. <\/p>\n\n\n\n

Ka\u017ed\u00fd den se doktor pod touto klamnou z\u00e1minkou dostavoval a poka\u017ed\u00e9 ho madame v\u00edtala se stejnou ok\u00e1zalost\u00ed, sam\u00fd \u00fasm\u011bv a na odiv stav\u011bn\u00e1 starost o d\u011bcko. P\u0159edpisoval ne\u0161kodn\u00e9 l\u00e9ky a po matce pokukoval s rozpustilou jiskrou v o\u010d\u00edch. P\u0159itom v\u0161ak m\u00edval i ztr\u00e1pen\u00fd pohled. Nejednou, kdy\u017e \u010dekal na madame, hled\u011bl zaduman\u011b p\u0159ed sebe a choval se v\u016fbec, jako by byl s\u00e1m. <\/p>\n\n\n\n

J\u00e1 jsem si zat\u00edm mohla po libosti l\u00e1mat hlavu nad t\u00edm, co jeho z\u00e1jem o n\u00e1\u0161 polokl\u00e1\u0161ter znamen\u00e1. Patrn\u011b ho v\u016fbec nenapadlo, \u017ee i j\u00e1 m\u00e1m v hlav\u011b o\u010di a za nimi jak\u00fdsi mozek. A nebyl by si m\u011b v\u016fbec ani pov\u0161iml, ale jednou, kdy\u017e sed\u011bl v pln\u00e9m slunci a j\u00e1 pozorovala zbarven\u00ed jeho pleti, vlas\u016f a kn\u00edr\u016f, p\u0159ekvapila m\u011b nov\u00e1, naprosto ne\u010dekan\u00e1 my\u0161lenka a dokonale m\u011b zaujala. Pod dojmem tohoto p\u0159ekvapuj\u00edc\u00edho post\u0159ehu a te\u010f u\u017e \u00fapln\u00e9 jistoty jsem se zapomn\u011bla kontrolovat a vzpamatovala jsem se, teprve kdy\u017e jsem vzbudila l\u00e9ka\u0159skou pozornost: zachytil m\u016fj up\u0159en\u00fd pohled v ov\u00e1ln\u00e9m zrc\u00e1tku na st\u011bn\u011b okenn\u00edho v\u00fdklenku, s jeho\u017e pomoc\u00ed madame \u010dasto v skrytu sledovala osoby, kter\u00e9 se proch\u00e1zely dole v zahrad\u011b.<\/p>\n\n\n\n

Doktor John se obr\u00e1til a oslovil m\u011b t\u00f3nem sice zdvo\u0159il\u00fdm, ale p\u0159ece jen trochu vy\u010d\u00edtav\u00fdm: \u201eSle\u010dno, jen si poslu\u017ete! Nejsem tak dom\u00fd\u0161liv\u00fd, abych p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee v\u00e1s n\u011bjak upoutaly m\u00e9 p\u0159ednosti, sp\u00ed\u0161 to bude n\u011bjak\u00fd defekt. Sm\u00edm se v\u00e1s zeptat jak\u00fd?\u201c <\/p>\n\n\n\n

To m\u011b spletlo, ale rychle jsem se vzpamatovala. Byla bych mu mohla podat vysv\u011btlen\u00ed u\u017e tenkr\u00e1t, ale neud\u011blala jsem to. Ml\u010dky jsem se znovu pustila do pr\u00e1ce a z\u016fstala jsem u\u017e nad n\u00ed sklon\u011bn\u00e1 po celou dobu, co se zdr\u017eoval v m\u00edstnosti. <\/p>\n\n\n\n

Bylo l\u00e9to, velice hork\u00e9 l\u00e9to. Georgette, nejmlad\u0161\u00ed d\u011bcko pan\u00ed Beckov\u00e9, dostala hore\u010dku. Desir\u00e9e, kter\u00e1 se nar\u00e1z uzdravila, odvezli i s Fifinkou k babi\u010dce na venkov, aby se od n\u00ed nenakazily. Te\u010f byla l\u00e9ka\u0159sk\u00e1 pomoc skute\u010dn\u011b pot\u0159ebn\u00e1, a kdy\u017e se madame rozhodla ignorovat n\u00e1vrat b\u00fdval\u00e9ho dom\u00e1c\u00edho l\u00e9ka\u0159e, nal\u00e9hav\u011b \u017e\u00e1dala jeho anglick\u00e9ho konkurenta, aby pokra\u010doval v n\u00e1v\u0161t\u011bv\u00e1ch. Tak\u00e9 dv\u011b t\u0159i chovanky si st\u011b\u017eovaly na bolen\u00ed hlavy a na jin\u00e9 p\u0159\u00edznaky Georgettina onemocn\u011bn\u00ed. Madame byla velice opatrn\u00e1, ale dovedla projevit i nesl\u00fdchanou odvahu: zavedla toti\u017e doktora do p\u0159ilehl\u00e9 \u0161koln\u00ed budovy a sv\u011b\u0159ila jeho l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 p\u00e9\u010di hrdopy\u0161nou kr\u00e1sku Blanche de Melcy i jej\u00ed p\u0159\u00edtelkyni, je\u0161itnou koketku Angeliku. <\/p>\n\n\n\n

Zde, v kraji kl\u00e1\u0161ter\u016f a zpov\u011bdnic, se takov\u00e1 ud\u00e1lost – n\u00e1v\u0161t\u011bva mlad\u00e9ho mu\u017ee v d\u00edv\u010d\u00edm penzion\u00e1t\u011b – nutn\u011b roznesla. Rodi\u010de psali vy\u010d\u00edtav\u00e9 dopisy, ba p\u0159ich\u00e1zeli i osobn\u011b. Kdyby byla madame slabo\u0161ka, byla by te\u010f ztracen\u00e1, na tucet konkuren\u010dn\u00edch \u00fastav\u016f jenjen \u010dekalo, jak vyu\u017e\u00edt jej\u00edho chybn\u00e9ho kroku a zni\u010dit ji, jen\u017ee madame slabo\u0161ka nebyla a j\u00e1 j\u00ed v duchu tleskala, kdy\u017e jsem p\u0159ihl\u00ed\u017eela, jak obratn\u011b a s bohorovn\u00fdm klidem si vede. Pobou\u0159en\u00e9 rodi\u010de v\u00edtala s dobromyslnou, nenucenou gr\u00e1ci\u00ed: \u201eCe pauvre doktor John! Ten chud\u00e1k doktor John!\u201c sm\u00e1la se a \u017eertovn\u011b sp\u00ednala boubelat\u00e9 ru\u010dky. \u201eTen mil\u00fd mlad\u00edk! Nejv\u011bt\u0161\u00ed dobr\u00e1k pod sluncem!\u201c A vysv\u011btlovala, jak se n\u00e1hodou dostal k jej\u00edm d\u011btem a jak si ho obl\u00edbily, a \u017ee kdy\u017e mu d\u016fv\u011b\u0159ovala ona, pokl\u00e1dala za p\u0159irozen\u00e9 sv\u011b\u0159it mu k o\u0161et\u0159en\u00ed i jin\u00e9: Blanche a Angeliku bolela hlava a dr. John jim p\u0159edepsal recept – a to je v\u0161ecko! Rodi\u010d\u016fm tak zav\u0159ela \u00fasta. Blanche a Angelika hlasit\u00fdm duetem vyn\u00e1\u0161ely l\u00e9ka\u0159e do nebes, madame se sm\u00e1la a rodi\u010de s n\u00ed. <\/p>\n\n\n\n

Zdej\u0161\u00ed ob\u010dan\u00e9 maj\u00ed neoby\u010dejn\u011b vyvinutou l\u00e1sku k potomstvu, v\u016fle d\u011bt\u00ed tady m\u00e1 m\u00e1lem platnost z\u00e1kona. A madame si u nich z\u00edskala je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed kredit t\u00edm, jak projevovala sv\u00e9 mate\u0159sk\u00e9 city. Dodnes nech\u00e1pu, pro\u010d tolik riskovala kv\u016fli dr. Johnovi. To se v\u00ed, v\u011bd\u011bla jsem, co se o n\u00ed pov\u00edd\u00e1, \u017ea\u010dky, u\u010ditelky i slu\u017eebn\u00e9 o n\u00ed jednomysln\u011b tvrdily, \u017ee se chce za dr. Johna vd\u00e1t. V\u011bkov\u00fd rozd\u00edl z\u0159ejm\u011b nebyl v jej\u00edch o\u010d\u00edch \u017e\u00e1dnou p\u0159ek\u00e1\u017ekou. Mus\u00edm p\u0159iznat, \u017ee madame z\u00e1le\u017eelo na tom, aby ho p\u0159i jeho n\u00e1v\u0161t\u011bv\u00e1ch p\u0159ij\u00edmala osobn\u011b, a \u017ee se k n\u011bmu v\u017edycky chovala co nejroztomileji. <\/p>\n\n\n\n

V t\u00e9 dob\u011b v\u011bnovala a\u017e n\u00e1padnou pozornost sv\u00e9mu zevn\u011bj\u0161ku: obvykl\u00e9 nedbalky \u0161ly do v\u00fdslu\u017eby, l\u00e9ka\u0159 ji p\u0159i sv\u00fdch rann\u00edch n\u00e1v\u0161t\u011bv\u00e1ch zastihl poka\u017ed\u00e9 na\u010desanou, nastrojenou do slu\u0161iv\u00fdch hedv\u00e1bn\u00fdch \u0161at\u016f a ve \u0161n\u011brovac\u00edch st\u0159ev\u00edc\u00edch m\u00edsto obvykl\u00fdch trepek – zkr\u00e1tka jako ze \u017eurn\u00e1lu, sv\u011b\u017e\u00ed jako kyti\u010dku. Nechala se snad opravdu un\u00e9st snem, \u017ee si l\u00e9ka\u0159e vezme, uvede do sv\u00e9ho za\u0159\u00edzen\u00e9ho domova a zabezpe\u010d\u00ed ho sv\u00fdmi slu\u0161n\u00fdmi \u00fasporami? Tu\u0161il doktor, \u017ee madame o tom sn\u00ed? <\/p>\n\n\n\n

Potkala jsem ho jednou, kdy\u017e od n\u00ed odch\u00e1zel s potuteln\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech a v\u00fdrazem polichocen\u00e9 mu\u017esk\u00e9 p\u00fdchy v o\u010d\u00edch. P\u0159i v\u0161\u00ed sv\u00e9 dobrot\u011b nebyl \u010dlov\u011bk dokonal\u00fd. Pov\u00eddalo se o n\u011bm, \u017ee je odk\u00e1zan\u00fd jenom na p\u0159\u00edjmy plynouc\u00ed z jeho povol\u00e1n\u00ed. Madame – i kdy\u017e o \u010dtrn\u00e1ct let star\u0161\u00ed ne\u017e on – pat\u0159ila k \u017een\u00e1m, kter\u00e9 nest\u00e1rnou, nevadnou a kter\u00e9 se um\u011bj\u00ed v \u017eivot\u011b oh\u00e1n\u011bt. Ti dva si spolu jist\u011b dob\u0159e rozum\u011bli. On snad nebyl zamilovan\u00fd – ale kolik je na sv\u011bt\u011b lid\u00ed, kte\u0159\u00ed se berou bez l\u00e1sky? \u010cekali jsme, co se z toho vyvine. <\/p>\n\n\n\n

Na\u010d dr. John \u010dekal, co vyhl\u00ed\u017eel, to jsem nem\u011bla zd\u00e1n\u00ed, ale jeho vy\u010dk\u00e1vav\u00fd, zasn\u011bn\u00fd a dychtiv\u00fd v\u00fdraz ho dosud neopou\u0161t\u011bl, sp\u00ed\u0161 je\u0161t\u011b z\u0159eteln\u011bji vystupoval.<\/p>\n\n\n\n

Jednou r\u00e1no byla Georgette je\u0161t\u011b rozp\u00e1len\u011bj\u0161\u00ed, a proto i mrzut\u011bj\u0161\u00ed, plakala, nebyla k uti\u0161en\u00ed. Netrp\u011bliv\u011b jsem \u010dekala na doktora. Zvonek u dve\u0159\u00ed zazvonil, sly\u0161ela jsem jeho hlas, mluvil s vr\u00e1tnou. M\u011bl ve zvyku zam\u00ed\u0159it rovnou do d\u011btsk\u00e9ho pokoje, br\u00e1val p\u0159itom t\u0159i schody najednou, ale uplynulo p\u011bt, deset minut – a po n\u011bm ani vidu ani slechu. Zasko\u010dila jsem dol\u016f, \u017ee se po n\u011bm poohl\u00e9dnu. Chodba v\u0161ak byla pr\u00e1zdn\u00e1. Kam to zmizel? <\/p>\n\n\n\n

Poslouchala jsem: ve t\u0159ech nejbli\u017e\u0161\u00edch m\u00edstnostech, v j\u00eddeln\u011b a sal\u00f3n\u011b, t\u0159i \u017ea\u010dky piln\u011b cvi\u010dily etudy. V orato\u0159i u \u010dtvrt\u00e9ho klav\u00edru m\u011bla cel\u00e1 t\u0159\u00edda hodinu zp\u011bvu. Ale o to v\u0161ecko jsem nem\u011bla z\u00e1jem. Z m\u00edstnosti vr\u00e1tn\u00e9 jsem v\u0161ak zaslechla lehkomysln\u00fd vysok\u00fd sm\u00edch, za jej\u00edmi pootev\u0159en\u00fdmi dve\u0159mi hlubok\u00fd mu\u017esk\u00fd hlas pronesl obrann\u00fdm t\u00f3nem n\u011bkolik slov, z nich\u017e jsem zachytila jenom tich\u00e9 \u201eproboha\u201c. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed nato vy\u0161el doktor, jeho hezk\u00fd anglick\u00fd obli\u010dej rud\u00fd jako m\u00e1k – tv\u00e1\u0159il se zklaman\u011b a zahanben\u011b, ale p\u0159itom i jaksi rozn\u011b\u017en\u011ble. Otev\u0159en\u00e9 dve\u0159e m\u011b zakryly, ale mysl\u00edm, \u017ee i kdybych mu st\u00e1la p\u0159\u00edmo v cest\u011b, nebyl by m\u011b v\u016fbec vn\u00edmal. Z\u0159ejm\u011b nebyl ura\u017een\u00fd – sp\u00ed\u0161 zran\u011bn\u00fd ve sv\u00fdch citech. Ale kdo ho to tak tr\u00e1p\u00ed? Kter\u00e1 bytost z tohoto domu ho m\u00e1 natolik ve sv\u00e9 moci? Madame, pokud v\u00edm, je pr\u00e1v\u011b ve sv\u00e9m pokoji; m\u00edstnost z n\u00ed\u017e pr\u00e1v\u011b vy\u0161el, byla dom\u00e9nou vr\u00e1tn\u00e9 – ale Rosina Matouov\u00e1, fintiv\u00e1 a frivoln\u00ed francouzsk\u00e1 grizetka, by ho p\u0159ece nemohla tolik dojmout?<\/p>\n\n\n\n

Ale kdy\u017e jsem tak uva\u017eovala, ozval se jej\u00ed hlas, pon\u011bkud pronikav\u00fd, pop\u011bvovala si za dve\u0159mi dosud otev\u0159en\u00fdmi. Nakoukla jsem dovnit\u0159: sed\u011bla u stolku a zdobila si krajkami \u010depec, jinak nebyla v m\u00edstnosti \u017eiv\u00e1 du\u0161e krom\u011b zlat\u00fdch rybek ve sklen\u011bn\u00e9m kulovit\u00e9m akv\u00e1riu. Byla to z\u00e1hada – ale j\u00e1 jsem musela b\u011b\u017eet nahoru. Doktor John sed\u011bl u Georgettiny post\u00fdlky, madame st\u00e1la p\u0159ed n\u00edm, a pr\u00e1v\u011b kdy\u017e jsem vstupovala dovnit\u0159, domlouvala l\u00e9ka\u0159i, \u017ee nedb\u00e1 na sv\u00e9 zdrav\u00ed, \u017ee je p\u0159epracovan\u00fd, a doporu\u010dovala mu odpo\u010dinek a zm\u011bnu vzduchu. On ji vl\u00eddn\u011b poslouchal, d\u011bkoval j\u00ed za z\u00e1jem, ale prohla\u0161oval, \u017ee mu nic nen\u00ed.<\/p>\n\n\n\n

Madame se obr\u00e1tila na mne: \u201eCo \u0159\u00edk\u00e1te, sle\u010dno Lucie, nen\u00ed pan doktor bled\u00fd a pohubl\u00fd?\u201c Jen z\u0159\u00eddka se st\u00e1valo, \u017ee jsem v jeho p\u0159\u00edtomnosti promluvila. Ale te\u010f jsem si dovolila promluvit cel\u00fdm souv\u011bt\u00edm a z\u00e1m\u011brn\u011b jsem do sv\u00fdch v\u011bt vlo\u017eila skrytou nar\u00e1\u017eku:<\/p>\n\n\n\n

\u201eDnes pr\u00e1v\u011b dob\u0159e nevypad\u00e1, ale snad to brzy p\u0159ejde, nejsp\u00ed\u0161 ho n\u011bco mrz\u00ed nebo tr\u00e1p\u00ed.\u201c<\/p>\n\n\n\n

Vtom se na mne Georgette obr\u00e1tila, jestli by mohla dostat tro\u0161ku sladk\u00e9 vody. Odpov\u00eddala jsem j\u00ed anglicky. L\u00e9ka\u0159 si podle v\u0161eho poprv\u00e9 v\u0161iml, \u017ee mluv\u00edm jeho mate\u0159\u0161tinou, jinak mi v\u017edycky d\u00e1val pokyny francouzsky. Zd\u00e1lo se, \u017ee m\u00e1 na jazyku n\u011bjakou pozn\u00e1mku, ale rozmyslil si to. Madame mu znova za\u010dala radit; s \u00fasm\u011bvem vstal a lou\u010dil se s n\u00ed zdvo\u0159ile, ale s nete\u010dn\u00fdm v\u00fdrazem jako ten, koho ne\u017e\u00e1douc\u00ed p\u00e9\u010de unavuje a rozla\u010fuje. <\/p>\n\n\n\n

Kdy\u017e ode\u0161el, madame klesla na \u017eidli, z n\u00ed\u017e se pr\u00e1v\u011b zdvihl, podep\u0159ela si bradu a v\u0161ecko, co j\u00ed p\u0159edt\u00edm o\u017eivovalo tv\u00e1\u0159, zmizelo: hled\u011bla p\u0159ed sebe strnule, rozmrzele. Povzdychla si, jen jednou, ale zhluboka. Vtom \u0161koln\u00ed zvonek ohl\u00e1sil za\u010d\u00e1tek vyu\u010dov\u00e1n\u00ed. Vstala, a kdy\u017e m\u00edjela toaletn\u00ed stolek, nad n\u00edm\u017e bylo zrcadlo, nahl\u00e9dla do n\u011bho. Zpozorovala jedin\u00fd b\u00edl\u00fd vlas ve sv\u00e9m ka\u0161tanov\u00e9m pletenci – cel\u00e1 zd\u011b\u0161en\u00e1 si ho vytrhla. V pln\u00e9m sv\u011btle letn\u00edho dne bylo jasn\u011b vid\u011bt, \u017ee jej\u00ed tv\u00e1\u0159, i kdy\u017e si uchovala sv\u011b\u017e\u00ed barvu, nen\u00ed u\u017e tak okrouhl\u00e1: kam se pod\u011bly jej\u00ed mladistv\u00e9 rysy? <\/p>\n\n\n\n

Ach madame! I vy jste p\u0159i v\u0161em sv\u00e9m chytr\u00e1ctv\u00ed m\u011bla svou slabinu! Nikdy p\u0159edt\u00edm bych v\u00e1s byla nepolitovala, ale kdy\u017e jste se tenkr\u00e1t tak smutn\u011b odvr\u00e1tila od zrcadla, srdce mi nad v\u00e1mi zjihlo. Madame potkalo velk\u00e9 zklam\u00e1n\u00ed. Byla bych si te\u010f m\u00e1lem p\u0159\u00e1la, aby doktor John byl m\u00fdm bratrem nebo aby m\u011bl sestru \u010di matku, kter\u00e1 by mu promluvila do du\u0161e. Mysl\u00edm si v\u0161ak, \u017ee madame promluvila do du\u0161e sama sob\u011b. Nedala najevo \u017e\u00e1dn\u00e9 slabo\u0161stv\u00ed a nezesm\u011b\u0161nila se. Je sice pravda, \u017ee asi nemusela p\u0159ekon\u00e1vat city p\u0159\u00edli\u0161 prudk\u00e9. Je pr\u00e1vda i to, \u017ee m\u011bla sv\u00e9 zam\u011bstn\u00e1n\u00ed, pr\u00e1ci, kter\u00e1 j\u00ed zab\u00edrala mnoho \u010dasu, rozptylovala jej\u00ed smutek a \u010dinila si na ni v\u0161estrann\u00e9 n\u00e1roky. Hlavn\u011b v\u0161ak m\u011bla zdrav\u00fd rozum, kter\u00fd nen\u00ed d\u00e1n ka\u017ed\u00e9 \u017een\u011b ani ka\u017ed\u00e9mu mu\u017ei, a s pomoc\u00ed v\u0161ech t\u011bchto p\u0159ednost\u00ed si se sebou dob\u0159e poradila. <\/p>\n\n\n\n

U domu v Rue Fossette byla zahrada – na to, \u017ee le\u017eela v sam\u00e9m st\u0159edu velkom\u011bsta, dost prostorn\u00e1: v\u017edy\u0165 v\u0161ude tam, kde kolem je jen sam\u00fd k\u00e1men, hol\u00e9 zdi a rozp\u00e1len\u00e1 dla\u017eba, ka\u017ed\u00fd ke\u0159\u00edk je vz\u00e1cn\u00fd a kus ohrazen\u00e9 zem\u011b pln\u00fd zelen\u011b tak mil\u00fd! Tradovalo se, \u017ee d\u016fm pan\u00ed Beckov\u00e9 byl za d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00edch dob kl\u00e1\u0161terem.<\/p>\n\n\n\n

V on\u011bch za\u0161l\u00fdch dob\u00e1ch, nev\u00edm ani kdy, snad p\u0159ed n\u011bkolika stolet\u00edmi, ne\u017e se m\u011bsto rozrostlo a\u017e sem, stalo se pr\u00fd na tomto m\u00edst\u011b cosi, pro\u010d tam stra\u0161\u00ed a\u017e dodnes. Pov\u00eddalo se, \u017ee se doposud ob\u010das v noci zjevuje v nejbli\u017e\u0161\u00edm okol\u00ed p\u0159\u00edzrak jepti\u0161ky. Poz\u016fstatky b\u00fdval\u00e9 kl\u00e1\u0161tern\u00ed zahrady v podob\u011b star\u00fdch ko\u0161at\u00fdch ovocn\u00fdch strom\u016f p\u0159ipom\u00ednaly n\u011bkdej\u0161\u00ed posv\u00e1tnou p\u016fdu a u jednoho z nich – prastar\u00e9 hru\u0161ky, uschl\u00e9 a\u017e na p\u00e1r v\u011btv\u00ed, kter\u00e9 se st\u00e1le je\u0161t\u011b vytrvale obalovaly zjara vo\u0148av\u00fdm sn\u011bhem a ov\u011b\u0161ovaly se na podzim sla\u010fou\u010dk\u00fdmi plody – bylo vid\u011bt, kdy\u017e \u010dlov\u011bk odhrnul mechovitou zem, mezi ko\u0159eny zpola obna\u017een\u00fdmi kus z\u010dernal\u00e9 kamenn\u00e9 desky, kolovala o ni legenda, nedolo\u017een\u00e1 a nezaru\u010den\u00e1, ale hou\u017eevnat\u011b tradovan\u00e1, \u017ee je to vchod do hrobky, v n\u00ed\u017e od prad\u00e1vna spo\u010d\u00edvaj\u00ed kosti mlad\u00e9 novicky: dal pr\u00fd ji tam poh\u0159b\u00edt za\u017eiva tajn\u00fd st\u0159edov\u011bk\u00fd soud duchovenstva za proh\u0159e\u0161ek proti kl\u00e1\u0161tern\u00edm \u0159ehol\u00edm. Jej\u00edho st\u00ednu se lekali b\u00e1zlivci z dal\u0161\u00edch pokolen\u00ed, jej\u00ed \u010dern\u00e9 \u0161aty s b\u00edlou rou\u0161kou v\u00eddaly ustra\u0161en\u00e9 o\u010di v zahradn\u00ed hou\u0161ti, kter\u00e1 se st\u0159\u00eddav\u011b v no\u010dn\u00edm v\u00e1nku b\u011blala m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed z\u00e1\u0159\u00ed a temn\u011bla st\u00edny. <\/p>\n\n\n\n

Ale i bez on\u00e9 romantick\u00e9 zkazky m\u011bla pro mne star\u00e1 zahrada velk\u00e9 kouzlo. V l\u00e9t\u011b jsem si obvykle p\u0159ivstala, abych je mohla o samot\u011b vychutnat, i za letn\u00edch ve\u010der\u016f jsem se tam r\u00e1da sama toulala, d\u00e1vala si sch\u016fzku s vych\u00e1zej\u00edc\u00edm m\u011bs\u00edcem nebo jsem nastavovala tv\u00e1\u0159 k polibku ve\u010dern\u00edmu v\u00e1nku. Ov\u0161em okolo poledne, uprost\u0159ed v\u0161edn\u00edho dne, kdy se tam rozdov\u00e1d\u011bla cel\u00e1 \u0161kola madame Beckov\u00e9, v\u0161ude se hem\u017eily externistky i chovanky a p\u0159eb\u00edjely uli\u010dnick\u00fdm povykem a honi\u010dkou i chlapce ze sousedn\u00edho intern\u00e1tu, tehdy zahrada vypadala dost v\u0161edn\u011b. <\/p>\n\n\n\n

Ale p\u0159i z\u00e1padu slunce, kdy externistky u\u017e ode\u0161ly dom\u016f a chovanky sed\u011bly u sv\u00fdch \u00fakol\u016f, bylo opravdu p\u0159\u00edjemn\u00e9 toulat se v jej\u00edch ztichl\u00fdch alej\u00edch a poslouchat, jak l\u00edbezn\u011b hlahol\u00ed zvony z kosteln\u00ed v\u011b\u017ee Jana K\u0159titele. Jednou ve\u010der jsem se takto proch\u00e1zela a zdr\u017eela jsem se tam po soumraku d\u00e9le ne\u017e obvykle. Podle sv\u011btla v orato\u0159i jsem vid\u011bla, \u017ee se tam u\u017e cel\u00fd katolick\u00fd d\u016fm shrom\u00e1\u017edil k modlitb\u011b – k ob\u0159adu, jemu\u017e jsem se jako protestantka r\u00e1da vyhnula. Domy obklopuj\u00edc\u00ed zahradu se k n\u00ed obracely zadn\u00ed stranou bez oken; zejm\u00e9na jednu celou stranu tvo\u0159ila \u0159ada souvisej\u00edc\u00edch budov, v nich\u017e byly um\u00edst\u011bny intern\u00e1ty sousedn\u00edho chlapeck\u00e9ho \u00fastavu. Tento blok byl k n\u00ed obr\u00e1cen jen holou st\u011bnou krom\u011b n\u011bkolika ok\u00e9nek v podkrov\u00ed, kter\u00e9 vedly z lo\u017enic \u017eensk\u00e9ho person\u00e1lu, a krom\u011b jedin\u00e9ho okna v ni\u017e\u0161\u00edm poschod\u00ed, kter\u00e9 pr\u00fd slou\u017eilo kter\u00e9musi profesorovi jako pracovna nebo byt. Ale i p\u0159es tato bezpe\u010dnostn\u00ed opat\u0159en\u00ed bylo \u017ea\u010dk\u00e1m zak\u00e1z\u00e1no vstupovat do aleje, kter\u00e1 se t\u00e1hla pod\u00e9l vysok\u00e9 zdi hrani\u010d\u00edc\u00ed se zahradou. Do t\u00e9to \u201ezak\u00e1zan\u00e9 aleje\u201c u\u010ditelky mohly chodit libovoln\u011b, ale proto\u017ee tam byla stezka \u00fazk\u00e1 a nest\u0159\u00edhan\u00e9 ke\u0159e se z obou stran rozrostly a rozbujely, a\u017e vytvo\u0159ily jakousi st\u0159\u00ed\u0161ku z v\u011btv\u00ed a listov\u00ed, skrze ni\u017e slune\u010dn\u00ed paprsky pronikaly jen m\u00edsty, chodil tam za dne m\u00e1lokdo a po soumraku se aleji ka\u017ed\u00fd vyh\u00fdbal. Hned od za\u010d\u00e1tku jsem se octla v poku\u0161en\u00ed st\u00e1t se v\u00fdjimkou a toho m\u00edsta se nestranit: v\u00e1bila m\u011b jeho odlou\u010denost i p\u0159\u00ed\u0161e\u0159\u00ed. O\u010distila jsem si lavi\u010dku z neopracovan\u00e9ho kamene, um\u00edst\u011bnou na jej\u00edm nejzaz\u0161\u00edm konci, od lo\u0148sk\u00e9ho spadan\u00e9ho list\u00ed. Madame m\u011b p\u0159istihla, kdy\u017e jsem si ji om\u00fdvala, pochvaln\u011b se na mne usm\u00e1la a vl\u00eddn\u011b m\u011b vyb\u00eddla, a\u0165 si jen sem chod\u00edm, kdy se mi zl\u00edb\u00ed, jen a\u0165 dovol\u00edm i jej\u00edm d\u011btem, aby si sem sm\u011bly zasko\u010dit a pov\u00eddat si tu se mnou anglicky. <\/p>\n\n\n\n

Ve zm\u00edn\u011bn\u00fd ve\u010der jsem sed\u011bla na t\u00e9to zastr\u010den\u00e9 lavi\u010dce, kterou jsem zbavila n\u00e1nosu hl\u00edny a li\u0161ejn\u00edk\u016f, a naslouchala jsem zvuk\u016fm m\u011bsta, kter\u00e9 mi zde p\u0159ipadaly tak vzd\u00e1len\u00e9. Ve skute\u010dnosti se nenesly zdaleka, v\u017edy\u0165 \u0161kola le\u017eela ve st\u0159edu m\u011bsta, p\u011bt minut od parku a necel\u00fdch deset minut od n\u00e1dhern\u00fdch budov kr\u00e1lovsk\u00e9ho s\u00eddla. Kousek odtud v\u0159ely ru\u0161n\u00fdm \u017eivotem \u0161irok\u00e9, osv\u011btlen\u00e9 t\u0159\u00eddy, hr\u010dely po nich ko\u010d\u00e1ry sm\u011b\u0159uj\u00edc\u00ed na ples nebo do opery. Ve stejnou hodinu, kdy zvon na v\u011b\u017ei d\u00e1val na\u0161emu kl\u00e1\u0161teru povel, aby byly zhasnuty v\u0161ecky lampy a nad ka\u017ed\u00fdm l\u016f\u017ekem se zat\u00e1hla nebesa, svol\u00e1val \u017eiv\u00e9 m\u011bsto kolem n\u00e1s k sv\u00e1te\u010dn\u00ed z\u00e1bav\u011b. Na tento protiklad jsem nemyslela; pro radov\u00e1nky jsem nem\u011bla smysl, je\u0161t\u011b nikdy jsem nebyla na plese ani na ope\u0159e, i kdy\u017e jsem si to p\u0159\u00e1vala – ale to byla jen poklidn\u00e1 touha pro\u017e\u00edt n\u011bco nov\u00e9ho. Na obloze visel srpek, vid\u011bla jsem ho mezerou mezi v\u011btvemi nad sebou.<\/p>\n\n\n\n

Vtom se do hlubok\u00e9ho ticha ozval zvuk, jako by zask\u0159\u00edpala okenice, ale ne\u017e jsem se sta\u010dila pod\u00edvat vzh\u016fru a zjistit, kde to je, v kter\u00e9m poschod\u00ed, zat\u0159\u00e1sl se strom nade mnou, jakoby zasa\u017een n\u011bjakou st\u0159elou, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed mi spadl k noh\u00e1m jak\u00fdsi p\u0159edm\u011bt. Hodiny na kostele Jana K\u0159titele pr\u00e1v\u011b odb\u00edjely dev\u011bt, sv\u011btla u\u017e bylo m\u00e1lo, ale je\u0161t\u011b nebyla docela tma. P\u0159i sv\u011btle srpku se dalo snadno rozpoznat, \u017ee tou st\u0159elou byla krabi\u010dka, drobn\u00e1 krabi\u010dka z b\u00edl\u00e9 a zbarven\u00e9 slonoviny; jej\u00ed net\u011bsn\u00edc\u00ed v\u00ed\u010dko se mi otev\u0159elo v ruce: uvnit\u0159 byly slo\u017eeny fialky, zakr\u00fdvaj\u00edc\u00ed poskl\u00e1dan\u00fd kousek r\u016f\u017eov\u00e9ho pap\u00edru, na n\u011bm\u017e bylo naps\u00e1no jenom \u201ed\u00edvce v \u0161ed\u00e9m.\u201c <\/p>\n\n\n\n

A j\u00e1 jsem na sob\u011b opravdu m\u011bla \u0161ediv\u00e9 \u0161aty. Je to tedy milostn\u00fd dopis? O milostn\u00fdch psan\u00ed\u010dk\u00e1ch jsem u\u017e sly\u0161ela, ale dosud jsem \u017e\u00e1dn\u00e9 nem\u011bla v ruce. Toto psan\u00ed\u010dko v\u0161ak nemohlo b\u00fdt adresov\u00e1no mn\u011b. V tomto pevn\u00e9m p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed jsem je rozev\u0159ela. Ve francouz\u0161tin\u011b tam st\u00e1lo asi toto: \u201eAnd\u011bli m\u00fdch sn\u016f! D\u011bkuji V\u00e1m nastokr\u00e1t, \u017ee jste dodr\u017eela slib, ani jsem ve snu nedoufal, \u017ee ho spln\u00edte. Nebral jsem jej doslovn\u011b, jist\u011b se V\u00e1m mohlo zd\u00e1t, \u017ee takov\u00fd podnik je spojen\u00fd s velk\u00fdm nebezpe\u010d\u00edm – v tak pozdn\u00ed hodinu a v aleji tak odlehl\u00e9, kde, jak jste \u0159\u00edkala, \u010dasto hl\u00edd\u00e1 ta dra\u010dice, ta anglick\u00e1 u\u010ditelka – une v\u00e9ritable b\u00e9gueule Britannique, espece de monstre et reveche comme une religieuse – prav\u00e1 britsk\u00e1 purit\u00e1nka, takov\u00fd netvor, zamra\u010den\u00fd jako jepti\u0161ka \u201c toto lichotiv\u00e9 l\u00ed\u010den\u00ed sv\u00e9 osoby ponech\u00e1v\u00e1m v p\u016fvodn\u00edm jemn\u00e9m obalu. \u201eMus\u00edm V\u00e1m sd\u011blit, \u017ee Gust\u00e1vka p\u0159elo\u017eili pro onemocn\u011bn\u00ed do profesorovy pracovny, do t\u00e9 v\u00fdhodn\u00e9 m\u00edstnosti, z n\u00ed\u017e je vid\u011bt do Va\u0161eho edenu – pro mne je r\u00e1jem, t\u0159ebas V\u00e1m se zd\u00e1 pou\u0161t\u00ed! Jak jsem se b\u00e1l, \u017ee bude stezka pust\u00e1 nebo \u017ee na n\u00ed zahl\u00e9dnu Va\u0161i dra\u010dici. Ale jak mi srdce posko\u010dilo, kdy\u017e jsem mezi nep\u0159ej\u00edc\u00edmi v\u011btvemi zahl\u00e9dl V\u00e1\u0161 p\u016fvabn\u00fd slam\u00e1\u010dek a Va\u0161e lehk\u00e9 \u0161ati\u010dky – ty \u0161ati\u010dky bych poznal mezi tis\u00edci jin\u00fdmi. Ale pro\u010d jen, m\u016fj and\u011bli, nepohl\u00e9dnete vzh\u016fru? Jak jste krut\u00e1, \u017ee mi nedop\u0159ejete jedin\u00fd paprsek sv\u00fdch zbo\u017e\u0148ovan\u00fdch o\u010d\u00ed! Jak bych ok\u0159\u00e1l jejich jedin\u00fdm pohledem! Toto V\u00e1m p\u00ed\u0161u nahonem, mezit\u00edm co doktor vy\u0161et\u0159uje Gust\u00e1vka. Vyu\u017e\u00edv\u00e1m p\u0159\u00edle\u017eitosti a zav\u00edr\u00e1m tyto \u0159\u00e1dky do krabi\u010dky s kyti\u010dkou nejspanilej\u0161\u00edch kv\u00edtk\u016f, kter\u00e9 v\u0161ak nejsou ani zdaleka tak roztomil\u00e9 jako Vy, m\u00e1 Peri, m\u00e1 kouzeln\u00e1 – v\u011b\u010dn\u011b Tv\u016fj, Ty v\u00ed\u0161 kdo!\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eTo bych r\u00e1da v\u011bd\u011bla, kdo to je,\u201c \u0159\u00edkala jsem si a myslela jsem t\u00edm sp\u00ed\u0161 adres\u00e1tku ne\u017e pisatele. Snad to psal \u017eenich n\u011bkter\u00e9 zasnouben\u00e9 \u017ea\u010dce – v\u011bt\u0161ina zdej\u0161\u00edch d\u00edvek m\u011bla v sousedn\u00edm \u00fastavu bratry nebo bratrance. Kl\u00ed\u010d k z\u00e1had\u011b tkv\u00ed jist\u011b v \u201e\u0161ed\u00fdch \u0161atech\u201c a \u201eslam\u00e1\u010dku\u201c, jen\u017ee je dost neur\u010dit\u00fd. Slam\u00e1k se zde nosil do zahrady b\u011b\u017en\u011b, krom\u011b mne ho nosilo aspo\u0148 tucet d\u011bv\u010dat, ani \u0161ed\u00e9 \u0161aty nebyly nijak v\u00fdjime\u010dn\u00e9, chodila v nich i madame Beckov\u00e1, dal\u0161\u00ed u\u010ditelka a t\u0159i chovanky, byla to pr\u00e1v\u011b m\u00f3dn\u00ed barva pro v\u0161edn\u00ed oble\u010den\u00ed. <\/p>\n\n\n\n

Uv\u011bdomila jsem si, \u017ee je u\u017e \u010das vr\u00e1tit se pod st\u0159echu. Je\u0161t\u011b tak p\u016flhodinka, a v\u0161ecka sv\u011btla zhasnou. Hlavn\u00ed vchod byl je\u0161t\u011b otev\u0159en\u00fd, aby do rozp\u00e1len\u00e9ho domu vniklo trochu chl\u00e1dku letn\u00edho ve\u010dera; z pokoj\u00edku vr\u00e1tn\u00e9 Rosiny sv\u00edtila lampa a oza\u0159ovala podlouhlou p\u0159eds\u00ed\u0148 s dvojk\u0159\u00eddl\u00fdmi dve\u0159mi na jedn\u00e9 stran\u011b a s velkou br\u00e1nou do ulice, kter\u00e1 mi uzav\u00edrala v\u00fdhled. <\/p>\n\n\n\n

Pojednou se ozvalo kr\u00e1tk\u00e9 zazvon\u011bn\u00ed, Rosina vyl\u00e9tla ze sv\u00e9ho pokoj\u00edku otev\u0159\u00edt. Osoba, kterou vpustila, st\u00e1la s n\u00ed asi dv\u011b minuty a k \u010demusi ji p\u0159emlouvala. Rosina vy\u0161la ke dve\u0159\u00edm do zahrady s lampou v ruce a na schodech se nerozhodn\u011b rozhl\u00ed\u017eela. <\/p>\n\n\n\n

\u201eJen m\u011b pus\u0165te!\u201c nal\u00e9hal zn\u00e1m\u00fd mu\u017esk\u00fd hlas. \u201eJen na p\u011bt minut!\u201c A pov\u011bdom\u00e1 vysok\u00e1 postava vykro\u010dila z domu a zam\u00ed\u0159ila mezi z\u00e1hony do aleje. Bylo to vloup\u00e1n\u00ed p\u0159\u00edmo svatokr\u00e1de\u017en\u00e9: mu\u017e tady! a v tuto dobu! Ale on si byl v\u011bdom sv\u00fdch jist\u00fdch privilegi\u00ed a patrn\u011b d\u016fv\u011b\u0159oval i tm\u011b, \u017ee ho skryje. Proch\u00e1zel alejemi, d\u00edval se vpravo vlevo, a\u017e do\u0161el do \u201ezak\u00e1zan\u00e9 aleje\u201c. Tam jsem se s n\u00edm setkala, zjevila jsem se p\u0159ed n\u00edm patrn\u011b jako duch. \u0158ekla jsem: \u201eDoktore Johne, na\u0161lo se to!\u201c <\/p>\n\n\n\n

Neptal se, kdo to na\u0161el. \u201eNeprozra\u010fte ji!\u201c \u0159ekl t\u00f3nem, kter\u00fd prozrazoval, \u017ee ve mn\u011b vid\u00ed dra\u010dici. <\/p>\n\n\n\n

\u201eI kdybych to m\u011bla v \u00famyslu, nev\u00edm, o koho jde,\u201c zn\u011bla m\u00e1 odpov\u011b\u010f. <\/p>\n\n\n\n

\u201eP\u0159e\u010dt\u011bte si ten dopis a uvid\u00edte, jak m\u00e1lo se z n\u011bho d\u00e1 vy\u010d\u00edst.\u201c <\/p>\n\n\n\n

Kdov\u00ed, t\u0159eba v\u00ed, co v n\u011bm je, \u0159\u00edkala jsem si, ale p\u0159ece jen jsem nemohla uv\u011b\u0159it, \u017ee by to psal on, v\u017edy\u0165 to nem\u016f\u017ee b\u00fdt jeho styl, a bylo by dost nevkusn\u00e9, kdyby m\u011b \u010dastoval takov\u00fdmi v\u00fdrazy. <\/p>\n\n\n\n

Jeho tv\u00e1\u0159 prozrazovala jeho nevinu: kdy\u017e dopis \u010detl, zrudl jako krocan. \u201eTo opravdu zach\u00e1z\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 daleko, je to hanebnost,\u201c utrousil. \u201ePov\u00edte madame Beckov\u00e9, co jste na\u0161la, a vyvol\u00e1te skand\u00e1l?\u201c<\/p>\n\n\n\n

Soudila jsem, \u017ee bych to udat m\u011bla, ale dodala jsem, \u017ee by podle m\u00e9ho n\u00e1zoru z toho \u017e\u00e1dn\u00fd skand\u00e1l nebyl: madame je p\u0159\u00edli\u0161 rozumn\u00e1 na to, aby rozv\u00ed\u0159ila rozruch kolem \u010dehokoli, co souvis\u00ed s jej\u00ed \u0161kolou. St\u00e1l tam a uva\u017eoval.<\/p>\n\n\n\n

Vtom vyhl\u00e9dla z otev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed Rosina – n\u00e1s vid\u011bt nemohla, i kdy\u017e j\u00e1 jsem ji mezi stromy vid\u011bla docela z\u0159eteln\u011b: jej\u00ed \u0161aty m\u011bly stejnou \u0161edou barvu jako moje. Kdy\u017e jsem si tuto okolnost dala do souvislosti s t\u00edm, co jsem vid\u011bla p\u0159ed chv\u00edl\u00ed, napadlo m\u011b, \u017ee tento p\u0159\u00edpad patrn\u011b v\u016fbec nespad\u00e1 do m\u00e9 kompetence. Proto jsem \u0159ekla: \u201eM\u016f\u017eete-li m\u011b ujistit, \u017ee do t\u00e9 v\u011bci nen\u00ed zapletena \u017e\u00e1dn\u00e1 chovanka madame Beckov\u00e9, budu jen r\u00e1da, \u017ee se do toho nemus\u00edm pl\u00e9st. Vezm\u011bte si tu krabi\u010dku i s fialkami a psan\u00ed\u010dkem – j\u00e1 r\u00e1da na celou af\u00e9ru zapomenu.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201ePod\u00edvejte se!\u201c oslovil m\u011b \u0161eptem, popadl, co jsem mu pod\u00e1vala, a z\u00e1rove\u0148 mi uk\u00e1zal prstem mezi v\u011btve. Uvid\u011bla jsem madame v \u017eupanu, \u0161\u00e1le a trepk\u00e1ch, kradla se zahradou jako ko\u010dka. Jen\u017ee byla-li ona jako ko\u010dka, byl doktor jako leopard: kdy\u017e zahnula stranou, dv\u011bma t\u0159emi lehk\u00fdmi skoky prolet\u011bl zahradou. Madame se objevila znovu, ale u\u017e byl pry\u010d. Rosina mu pomohla t\u00edm, \u017ee p\u0159iv\u0159ela dve\u0159e tak, aby sv\u00e9 pron\u00e1sledovatelce zmizel z dohledu. I j\u00e1 bych j\u00ed mohla uniknout, ale dala jsem p\u0159ednost tomu, setkat se s n\u00ed tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159. Se sv\u00fdm nedosti\u017en\u00fdm taktem prohl\u00e1sila, \u017ee se jde \u201enad\u00fdchat \u010derstv\u00e9ho vzduchu\u201c. A m\u00edsto aby m\u011b poslala dovnit\u0159, zadr\u017eela m\u011b, a\u0165 se s n\u00ed je\u0161t\u011b p\u00e1rkr\u00e1t projdu po hlavn\u00ed aleji. <\/p>\n\n\n\n

Kdy\u017e jsem u\u017e pak le\u017eela v posteli a p\u0159em\u00fd\u0161lela o v\u0161em, p\u0159istihla jsem se, jak se usm\u00edv\u00e1m madame Beckov\u00e9… Jej\u00ed nasl\u00e1dl\u00e1 p\u0159\u00edv\u011btivost a zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pozornost byly pro \u010dlov\u011bka, kter\u00fd ji znal, bezpe\u010dn\u00fdm sign\u00e1lem, \u017ee v jej\u00ed hlav\u011b vzniklo podez\u0159en\u00ed. Ze sv\u00e9 pozorovatelny jist\u011b zahl\u00e9dla mezi stromy n\u011bco z toho, co se onoho ve\u010dera odehr\u00e1lo v zahrad\u011b. Doktor John sice t\u011bch p\u00e1r slov se mnou vym\u011bnil zticha, ale jeho mu\u017en\u00fd bas bylo asi p\u0159esto sly\u0161et do v\u0161ech kout\u016f zahrady. Co se to tam vlastn\u011b zb\u011bhlo, nevid\u011bla a ani na m\u00edst\u011b nedok\u00e1zala odhalit, ale tu\u0161ila z\u00e1hadu, kter\u00e9 by r\u00e1da p\u0159i\u0161la na kloub. <\/p>\n\n\n\n

Ne\u017e uplynulo \u010dty\u0159iadvacet hodin, znovu jsem m\u011bla p\u0159\u00edle\u017eitost srde\u010dn\u011b se zasm\u00e1t madame Beckov\u00e9. Ve Villette maj\u00ed pr\u00e1v\u011b tak nest\u00e1l\u00e9 po\u010das\u00ed jako v kter\u00e9mkoli anglick\u00e9m m\u011bst\u011b. Po v\u010derej\u0161\u00edm l\u00edbezn\u00e9m z\u00e1padu slunce n\u00e1sledovala v\u011btrn\u00e1 noc a cel\u00fd p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed den zu\u0159ila vich\u0159ice, na ulic\u00edch se \u0161e\u0159ilo od mra\u010den prachu a p\u00edsku, kter\u00e9 se sem valily z bulv\u00e1r\u016f. Nev\u00edm, zdali by mne i p\u011bkn\u00e9 po\u010das\u00ed nal\u00e1kalo, abych se vypravila na ve\u010dern\u00ed vych\u00e1zku na stejn\u00e9 m\u00edsto jako v\u010dera. Jako by tam kv\u011btiny nejednou dostaly o\u010di a shluky v\u011btv\u00ed \u00fakradkem nastavovaly u\u0161i. S jak\u00fdmsi zaduman\u00fdm klidem jsem se uch\u00fdlila ke sv\u00e9 n\u011bm\u010din\u011b, zat\u00edmco se chovanky usazovaly ke sv\u00fdm ve\u010dern\u00edm \u00faloh\u00e1m a ostatn\u00ed u\u010ditelky se pustily do ru\u010dn\u00edch prac\u00ed. \u201eVe\u010dern\u00ed studium\u201c v\u017edycky prob\u00edhalo v refekt\u00e1\u0159i. Za soumraku byly roz\u017eaty dv\u011b lampy, co\u017e bylo znamen\u00edm, aby \u017ea\u010dky odlo\u017eily u\u010debnice a p\u0159estaly se mezi sebou bavit – zapo\u010dala \u201en\u00e1bo\u017en\u00e1 \u010detba\u201c! <\/p>\n\n\n\n

Tato \u201en\u00e1bo\u017en\u00e1 \u010detba\u201c slou\u017eila jako prost\u0159edek k umrtvov\u00e1n\u00ed inteligence a zdrav\u00e9ho rozumu. Kniha, kter\u00e1 se objevovala na stole – st\u00e1le ta stejn\u00e1, \u010detla se po\u0159\u00e1d kolem dokola -, byla objemn\u00fd, u\u017e dost rozdrchan\u00fd svazek. Obsahovala legendy o \u017eivotech sv\u011btc\u016f – ale jak\u00e9 legendy! U\u0161i m\u011b p\u00e1lily, kdy\u017e jsem byla nucena poslouchat p\u0159\u00edb\u011bhy o mor\u00e1ln\u00edm mu\u010dednictv\u00ed, kter\u00e9 natropil \u0158\u00edm: o pust\u00e9m chvastounstv\u00ed zpov\u011bdn\u00edk\u016f, kte\u0159\u00ed hanebn\u011b zneu\u017e\u00edvali sv\u00e9ho \u00fa\u0159adu a dok\u00e1zali poko\u0159ovat \u0161lechti\u010dny z nejvy\u0161\u0161\u00edch rod\u016f, vyr\u00e1b\u011bt z princezen a hrab\u011bnek nejt\u00fdran\u011bj\u0161\u00ed otrokyn\u011b. Byly to stra\u0161ideln\u00e9 p\u0159\u00edb\u011bhy o \u00fatlaku, b\u00edd\u011b a krut\u00e9m utrpen\u00ed. P\u0159i t\u00e9to \u201en\u00e1bo\u017en\u00e9 \u010detb\u011b\u201c jsem vydr\u017eela p\u00e1r ve\u010der\u016f se za\u0165at\u00fdmi zuby, jen jsem jednou ulomila hrot n\u016f\u017eek, jak jsem je bezd\u011b\u010dn\u011b zar\u00fdvala p\u0159\u00edli\u0161 hluboko do \u010dervoto\u010div\u00e9ho stolu. Z opatrnosti jsem se pak rad\u011bji vytr\u00e1cela, jakmile se ta star\u00e1 trestuhodn\u00e1 kniha objevila na stole.<\/p>\n\n\n\n

Jakmile jsem odtud ode\u0161la, musela jsem z\u016fst\u00e1vat potm\u011b: po dom\u011b se nesm\u011blo chodit se sv\u00ed\u010dkou a u\u010ditelka, kter\u00e1 se necht\u011bla zdr\u017eovat v refekt\u00e1\u0159i, mohla se uch\u00fdlit do neosv\u011btlen\u00e9 u\u010debny nebo do lo\u017enice. V zim\u011b jsem chod\u00edvala po t\u0159\u00edd\u011b r\u00e1zn\u00fdm krokem, abych se zah\u0159\u00e1la, v l\u00e9t\u011b jsem se odebrala do sv\u00e9ho koutku v podlouhl\u00e9 lo\u017enici a poslouchala jsem u sv\u00e9ho okna hudbu, kter\u00e1 sem zal\u00e9tala z parku nebo z n\u00e1m\u011bst\u00ed, a p\u0159itom jsem se odd\u00e1vala vlastn\u00edm my\u0161lenk\u00e1m, \u017eila jsem ve vlastn\u00edm vysn\u011bn\u00e9m sv\u011bt\u011b. <\/p>\n\n\n\n

I tentokr\u00e1t jsem vystoupila po schodech k lo\u017enici a zticha otev\u0159ela dve\u0159e, kter\u00e9 se jako v\u0161ecky ostatn\u00ed nesly\u0161n\u011b pohybovaly v pantech v\u017edy namazan\u00fdch. Ale vyc\u00edtila jsem hned, \u017ee ta velk\u00e1 m\u00edstnost nen\u00ed pr\u00e1zdn\u00e1. V b\u00edl\u00fdch postel\u00edch nele\u017eel \u017e\u00e1dn\u00fd sp\u00e1\u010d, ale zaslechla jsem vrznut\u00ed vytahovan\u00e9 z\u00e1suvky. P\u0159ed m\u00fdm toaletn\u00edm stolkem stala boubelat\u00e1 postava v decentn\u00edm \u0161\u00e1lu a nejb\u011blostn\u011bj\u0161\u00edm z \u010depc\u016f zabran\u00e1 do pr\u00e1ce, otv\u00edrala z\u00e1suvku za z\u00e1suvkou, nep\u0159ehl\u00e9dla v nich ani jedin\u00fd p\u0159edm\u011bt: jej\u00ed prohl\u00eddka se vyzna\u010dovala obdivuhodnou obratnost\u00ed a vzornou systemati\u010dnost\u00ed. Hled\u011bla jsem na ni jako o\u010darovan\u00e1 – ale bylo t\u0159eba myslet na \u00fastup. Mohla se obr\u00e1tit a zahl\u00e9dnout m\u011b, z takov\u00e9ho setk\u00e1n\u00ed by mohla vzniknout jen sc\u00e9na, ob\u011b dv\u011b bychom si navz\u00e1jem nahl\u00e9dly do karet a zjistily, \u017ee se v tomto \u017eivot\u011b mus\u00ed na\u0161e cesty rozej\u00edt.<\/p>\n\n\n\n

Ale pro\u010d bych se m\u011bla vystavovat nebezpe\u010d\u00ed takov\u00e9 katastrofy? Nezlobila jsem se na ni a v\u016fbec jsem si nep\u0159\u00e1la odsud odej\u00edt. T\u011b\u017eko bych hledala jinou zam\u011bstnavatelku – m\u011bla jsem madame opravdu r\u00e1da pro jej\u00ed kapit\u00e1ln\u00ed zdrav\u00fd rozum, i kdy\u017e jsem si o jej\u00edch z\u00e1sad\u00e1ch myslela v\u0161elicos; jej\u00ed \u0161pehovac\u00ed syst\u00e9m m\u011b nemohl zas\u00e1hnout: a\u0165 si jen p\u00e1tr\u00e1 po libosti, u mne nic nenajde! P\u0159ed jej\u00edm vyzv\u011bda\u010dstv\u00edm jsem si byla tak jist\u00e1 jako \u017eebr\u00e1k p\u0159ed zlod\u011bjem. <\/p>\n\n\n\n

Proto jsem se oto\u010dila a sp\u011bchala dolu tak mr\u0161tn\u011b a nesly\u0161n\u011b jako pavouk, kter\u00fd se z\u00e1rove\u0148 se mnou spou\u0161t\u011bl dol\u016f po z\u00e1bradl\u00ed. A\u017e kdy\u017e jsem dorazila do u\u010debny, to jsem se nasm\u00e1la! Te\u010f u\u017e jsem si byla jista, \u017ee ur\u010dit\u011b v zahrad\u011b zahl\u00e9dla doktora Johna. Ale kdy\u017e jsem se dost nasm\u00e1la, zmocnila se m\u011b jak\u00e1si zlost a po n\u00ed trpk\u00e1 l\u00edtost. Celou hodinu se mi tehdy ve\u010der sv\u00e1\u0159ely v srdci bolest se sm\u00edchem a hn\u011bv se slzami. <\/p>\n\n\n\n

Neplakala jsem proto, \u017ee mi madame neduv\u011b\u0159uje – ronila jsem hork\u00e9 slzy ze zcela jin\u00fdch d\u016fvod\u016f. Ale pl\u00e1\u010dem jsem se vybou\u0159ila a uklidnila: na druh\u00fd den jsem u\u017e zas byla ta d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00ed Lucie Snowov\u00e1. Jedna v\u011bc v\u0161ak mi st\u00e1le vrtala hlavou: jak mohl doktor John v\u011bd\u011bt, \u017ee krabi\u010dka dopadla do zahrady, a\u010dkoliv nebyl p\u0159i tom, a pro\u010d se ihned vypravil ji na m\u00edst\u011b hledat?<\/p>\n\n\n\n

Mal\u00e1 Georgette se pr\u00e1v\u011b uzdravovala, jej\u00ed l\u00e9ka\u0159 k n\u00ed tedy u\u017e chodil jen m\u00e1lo, vlastn\u011b by u\u017e byl s n\u00e1v\u0161t\u011bvami v\u016fbec p\u0159estal, kdyby nebyla madame trvala na tom, aby k n\u00ed aspo\u0148 ob\u010das zasko\u010dil. Jednou ve\u010der vstoupila do pokoje, pr\u00e1v\u011b kdy\u017e jsem vyslechla Georgettinu od\u0161i\u0161lanou modlitbi\u010dku a ulo\u017eila ji do post\u00fdlky. Vzala malou za ruku a prohl\u00e1sila: \u201eTo d\u011bcko m\u00e1 je\u0161t\u011b teplotu!\u201c Jej\u00ed klidn\u00e9 o\u010di po mn\u011b \u0161lehly byst\u0159ej\u0161\u00edm pohledem ne\u017e obvykle. \u201eJedu si je\u0161t\u011b n\u011bco za\u0159\u00eddit do m\u011bsta, nav\u0161t\u00edv\u00edm i dr. Johna a po\u0161lu ho sem. Chci, aby ji prohl\u00e9dl je\u0161t\u011b dnes ve\u010der, tv\u00e1\u0159e j\u00ed jen ho\u0159\u00ed, m\u00e1 zrychlen\u00fd puls: p\u0159ijmete ho m\u00edsto mne, j\u00e1 nebudu doma.\u201c <\/p>\n\n\n\n

Dcerce u\u017e nic nebylo a tv\u00e1\u0159e m\u011bla rozp\u00e1len\u00e9 jen od \u010dervencov\u00e9ho vedra: pos\u00edlat pro doktora a l\u00e9ky bylo asi tak zapot\u0159eb\u00ed jako zv\u00e1t k n\u00ed p\u00e1tera na posledn\u00ed pomaz\u00e1n\u00ed; madame tak\u00e9 odch\u00e1zela z domu nave\u010der jen v\u00fdjime\u010dn\u011b a krom\u011b toho se stalo poprv\u00e9, \u017ee si nep\u0159\u00e1la b\u00fdt p\u0159\u00edtomna, a\u017e doktor John p\u0159ijde na n\u00e1v\u0161t\u011bvu. V\u0161ecko tedy nazna\u010dovalo, \u017ee madame tady na mne nastra\u017eila jakousi past. Pochopila jsem, ale nijak m\u011b to nevzru\u0161ilo. \u201eChacha, madame, tentokr\u00e1t v\u00e1s va\u0161e chytr\u00e1 hlavi\u010dka zavedla na fale\u0161nou stopu!\u201c sm\u00e1l se ve mn\u011b \u017eebr\u00e1k, kter\u00fd se nemus\u00ed b\u00e1t zlod\u011bj\u016f. <\/p>\n\n\n\n

Madame mi nak\u00e1zala, a\u0165 Georgette nenech\u00e1m usnout, dokud l\u00e9ka\u0159 nep\u0159ijede. M\u011bla jsem hol\u010di\u010dku r\u00e1da, chovat ji na kl\u00edn\u011b nebo nosit v n\u00e1ru\u010d\u00ed mi d\u011blalo dob\u0159e. V ten ve\u010der cht\u011bla, abych si polo\u017eila hlavu na pol\u0161t\u00e1\u0159 vedle n\u00ed, a dokonce m\u011b ru\u010dkou objala kolem krku. Jej\u00ed objet\u00ed a to, jak se ke mn\u011b tulila, l\u00ed\u010dko k l\u00ed\u010dku, mi vh\u00e1n\u011blo slzy do o\u010d\u00ed. Zdej\u0161\u00ed prost\u0159ed\u00ed nijak neopl\u00fdvalo city a tato kr\u016fp\u011bjka z \u010dist\u00e9ho pramene d\u011btsk\u00e9 p\u0159\u00edchylnosti m\u011b a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 doj\u00edmala. Tak pro\u0161la p\u016flhodinka, cel\u00e1 hodina, Georgette mi tichounce \u0161eptala do u\u0161\u00ed, \u017ee se j\u00ed chce sp\u00e1t. <\/p>\n\n\n\n

\u201eJestli tady nebude jej\u00ed maman s doktorem do deseti minut, nech\u00e1m ji usnout,\u201c umi\u0148ovala jsem si pevn\u011b. Vtom crnk! ozval se zvonek a vz\u00e1p\u011bt\u00ed rychl\u00e9 p\u00e1dn\u00e9 kroky. Rosina doktora doprovodila a\u017e do pokoj\u00ed\u010dku a z\u016fstala tam st\u00e1t. Kdyby byla p\u0159\u00edtomna madame, byla by se st\u00e1hla do vr\u00e1tnice, ale m\u011b nebrala na v\u011bdom\u00ed. Post\u00e1vala tam, koketka, vyfint\u011bna, s rukama drze zastr\u010den\u00fdma v kaps\u00e1ch \u0161ed\u00e9 z\u00e1st\u011brky s n\u00e1b\u011brami, a nebylo na n\u00ed ani v nejmen\u0161\u00edm zn\u00e1t, \u017ee by si byla v\u011bdoma nepat\u0159i\u010dnosti sv\u00e9ho po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed. \u201e\u017de t\u00e9 \u017eabce nic nen\u00ed?\u201c ozvala se a hodila hlavou ke Georgette.<\/p>\n\n\n\n

\u201eSkoro nic,\u201c p\u0159i\u0161la lakonick\u00e1 odpov\u011b\u010f od l\u00e9ka\u0159e, kter\u00fd u\u017e zat\u00edm psal p\u0159edpis na jak\u00fdsi ne\u0161kodn\u00fd l\u00e9k.<\/p>\n\n\n\n

\u201eEh bien – no tak, a tu krabi\u010dku m\u00e1te?\u201c p\u0159istoupila k n\u011bmu docela bl\u00edzko, kdy\u017e odlo\u017eil pero. \u201eMonsieur se onehdy ve\u010der ztratil tak honem, \u017ee jsem ani nem\u011bla kdy se zeptat.\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eAno, na\u0161el jsem ji.\u201c<\/p>\n\n\n\n

„A kdopak ji tam hodil?\u201c pokra\u010dovala ve v\u00fdslechu, Rosina vyslovovala naprosto bez okolk\u016f ot\u00e1zky, kter\u00e9 bych mu byla r\u00e1da polo\u017eila sama, m\u00edt dost odvahy. Jak dovede bez rozpak\u016f j\u00edt rovnou k v\u011bci! <\/p>\n\n\n\n

\u201eTo a\u0165 z\u016fstane m\u00fdm tajemstv\u00edm!\u201c odsekl j\u00ed, ale nijak pov\u00fd\u0161en\u011b. <\/p>\n\n\n\n

\u201eAle monsieur v\u011bd\u011bl, \u017ee ji tam n\u011bkdo hodil, kdy\u017e ji \u0161el hledat,\u201c nedala se Rosina odb\u00fdt, \u201ejak se to pan doktor dov\u011bd\u011bl?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201ePr\u00e1v\u011b jsem vy\u0161et\u0159oval mal\u00e9ho pacienta v prot\u011bj\u0161\u00edm intern\u00e1t\u011b a zahl\u00e9dl jsem ji oknem, kdy\u017e padala, proto jsem pro ni \u0161el.\u201c Cel\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed je tak prost\u00e9! V\u017edy\u0165 na tom l\u00edstku byla zm\u00ednka o l\u00e9ka\u0159i, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed \u201eGust\u00e1vka\u201c.<\/p>\n\n\n\n

\u201eTak je to?\u201c mlela Rosina d\u00e1l, \u201etak na tom jinak nic nen\u00ed? \u017d\u00e1dn\u00e9 tajemstv\u00ed, nap\u0159\u00edklad milostn\u00e9 psan\u00ed\u010dko?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eKdepak! Je to jako tady!\u201c rozev\u0159el doktor dla\u0148.<\/p>\n\n\n\n

\u201eTo je \u0161koda! J\u00e1 u\u017e jsem si p\u0159edstavovala kdov\u00edco,\u201c \u0159ekla vr\u00e1tn\u00e1. <\/p>\n\n\n\n

\u201eTo jste se p\u0159epo\u010d\u00edtala,\u201c zn\u011bla chladn\u00e1 odpov\u011b\u010f. Zatv\u00e1\u0159ila se zklaman\u011b. Doktor se nezdr\u017eel sm\u00edchu, kdy\u017e vid\u011bl jej\u00ed grimasu. V\u0161imla jsem si, \u017ee zajel rukou do kapsy. \u201eKolikr\u00e1t jste mi otv\u00edrala minul\u00fd m\u011bs\u00edc?\u201c zeptal se. <\/p>\n\n\n\n

\u201eTo si m\u011bl monsieur po\u010d\u00edtat,\u201c reagovala pohotov\u011b. <\/p>\n\n\n\n

\u201eMysl\u00edte, \u017ee nem\u00e1m nic jin\u00e9ho na pr\u00e1ci?\u201c prohodil, ale zpozorovala jsem, \u017ee j\u00ed p\u0159itom pod\u00e1v\u00e1 zlatou minci, kterou Rosina bez upejp\u00e1n\u00ed p\u0159ijala, a hned nato odtancovala otev\u0159\u00edt domovn\u00ed dve\u0159e: zvonek te\u010f zaklinkal co chv\u00edli, jak slu\u017eebn\u00e9 p\u0159ich\u00e1zely pro externistky. Z tohoto v\u00fdjevu jsem se dozv\u011bd\u011bla i n\u011bco jin\u00e9ho stran krabi\u010dky ze slonoviny: \u017ee toti\u017e Rosininy \u0161ed\u00e9 \u0161aty ani z\u00e1st\u011brku s vol\u00e1nky a kapsi\u010dkami nelze podez\u0159\u00edvat, \u017ee by tr\u00e1pily doktorovo srdce. T\u00edm l\u00edp! Ale kdo v tom tedy m\u00e1 prsty? Co je mi koneckonc\u016f do toho? \u0159\u00edkala jsem si. <\/p>\n\n\n\n

Odvr\u00e1tila jsem o\u010di od jeho tv\u00e1\u0159e, na n\u00ed\u017e jsem bezd\u011bky ulp\u011bla dlouh\u00fdm zkoumav\u00fdm pohledem, a zad\u00edvala jsem se do okna, z n\u011bho\u017e byl v\u00fdhled na celou zahradu. Vy\u010dk\u00e1vala jsem, a\u017e doktor John odejde jako obvykle s kvapnou \u00faklonou a zahu\u010d\u00ed \u201edobrou noc\u201c. Ale pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy si bral klobouk, m\u00e9 o\u010di up\u0159en\u00e9 na vysok\u00e9 domy obklopuj\u00edc\u00ed zahradu post\u0159ehly, jak se jedno okno pomalu otv\u00edr\u00e1, mezi pootev\u0159en\u00fdmi okenicemi se objevila ruka a zat\u0159epetala b\u00edl\u00fdm kapesn\u00ed\u010dkem; nev\u00edm, jestli na toto znamen\u00ed n\u011bkdo odpov\u00eddal z n\u011bkter\u00e9 \u010d\u00e1sti na\u0161eho domu, kam odsud vid\u011bt nebylo, ale hned na to se z t\u00e9ho\u017e okna t\u0159epetav\u011b sn\u00e1\u0161el dol\u016f jak\u00fdsi p\u0159edm\u011bt, b\u00edl\u00fd a lehk\u00fd zcela jist\u011b dal\u0161\u00ed milostn\u00fd dopis. <\/p>\n\n\n\n

\u201eTam, tam!\u201c bezd\u011b\u010dn\u011b jsem vyjekla. <\/p>\n\n\n\n

\u201eKde?\u201c p\u0159isko\u010dil doktor r\u00e1zn\u011b k oknu. \u201eCo to tam bylo?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eObjevil se tam kapesn\u00edk a n\u011bco odtud padalo,\u201c uk\u00e1zala jsem na okno, te\u010f u\u017e zase zav\u0159en\u00e9 a tv\u00e1\u0159\u00edc\u00ed se jakoby nic. <\/p>\n\n\n\n

\u201eJd\u011bte dol\u016f a p\u0159ineste mi to sem,\u201c zn\u011bl jeho pohotov\u00fd p\u0159\u00edkaz. \u201eV\u00e1s si nikdo nev\u0161imne, j\u00e1 bych mohl vzbudit pozornost.\u201c <\/p>\n\n\n\n

Bez ot\u00e1len\u00ed jsem poslechla. Po kr\u00e1tk\u00e9m hled\u00e1n\u00ed jsem na\u0161la slo\u017een\u00fd pap\u00edrek, kter\u00fd dopadl na spodn\u00ed v\u011btev jednoho ke\u0159e, sebrala jsem ho a odnesla p\u0159\u00edmo do rukou doktora Johna. Mysl\u00edm, \u017ee tentokr\u00e1t m\u011b nezpozorovala ani Rosina. <\/p>\n\n\n\n

Doktor psan\u00ed\u010dko bez \u010dten\u00ed na m\u00edst\u011b roztrhal na mal\u00e9 kousky. \u201ePamatujte si, \u017ee ona za to nem\u016f\u017ee,\u201c podotkl p\u0159i tom a pod\u00edval se mi do o\u010d\u00ed. <\/p>\n\n\n\n

\u201eKdo za to nem\u016f\u017ee?\u201c zeptala jsem se. \u201eO koho vlastn\u011b jde?\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eVy to tedy je\u0161t\u011b nev\u00edte?\u201c<\/p>\n\n\n\n

\u201eNev\u00edm.\u201c <\/p>\n\n\n\n

\u201eKdybychom se l\u00edp znali, byl bych snad v poku\u0161en\u00ed po\u017e\u00e1dat v\u00e1s, abyste dr\u017eela ruku nad jistou os\u016fbkou – je je\u0161t\u011b dost nezku\u0161en\u00e1.“<\/p>\n\n\n\n

\u201eN\u011bco jako garded\u00e1ma?\u201c zeptala jsem se.<\/p>\n\n\n\n

\u201eAno,\u201c p\u0159isv\u011bd\u010dil roztr\u017eit\u011b. \u201eCo ji obklopuje n\u00e1strah!\u201c dod\u00e1val ustaran\u011b, a te\u010f si m\u011b poprv\u00e9 prohl\u00e9dl, zkoumal mou tv\u00e1\u0159, bezpochyby proto, aby se ujistil, m\u016f\u017ee-li m\u00e9 ochran\u011b sv\u011b\u0159it jakousi \u00e9terickou bytost. Nec\u00edtila jsem v sob\u011b vlohu chr\u00e1nit \u00e9terick\u00e1 stvo\u0159en\u00ed, ale vtom jsem si p\u0159ipomn\u011bla n\u011bkdej\u0161\u00ed v\u00fdjev u dostavn\u00edku a poc\u00edtila jsem povinnost splatit mu jeho laskavou \u00fasluhu. T\u00f3nem co nejm\u00e9n\u011b zdr\u00e1hav\u00fdm jsem prohl\u00e1sila, \u017ee si velmi r\u00e1da vezmu pod dohled kohokoli, o koho m\u00e1 pan doktor z\u00e1jem.<\/p>\n\n\n\n

\u201eN\u00e1hodou leccos v\u00edm o \u0161patn\u00e9m charakteru toho \u010dlov\u011bka, kter\u00fd se u\u017e dvakr\u00e1t pokou\u0161el z okna prot\u011bj\u0161\u00edho domu poru\u0161it zdej\u0161\u00ed chr\u00e1n\u011bn\u00e9 \u00fazem\u00ed, a zn\u00e1m ze spole\u010dnosti osobu, kter\u00e1 je p\u0159edm\u011btem jeho nekal\u00e9ho z\u00e1jmu. Je to bytost tak n\u00e1dhern\u00e1 a tak jemn\u00e1, \u017ee by u\u017e s\u00e1m pohled na ni m\u011bl u ka\u017ed\u00e9ho vzbudit \u00factu, ale n\u011bkte\u0159\u00ed drzouni maj\u00ed hro\u0161\u00ed k\u016f\u017ei. A proto\u017ee ona nem\u00e1 tu\u0161en\u00ed, jak \u0161patn\u00fd je sv\u011bt, cht\u011bl bych b\u00fdt jej\u00edm ochr\u00e1ncem. Ale s\u00e1m nemohu nic d\u011blat, nemohu b\u00fdt st\u00e1le v jej\u00ed bl\u00edzkosti.. <\/p>\n\n\n\n

\u201eR\u00e1da v\u00e1m budu n\u00e1pomocn\u00e1, jen mi \u0159ekn\u011bte jak.\u201c A p\u0159itom jsem v duchu prob\u00edrala seznam na\u0161ich \u017ea\u010dek a hledala mezi nimi tak vz\u00e1cnou perlu. Do\u0161la jsem k z\u00e1v\u011bru, \u017ee by to mohla b\u00fdt jenom madame, \u017ee jen ona se m\u016f\u017ee zd\u00e1lky jevit jako bytost tak u\u0161lechtil\u00e1. Nahlas jsem \u0159ekla v\u00e1\u017en\u011b:\u201eAspo\u0148 mi nazna\u010dte, koho to m\u00e1m vz\u00edt pod sv\u00e1 ochrann\u00e1 k\u0159\u00eddla,\u201c ale v duchu jsem se u\u0161kl\u00edbla, \u017ee bych m\u011bla d\u011blat garded\u00e1mu madame Beckov\u00e9 nebo kter\u00e9koli z jej\u00edch \u017ea\u010dek. <\/p>\n\n\n\n

\u201eAle v\u017edy\u0165 vy ji jist\u011b zn\u00e1te,\u201c \u0159ekl p\u0159itlumen\u00fdm hlasem, \u201eje p\u0159ece tak nevinn\u00e1, tak mil\u00e1 a tak kr\u00e1sn\u00e1! Nen\u00ed mo\u017en\u00e9, aby se pod stejnou st\u0159echou na\u0161la druh\u00e1 pr\u00e1v\u011b takov\u00e1. M\u00e1m ov\u0161em na mysli…\u201c <\/p>\n\n\n\n

Vtom se ne\u010dekan\u011b ozvalo cvaknut\u00ed kliky u dve\u0159\u00ed pokoje madame Beckov\u00e9, kter\u00e9 vedly sem, do d\u011btsk\u00e9 sv\u011btni\u010dky, jako by se z n\u00ed smekla ruka, kter\u00e1 ji tiskla, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed n\u00e1sledovalo marn\u011b potla\u010dovan\u00e9 k\u00fdchnut\u00ed. Takov\u00e9 mal\u00e9 nehody se mohou st\u00e1t i nejv\u011bt\u0161\u00edm mistr\u016fm – to madame, mistryn\u011b ve \u0161pehov\u00e1n\u00ed, poslouchala za dve\u0159mi. Vkradla se do domu a nepozorovan\u011b se vpl\u00ed\u017eila do sv\u00e9ho pokoje. Neb\u00fdt jej\u00edho k\u00fdchnut\u00ed, byla by se v\u0161ecko dov\u011bd\u011bla a j\u00e1 rovn\u011b\u017e, jen\u017ee to ne\u0161\u0165astn\u00e9 vyru\u0161en\u00ed p\u0159etrhlo doktorovi \u0159e\u010d v p\u016fli v\u011bty. A jak tu st\u00e1l, cel\u00fd ustrnul\u00fd, vstoupila madame dovnit\u0159, \u017eiv\u011b a bez nejmen\u0161\u00edch rozpak\u016f, v b\u00e1je\u010dn\u00e9 n\u00e1lad\u011b – kdo by neznal jej\u00ed praktiky, uv\u011b\u0159il by j\u00ed na slovo, \u017ee pr\u00e1v\u011b dorazila dom\u016f, a odm\u00edtl by takov\u00fd n\u00e1pad, \u017ee posledn\u00edch deset minut dr\u017eela ucho u kl\u00ed\u010dov\u00e9 d\u00edrky. P\u0159edst\u00edrala, \u017ee se j\u00ed chce znova k\u00fdchnout, \u017ee na ni jde r\u00fdma, a rozpov\u00eddala se, kam v\u0161ude si fiakrem zajela. Vtom zazvonilo k ve\u010dern\u00ed modlitb\u011b a j\u00e1 ji nechala o samot\u011b s doktorem Johnem.<\/p>\n\n\n\n

<\/p>\n\n\n\n

P\u0159elo\u017eila Nikola B\u00edl\u00e1<\/p>\n\n\n\n

Meisterkoch Knihy (myflexumshop.com)<\/a><\/p>\n\n\n\n

<\/p>\n\n\n\n

<\/p>\n\n\n\n

<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Charlotte Bront\u00eb Kapitola \u010dtvrt\u00e1: DOKTOR JOHN Madame Beckov\u00e1 se vyzna\u010dovala ve v\u0161em naprostou d\u016fslednost\u00ed: ke ka\u017ed\u00e9mu se chovala shov\u00edvav\u011b, ale k nikomu n\u011b\u017en\u011b. Ani […]<\/a><\/p>\n<\/div>","protected":false},"author":1,"featured_media":45660,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[17],"tags":[],"class_list":["post-45655","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-kultura"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/45655","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=45655"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/45655\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/45660"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=45655"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=45655"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.invarena.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=45655"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}